Asi bychom se měli zamyslet nad tím, že orientace jen tak patrná není. Ne, pokud už nejsme děti a sami nechceme, aby patrná byla. Podle mě je nejrizikovější období na "krytí" orientace právě dětství a celkově doba, dokud si samotnou orientaci neuvědomíme. Protože to, že se nám v našem případě líbí děti, nám připadá naprosto normální, říkáme si, že to tak pravděpodobně mají všichni, jen se o tom nemluví. Dokud nám nedojde, že to tak není, nedáváme si pozor, i když jsme ještě sami děti, možná se motáme kolem dětí výrazně mladších, i doma řekneme, jak nám čas s nimi strávený dělá dobře.
A pak si to uvědomíme a tohle období většinou skončí, začneme se bát nejprve asi
"Co kdybych jim ublížil?" a pak
"Co kdyby to na mně někdo poznal?". Připadáme si najednou tak nápadní, že neděláme nic jiného, než přemýšlíme nad tím, jestli to, co právě děláme, není nápadné, jestli nebude nápadné, když to a to uděláme, jestli nebylo to, co jsme udělali, až moc nápadné a někdo už dávno neusoudil, že jsme pedofilové. Je to smutné období, protože, a to bych řekl, že je skutečně pravda, skutečně nápadní jsme, když se mermomocí snažíme být nenápadní. Těžko říct, ale pokud se budeme dětem vždycky v přítomnosti někoho vyhýbat, budeme je odstrkovat, když nás budou chtít obejmout před někým jiným a budeme se stále chlubit, jak má ta a ta holka z USA, se kterou "chodíme", pěkné pevné trojky ve výstřihu, jen tím vzbudíme možná dojem, že tady něco nehraje.
Snažit se skrývat svoji orientaci můžeme, vzhledem k přístupu dnešní společnosti je to asi poměrně normální záležitost, vždyť i gayové se mnohokrát bojí ostatním přiznat, že se jim líbí kluci, přestože už homosexuálové tak dlouho bojují proti předsudkům! A ani k nim přístup lidí okolo není vždy ideální.
Jen chci říct, že pokud chci, nikdo na mě orientaci nepozná. Těžko říct, jestli to u mě není proto, protože se s lidmi obecně moc nebavím - spíše naopak - a tak mě nikdo pořádně nezná (až na pár výjimek), a tak nikdo neví, co si o mně myslet. Pedofil je pro lidi stále člověk, co děti zneužívá, a tak pochybuji, že si někdo myslí, že jsem pedofil. Pokud bych ale chtěl, aby se to vědělo, mohl bych to začít dávat najevo, říkat, jak jsou chlapečci okouzlující, jak je miluji, jak miluji děti, jak bych pro ně udělal všechno na světě, jak se mi líbí kutíkovské zadečky a tak. Nebo bych mohl začít nosit tričko z nápisem Boylover a BL znakem.
Stejně tak zženštilý gay, co to chce dát vědět do světa, bude nosit růžovou a říkat, jak mu chlapi přijdou rozkošní. Proto si řekneme u teplého kadeřníka, že je gay. Protože on chce, aby se to vědělo.
Můj závěr? Jednoduchý. Pokud chci, znát to nepůjde (pokud to předstírání nepřeženu). Pokud chci, znát to půjde, ale většinou jen lidem, co o pedofilii něco skutečně vědí (nejsou-li to rovnou bratři "stejné krve"). Ale opět, pokud to moc nepřeženeme. Lidé jsou někdy až moc podezřívaví.
Jeremy píše:Myslím si, že nevyrovnaný pedofil sa dá na základe vonkajších znakov odhaliť o dosť jednoduchšie, než ten vyrovnaný.
Ano, na tom taky něco bude
S pozdravem,
Marco F.
")
). Co jste tu kluci (a holky) vyváděli... 
