Třeba i díky tomu tu najde pár přátel
Jmenuji se Tomáš a je mi 19 let.
A svůj příběh bych měl začít slovy: ..."A takhle se mi zhroutil celý svět!"
Když mi bylo 9 let, začal jsem chodit do skauta, byli tak krásní kluci a já se rád na ně díval, ale hlavně jsem miloval přírodu a vše okolo ní, takže skaut byla jasná volba. Po vážné nemoci mé matky (protože se naši rozvedli), jsem se odstěhovali k jejímu novému příteli (teď již manželovi) a skaut se z mého života vytratil. Až po asi 5-7 letech (to mi mohlo být tak 16-17) jsem zjistil, že existuje jeden oddíl, který hledá vedoucího na tábor, a protože jsem se vždy rád radši bavil s mladšími, tak jsem neprotestoval.
Byly prázdniny. Den D, Hodina H a Minuta M. Nastoupili jsme na tábor a mě bylo smutno, všichni dělali něco jiného a já se bál, že k ním nezapadnu, ale večer se stal zázrak. Najednou za mnou přišel jeden skautík a začal se se mnou bavit, za chvilku tam byl další a pak další. No a tak do 10ti minut byli okolo mě všechny děti a náramě jsme se bavili.
Byla večerka, já se těšil na další den, ale to jsem nevěděl, co mi přichystá ještě noc
Zjistil jsem totiž, že ti vášniví skautští vedoucí, jsou ochlastové, kteří o sebe kopnou během hned klidně i 10 piv a vodku a pak přes noc řvou na všechny strany. Nejhorší je, když pak se ráno vzbudíte a stojí u vašeho stanu (upozorňuji, že jsem jako jediný spal ve stanu u dětí, ostatní byli zalezlí v chatě, kam děti nesmí) stojí hlouček smutných dětí a stěžují si, že nemohli kvůli těm vedoucím spát. Tak asi takhle si na mě udělali závislost. Kam jsem šel já, tam šlo i 30 dětí, co jsem dělal já, dělalo i 30 dětí a prostě jsme si užívali A to vedoucí štvalo ze všeho nejvíc. Protože jsem nebyl s nimi, nechlastal a nehulil, začali tam padat poznámky typu: "Ha, je furt s dětma (podle mě by vedoucí na táboře měl být furt s dětmi), on je určitě pedofil!". Vždy, když jsem okolo někoho z vedoucích šel, tak se pod vousy uškleboval. Nemohl jsem to vydržet, ale řekl jsem si, že když už tam není nikdo rozumný, nemůžu tam nechat děti s oschlastami, co kdyby se něco stalo.Osud na sebe nenechal dlouho čekat, jednoho dne, když jsem se šel koupat s kluky na mydlo (místo, kde se skautíci koupali v rybníku), tak se ozval jeden kluk (byl z takové trochu benevolentní rodiny a bavil se se spoustou kluků, kteří už v jeho 8 letech kouřili a pili). Teď se omlouvám za to, co řeknu, snad to není proti pravidlům, ale ten kluk se tam prostě začal ********. Ze začátku jsem nevěděl co dělat, ale protože jsem měl skautskou výchovu, začal jsem do toho zasahovat. Říkal jsem mu ať přestane, bohužel nechtěl, tak jsem poslal ostatní kluky pryč a sedl jsem si s ním na lavičkou kousek od mydla a vysvětlil jsem mu, že tohle by měl dělat jen v soukromí, že to na veřejnosti je špatná volba. Po chvilce ticha se mu o očiček objevili slzičky, omluvil se mi a prosil, abych to nikomu neřekl, že už to víckrát neudělá. Řekl jsem že ano, bohužel tohle nahrálo ostatním vedoucím.
Dva dny na to jsem byl zavolám před hlavního vedoucího, který mi oznámil, že jsem se osahával s dítětem na mydle a že jsem pedofil a bůh ví co vše a ať si vezmu kufr a vypadnu z tábora. Byl to pro mě šok. Celý život chci pracovat s dětmi a teď mít tohle na čele napsané. V ten den jsem se rozmýšlel, jestli pod ten vlak, co mě vezme domu skočit, nebo počkat až domů, kde mám pušku. Zhroutil jsem se z toho. (já nebyl pedofil, těm dětem jsem pomáhal, dotkl jsem se jich maximálně, jen když přišli oni a obejmuli mě, tak jsem je poplácal po zádech, nebo je objal také a to bylo vše.) Nemluvil jsem asi měsíc, byl jsem jen zavřený v pokoji, moje máma z toho skoro dostala mrtvici.
V den, kdy už jsem byl tak trochu schopný něco řešit, jsem zavolal rodině toho kluka, kterého jsem prý měl zneužíš a osahávat. Pozdravil jsem, řekl jsem, co se stalo na táboře a poprosil jsem, abych jim ot mohl vysvětlit. Sama matka toho kluka mi řekla, že by se mnou ráda mluvila ("Ach bože, teď mě obžaluje a já se zabiju
") A opět to přišlo, Den D. Potkali jsme se s jeho maminkou. Ale netvářila se naštvaně. Zeptala se mě, jestli se chci za tím klukem jet podívat. Jen jsem s otevřenou pusou přikývnul. Během návštěvy jsme si vše vyříkali. Kluk řekl mamce, co udělal a co jsem udělal já pro něj a brečel jí na rameni, aby se mi něco nestalo. Takhle skončil první případ.Bohužel po pár měsících se vše vytáhlo ve škole, protože jeden z vedoucích byla moje spolužačka. Od toho dne jsem byl pro celou školu pedofil (ještě teď jsem, včera mi bylo oznámeno, že nepůjdu na Maturák, protože prostě přece nikdo nechci jít na maturák s pedofilem) a já byl rázem bez přátel. Jediný, kdo mě poslouchal byla moje mamka. Po roce smutnění se objevil andílek. Andílek, který se jmenuje Dan. Potkali jsme se na táboře, kde jsem dělal zdravotníka. Oblíbil se mě a do té doby ho slýchávám každý den. Mám ho moc rád, jsme si hodně podobní, je to takový můj malý bráška.
Poslední pecka přišla asi v den mých 19 narozenin. Táta, že nutně musí udělat oslavu a ať přijedu. Tak jsem přijel, ale vzal sebou Dana. Já se prostě se svým otcem nerad bavím, tak jsem Danovi ukazoval všechny krásy Kokořínska a dalších míst
Byl unesen a já byl rád, že se mu víkend líbí. Bohužel skonči tragicky. Otec se opil a na celou oslavu (kdy bylo asi 70 lidí) začal vyřvávat, jestli chápu co to obnáší mít vztah s dítětem, co jsem s ním všechno měl a jestli vím, že mě za pedofilii zavřou. (ale já nejsem pedofil, vždy jsem Danovi nezkřivil ani vlásek.) Tím jsem ztratil vše, co jsem k otci cítil.PO pár týdnech to začal io mě říkat už všichni, já se zhroutil a sel k psychologovi. Místo toho, aby mě vyslechl a pomohl, jen mi řkel, že si mám zajít na vyšetření, jestli to není teda pravda.
Tak to je asi tak něco málo o mě.
Zkráceně. Jsem normální 19 letý kluk, který studuje gympl a chce jít na dětského psychologa, můj jediný kamarád je 13 letý človíček, který mě miluje a já miluji jeho. Pracuji s dětmi, mám je rád, ať už oblečené, nahaté, zakuklené, v plavkách, prostě vždy!
Je mi strašně líto, že nemůžu mít normální dospívání, máme jen problémy, teď mi odvezli matku do nemocnice, můj nevlastní fotr nám udělal několika milionové dluhy a nejde to. Hodněkrát jsem to chtěl už vše vzdát. Ale nikdy jsem to neudělal kvůli jedinému člověku. A to mému bráškovi, který mi oznámil, že pokud si něco udělám, tak se zabije, aby mohl být se mnou.
Pokud jste se dostali až sem, tak velice děkuji za co, že jste si můj život přečetli. Přišel jsem na tuhle stránky včera, nebo spíš teprve včera jsem se odhodlal napsat a jak mě všichni krásně přijali. Konečně vím, kde mám rodinu a všem za to moc děkuji. Děkuji hlavně Marcu. Freemanovi A Gabrielu Svobodovi, kteří se mě včera chopili. Jste užasní a všem přeji jen to nejlepší! Díky
Kdo by chtěl pokecat, nebo se poznat, budu opravdu rád, když napíšete.
Děkuji mnohokrát a přeji vám krásný den.
Tomáš
