Plyšáček píše:1. Snažíte se být co nejméně nápadní - vzhledově? V čem Vaše mimikry spočívají?
Nevím, jak bych měl být vzhledově nenápadný nebo nápadný. Nápadný, tím myslíš, jestli nejezdím do školy v růžových uplých boxerkách, košili uvázané do půl pasu, sandálech, zarostlý a černou dodávkou se zabedněnými okny? To ne. Nosím, co mám ve skříni, a je mi poměrně jedno, jestli je to tričko nebo košile té a té barvy. Když už to v té skříni mám, snažím se to vynosit. Samozřejmě, pokud se nejedná o něco vyloženě takového, že bych to na sebe neoblékl ani pod výhružkou smrti.
Plyšáček píše:2. Nosíte nějaké oblečení, které by mohlo děti "přitahovat" (např. tričko s koťátkem, Hello Kitty ap.
) ?
Ne, protože si takové oblečení obvykle nemám potřebu koupit - zastávám sice názor, že dětské obrázky a vzory na oblečení jsou top, ale pouze na dětech, já už jsem z tohoto poněkud vyrostl - a ani mi je nikdo nedaroval. A pokud by daroval, nejsem si úplně jistý, jestli by to nebyl zrovna
ten kus, který bych na sebe neoblékl ani pod výhružkou smrti.
Plyšáček píše:3. Mluvíte s lidmi o pedofilii?
Ne, nevidím k tomu důvod. Stejně tak, jako se běžně v hovoru neobjeví zmínky o heterosexualitě a jiných orientacích, obvykle tam nezavítá ani pedofilie. Výjimkou byl jen den, kdy mě Helča zpovídala a nakonec jsem ze sebe dostal, že jsem pedofil - což není ani dávno. Když se mě potom ptala, jak to mám, co a jak cítím, byl jsem sdílný. Normálně bych z konverzace na toto téma vycouval, nechtěl bych se zbytečně hádat o "pedofilech" z televize a případně ani poslouchat na pedofily nadávky, čímž by daný člověk urážel i mě. Lepší je se distancovat, pokud není člověk blázen nebo nemá co ztratit.
Plyšáček píše:4. Když se Vás někdo přímo zeptá, zda jste pedofil, odpovíte mu pravdivě - nebo jste to někdy v minulosti udělali?
Nedávno jsem to udělal. Když si mě nevlastní matka pozvala "na koberec" ohledně mé orientace a předvedla mi pár svých teorií, které se prvně bála říct, aby mě neurazila, ale které byly poměrně dost blízko pravdy, tak jsem jí to, sic váhavě a se strachem v hlase, přiznal. Některým lidem se prostě nedá lhát, i kdybych chtěl. Připadal bych si pak kvůli zradě ještě hůř, než kdyby mě obvinila, že znásilňuji děti, hledíc přes mé rameno na plochu se složkou s fotkami krásných prcků. Je něco jiného pedofilii zatajovat a věc druhá je ji popřít, když je to pravda. Ale pokud by nešlo o rodinu nebo bych věděl, že mě přiznání na 100% zrujnuje, nikdy bych neodpověděl pravdivě. Přece jen, aspoň nějaký pud sebezáchovy ještě skutečně mám.
Plyšáček píše:5. Ukazujete se na veřejnosti rádi v přítomnosti dětí nebo z toho máte strach - co si asi pomyslí lidé?
Neřekl bych, že se rád ukazuji, spíš, že pokud vidím možnost si někde sednout a pokecat s nějakým prckem, a cítím, že bych chtěl, udělám to. Typickým příkladem je kutík mé češtinářky, kterého s sebou bere na doučování. Prcek si už zvykl sedat do lavice naproti mě nebo vedle mě. Vždycky trpělivě počká, až dopíšu papír a pak si povídáme a on mi vypráví, co chce. Dal jsem mu už i plyšáka a plánuji mu brzy dát i Vánoční dárek - ale to radši i jeho matce učitelce, aby se neřeklo
- a nevidím v tom nic špatného. Dokonce mě už i párkrát sama poprosila, jestli s ním takovou půlhodinu nepočkám, než si ještě v ředitelně a sborovně vyběhá pár věcí. Vzal jsem ho na horkou čokoládu vedle ke škole. Byl rád a jeho matce to nevadilo. Nevím, co si o mě myslí ona, ale vím, že její přítel mě nesnáší. Já ale tomu malému nic zlého nedělám, a dokud mi sám nenaznačí, že se se mnou už nechce kamarádit a nebo dokud si mě bude stále všímat, sedat si ke mně a snažit se o rozhovor, tak se s ním uvidím rád. (Dovolí-li jeho matka.)
Plyšáček píše:6. Mluvíte často o tom, že máte děti rádi?
Ano, párkrát jsem na otázky učitelky či doma reagoval větami typu "Dětští společníci jsou lepší než dospělí.", "S dětmi se více pobavím než s přemoudřelými dospěláky." a jinými. Rozhodně ale vždy tak, aby to pasovalo do kontextu rozhovoru, sám od sebe bych to určitě nepoznamenal.
Plyšáček píše:7. Hladíte děti na potkání?
Ne. Já bych taky nebyl rád, kdyby za mnou někdo přišel a začal po mně šmatlat.
Plyšáček píše:8. Zastáváte se v rozhovorech na dané téma pedofilů, nebo říkáte: "Ti hnusní pedofilové!"?
Nedělám ani jedno. Když moje příbuzná "hejtila" pedofily, nechal jsem ji. Věděl jsem, že tím nemyslí mě, ale myslí tím ty kriminálníky v televizi - což buď jí omluvou. Není důležité, jak jim říká, ale že je tím myslí.
Plyšáček píše:9. Mluvíte s dětmi třeba o tom, že máte rádi holčičky - kluky, nebo že se Vám líbí?
Mluvil jsem o tom s bratránkem, a i to jen tak napolovic. Často mu říkám, že ho mám rád nejvíc na světě, že je krásný, hodný, milý, moje zlato, které bych nikdy neměl sílu opustit, vzácný andílek, zlobivý ďáblík, který ale své činy dobře myslí, a na kterého nedám dopustit. Na jeho otázku, jestli se mi líbí, jsem odpověděl kladně. Na otázku, jestli jako mezi ním a kluky (myšleno jeho spolužáky/kamarády) nebo jinak, jsem odpověděl opět popravdě, že trochu jinak, trochu více. A na otázky, jestli se mi líbí i ostatní kluci jsem mu neodpověděl, ale zahrál jsem to do "outu" větou "Ty se mi stejně vždycky budeš líbit nejvíce.".
Plyšáček píše:10. Dokázali byste např. na ulici jen tak prohodit: "Bože, ty jsi tak nádherný..."?
Ne, ani kdyby šlo o sebehezčího chlapce, kterého ale neznám, tak bych si nic takového nedovolil. Pokud bychom šli po ulici s mým kutíkem, asi bych mu řekl "Dneska ti to sluší." nebo něco podobného, ale na ulici bych ho 'tak nádherným' nenazval, na to musí být atmosféra - například když ho utěšuji, protože je smutný - a ta na ulici uprostřed dne skutečně chybí.
Plyšáček píše:11. Když se někde setkáte s hezkým dítětem, snažíte se koukat jinam nebo se ohlížíte a špulíte pusu? Mrkáte na ně či děláte jiné posunky?
Když potkám kutíka v autobuse a zjistím, že se na mě dívá, nemám problém se na něj z dálky usmát, pozdravit ho kývnutím hlavy, či mu prostě oční kontakt oplatit. Rozhodně ale na něj nekoukám jako žíznivý do hluboké studny. Taky záleží, jakou mám náladu. Když jsem zamyšlený, po okolí se nerozhlížím a je mi jedno, kdo na sedačkách sedí. Jiné než zmíněné posunky na ně nedělám, připadal bych si zvláštně. A hlavně to dítě by to nemuselo sebrat zrovna dobře.
Plyšáček píše:12. Dáváte dětem dárky jen tak pro nic za nic? Z čisté lásky a nebo máte strach, že budete nápadní?
Svému kutíkovi posílam přes rok dárky úplně běžně a většinou mu nějaký dám pokaždé, když přijede na návštěvu nebo já k němu. Dárek jsem dal i synovi mé češtinářky, plyšáka. Prostě tak, jen proto, že jsem si ho oblíbil. Strach, že budu - aspoň u toho syna češtinářky - nápadný, jsem měl, ale dokázal jsem ho potlačit a dárek mu předat. U bratránka se nebojím vůbec, rodina je na to zvyklá.
Dítěti, které často nevídám nebo není v mé rodině, bych dárek asi jen tak nedal.
Plyšáček píše:13. Když jste ve společnosti dospělých, kde jsou i děti, jdete k dětem nebo děláte normála a vůbec si jich nevšímáte?
Když přijdou známí táty nebo Helči, většinou mě Helča sama předem poprosí, jestli bych na prcky nedal pozor, takže tehdy dospělé jen pozdravím a jdu za nimi. Pokud se jedná o nějakou akci aj. tak záleží na situaci, někdy naopak jsem s "dospělými" prostě rád, i s nimi se dá dobře popovídat, pokud jde o nějakého známého, nemusím hned běžet za každým kutíkem.
A neznamená to, že si hraji na "normála".
Plyšáček píše:14. Pouštíte si doma dětské písničky, popř. slyší je i Vaši sousedé?
Dětské písničky moc neposlouchám, ale pokud si je přece jen pustím, nevidím problém si je pustit hlasitě a zaposlouchat se. Doma to slyší, sousedi asi ne, nemusím to pustit zase tak hlasitě na rozbití oken.
Plyšáček píše:15. Co na FB. Dali jste si tam něco o pedofilii (např. Danielův svět)? Máte tam hodně svých fotek společně s dětmi? Nebo přímo album "Krásní chlapečci"?
O pedofilii tam nic nemám, ani fotky s dětmi. Nevidím důvod, proč se fotkami s kutíkem chlubit na takové i troufám si říct nesoukromé a nebezpečné stránce jako je Facebook, důležité je, že v PC je mám já a můžu se u nich zasnít, jak krásný den to kdysi byl, a podobně. Nemám sice moc rád, pokud malé děti mají FB a snažím se jim to vymluvit, ale pokud si nedají říct a mermomocí si mě chtějí přidat, tak si je přidám. Mám tak v přátelích trochu více dětí, ale jelikož mám přátele skryté, moc velké drama bych z toho nedělal. (Pokud má někdo z mých starších přátel zapnuté vyhazování pravděpodobných přátel, upřímně je lituji, pokud jim to vyhazuje ty "moje kutíky"...
)
Plyšáček píše:16. Šli byste s chlapečkem, která není příbuzný, po ulici za ruku (s propletenými prsty?)
Ne, a to nejen protože tak nechodím ani teď - (kvůli dejme tomu zdravotním problémům).
Plyšáček píše:17. Kupujete si v obchodech něco "nápadného"?
Co tím máš na mysli? Dětské oblečení, hračky, knížky o pedofilii? Pokud jde o něco spojené s dětmi, ano, protože mám mladšího sourozence a jiné děti v rodině. Nic spojeného s pedofilií jsem si zatím nekupoval, i když si plánuji koupit Štěně bez oušek, tak uvidíme.
Plyšáček píše:18. Máte doma nějaké obrázky s dětmi? Nechali jste si např. zarámovat nějakou "kost" nebo kutíčka? Jak to vysvětlujete neznámým návštěvám?
Jenom obrázky s bratránkem, a ty vysvětlovat moc nemusím, protože jde o mého příbuzného. A stejně návštěvy nemívám.
Plyšáček píše:19. Když se k Vám hrne dítě, vrháte se na něj a nebo říkáte: "Kuš, uteč" a snažíte se raději "chodit kanály"?
Pokud se hrne, aby si popovídalo, jsem mu k dispozici. Pokud se hrne na objetí, mačkání a tulení, tak ho neodeženu, ale naznačím mu, že tohle ne (opět kvůli dejme tomu zdravotním problémům). Rozhodně ale děti neodháním. Pokud už nemůžu vydržet v jejich přítomnosti, rozloučím se a sám odejdu, odhánění bych viděl jako nefér vůči nim - cítily by se blbě.
Plyšáček píše:20. Stala se Vám nějaká děsně nápadná situace? (Např. Vás viděli, jak šmírujete dalekohledem děti v tělocvičně?)
Nápadných situací bych našel více, ale rozhodně jsem nikoho nikde nešmíroval.
S pozdravem,
Marco F.
