Pedofilie (opsychologii.cz)

[Karel Žák]

Pedofilie (opsychologii.cz)

Jelikož se v článku vyskytovaly nepřesnosti, nedalo mi to a zareagoval jsem v diskuzi. Uvidíme, co na to řekne pan autor. Text zde kopíruji pro případné porovnání změn v článku.

Článek:

Pedofilie je jedním ze společensky nejzavrhovanějších fenoménů. Je ale opravdu každý pedofil nebezpečný? A kolik jich vlastně mezi námi žije? Pojďme nahlédnout pod pokličku mediálních iluzí a dozvědět se o této deviaci fakta.

Slovo pedofilie pochází z řeckého slova paidofilia, které se skládá ze slov pais - chlapec, dítě a filia - láska, přátelství. Jedná se o poruchu sexuální preference - parafilii, kam mimo pedofilie řadíme například i fetišismus, exhibicionismus a voyeurství. Jedná se o silně převažující či výhradní sexuální reaktivitu vůči dětem a dospívajícím do 15 let. Je však důležité upozornit, že podle mezinárodních klasifikací nemocí MKN-10 i DSM-IV se parafilie jakéhokoli druhu považuje za poruchu jen tehdy, když člověku způsobuje osobní či společenské problémy. Pedofil, který se nedopouští kriminálního chování, tedy nesplňuje kritéria pedofilie jako poruchy. V současné době se pracuje na nové klasifikaci DSM-V a opět se vede rozsáhlá debata nad klinickými projevy parafilií.

Pravá či nepravá, chlapec či dívka?

Pedofilie je častější u mužů než žen a rozlišuje se pravá a nepravá pedofilie. Pravá pedofilie plyne ze sexuálního zaměření jedince čistě na děti a dospívající, zatímco nepravá pedofilie je pedofilií náhražkovou, situační, příležitostnou apod., kdy jedincovo sexuální zaměření není primárně soustředěno na děti a ty jsou zneužívány například kvůli nedostupnosti preferovaného sexuálního partnera. Podobný fenomén můžeme zaznamenat v~případě náhražkové homosexuality ve věznicích.

Existují poměrně značné rozdíly mezi homosexuálními, heterosexuálními a bisexuálními pedofily. Bisexuální pedofilové preferují nejmladší děti, protože nemají ještě vyvinuty sekundární pohlavní znaky (dívky i chlapci jsou si tělesně podobní), heterosexuální pedofilové pak vyhledávají dívky ve věku od 8-10 let a homosexuální pedofilové dávají přednost chlapcům v mladší pubertě, kde se již začínají rýsovat mužské sekundární pohlavní znaky při zachování dětského vzhledu.

Trauma, na které se nezapomíná

Pravý kriminálně se chovající pedofil dětem skutečně rozumí. Postupně získává důvěru dítěte, takže s ním dítě ochotně komunikuje a považuje jej za kamaráda nebo "strýčka". Následný průnik do intimní sféry dítěte je pak o to více traumatizující, přičemž tolik nezáleží na tom, zda k němu došlo násilně či nenásilně. Toto trauma mívá pro oběť celoživotní následky.

Nebude tak náhodou, že až třetina homosexuálních pedofilů uvádí, že ve svém dětství byli pohlavně zneužiti. Nejhorší následky mají děti, které byly zneužity násilím a/nebo blízkým příbuzným. U zneužitých dětí se vyskytuje zvýšené riziko posttraumatické stresové poruchy, disociačních poruch, prakticky všech druhů neurotických onemocnění, poruch identity, poruch osobnosti a v neposlední řadě i poruch v oblasti sexuality.

Heterosexuální muži, kteří vyhledávají pohlavní styk s vlastními dcerami, trpí spíše hebefilií. Jsou přitahováni mladými dívkami v pubertě a dvoří se jim. Jsou na rozdíl od pedofilů daleko náročnější co se týče frekvence styku a k dívkám se chovají spíše jako k dospělým ženám než jako k dětem. Pokud se jedná o homosexuálního muže zneužívajícího podobným způsobem chlapce, hovoříme o efebofilii.

Komplikovaný výskyt

Výskyt pedofilie je dosti těžké vyčíslit už jenom z důvodů uvedených v prvním odstavci. Spousta pedofilů své pohlavní tužby nikdy neuskuteční, zatímco jiní mohou zneužít několik dětí a dospívajících, než se na ně přijde. Obecně lze tedy statisticky sledovat jen četnost sexuálních trestních deliktů na dětech nebo počet trestně stíhaných či léčených pedofilů. Pedofilie je ale rozšířena daleko více, než se domnívá většina laické populace. Některé výzkumy udávají, že až 21% mužů přiznalo sexuální přitažlivost k některým malým dětem a 5% přiznalo masturbaci s těmito fantaziemi. Lze také předpokládat, že zdaleka ne všichni respondenti se k těmto preferencím vzhledem k jejich společenské nepřijatelnosti přihlásili.

Dalším častým omylem laické veřejnosti, je přesvědčení, že pachatel sexuálního deliktu vůči dítěti musí být pedofil. Skutečnost je taková, že většina pachatelů zneužití dítěte nemá jako svůj primární sexuální objekt zájmu právě děti. Jde tedy o~nepravou pedofilii.

Pedofilie je stále v~očích veřejnosti hluboce zakořeněná jako cosi ďábelského. Pravdou je, že většina mužů s pedofilními sklony tyto sklony nikdy neuskuteční. Pedofilie u žen je například velmi málo prozkoumanou oblastí, což plyne z odlišného pojetí sexuality u žen a také ze společenského konsensu, který silné projevy ženské lásky vůči dětem považuje za normální. Pravý pedofil s dobrým sociálním zázemím a sexuologickou pomocí nejenže nemusí být dětem nebezpečný, ale díky svému porozumění dětské duši jim může být i prospěšný. Český sexuolog prof. Petr Weiss například věří, že pedofily byly takové osobnosti jako Hans Christian Andersen či Jaroslav Foglar, kteří dokázali své touhy přetavit v úžasná literární díla pro děti.

ZDROJE:

Alexa, J. (2002). Žil jsem jako pedofil (Vyd. 1.). Praha: Portál.
Malá, E., Sovák, Z., & Raboch, J. (1995). Sexuálně zneužívané děti (1. vyd.). Praha: Psychiatrické centrum Praha.
Pedofilie. (2012, Listopad 15). V Wikipedie. Získáno z http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pedofilie&oldid=9269344
Vaníčková, E., Hadj-Moussová, Z., & Provazník, K. (1999). Sexuální zneužívání dětí (1. vyd.). Praha: Karolinum.
Weiss, P. (2000). Sexuální zneužívání - pachatelé a oběti (Vyd. 1.). Praha: Grada.
Weiss, P. (2005). Sexuální zneužívání dětí (Vyd. 1.). Praha: Grada.

Moje reakce:

Nepřesnosti v článku

Vážený pane Pustino, v článku jste se dopustil několika nepřesností.

Předně pedofilie není pouze o sexuální reaktivitě, jedná se o erotickou náklonnost - pedofilové se do dětí často zamilovávají, redukovat pedofilii jen na sexuální přitažlivost by bylo chybné.

Dále uvádíte, že pedofilie se vyznačuje zájmem o osoby do 15 let věku. Diagnostická kritéria pedofilie žádný konkrétní věk neuvádějí, rozhodně tímto kritériem není Trestní zákoník, ale fyzická nedospělost. Tedy správně by mělo v článku být napsáno, že se jedná o erotickou náklonnost k nedospělým osobám (bez uvedení věku, protože nelze stanovit konkrétní věk, kdy daná osoba je ještě dítětem a kdy už je dospělá, jedná se o souvislý proces).

Na klasifikaci DSM-V se v současnosti již nepracuje, jelikož DSM-V byl vydán v minulém roce. DSM-V již pedofilii neřadí do poruch/nemocí, nově došlo k přejmenování diagnostické položky na pedofilní poruchu.

Nemáte rovněž pravdu, že pedofil, který se nedopouští kriminálního jednání, nemůže spadat pod poruchu - jde také o to, zda mu odlišná preference nezpůsobuje nějaké osobní či sociální problémy, problémy se sebepřijetím apod. Redukovat potíže s pedofilií pouze na kriminální záležitosti je rovněž zavádějící a nepřesné.

Weissovo rozlišování na pravou a nepravou pedofilii bych vůbec nebral v potaz, nepravá pedofilie totiž vůbec není pedofilií, takže takové rozlišování spíš dělá další nepořádek v pojmech. Sám Weiss uvádí, že až 90% případů pohlavního zneužívání dětí nemají na svědomí pedofilové.

V další podkapitolce píšete, že "Pravý kriminálně se chovající pedofil dětem skutečně rozumí." A nekriminání pedofil dětem nerozumí? A ten, který není kriminální, tak je falešný? Nebo jak chápat tuto větu?

Píšete, že heterosexuální muži, kteří zneužívají své dospívající dcery, trpí hebefilií. Nikoliv. Děti zneužívají především lidé s osobnostní nebo sociální patologií, lidé nezdrženliví, se sníženou schopností empatie apod. U 90% případů pohlavního zneužívání dětí není sexuologem diagnostikovaná parafilie, tedy ani hebefilie.

O efebofilii hovoříme v případě erotické preference dospívajících chlapců, nikoliv v případě homosexuálního muže zneužívajícího chlapce, jak máte psáno v článku.

Chtělo by to některé pasáže článku přepracovat, vzhledem ke směšování pohlavního zneužívání dětí s pedofilií a uvádění správných informací vedle těch nesprávných působí celý článek značně zmatečně.

S pozdravem
Mgr. Karel Žák

Doporučuji k prostudování: http://www.pedofilie-info.cz/pedofilie-vysledky-vyzkumu-2012/

[Plyšáček]

Pane magistře, děkuji, že jste takto profesionálně opravil nesmírně laický a zavádějící článek.
Je to přímo hrůza. Pokud pisatel dostal za tuto práci jen jedinou korunu, měl by ji vrátit i s úroky.
Nevěřím, že zdroje, které uvádí, vůbec použil. Nebo velice neodborně.
Nejen, že nepodává pravdivá fakta, ale on ani nepodává tzv. "veřejně známá fakta".
Weissovo označení nepravá pedofilie je jeho velká hanba.
Jaroslave Pustino. Celý článek snad ani nepůjde přepracovat. Smazal bych jej, roky bych studoval a pak bych napsal nový. Ovšem s předchozím upozorněním: Lidé, vlastně tomu vůbec nerozumím.

[Deda]

Karle díky,
napsal jsi to velice pěkně. V článku p. Pustiny (ale i v hromadě dalších i od jiných autorů) je řada nepřesností, ba až zavádějících nepravd. Takovéto články pak utvářejí standard vnímání veřejnosti nás pedofilů. Běžný, většinově zaměřený občan pak takovéto články bere jako tu pravou pravdu, (vždyť to psali v novinách, na internetu, nebo o tom hovořili v televizi) a nemá potřebu pátrat dál v odborných publikacích. Média (alespoň ta seriozní) by měla informovat občany fundovaně a hlavně pravdivě. Po přečtení článku se zásadními chybami si člověk, který je o naší orientaci málo informován i po opravě mylných a zavádějících pojmů řekne ono okřídlené "není šprochu, na kterém není pravdy trochu".

[Jeremy]

Nebude tak náhodou, že až třetina homosexuálních pedofilů uvádí, že ve svém dětství byli pohlavně zneužiti.

Práve v tomto kontexte by bolo možno presnejšie uviesť, že nebude náhoda, že až tretina kriminálnych homosexuálnych pedofilov uvádza, že boli v detstve zneužívaní. Neviem odiaľ táto štatistika pochádza, ale ak skutočne existuje, patrne s vxjadrení trestaných pedofilov. Dobrovoľne a verejne sa zo zrejných dôvodov k pedofílii priznáva málokto.

[Daniel]

Tak to je už druhý článek, ze kterého jsem se dozvěděl, že jsem bisexuální pedofil

[Gabriel Svoboda]

Pořád ale ten článek více méně rozlišuje mezi pedofilií a sexuálním zneužíváním dětí a uvádí, že jedno není druhé a druhé není první. Jasně, je tam jinak spousta závažných nepřesností, ale kdyby všechny mediální zmínky o pedofilii vypadaly aspoň takto, byl by to pořád velký posun vpřed.