Mikuláš, čerti a andělé

[Plyšáček]

Každým rokem chodí začátkem Adventu v mnoha křesťanských národech Mikuláš se svojí partou.
Každé dítě i každý rodič tyto okamžiky prožívá individuálně a jistě tento zvyk patří do naší kultury.
V mnoha případech ovšem mohou děti zažít velká psychická traumata a zranění.

Pokud jsou maličcí, nechápou, že jde o "karnevalové divadlo", nýbrž vše berou smrtelně vážně.
Pokud nerozvážní rodiče vezmou miminka ven na šílené orgie pekelníků či pozvou Mikulášovu sebranku přímo do bytu, který až dosud dítě vnímalo jako oázu klidu a bezpečí, mohou svému potomkovi nejen pocuchat nervy, ale i připravit špatné spaní, regresivní chování, pomočování a běsy a strachy s cukajícím očíčkem do budoucna. Rodič, kterému vždy důvěřovaly a utíkaly se k němu pod ochranu, se v některých případech proměňuje v podivného spekulanta a vyjednavače s podsvětím a nebo přímo vyhrožuje dítěti, že pokud se nepolepší, vydá ho branám pekelným. Šílenci, udržovatelé brutálních tradic a laičtí vychovatelé.

Je zřejmě dobré, aby se dítě prostřednictvím pohádek či "vyrovnaných" Mikulášů, nezbedných čertíků a svatých andílků postupně seznamovalo se základními archetypy Dobra a Zla. Ale pokud se pár podnapilých čertů s otřesnými maskami a ještě horším chováním vyřádí v jeden den roku na ulicích, nic dobrého to, dle mého, dnešní, již tak psychicky "choré" a vystresované, česky "vycukané", společnosti, nepřinese.

Napadlo mě, zda by pedofilové neměli více aktivně bojovat za zdravější psychický vývoj dětí, i kdyby měli vést boj se samotným peklem. I dle zkušeností učitelek jsou děti před Mikulášem spíše divočejší, neklidnější a zlobivější, než obvykle. A i já si každý rok oddychnu, když už tyto dny jsou za námi a dětičky začnou zase normálně fungovat.

Občas se městem prohání i školáci s neuměle vytvořenými maskami. Jsou spíše hanbou této tradici. Ale na druhou stranu - menší děti se pak tolik nebojí.

Sledoval jsem desítky čertic a andělic ze svého pohledu. Některé čertice, zvláště s hezkým pevným ocáskem, mi připadaly poněkud více sexy než asexuální andělé. Ale není nad čisťounkou panenku, která je milá, laskavá a poslušná i bez hrozby peklem.

Na závěr mě teď napadla otázka, zda náhodou svatý Mikuláš nebyl jedním z nejslavnějších pedofilů všech dob. Jsem přesvědčen, že jistě ano. Mohli bychom to více prověřit a případně mediálně protlačit. Co Vy na to?

[Deda]

Drahý Plyšáčku,
ve čtvrtek jsem byl dělat u jedné známé v soukromé mateřince (dnes se říká rodinné centrum) Mikuláše na mikulášské besídce. Jsou tam děti ve věku 3 - 5 let. Bylo to pro mne po dlouhé době krásné odpoledne strávené mezi dětmi. Děti celé odpoledne vyváděli, zpívali písničky (jeden z otců jim k tomu hrál na kytaru), tančili tanečky a to vše bez stresu, strachu z čerta ale s respektem k naší trojici. Nádherně se jim leskly oči, když od anděla přebírali dárečky. Mnozí rodičové mi děkovali, jaký mám k dětem hezký přístup, že jsem s každým z dětí pohovořil a pochválil je za to, v čem jsou šikovné (což mi musely slečny učitelky napsat). Samozřejmě o mém zaměření nikdo nic netuší. Takže mám už objednávku na příští rok. Oni nevědí, že já byl šťastnější jak ty děti, že jsem to dělal bez nároku na honorář jen z čisté a nezištné lásky k dětem.
Myslím si, že by se tato tradice měla zachovat ale v rozumné míře. Ne děti traumatizovat a strašit.

[Marco Freeman]

[smazáno]

[Plyšáček]

www.maminka.cz: Čert a Mikuláš nemají dětem způsobovat trauma! Jak zvládnout jejich návštěvu?

[Plyšáček]

Pediatr, který chodí za Mikuláše: Vyběhl na mě i chlapeček se sekyrou (praha.idnes.cz)

Známý benešovský pediatr Karel Navrátil mnoho dětí rozpláče, když jim píchá injekci nebo je studí stetoskopem. Alespoň jednou do roka jim ale naopak vykouzlí úsměv na tváří. Už přes třicet let se vždy 5. prosince obléká do kostýmu Mikuláše a rozdává nadílku.

To bude asi moc hodný člověk.


odkaz a zdroj: praha.idnes.cz

[Marco Freeman]

I tento rok jsem se rozhodl s pár kamarády, že se do této tradice společně zapojíme. Ve škole i následně u známých jsem měl stejnou masku - anděla. Oblékl jsem se do bílého oblečení (rozepnutá bílá košile s krátkými rukávy a pod ním zářivé stříbrné tričko bez nápisu, bílé rovné kalhoty, bílé společenské boty) a nechal si na košili připevnit křídla a do vlasů čelenku, z níž se mi nad hlavou vytvořila svatozář. Holky to nakonec dokončili nalepenými stříbrnými samolepkami, ozdobami a třpytami na obličeji, řasách a ve vlasech. Připadal jsem si trochu jako transexuál, když jsem se viděl v zrcadle... Já jsem tedy dělal anděla, kamarádův otec Mikuláše a daný kamarád a jeden můj spolužák si hráli na čerty.

Šli jsme nejdříve po škole a pak po pár domluvených domácnostech. Musím říct, že děti, které se trochu bály (do té 7. třídy) za mnou docela prchaly... Vždycky jsem se postavil se svým bílým nebeským ohozem před čerta a přikázal mu, že tyto děti byly jistě hodné a nezaslouží si odvést do pekla. A vysloužil jsem si za to (to spíše po domácnostech) nejedno obejmutí. A to musím říct, že i od několika velmi pěkných kutíků. A jedna malá holčička, když jsem k ní přiklekl, abych jí dal sladkosti od nás a sladkosti, jež mi svěřili její rodiče, mi zvědavě položila ruku na třpytivou tvář a řekla: "Jú, ty jseš krásný andílek."

Těším se, až si to zopakuji příští rok.

[Plyšáček]

Marco, děkuji za nádherné sdílení. Jistě jsi byl ukázkovým andělem.
Promiň mi prosím tento špás, ale při čtení této věty mě napadlo...

A jedna malá holčička, když jsem k ní přiklekl, abych jí dal sladkosti od nás a sladkosti, jež mi svěřili její rodiče, mi zvědavě položila ruku na...

... že se holčička podivovala a vysvětlovala, že si myslela, že andělé jsou bezpohlavní bytosti.

[Kasz]

Marco, děkuji za nádherné sdílení. Jistě jsi byl ukázkovým andělem.
Promiň mi prosím tento špás, ale při čtení této věty mě napadlo...

A jedna malá holčička, když jsem k ní přiklekl, abych jí dal sladkosti od nás a sladkosti, jež mi svěřili její rodiče, mi zvědavě položila ruku na...

... že se holčička podivovala a vysvětlovala, že si myslela, že andělé jsou bezpohlavní bytosti.

Hm, mě by to nenapadlo takhle useknout, tu větu... Trošku nevhodné, nemyslíš?

[Plyšáček]

Trošku nevhodné, nemyslíš?

Ano. Myslím, že jen trošku. Marca jsem se i přeptal, zda mu to nevadí.
Spíše jsem myslel, že se chceš s námi podělit o své zážitky s Mikulášem. Nebo tvojí andělicí či čerticí?