Boj o život
Trápení co bolí se narodí,
v jeho hlavě myšlenky na smrt
se urodí. Hledá sám sebe dává
si sílu sám sobě říkával,že má víru.
Tu víru v život co dostal darem,
tu víru v život co ztratil žalem.
Bolest ho vede, nocí ho provází,
k mostu se dostane bez dalších
nesnází. Myšlenky na smrt se
skokem spojí, smrt sama ví
že neobstojí. Má ho tam, kde
chtěla jej mít, teď už stačí u
jeho konce být.
"Skoč a neboj se smutný hochu,
klidu ti dodám víc než trochu"
Smrt si s ním hraje šeptá mu
bludy jen ona ví, že cesta nevede
přímo tudy. Smrt ta bezcitná
proradná baba,která se o mrtvé
potom stará? Sebevrah co slyší
v hlavě smrti hlas nemá tu víru
v ten život zas. Smrt už ví, že
práce tu bude v hlubině pod
mostem mrtvá duše tu bude.
V tom světlo na nebi, jen tak se
zablýskne. To anděl naděje k zemi
se snese se smrtí svede boj, víru v
myšlence od pána nese.
" Ty smrti odstup nech ho být,
on tady na zemi musí být, život
jeho je tak mladý neber mu jej
nech mu ho tady"
V myšlenkách mladý muž vrhá se
dolů. Anděl mu však víru nabídne znovu.
Do jeho myšlenek anděl mu vidí, našeptává
jeho čin v dobrém nahlodává.
Smrt se však nevzdá "Nejsem tu zbytečně,
skoč a zbav se té bolesti,Uteč té síle co tě
ovládá jen smrt ti klidu dodává."
Anděl svou ruku na rameno jeho dal
opět svou silou o život bojoval:
"Není proč skočit,láska je všude
nedávej život pryč co tady zbude.
Co tvoji milí co tvá rodina?"
Anděl víru života dodává smrt však na
síle přidává.Ta síla deprese smutku
a žalu ta síla skutku pro život zmaru.
"Skoč neboj se půjdeš dále, klidu ti
nabízím jsem s tebou stále."
Anděl se znovu k činu nadechne v
myšlenkách muže jenž jej vyslechne.
"Copak to trápení nemá konce? Copak
tvé bolesti jsou na zemi jediné? Pohlédni
do světa koukej před sebe každá nemoc
není jen pro tebe" Váhavost muže anděla
hlas,dodá mu trochu chuti do života zas.
Smrt to však nevzdá a znovu bojuje:
"Milovat nemůžeš,rodinu nemáš tvá touha
ničí tě a život vstřebá.Na
děti pohlížíš pouze v naději, že jednou
přijdou a láskou tě zahřejí!"
Smrt sílu ke skutku opět dodává, ale
anděl se nevzdává. "Ty nesmíš se smrtí jít
ty musíš pro něco žít.Vždyť láska je darem
od pána, milovat život a nikdy se nevzdávat"
Muž do hlubiny dívá se s nadějí skočím tam
nebo neskočím? Co když společnost mou nemoc
zavrhne?Co když vězení někdo navrhne? Láska
kterou dávám, dospělím nepřikládám, to
dětským tvářím lásku dávám.Ti andělé jenž
lásku umí dát co se štěstím umí smát těm já
naději v hezký život umím dát.
A však na veřejnosti nesmím se s nimi smát.
Ta veřejnost proradná ta skupina lidí podstatná
odhodlaná opovržením nahlodaná a to právě k nám,
k lidem co dětem lásku chtějí dát.
Anděl nevzdá svoji sílu opět dodává muži víru.
"Nejsi jediný na tomto světě, milovat umíš i
radost dávat s bolestí žiješ, kterou nerozdáváš.
Nechoď se smrtí nehledej útěchu ve svém úmrtí.
Ta touha tě ovládá, ale láska převládá.
Smrti odejdi nech jej být on musí tady ještě žít.
Dodat sílu těm co ji nemají, dát víru těm co v ní
doufají." V klidné noci ticha žalu od mostu kroky slyšet
jsou, to muž jen díky anděla zdaru mizí ve tmě od života
zmaru. A jak to celé bylo dál? Nevím někdy mám pocit jako
by na mostě stále stál................................