Asi dva roky dozadu (když mi bylo 17) jsem se na jedné internetové gay seznamce seznámil s jedním mužem, který byl výrazně starší (předtím 33 let, teď 35). Nejsem na starší nebo jsem to zatím nijak nepociťoval, ale vypadal na milého muže, tak jsem nebyl proti a začali jsme si psát. Brzy na to jsme se i sešli na pití. Byl mi děsně sympatický, rozumněli jsme si a tak.
Celou dobu jsem si všímal, jak mě balí, ale pro mě nikdy nebyl nic jiného než dobrý kamarád. A tak, když na to už naostro došla řeč, tak jsem řekl, že mezi námi je a bude maximálně kamarádství, co ho samozřejmě zklamalo

Týden na to jsme se všichni tři sešli. Jeho kluk byl vážně skvělý - líbili se mu starší muži, rád sportoval a byl veselá kopa. Dost jsem jim ten vztah přál a říkal si, že jednou možná půjdeme čtyři - on s ním a já s nějakým svým klukem. Jelikož ten patnáctiletý bydlí daleko a my spolu s tím 35letým to k sobě máme hodinu autobusem, tak jsme se i často navštěvovali. Klábosili jsme o všem možném.
Po nějaké době jsem zpozoroval, že něco je jinak. Toho patnáctiletého jsem přestal mít rád, neodepisoval jsem mu na přátelsky mířené zprávy, nechtěl jsem se s ním sejít, když přijel na víkend. A pořád jsem měl sžíravý pocit, když jsem věděl, že jsou spolu...
Došlo mi, že jsem se do toho muže zamiloval, až půl roku dozadu. Řekl jsem mu to, tak nějak jsem spoléhal, že u něj mám šanci, když se o mě předtím zajímal. Ale on mi řekl, že o mě stojí zase jen jako o kamaráda, že už kluka má

Můj milovaný se mi svěřil, že ten jeho bývalý do vztahu šel s tím, že to není dlouhodobé. A pak mi vysvětlil, že ho starší kluci nepřitahují, že já jsem v 17ti vypadal tak na 14, tak jsem se mu líbil, stejně tak jeho ex, který byl mladý. Prostě mi natvrdo řekl, že o dospělého kluka nad 18 nemá zájem, že ho ti lidé vůbec nepřitahují. A tak zase hledá nějakou mladou patnáctku nebo kluka vypadajícího mlaději...
Ví, že s ním nechce dlouhodobý vztah, maximálně tak 3 roky a konec. Já s ním chci vztah... A i jsem mu to řekl. Několikrát.
On mi jen odpověděl, že nechápe, na co bych mu byl. Má mě rád, ale já ho doháním tím uháněním k šílenství a on dohání k šílenství mě tím věčným zháněním jiných mladších koloušků, když mě, i když 19letého má přímo na talíři.
Často sežene třeba na víkend patnáctku ze seznamky, který je naivní. Další ráno už o ně můj milovaný nestojí a oni se cítí blbě. Domlouval jsem mu, že takhle to dál nejde, ale posílá mě s tím někam, že mu do toho nemám kecat.
A já teď zase čelím věčnému balení od toho jeho ex (na kterého jsem předtím žárlil), který mě balí. Nevím, trápí mě, protože vím, že ti mladí kluci se kvůli němu trápí, trápí mě, že on je zjevně nešťastný, vidím mu to na očích, jak nedokáže najít to, co chce - kluka na vztah, co nestárne, trápím sám sebe, protože ho pořád do něčeho honím a přitom vím, že to není moje věc, trápím sám sebe, protože kdybych třeba v 17ti neodpověděl, že nechci, tak by to bylo jinak. A trápí mě, že když toho jeho ex, co mě balí, zase odmítnu, tak přijdu o poslední šanci vztahu.
Já mám ale plnou hlavu někoho nedosažitelného, je to naprostý milostný trojúhelník, ne-li čtyřúhelník. Všichni jsme nešťastní, každý z jiného důvodu a tak přilíváme olej do ohně a je mezi námi dusno. A já hledám odpověď pro nás všechny, co má dělat můj milovaný a co mám dělat já, mám čekat, jestli se nerozmyslí nebo dát šanci jeho ex, i když mám plnou hlavu jeho? Mám varovat ty mladé kluky, které teď má vyhlídnuté, že nic vážného z toho nekouká nebo ne? Přijdu si pak strašně provinile, s dost lidmi z těch kluků si píšu a jsem smutný, že mlčím, ale ani jeho zradit nechci.
Tam, kde jsem se radil, mi odpověděli, že mi neporadí. Z mého milovaného jsem dostal, že se mu líbí kluci převážně 13-16, s výjimkami do 17ti... Tak co podle vás máme všichni dělat?