Zlomené kosti jsem měla už v děloze, lékaři mi nedávali ani rok života (idnes.cz)
Mámu jsem zuřivě kopala v břiše během sametové revoluce. A pak přestala. Byla jsem pro ni první dítě a ona nevěděla, co si o tom má myslet. Doktoři tehdy neměli tušení, že se něco děje – přístroje byly ještě zastaralé. Kdyby fungovaly jako dnes, všimli by si, že jsem měla zlomené kosti už v děloze.
Porod byl pro mamku šílený. Okamžitě mě odnesli a nechtěli mě jí ani ukázat. Až po dlouhém dožadování jí řekli:
„Nepřežije ani rok, bude hluchá, ani se neposadí. Holčička má nemoc, která se jmenuje Osteogenesis imperfecta III. typu. To znamená lomivost kostí. Jak jste ji teď rodila, zlomila si klíční kosti a obě ruce. Má taky hodně starých zlomenin. Moc dlouho žít nebude,“ řekl doktor. Pro rodiče to byla zdrcující zpráva, vždyť jsem byla jejich první dítě. A nehodlali se mě vzdát. Lékař se jen sarkasticky usmál: „Tak se pojďte podívat na fotky těch ´kriplů´, ať víte, co si vezete domů.“ Máma ale nešla. „Radši podepište tyto papíry o ústavní výchově.“ Nestačila se divit: „Co kdybyste mi radši řekli, co s ní tedy je?“
