Dovolím si sem zkopírovat text uveřejněný na jiných stránkách věnujících se dětem. Z důvodu nezkomplikovaní "mezinetových" vztahů neuvádím http zdroj.
"Výlet se moc vydařil a před cestou nazpět jsme zažili
zábavnou příhodu, a to když jsme potřebovali, aby se
vyčůrala. Protože Evička stávkuje s čůráním na cizích
záchodech a ani čůrání na travičku ji nebaví, tak jsme s
sebou museli na cestu přibalit nočník. Nočník jsme tedy
vytáhli na parkovišti a Evička se spokojeně vyčůrala do
nočníku hned vedle auta. To holčičí čůrání je holt věda, není
nad klučičí pohodu ve stoje.
Jedno dopoledne jsem zastihla Evičku při prohlížení její
nejoblíbenější knížky. Je to velká kniha pro předškoláky,
kterou zdědila po Marušce. Knížku si zamilovala a velmi
často si ji prohlíží. Taky je nadšená, že je to jediná kniha,
do které jsme jí dovolili malovat, vždyť je k tomu přímo
předurčená. ............Evička mi hned začala ukazovat obrázky a dožadovala se
mé spolupráce. Díky společnému prohlížení mám mnohem
lepší představu, co mi Evička říká. Evička totiž nemá
většinou čas říkat slova úplně celá, pro zefektivnění svého
času slova zkracuje, a to většinou na poslední slabiku.
Například mně oslovuje místo mami – MI, tatínka – TI.
Zrovna dnes, když se s ním loučila, tak za ním volala „čau
ti“. No, ale jsem ráda, že se s ní už domluvíme. S naší
starší dcerou to bylo složitější, ta začala mluvit mnohem
později. A dnes? Nevím, nevím, jestli by zvládla bobříka
mlčení."
Doufám, že Vás alespoň trochu pobavilo, nebo alespoň vykouzlilo malý úsměv.
