Psychiatr Hollý: Sexuální devianty umíme léčit!

[Kasz]

Psychiatr Hollý: Sexuální devianty umíme léčit! (Blesk.cz)

Starší článek, a pan doktor se vyjadřuje také hodně nepřesně...

Špičkový psychiatr MUDr. Martin Hollý (40) se již řadu let zabývá sexuologickou terapií. Jak se dívá na léčbu sexuálních deviantů? Je pro zveřejnění seznamu pedofilů, po kterém začali mnozí lidé volat v souvislosti se zmizením Aničky Janatkové (9)?

V souvislosti s Aničkou se začaly objevovat hlasy, které žádají veřejný seznam sexuálních delikventů. Co vy si o tom jako lékař myslíte?
„Je to něco, co zcela prokazatelně ve Spojených státech, kde to existuje, nefunguje. Nevede to ke snížení kriminality, nemá to žádný preventivní efekt.“

A někteří lidé se tam třeba dostanou neprávem?
„Ano, seznam není stoprocentně pravdivý. Navíc pokud pracujeme na preventivním programu pro sexuální devianty, máme obrovskou úspěšnost při léčení. Když budou mít fotku na internetu, tak budou mít pocit štvané zvěřae a naopak to může vést ke zvýšení pravděpodobnosti jeho selhání.“

Mohou tedy rodiče své děti nějak před útoky bránit?
„Je nejlepší, aby dítě nikde nechodilo samo.“

A když dítě jde samo a třeba u něho zastaví auto…
„Když už zastaví auto a lidé v něm se na něco dítěte ptají, tak pokud mu cokoliv přijde podezřelé, musí hned utíkat proti směru jízdy vozidla, aby se muselo nejdřív otočit! A pak samozřejmě vtáhnout do děje někoho dalšího.“

Mnoho případů sexuálního zneužívání dětí ale probíhá v rodině…
„Je to smutná, ale často reálná situace ve špatně fungujících rodinách. Měl jsem třeba pacienta, který své oběti vzal do kina, kde byly poprvé. A dítě pak může zneužívání brát jako trochu nepohodlí, které je daní za to, že ho má někdo rád. Nejčastějšími pachateli sexuálního násilí v rodinách jsou nevlastní otcové.“

V souvislosti s pedofilně orientovanými útoky se mluví hlavně o mužích. Jak jsou na tom ženy?
„Pedofilní ženy jsou samozřejmě také, ale i kdybychom odhalili všechny skryté pachatelky, tak by jich bylo nesrovnatelně méně. Podívejte se i mezi své známé, kolik kluků přišlo ve dvanácti či třinácti letech o panictví s vychovatelkou na táboře. A představte si tu stejnou situaci opačně, že by tím dítětem byla dívka...“

Plánují si pedofilové svůj útok?
„Většinou si dlouho ve fantazii pohrávají s nějakým plánem a pak se naskytne situace, ve které jim lidově řečeno bouchnou hormony. Někdy mohou svoji oběť sledovat, ale je to spíš otázka maximálně desítek minut a jedná se o náhodné oběti. Jsou ale i pachatelé, kteří o své poruše nevědí. Jdou třeba ženě ukrást kabelku, dostanou se s ní do kontaktu a v tu chvíli se projeví jejich porucha a znásilní ji.“

Co když člověk u sebe začne pozorovat, že se mu líbí malí chlapečci nebo holčičky?
„Nejtěžší je přiznat si to sám sobě, ale je to jediná cesta. Pedofilní lidé nikdy nemohou prožít kvalitní sex podle svých představ, aniž by někomu ublížili.“

Souvisí pedofilie s inteligencí?
„Ne, sexuální touhy nijak nesouvisí s inteligencí nebo charakterem, mohou to být lidé morálně na výši, jen jim v mozku něco funguje jinak.“

Jak probíhá léčba?
„Základ je pomoci tomu člověku najít alespoň částečné naplnění jeho sexuálních potřeb tak, aby to bylo v zákonných mezích. Ale nesmí samozřejmě přicházet do styku s dětmi, tam by se zvýšilo riziko, že selže.“

Jako lékař jste pomáhal lidem, kteří ublížili dítěti, někdy ho i zabili. Jak jste se s tím vy osobně vyrovnal?
„Člověk si musí uvědomit svoji roli. Já nejsem zákonodárce, a rozhodl-li se stát, že pachatele nepopraví nebo ho doživotně neuvězní, a dal mi tu zakázku, plním jen tu roli, abych se pokusil přesvědčit je o naší společenské pravdě.“

Jak je u nás léčba pachatelů podmíněna zákonem?
„Léčbu stát musí nařídit spolu s vynesením trestu. Nastupuje na ni po propuštění z vězení a stanovuje se na dva roky. Pokud jako lékaři shledáme, že by mohl být nadále nebezpečný, prodlouží se o další dva roky a tak to může jít až do konce jeho života.“

A když na ni chodit nebude?
„Pokud byl propuštěn do ambulantního léčení a nechodí, pak ho podle zákona můžeme znovu hospitalizovat nebo ho umístit do ochranné detence. To znamená, že by doživotně žil v ústavu, který je na půl cesty mezi věznicí a léčebnou.“

Jaká je tedy účinnost sexuologické léčby u sexuálních delikventů? Protože jak se říká, udělal to jednou, udělá to znovu…
„Anebo taky ne. Sáhněte si do paměti, kolikrát jste si ve fantazii něco vysnila jako krásné, a když pak došlo na realizaci, byla jste zklamaná. Dlouhodobá spolupráce a péče prokazatelně funguje. Když to srovnáváme historicky, tak dřív do jednoho roku recidivovaly dvě třetiny pachatelů. Dnes je to kolem deseti procent. A recidiva bez léčby je i pro pachatele samotného mnohdy ještě krutější než po ní.“

Myslíte si jako psychiatr, že je rozumné děti třeba čipovat?
„Myslím si, že velký bratr jednou zvítězí. Také se domnívám, že to není dobře. Na druhou stranu, kdyby před padesáti lety někomu řekli, že budeme sledováni přes kreditní karty a mobilní telefony, nikdo by tomu nevěřil. Nevylučuji, že až čipem budeme odemykat byt a auta, tak nám to tak divné nepřijde. Jen do toho společnost ještě musí dospět.“

[simgiran]

Mě by zajímaly ty údaje o recidivě. Protože když se kouknu na zahraniční zdroje, tak i bez léčby tam byla recidiva podstatně nižší. 2/3 po jednom roce? Myslím, že to vycházelo spíš tak 20 % během 5 let. (I když známe zahraniční zdroje, dost možná tam byli zahrnuti i nepedofilní pachatelé. A těch 10 % je za jak dlouho, za rok? To by se neměli zas moc čím chlubit. Protože taková čísla jsem viděl u studií s follow-upem 5-10 let.

[Daniel]

Co když člověk u sebe začne pozorovat, že se mu líbí malí chlapečci nebo holčičky?
„Nejtěžší je přiznat si to sám sobě, ale je to jediná cesta. Pedofilní lidé nikdy nemohou prožít kvalitní sex podle svých představ, aniž by někomu ublížili.“

Tahle věta mě zarazila. Souhlasím s panem psychiatrem v tom, že přiznat si, že jsem pedofil a že moje sexuální touhy nikdy nebudou stoprocentně naplněny, byla jedna z nejtěžších věcí, které jsem musel v životě udělat. Nicméně ubližovat někomu se s mými představami o kvalitním sexu zcela vylučuje.

A kromě toho, to co jsem zažil ve svém sexuálním životě, bylo natolik krásné (kvalitní), že jsem si to dřív ani představit neuměl.

A ještě k tomu bulvárnímu nadpisu "Sexuální devianty umíme léčit". Dodal bych "jenom vyléčit je se nám zatím ještě nikdy nepodařilo"

[Deda]

Drahý Dane,
naprosto s tebou souhlasím. Člověk si musí alespoň sám sobě přiznat, že je jiný, že je pedofil. Čím dříve to udělá, tím lépe pro něho i pro okolí. V momentě přiznání si své orientace má na výběr, zneužívat nebo nezneužívat. Věřím, že drtivá většina zneužívat nechce, ale pak jim chybí adekvátní informace. Jak se chovat, čeho se vyvarovat, jaké jsou nástrahy, jak se svou sexualitou žít etc. etc. Já jsem s tím ve svém mládí bojoval sám. Bylo to hodně těžké, neboť za dávného minula, bylo vše kolem sexu tabuizováno. Nikde člověk žádné informace nesehnal.

Dnes je to stejné i v naší přesexualizované době. Veřejnoprávní média seriózní informace nepodají, bulvár v honbě za senzací každý případ zneužití nafoukne v obrovský balón plný mýtů, pomluv, ohýbání pravdy a neseriózních informací. Pak chudák mladý pedofil, který podle těchto informací je vyvrhel, znásilňovač a vrah dětí, zrůda která nemá právo na život. Jedni z toho propadnou depresím, které je mohou dohnat až k sebevraždě, druzí si řeknou, když už jsem za zrůdu tak proč se ovládat a jdou a zneužijí.

Proto nepřestanu být nikdy vděčný lidem, jako jsou Karel Žák, Petr Kasz, Gabriel Svoboda a spousta dalších nejmenovaných kteří založili a provozují tento web. Zde lidé najdou seriózní informace, mohou se ze svých pocitů vypovídat, naleznou zde i řešení svých problémů, případně radu od spolupracujících odborníků, nebo získají na odborníky kontakt. I přes negativní ohlasy médií tito lidé pracují pro větší bezpečí dětí, pro správné používání slova "pedofil"etc. etc. Díky za tento web.

Krásný sluníčkový den přeje všem Děda

[kredenc]

Pedofilní lidé nikdy nemohou prožít kvalitní sex podle svých představ, aniž by někomu ublížili

Tak takúto hlúposť som ešte nepočul ako môže taky veľky expert niečo takéto zadreť? Lebo aspoň v mojom prípade to vôbec nieje pravda.