Je každý pedofil nebezpečný? (Rodina.cz)

[Kasz]

Je každý pedofil nebezpečný? (Rodina.cz)

Starší článek, na fóru jsem jej ale nenašel:

26.10.2010, Martin Hollý, Psychologie Dnes
Dá se pedofilie vyléčit, nebo je takový člověk po celý svůj život nebezpečný?
Věra D., Brno

Pedofilie představuje jednu z poruch sexuální preference a vzhledem k tomu, že preferenčním objektem takového člověka jsou děti, považujeme ji za nejnebezpečnější. Bohužel musím hned v úvodu říci, že struktura sexuality je neměnná. Nevíme přesně, kdy vzniká, ale víme, že ji v průběhu života nelze měnit. Léčení spočívá v tom, že pacienty učíme žít i se svojí zvláštností v oblasti sexuality spokojeně a v mezích zákona. Na první část otázky tedy musím odpovědět: v zásadě nedokážeme vyléčit deviaci samotnou ve smyslu změny „sexuálního naprogramování“ člověka. Odpověď na druhou zdaleka tak jednoznačná není – mezi našimi klienty je mnoho těch, kteří i přes svou poruchu nikomu neublížili.

Nejobtížnější součástí léčby je etapa, kdy pacient přijme fakt, že se jedná o neměnný stav. Z pohledu takového člověka: Buď zneužiju dítě, nebo nikdy nebudu žít svůj pravý sexuální život. U osob, které skutečně nechtějí ubližovat, hrozí v této fázi silné reaktivní deprese včetně rizika suicidálních pokusů.

Léčbu obvykle zakládáme na tom, že sexualita má více komponent, ani u heterosexuálů není projevem vztahu jen soulož. Lidé se mají rádi, mají jeden o druhého starost, soucítí spolu, pečují o sebe. Soucit, stesk a sdílení jsou tři základní „S“ ve vztahu. Ty lze bez pocitů viny prožívat i vůči dětem a právě na těchto pilířích lze vytvářet adaptační aktivity.

Striktně však přitom nedoporučujeme přímý kontakt s dětmi, například v profesi učitele, vychovatele, vedoucího kroužku a podobně.

Pedofilně orientovaný člověk ale může zprostředkovaně připravovat akce pro děti – metodiky, vzdělávací programy, angažovat se v neziskových organizacích, které budují dětské domovy…

Snažíme se spolu s klientem rozdělit sexualitu na jednotlivé fáze a některé z nich naplňovat například fantazijně s tím, že jakýkoli krok dál je zakázaný.

Někteří naši nedelikventní klienti, kteří mají vlastní chování celý život pod kontrolu, ve své profesi starost a péči orientují na seniory, o které je třeba pečovat mnohdy podobným způsobem jako o děti, ale nepředstavují pro ně sexuálně preferenční objekt.

Pravdou však je, že jako lékaři pacientům nemůžeme nic zakazovat ani přikazovat, snažíme se každému z nich pomoci vytvořit si vlastní způsob zvládání tohoto handicapu.

Autor je psychiatr, sexuolog a ředitel Psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích

[Jeremy]

...Soucit, stesk a sdílení jsou tři základní „S“ ve vztahu. Ty lze bez pocitů viny prožívat i vůči dětem a právě na těchto pilířích lze vytvářet adaptační aktivity.

Striktně však přitom nedoporučujeme přímý kontakt s dětmi, například v profesi učitele, vychovatele, vedoucího kroužku a podobně.

Pedofilně orientovaný člověk ale může zprostředkovaně připravovat akce pro děti – metodiky, vzdělávací programy, angažovat se v neziskových organizacích, které budují dětské domovy…

Pochopil som to správne, že "soucit, stesk a sdílení" (orientované na dieťa) sú v poriadku a pedofil sa tak môže realizovať, ale k deťom ho pre istotu nepustíme? Inak povedané môže milovať dieťa, ale nesmie sa s ním stretávať? To snáď človeka skôr k tej depresii dovedie, než od nej uchráni. Alebo som to pochopil zle?

[Host]

To s tou adaptací na péči o seniory už jsem nejmíň třikrát z různých míst slyšel. Ne že by se pedofil nemohl starat o seniory, ale... Většinou jsem to slyšel v tom kontextu, že když pedofilovi nabídli, aby se místo o děti staral o seniory, a on z toho nebyl nadšený, tak mu tím dokazovali, že mu teda ve vztahu k dětem vlastně nejde o nic jiného než o sex. Což je ovšem dost hloupá a brutální demagogie. Férové by bylo mu dokazovat, že práci s dětma dělal proto, že ho baví a těší. Popravdě řečeno, nechtěl bych se dostat do péče třeba psychiatrovi, kterého jeho práce nebaví, netěší, nemá k ní vztah a dělá ji jenom proto, že dospěl k názoru, že je užitečná. Nechtěl bych se jako senior dostat do péče někomu, kdo považuje za prohřešek a selhání, když člověka práce baví.

[simgiran]

Já moc nevidím, jak bych se měl adaptovat na aktivitách založených na soucitu, stesku a sdílení, když bych byl od dětí přitom odříznut. Měl bych asi dobrý pocit, že dělám něco přínosného pro děti, ale to by bylo tak asi všechno. Má někdo zkušenost s podobnými adaptačními aktivitami?

[Kuba]

V praxi léčebny v Bohnicích ta péče o seniory vypadá tak, že pacienti ze sexuologického oddělení drhnou každý den podlahy v bohnické LDN.

[Myš]

Já moc nevidím, jak bych se měl adaptovat na aktivitách založených na soucitu, stesku a sdílení, když bych byl od dětí přitom odříznut. Měl bych asi dobrý pocit, že dělám něco přínosného pro děti, ale to by bylo tak asi všechno. Má někdo zkušenost s podobnými adaptačními aktivitami?

Byl jsem přizván na podílení se na metodice v rámci organizace, které jsem členem. Pro mě to byla jenom zbytečná byrokracie, myslím, že důležitější je vzdělávání lidí, kteří s dětmi pracují. Na tom se podílím radši a baví mě to více.

Možná s tou teoretickou metodikou jenom neumím moc dobře pracovat, ale když se podívám kolem sebe, tak je na tom stejně většina