Je ten kluk pedofil?

[david244]

Vedu jeden kroužek, klub, oddíl, družinu... Nechci být specifický. Neslibuji si od tohoto počinu nic převratného, ale říkal jsem si, že bych tomu dal šanci.. Třeba mně v mých závěrech někam posunete a nepřímo tak pomůžete jemu.

Dochází k nám 13ti letý Martin, nadšený kluk, moc prima kamarád všech dětí. Ale poslední půlrok se Martin chová trochu podivně. Začal jsem to pozorovat už dříve, ale nepřikládal jsem tomu význam. Děti jsou tak bezprostřední...

Martin je velice za dobře s madšími kluky (tak desetiletými). Rád si s nimi hraje, povídá, podniká snad všechno. Sám je na mnoho věcí dětský, na jiné je ale neobyčejně odpovědný. A on ty kluky začal v rámci her svlékat. Prostě vyprovokuje pošťuchování a najednou se ohlédnu a koukám, že jsou kalhoty a trenky dolů. Prostě jim je stáhne až na kolena, pak je třeba plácne po zadku.. Nesahá na ně nějak, ale dívá se. Obvykle toho nechá, když jej já nebo přímo oni okřiknou.

Když jsme byli třeba v sauně, pokusil se jich "tam" i dotknout.

Je to mnoho střípků, které si po tom cca půl roce až nějak moc vykreslují teorii, že si objevuje něco, co nezná a nebude tomu asi z počátku rozumět.

Vím, že to směřuje k tomu, že si ho stejně dříve či později budu muset "vzít stranou", abych mu vysvětlil, že tyhle věci prostě dělat nemůže. Je to ale správný krok? Co můžu udělat proto, abych ho ovlivnil pouze pozitivně?

[Kasz]

Toto je ošemetná situace, ve třinácti letech ten kluk si ani nemusí uvědomovat motivaci, která jej k tomuto jednání vede, pokud tedy je to třebas motivace sexuálně motivačního systému.

Teď pokud si ho zavoláš stranou, je otázkou, jaký máš k němu vztah a co mu můžeš říct a jak. To ti tady asi příliš neporadíme. Ale zvážil bych jednak zmínit, že svlékání není vhodné, že za chvilku bude dospělý a měl by se podle toho i chovat. A druhá věc, kterou bych zvážil, je zmínit se i o lidech, kterým může takové svlékání nebo dotýkání se na intimních místech druhých lidí či dětí "dělat dobře", ale že to není správné, dokonce v případě dětí je to trestné. Že se může stát, že je na děti/že se někomu líbí děti/že někoho třeba přitahují děti - malí kluci, malé holčičky, říká se tomu odborně pedofilie, ale to ještě neznamená, že dotyčný musí děti osahávat nebo je svlékat. Že takový člověk může třeba vymýšlet pro děti nějaký program nebo zábavu bez nějakého osahávání, a tím může být dětem prospěšný. A znovu bych zdůraznil, že osahávání je zásah do intimity druhého člověka a že jemu by se asi taky nelíbilo, kdyby ho někdo osahával.

Totiž jenom ty víš, cos konkrétně viděl. Ale taky to může být opravdu jen "pubertální" projev a snaha zaujmout něčím neobvyklým, nebo jeho zvědavost, jaké to "tam dole" mají jiní kluci. V tomto smyslu bych se k tomu klukovi vyjadřoval víc obecně než konkrétně, protože jen on ví (a nebo třeba jednou bude vědět), co cítí. A pokud by se našel ve tvých slovech, tak teprve pak mu to může pomoci. V této fázi jediný, kdo je schopný jej nejlépe a nejupřímněji "diagnostikovat", je on sám.

[Deda]

Drahý Davide,
myslím si, že prvky pedofilie to být mohou, ale také nemusí. Jak píšeš, Martinovi je 13. V tomto věku děti objevují svou sexualitu a experimentují na všemožných frontách. Mohou ho lákat kluci i v jeho věku, ale ti mladší jsou snadnější kořist. Nevím, jestli třeba v té sauně sis všiml jeho vzrušení při snaze dotknout se kluků na intimních místech. Myslím, že by nebylo od věci si jej "vzít stranou" a zcela otevřeně si s ním promluvit. Vysvětlit mu, že takovéto chování je nevhodné ba nepřípustné. Dále by bylo myslím dobré, vhodnými otázkami, zjistit jestli se mu líbí mladší kluci nebo kluci vůbec, vrstevníci nebo i starší. Takový rozhovor nebude lehký, ale je velice potřebný. Některý z těch mladších kluků se může pochlubit doma co se na schůzkách děje a pak by tě asi čekaly i ještě nepříjemnější rozhovory.

Krásný sluníčkový den přeje Děda

[Kasz]

Dále by bylo myslím dobré, vhodnými otázkami, zjistit jestli se mu líbí mladší kluci nebo kluci vůbec, vrstevníci nebo i starší.

Na otázky bych byl obvzlášť opatrný, protože mohou být "návodné" (v tom smyslu, že do té doby nepřemýšlel, že by mohl být jiný, protože se mu líbí holky, ale otázkou "Líbí se ti kluci?" by ho člověk mohl uvrhnout do zbytečných pochybností...), to za prvé, za druhé ani on sám nemusí na ty otázky vědět odpověď, může se bát a proto odpoví "ne", čili je otázka, jaká je pravděpodobnost, že těmi otázkami získáš skutečný obraz reality, nebo zda v tomto smyslu nejsou spíše nadbytečné. Byl bych skutečně hodně opatrný s jakýmikoliv podobnými otázkami.

Některý z těch mladších kluků se může pochlubit doma co se na schůzkách děje a pak by tě asi čekaly i ještě nepříjemnější rozhovory.

Nejspíš to ti kluci vnímají jako běžnou hru, leda kdyby jim to bylo již nepříjemné a obtěžující, opakovaně by jim stahoval kalhoty i přesto, že již mnohokrát vyjádřili, že se jim to nelíbí. Pokud jsem dobře pochopil z původního příspěvku, bylo to v rámci hry a v rámci hry může být občasné stažení kalhot všemi zúčastněnými bráno skutečně jako hra. Pokud se to těm klukům nelíbí, tak bych jednu otázku na dotyčného přece jen vypálil: "Všiml sis, že to stahování kalhot se jim nelíbí?" a v zápětí bych se mohl ptát, co jej vede k tomu, že dělá něco, co se někomu nelíbí a jestli by se líbilo i jemu, kdyby mu někdo něco dělal, kdyby se to jemu samotnému nelíbilo. To jsou i jen řečnické otázky, není třeba, aby na ně odpovídal. A pak bych se rozmluvil v tom smyslu, že... viz můj předchozí příspěvek.

[david244]

Díky za reakce. Důležitá je i věc, že je moje vlastní myšlení samozřejmě "ovlivněno" a není tedy zcela objektivní. Ale důvod, proč jsem to sem napsal, je ten, že ono se to skutečně stupňuje a upřímně řečeno - nikdo jiný z kluků to prostě nedělá! Ani mi není jasné, jak by normálního pubertálního kluka lákalo svlékat 10ti leté kamarády!

Nevšiml jsem si, že by byl vzrušený přesně v té chvíli, ani tenkrát v sauně, byť tam jsem jej vzrušeného zahlédl, protože prostě 13ti letý kluk zkrátka bývá občas vzrušený i bezdůvodně (a nebo protože tam bylo mnoho nahých kluků?), takže opět žádný příliš platný argument.

Zatím se mi zamlouvá to, co píše Kasz, tedy převézt to na jednoduché: "Všiml sis, že se jim to nelíbí? Tak proč to děláš?"

Za dosavadní názory děkuji.

[Silesia]

Já bych na to zdvořile šel trochu jinak.
Záleží ale hodně na tom jaký k nim máš vztah,.

Já za sebe osobně nepřecházím žádnou sexuální narážku a znovu a znovu svým klukům připomínám, že jsou mezi námi ti kterým se líbí holky a je to v pořádku, pak jsou mezi námi i ti kterým se líbí dospělý muži a ze je jich asi 4%, takže je vysoce možné, že ze svých 20 detí možná jednoho homosexuálního jedince máme (jde jen o statistickou možnost ne jistotu toto je třeba zdůraznit) a pak jsou mezi námi ti kterým se mohou libit menší kluci, menší holky, nebo třeba zvířata.
Těch je ale mezi námi málo.
Ať už by to bylo jakkoli, to jak to máte nastavené vy začnete objevovat v pubertě mezi 11, a 14, rokem cca. Nedá se to ovlivnit a i kdyby ste u sebe nějakou zvláštnost objevili neznamená to, že je něco špatně.
Je to podobné jako s barvou pleti kdybyste žili v Africe byla by pro vás normální Černá barva pleti , pokud v Asii tak šikmé oči atp.




Co je ale nejdůležitější tak na zadek a mezi nohy vám nikdy nikdo sahat nesmí kromě lékaře či zdravotníka,a pokud by to někdo zkoušel nebojte se říct ne to je moje tělo, .


Po takovém antre bych nechal prostor pro dotazy.

A viděl bych.
Po čase bych si pokud by toho nenechal vzal dotyčného stranu a zeptal se zda si rozhovor pamatuje. Pokud ano tak bych se zeptal na to co jsi viděl a jak se ti to jevi....

[Jeremy]

...Co je ale nejdůležitější tak na zadek a mezi nohy vám nikdy nikdo sahat nesmí kromě lékaře či zdravotníka...

To by boli chudáci deti, ak by ťa poslúchli Zrejme by si to nakoniec odmiesol nejaký náhodný zdravotník...

Ale k téme. Za seba mám rád úprimnosť a nejaké plánované divadlo v zmysle, že si pripravím čo, ako a kedy ti poveim, síce často funguje, ale prirodzená imrovizácia a spontánna reakcia v rozhovore ma oslovuje viac. Samozrejme za predpokladu, že ti na tom chlapcovi úprimne záleží a rozhovor nie je iba pracovná povinnosť. A budem opakovať to, čo už spomenulo vo vlákne niekoľko ľudí, a síce, že záleží na tom, aký máte vzájomný vzťah.

[Silesia]

Nejde o plánovane divadlo jde o to, že jim tak sděluji dvě věci a sice že je nikdo osahavat nemá a zároveň že je tu možnost odlišnosti a zároveň, že i toto téma do diskuze patří a můžeme se o něm bavit

[Kasz]

Co je ale nejdůležitější tak na zadek a mezi nohy vám nikdy nikdo sahat nesmí kromě lékaře či zdravotníka,a pokud by to někdo zkoušel nebojte se říct ne to je moje tělo.

Ani ten lékař nebo zdravotník nebo rodič nemá bezvýhradní výjimku. I ten lékař, zdravotník nebo rodič se může na těchto místech dotýkat pouze v odůvodněných případech. To je také nutné říct, protože jinak by se dítě bálo někomu říct, že mu bylo nepříjemné, když se ho dotýkal lékař.... vždyť maminka mu říkala, že lékař může.

Za seba mám rád úprimnosť a nejaké plánované divadlo v zmysle, že si pripravím čo, ako a kedy ti poveim, síce často funguje, ale prirodzená imrovizácia a spontánna reakcia v rozhovore ma oslovuje viac.

Někdy je téma vážnější a v takové situaci většinou nelze jednat improvizačně, protože bys mohl jednat špatně. Někdy je třeba, co chceš dotyčnému říct, předem promyslet a naplánovat. Jednou nevhodnou "improvizační" větou můžeš vše ztratit.

Je to jak s dětmi ve škole - když udělají nějakou lumpárnu, opět třeba ale závažnější, třeba někoho šikanují, nemůžeš jen tak improvizačně přijít před třídu a říct "Tak kdo ho tady šikanuje? Přiznejte se!" A nebo nedej Bože kdyby ses zeptal před ostatními té oběti. To, koho si kdy a v jakém pořadí zavoláš, je v takovém případě třeba dobře promyslet. A to především z toho důvodu, abys uchránil oběť. Pokud zvolíš jiný postup, nějaké "improvizační" hromadné vyšetřování a podobně, nic se nedozvíš a agresoři budou proti oběti ještě víc agresivnější. Vždycky dětem říkám, že pokud by jim někdo ubližoval, nebojte se svěřit, my vám zaručujeme, že se ti, kteří vám ubližují, nic nedozví, tedy vymyslíš zástupný důvod, jak to s těmi agresory řešit, proč si je zavolat a vyptávat se. Děti se v takové situaci často bojí, že když přijdou někoho bonznout, tak se to obrátí proti nim. A bohužel v případě mnoha učitelů oprávněně - a týká se to většinou těch učitelů, kteří jednají tzv. "improvizačně".

Čili pokud chceš tomu klukovi sdělit, že jeho chování není vhodné a že pokud cítí, že jej ti kluci přitahují, musíš to promyslet. To není téma, které můžeš řešit s horkou hlavou ve dveřích skautské klubovny.

Někdy taky není na škodu, když dělá někdo něco zlého, nepatřičného, a nevíš, jak zareagovat, tak prostě jen okřiknout... oznámit, že tě to tedy překvapilo, že bys to nečekal... a přemýšlejte o tom, co s tím uděláte, jak se k tomu postavíte. A většinou se jdu s někým poradit a hledat nejlepší promyšlené řešení.

Jakmile totiž vlítneš do třídy, zařveš: "Nechte toho!" a stihneš jim vmést do tváře, že okamžitě a všichni dostanou dvojku z chování... tak po ochladnutí emocí zjistíš, žes řekl něco, co nejde splnit, a efekt takového prohlášení byl nulový, nebo dokonce opačný - hele, měli jsme mít dvojku z chování, ale nemáme, takže vlastně jsme zas nic tak špatného neudělali, nemusíme ho brát vážně, a až příště zase přiletí, budem v klídku a vysmějem se mu do očí.

Příklady jsou pouze ilustrativní. Ale snad myšlenka, kterou jsem jimi chtěl sdělit, byla uchopitelná.

[Host]

Především je třeba striktně rozlišit dvě věci. Jedna věc je odhadovat, jakou by kdo z těch dětí mohl mít sexuální orientaci a jestli v tomto ohledu může potřebovat nějakou pomoc. Druhá věc je, pokud se někdo z dětí dopouští nějakého jednání, které by mohlo být škodlivé nebo nebezpečné, tak je třeba to řešit, ale samozřejmě ne nějakým způsobem, který sám o sobě bude ještě škodlivější nebo nebezpečnější - což v takovémto případě je vždycky velmi složité a závažné dilema, protože jakékoliv rozmazávání podobných situací je vždycky extrémně rizikové.

Tak předně, různé stahování kalhot a podobně patří do repertoáru dětského pošťuchování poměrně odedávna - takřka nikdy nebývá nějakým prvoplánových cílevědomým sexuálním aktem, ale na druhou stranu takřka vždy mívá podprahově určitý erotický nádech. A to troufám si říct, celkem nezávisle na hypotetické orientaci "pachatele" i "oběti". Jistěže z hlediska "oběti" to logicky bývá nedobrovolné, ale nevytvářel bych z toho zbytečně trauma, pokud to trauma není. Podobně nedobrovolné a podobně "vzrušující" jsou i desítky jiných pošťuchovacích aktivit, jako třeba cákání vody, strkání brouků pod tričko, mučivé lechtání a vůbec všelijaké zápasení atd. To vše se celkem normálně děje i v rámci kvalitních kamarádských vztahů. Samozřejmě že většinou v každém kolektivu někdo bývá u každé takové aktivity hlavním iniciátorem - to ještě nemusí být důvod ho ocejchovat jako nenormálního v nějakém patologickém smyslu, každé zdravé dítě se občas v něčem chová jako šílenec. Nicméně asi bych bedlivě sledoval, jestli některé z těch malých dětí to nezačíná vnímat jako nepříjemnou šikanu, a jestli ten starší kluk má pro to cit, aby v takovém případě brzdil.

V tomhle případě bych se nesnažil toho kluka tlačit do toho, aby byl nucen začít o tom přemýšlet jako o příznaku své orientace, a pokud možno bych se nesnažil ho konfrontovat s představou, že má děsivou nevyléčitelnou nemoc jménem pedofilie nebo že děti, kterých se dotkl nebo o ně zavadil pohledem, kvůli tomu začnou chřadnout a zemřou děsivou smrtí. Spíše bych mu popravdě vysvětlil, že někteří lidé a někteří rodiče na to mohou být v dnešní době velmi citliví nebo i na podobné jednání reagovat přehnaně hystericky a že z toho pak může být docela závažná aféra, která může vážně poškodit spoustu lidí, rozbít celý oddíl atd. a že to opravdu nestojí za to - a proto ho poprosit, aby si to hlídal, a zároveň mu třeba i natvrdo říct, že z těchto důvodů mu to nemůžeš tolerovat a pokud to znova uvidíš, budeš muset zakročit. Asi by nebylo dobré to tolerovat jen proto, že těm dětem a tobě se to vlastně docela líbí. Já jsem sice celkově názoru, že předsudkům, nenávisti a společenskému tlaku se nemá vždy ustupovat a občas je třeba hájit důstojnost, svobodu a hrdost člověka třeba a nazvdory jim, ale v tomto případě bych s tebou asi souhlasil, že je vhodné toho kluka jednoznačně usměrnit. Pokud by to bylo mezi vrstevníky a nebylo by to dlouhodobě tolik jednostranné, asi bych tomu nechal volnější průběh. Pozor na to, že k té hře vždycky patří i to, že se člověk tváří pohoršeně, čili to napomínání a peskování může být pro některé děti spíš naopak povzbuzením, že ta hra "funguje". Ne že by to vadilo, ale dobře si rozmysli, jestli toto skutečně chceš.

Možná je dobré zkusit se na to podívat i očima nepedofila, protože ty jako pedofil jsi na tyhle věci jednak přecitlivělý co se týče vnímání (všímáš si věcí, nad kterými by se normální člověk třeba ani nepozastavil), jednak máš svoje vlastní specifické bloky a zábrany a je otázkou, do jaké míry je nutné, abys přesně takové vyžadoval i od ostatních, ať pedofilů nebo nepedofilů (jiný pedofil může mít ty úmyslné i podvědomé zábrany v některých ohledech přísnější a v jiných ohledech zase volnější).

Pokud ten kroužek je v nějakém prudérním prostředí, třeba církevním, mohl bys teoreticky hrát i na tu notu, jako že všechno co zavání sexualitou je fuj fuj fuj a škodlivé a nebezpečné, nebo že sexuální úchylky jsou moc ošklivá a nebezpečná nemoc a je třeba prosit Pána o vysvobození z nich, ale osobně bych řekl, že takováto démonizace sexuality jako takové i jejích odlišností může těm z dětí, které berou takovéhle řeči vážně a nepouštějí je druhým uchem ven, v důsledku docela celoživotně ublížit - docela podobným způsobem jako případné skutečné sexuální zneužívání, tedy že může poškodit jejich vztah k vlastní sexualitě. I pokud jsi v prostředí, které klade důraz na potlačování erotických podnětů, a sám to také tak cítíš, asi je třeba hledat, aby to z tvé strany i ze strany ostatních zůstalo v nějakých zdravých a přírozených mezích, aby to nemělo znaky pěstování chorobného strachu.

[Deda]

Drahý Kaszi,
myslím, že jsem psal "vhodnými otázkami", tím sem nemyslel na něj vybalit "ty jsi na kluky?", nebo něco podobného. Spíš formou dialogu a jak jsi správně napsal, volit řečnickou otázku, na kterou nemusí odpovědět, ale dostane potřebnou informaci. Na takový rozhovor je potřeba se dobře připravit a slova vážit na lékárenských vahách. Nebylo by zase dobré v chlapci vzbuzovat nějaký pocit viny, nebo jej zbytečně stresovat, jen ho opatrně upozornit, že takové chování je nevhodné.

Krásný sluníčkový den přeje Děda

[Myš]

Tak takovou situaci jsem jednou řešil, berte to jako doplnění toho, co psal Host o možném problému u rodičů.

Hráli jsme hru, v podstatě schovka s tím, že ten co piká, je přivázaný ke sloupu a může jít hledat, až když se rozváže, a pokud se mu to do stanovené doby nepovede, zabírá jeho místo další pikač. Jenom chci podotknout, že se primárně nejednalo o projev mých sadistických, nebo v případě mého svázání masochistických choutek, ale o normální hru, kterou měli kluci rádi, protože byla zajímavější, než normální schovka. A pokud někdy někdo nechtěl být svázán, tak ho do toho nikdo netlačil, ale nestávalo se to

No stalo se, že jsem odešel využít WC, kluci se rozhodli, že tomu, kdo byl zrovna u sloupu stáhnou kalhoty i trenky a zaběhli do budovy. A když se vracím z toalety, vidím brečícího kluka, třeba Lukáše, jak se právě rozvázal, natáhl si kalhoty a běžel za zbytkem.

Situaci jsem si nechal vysvětlit, hlavního aktéra si vzal stranou s tím, že chápu, že to nemyslel nijak zle, ale že se to Lukášovi evidentně nelíbilo, že je dost starý (15) na to, aby si uvědomil případný vznik problému i u rodičů a že ze zmíněných důvodů u nás na takové chování není místo. Sám se potom šel Lukášovi omluvit a vysvětlit, že to nemyslel zle a kluk během minuty brečet přestal, omluvu přijal a během dalších pár minut působil, jako by se nic nestalo.

Když jsme šli domů, pro jistotu jsem se ještě zeptal, jak se cítí a jestli omluvu vážně přijal. Všechno v pohodě, tak jsem mu ještě pověděl, co jsem aktérovi řekl, a považoval to za uzavřené. Bral jsem to vážně, mě samotnému se něco obdobného stávalo docela běžně, ale rozhodně mi to příjemné nebylo, především když jsem byl jediný, na koho si to dovolili.

Tady by to chtělo ještě poznatek, že jsem na schůzky chodil naprosto běžně sám, jinak by schůzky vůbec nemohly probíhat.

Mělo to ovšem velmi nepříjemný dozvuk. Ještě večer mi volal bratr Lukáše, mimochodem taky jeden z vedoucích s tím, že přehlížím a tím podporuji šikanu jeho bratra. Můj způsob řešení byl podle něj naprosto nedostatečný a varoval mě před následky. A pak se ukázala i mamka s plnými ústy sexuálního zneužívání a traumatu Lukáše a přimyšlených informací o tom, jak se to děje už delší dobu. Zpětně mi přišlo, žematka Lukáše v "traumatu" uměle udržovala sama, už jenom tím, že mu zakázala na schůzky chodit, i když chtěl.

Když jsem se potom zpětně informoval u "vyšších orgánů" v rámci organizace, postupoval jsem správně, nic nezanedbal a že případné trauma není reálně možné odhalit tak rychle po události. Podivení však panovalo nad tím, že jsem tam byl jako vedoucí sám.

[david244]

Opět děkuji za dosavadní proběhlou diskuzi. Zajímavé pojetí napsal host a připouštím, že i můj výklad může být zatížen osobní ovlivněnou mírou vnímání a citlivosti na věci, kterých si ostatní lidé a děti nevšímají.

K Martinovi bych doplnil, že si děti rád posadí na klín, rád spí vedle nich, na táboře klukům líbal holé břicho (opět v rámci jakoby hry, ale ostatní kluci tohle u nás nedělají). Na druhou stranu nikdy nezašel dál, nebo jsem to jednoduše nezachytil.

Ke spolku / kroužku / nebo co to máme a nechci to říct, bych doplnil, že jsme poměrně názorově otevření, v zásadě nezatížení nějakou svrchovanou názorovou podstatou, ale mám strach, aby nepřišel rodič, který by mi vytknul, že u nás trpím takovéto chování a aby to snad nepojemnoval sexuálním zneužíváním.

Ale nechci toho kluka ranit, mám ho samozřejmě (přirozeností mě vlastní) rád, dokonce mě baví to pozorovat, mám dojem, že mu přesně rozumím.

Nechci ho nařknout, že tady někoho zneužívá, asi bych měl prostě říct, že tahle forma fábavy se mně osobně nelíbí a hotovo.
Je vůbec možné, aby ve třinácti letech věděl, že ho přitahují kluci a začal to takto vyhledávat? Já jsem se začal takhe proaktivně projevovat až daleko později..

[Kasz]

Je vůbec možné, aby ve třinácti letech věděl, že ho přitahují kluci a začal to takto vyhledávat?

Možné to určitě je. Mě se ve 13ti líbily holčičky z prvního stupně, ve školní jídelně jsem si záměrně sedal tak, abych na ně měl dobrý výhled.

[Silesia]

Nemusí to dělat vědomě.
Muže mu to byt jen příjemné a nemusí vědět pro.

[Deda]

Ahoj všem,
musím souhlasit se Silesií/em nebo jak se to skloňuje, nemusí si to uvědomovat. Nebo naopak si to uvědomuje dobře a činí mu to potěšení, případně vzrušení. Stále si myslím, že by bylo dobré si s Martinem promluvit. Alespoň já bych to tak řešil.

Krásný sluníčkový den přeje Děda

[Host]

Možná že ví dobře, proč to dělá - stejně jako to vědí děti u jakéhokoliv jiného blbnutí - ale neví ještě, že z toho "správně" má mít pocit viny a ty děti že z toho "správně" mají mít trauma. Nedělejme zase z dětí úplné blbečky, jako že dokud nedokážou něco označkovat nějakou dospěláckou frází, tak že tomu ve skutečnosti nerozumějí. Možná že děti spoustě věcí rozumějí líp právě proto, že se nesnaží všechno hned nacpat do škatulek plných předsudků.

[Kasz]

No, Hoste, já jsem si v těch 13 letech myslel, že jsem takový na celém světě úplně sám. Nikde se nepsalo o tom, že se člověku můžou líbit děti, v mém případě tedy holčičky. Myslel jsem si, že jsem nějaký "omyl" přírody...

[Silesia]

Pánové, začínáme se od faktů, tedy že nějaký kutík vyhledává fyzický kontakt s jinými přiměřeně mladšími (13 a 10 není takový rozdíl) dostávat do sféry coby kdyby. ..

V každém případ, promluvit si s Martinem je více než na místě.
Já bych na to sel tak jak jsem psal výše, to ale neznamená, že jinak to nejde. Rozhodnout se stejně bude muset David . Pokud je David sám bl může mu to k takovému rozhovoru pomoci

[Host]

No, Hoste, já jsem si v těch 13 letech myslel, že jsem takový na celém světě úplně sám. Nikde se nepsalo o tom, že se člověku můžou líbit děti, v mém případě tedy holčičky. Myslel jsem si, že jsem nějaký "omyl" přírody...

Tak to já jsem zase díky tomu, že se nikde nepsalo, jak je úchylné, že je člověk s dětmi šťastný, prožil šťastné a ničím nerušené dětství a mládí. Tedy ne že by sem tam nějaká deprese nebyla, ale nikdy jsem ji s ničím podobným nespojoval. A nikdy jsem si zamlada nepřipadal v tomhle ohledu nějak zásadně odlišný. Pravda, dětem jsem trenky asi nikdy nestahoval, ale kupodivu jsem nepřemýšlel ani nad tím,jaké že obrázky z dětských časopisů a denního tisku si schovávám k masturbaci. Ani jsem nikdy nepřemýšlel nad tím, jak to vlastně dělají ostatní moji vrstevníci.

To je totiž právě to dilema ohledně všech příruček. Někdo má problém, protože včas příručku neměl - jiným zase může příručka a její nutně schématický pohled uškodit. Koho bude víc? Někdo potřebuje povzbudit, aby se své lásky k dětem nebál, jiný potřebuje přibrzdit a usměrnit, aby neudělal průšvih. Někdo má pocit, že by se v dětství vůbec nemělo přemýšlení o těchto věcech příliš akcentovat, že je to předčasná sexualizace. Ostatně od pediatra jsem letáček "dospíváš v muže" dostal v tak raném věku, že jsem zase moc nechápal, co se v něm píše. Jak se to dá vyvážit?

Martin z příběhu v tomto vlákně si ale asi koleduje o to, že s touto otázkou asi bude muset už být nějak konfrontován. Tak snad se to povede nějakou přirozenou nenásilnou formou.