Pedofilové jsou také jen lidé, tvrdí tvůrci Danielova světa

Vydání Danielova světa se již blíží. Protože se jedná vedle NejenHomo.cz o další poměrně rozsáhlý projekt, ve kterém má hlavní slovo naše komunita, založil jsem toto samostatné fórum agitované na hlavní straně našeho diskuzního fóra, abych podpořil potenciální příchozí veřejnost k diskuzi s námi. Určitě se na internetu najde mnoho článků, reakcí, bude tedy vhodné mít na f=oru jednotné místo, do kterého budeme moci soustředit reakce i diskuzi.

Narazil jsem dnes na článek - rozhovor s režisérkou filmu Veronikou Liškovou a producentem Zdeňkem Holým, tímto článkem bych chtěl tuto sekci uvést:

Pedofilové jsou také jen lidé, tvrdí tvůrci Danielova světa (Aktuálně.cz)

Rozhovor s režisérkou snímku Danielův svět Veronikou Liškovou a producentem Zdeňkem Holým o tom, zda dnes existují tabu, zda je potřeba je bořit a jak na ně zapůsobil kontakt s komunitou pedofilů.

Film je možné vidět v Praze 22. srpna v rámci projektu Živé kino, jehož pořadatelem je MFDF Jihlava, kde snímek bude soutěžit v kategorii Česká radost.

Výběr z odpovědí Veroniky a Zdeňka (kompletní rozhovor na odkazu výše!):

ZH: Koukal jsem se ženou na televizní zprávy a zas jsme slyšeli, že nějaký zlý pedofil něco zlého provedl. Tak jsem nahlas řekl, že by mě zajímalo, zda existuje nějaký slušný pedofil, někdo, kdo nic neprovedl, a že by bylo zajímavé takového najít a něco o něm natočit. Můžeme říci, že nápad byl vyprovokován monolitní stereotypizací pedofilů, která se už nedala dál poslouchat.

VL: Prvního zástupce komunity, Jiřího Fx100d, jsme zkontaktovali po mailu. Se setkáním souhlasil poměrně ochotně. Měl za sebou již několik vystoupení na sexuologických konferencích a jeden či dva anonymní rozhovory s novináři. Odkázal nás pak na webové komunitní stránky, kde jsem si založila profil a začala komunikovat s dalšími pedofily. Bylo pro mě každopádně překvapením, že řada z nich byla ochotná se se mnou osobně setkat a do natáčení se zapojit.

VL: Všichni potenciální protagonisté však z pochopitelných důvodů trvali na zachování anonymity. Přemýšlela jsem o různých způsobech maskování, až mi došlo, že pokud použiji masku, tak z pedofilů vytvořím ještě větší fantomy, než za jaké je již společnost má.

ZH: Když jsme jeli s Veronikou ze setkání s prvním pedofilem, měl jsem doslova pocit, že se vše ve mně vaří, jaký jsem díky emocionální reakci prožíval odpor. Ještě že máme rozum, který dokáže názor, do něhož nás uvedou emoce, zpětně zvrátit.

VL: Nejintenzivnější střet s vlastními předsudky jsem zažila, když mi poprvé Zdeněk zavolal a zeptal se mě, zda bych film o „hodných pedofilech“ nechtěla režírovat. Do té chvíle mě nikdy nenapadlo, že by vlastně nějaký bezúhonný člověk s touto orientací mohl existovat. Toho největšího předsudku souvisejícího s tímto tématem, tedy automatického rovnítka mezi pedofilií a sexuálním zneužíváním dětí, jsem se zbavila poměrně rychle. Stačilo se setkat s prvními sexuology, přečíst si pár studií, jednoduše se trochu dovzdělat. S emocionálními reakcemi, o kterých mluví Zdeněk, jsem pak v sobě pracovala ještě poměrně dlouho. Učila jsem se chápat, jak pedofilové prožívají svoji lásku, jak se o dětech baví a jak se na ně dívají, aniž bych v tom rovnou hledala sexuální konotace. Prostě jsem se musela naučit pedofilii chápat jako formu citu, která má, jako každá jiná podoba lásky, i svoje netělesné projevy.

VL: Film zatím viděli především lidé, kteří se na něm nějak podíleli – úzký štáb, producenti a další zodpovědné osoby v České televizi, překladatelé, technici. Zatím jsme se setkali hlavně s velmi chápavými, kladnými reakcemi. Mezi nimi mi asi největší radost udělaly ty, které poznamenávaly, že je náš film citlivý a zároveň neidealizuje. Vlastně nás do dnešního dne zastihla jen jedna výrazně negativní reakce – byla od člověka, kterého zhlédnutí filmu nedokázalo vyvést od výchozího přesvědčení, že o pedofilech by se bez záporného zabarvení mluvit nemělo. (Kaszova poznámka: aneb typ lidí á la Kroupa.)

VL: Daniel se pravidelně účastní autorských čtení. Současně vystoupil na několika odborných konferencích a příležitostně chodí debatovat i se studenty gymnázií. Sama jsem nikdy při těchto akcích nebyla svědkem negativní reakce a sám Daniel ani nikdy nezmínil, že by ho někdo tváří v tvář odsoudil či se s ním konfrontoval. Mám pocit, že nepříjemnému spílání pedofilní komunita čelí spíše na internetu. Nadávat z očí do očí poměrně sympatickému mladému muži je určitě těžší než spustit anonymní hanlivý vodopád proti jakési obecné karikatuře pedofila.

ZH: Souvisí to s tím, o čem jsem hovořil u emocí. Ochrana dětí je náš základní instinkt. V tom, i když pedofil nic neprovede, to vždy bude mít těžší než jakýkoli představitel jiné sexuální menšiny. Jen by bylo dobré naučit lidi rozlišovat, že je propastný rozdíl mezi nákloností a třeba nevhodnou myšlenkou a činem. Každý máme jistě myšlenky na věci, co nejsou správné, ale ještě to z nás nedělá kriminálníky. Navíc pedofilům tato nutkavá myšlenka byla dána do vínku, nevybrali si ji. My bychom jim v našem vlastním zájmu měli pomoci, aby se s ní naučili žít a nikoho nepoškodili. Jinak samozřejmě je to nijak neospravedlňuje, pokud něco provedou, zaslouží si trest, podobně jako si ho zaslouží cholerický řidič, kterému v provozu rupnou nervy. Zodpovědnost to z nich nesnímá.

VL: Podle mě do značné míry za zmíněné synonymum mohou média, která řadu témat omezují na výklad skrze sexualitu, protože sex je vděčné mediální téma. Mediální obraz pedofilie se pak logicky omezuje na skandální referování o sexuálních deliktech. Když se řekne pedofil, člověku pak automaticky naběhne obraz sexu s dítětem, což je samozřejmě jeden z obrazů nejvíce odpudivých a nepřijatelných.

VL: Za sebe si myslím, že reakce nebudou neutrální, že se budou pohybovat na jednom z krajních pólů. Místo obav bych spíše zmínila, že bychom byli rádi, kdyby film naplnil důvod, proč jsme se do něj se Zdeňkem pustili. Chtěli bychom, aby pomohl otevřít debatu a
šířil větší informovanost jak směrem k veřejnosti, tak do komunity lidí, kteří se učí žít se svou pedofilní orientací.

Co na to říct, velké díky patří Veronice za její chuť a odvahu natočit film na téma, které je ve společnosti tabu. Natočit film, kterým se pokouší toto tabu trochu nahlodat. Jsem velice zvědavý na reakce. Kompletní rozhovor je na odkazu výše, toho byl výtah těch nejdůležitějších slov.