Zatčení na Prague Pride (Mgr. Martin Fafejta, Ph.D.)
-
- Administrátor
- Líbí se mi: Dívky a ženy
- ve věku od: 4
- ve věku do: 28
- Kontakt: [email protected]
- Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
- Příspěvky: 6613
- Dal: 1733 poděkování
- Dostal: 3605 poděkování
Zatčení na Prague Pride (Mgr. Martin Fafejta, Ph.D.)
Aneb jak se mě policie ptala, jestli jsem pedofil.
Já vlastně asi ani nebyl zatčen, bohužel jsem si nevyžádal kopii zápisu z výslechu, takže nevím, jak to se mnou bylo po právní stránce. Neměl jsem občanku a pletl jsem se do zatýkání (nebo zajišťování nebo co to bylo) osob dle policie podezřelých z navádění ke zneužívání dětí. A jak se to celé seběhlo?
Před pár měsíci jsem narazil na stránky nejenhomo.cz a skrze ně na sdružení ČEPEK. Hned jsem věděl, že bych rád udělal mezi členy komunity sociologický výzkum. A tak jsem se asi před měsícem ozval na jeden z uvedených kontaktů a domluvil se na společné účasti na Prague Pride. Dozvěděl jsem se, že v průvodu bude pár členů komunity a pár příznivců. Budou se rozdávat informační letáčky a bylo by dobré, kdyby příznivci byli schopni zasáhnout, schylovalo-li by se k nějaké agresi.
Přiznám se, že jsem na místo srazu před průvodem šel s jistým chvěním. Znal jsem obsah letáčku, a i když bych ho asi napsal trochu jinak, nebylo v něm nic, co by mi bránilo zúčastnit se akce. Ale ptam jsem se, co to bude za lidi? Co když mi nebudou vůbec sympatičtí? Ne že bych očekával uslintané proplešlé slizouny, kteří si vás shrbeně měří úlisně kosým pohledem devianta, ale i tak ve mně jakési rudimentární předsudky rozehrávaly určité napětí. Když jsem však mládence a jednu dívku viděl, vše ze mě spadlo. Byli to mladí lidé, působili sympaticky a sympatičtí i byli.
A když se ukázalo, že odpůrci průvodu jsou buď neviditelní nebo je tvoří lidé, od kterých bych žádnou agresivitu nečekal, spadlo za mne veškeré napětí. Sledoval jsem rozdávání letáčků, reakce okolí, prostě jsem dělal svou práci (zúčastněné pozorování). Byla pravda, že organizátoři Prague Pride se vyjádřili v tom smyslu, že otevřená účast sdružení ČEPEK není žádaná, protože by to mohlo narušit snahy gayů a leseb o adopce dětí, ale věděl jsem, že ne všichni s tímto postojem souhlasí a že by snad ani v tomto ohledu nemělo dojít k nějakým konfliktům.
Procházeli jsme Prahou, letáčky ubývaly, až jsme došli na Letnou. Šli jsme téměř v čele průvodu, a tak jsme se na Letné zastavili, aby mohli být rozdány i zbylé letáčky zadním vojům pochodu, proudy lidí řídly a vypadalo to, že vše směřuje k poklidnému závěru. Seděl jsem asi dvacet metrů od místa rozdávání letáčků, pozoroval reakce lidí, někteří se pousmáli, jiní letáček bedlivě pročítali, někteří trochu vyděšeně, další jej zahodili na zem, ale nešlo o žádné výrazné reakce.
Když v tom je u rozdávajícího chumel policistů a pár lidí v civilu (což, jak se ukázalo, byli také policisté). Jdu se podívat, o co jde, ale byl jsem vykázán na „deset kroků“, patrně jsem svým zvědavým pohledem mařil zásah. Udělám pár kroků stranou (přiznávám, deset jich nebylo), tak abych slyšel, oč jde. Tak letáčky prý navádějí ke zneužívání dětí… Za chvíli jsou všichni, co stáli opodál, také legitimováni a jejich průkazy ofoceny. Já u sebe nemám žádné doklady, které by policie považovala za doklady. A tak jsem spolu s dalšíma dvěma odveden za doprovodu policie z průvodu a odvezen na stanici. Dva (ten, co rozdával letáky, a dívka, která stála vedle něj) za navádění ke zneužívání dětí a „propagaci pedofilie“ a já zvlášť k ověření totožnosti. Na stanici se celkem rychle ukazuje, že moji totožnost nemají potřebu ověřovat, věří mému zaměstnaneckému průkazu (který byl ještě na Letné jedním z policistů označen za průkazku, kterou si může vyrobit kdokoliv). Chtějí mě vyslechnout a to, že jsem neměl občanku, bylo jen záminkou. Po celou dobu výslechu mi není jasné, jestli jsem svědek nebo podezřelý, ani sama paní policistka to nejspíš nebyla schopna rozlišit, každopádně chovala se relativně korektně a otázku, zdali jsem pedofil, jsem čekal. Pokoušel jsem se jí vysvětlit, že letáček špatně pochopila, že nikoho nenavádí ke zneužívání dětí, že netvrdí, že pedofilie je normální, že lidi, kteří za tím stojí, nechtějí zneužívat žádné děti, že jim naopak jde o účinnou prevenci a dostupnou terapii a že jde o letáček informativní. Zdálo se, že jsem alespoň trochu nahlodal její přesvědčení, že právě dopadla nebezpečnou bandu úchyláků.
Ostatní dva zatčení jsou na služebně déle a jejich pozice je o poznání horší, protože mě policie uvěřila, že primárním důvodem mé účasti byl sociologický výzkum a navíc jsem skutečně v momentě zásahu stál mimo. Samozřejmě se mi honí hlavou, že dostat nálepku zneužívatele dětí by byl pěknej průser. O sebe ale ani tak strach nemám, spíš o mládence, který rozdával letáky, tomu by to mohlo pěkně zkazit život, a to teprve nedávno maturoval. A té mladé ženě by podezření z navádění ke zneužívání dětí taky příliš nepomohlo. Nakonec jsou oba propuštěni, mimo jiné i po telefonátu sexuologovi Weissovi, a zdá se, že policisté aspoň trochu pochopili, že pedofilie není trestná (jak původně tvrdili), ale že trestné je zneužívání dětí a to nikdo z nás neprováděl a letáčky k tomu nenaváděly. Snad bude vše odloženo, nikdo nebude popotahován po dalších výsleších, snad jsme přispěli k menší osvětě u policejního sboru, snad…
A mě vlastně ani nepřekvapuje to množství předsudků, které se k těmto věcem váže. Můj výzkum byl zahájen…
P.S.
Obdivuji odvahu všech lidí, kteří se za ČEPEK účastnili Prague Pride. Jít s kůží na trh ve věci tak ošemetné, jako je pedofilie, je velmi těžké. A když si k tomu přičteme, že i organizátoři Prague Pride byli proti aktivní účasti lidí z nekriminální pedofilní komunity…
Příběh dalšího z účastníků, kteří přišli podpořit členy naší komunity v průvodu Prague Pride.
Československá pedofilní komunita – již 13 let s Vámi!
-
- Čestný člen skupiny ČEPEK
- Bydliště: Doma
- Líbí se mi: Dívky a ženy
- ve věku od: 13
- ve věku do: 26
- Příspěvky: 1484
- Dal: 360 poděkování
- Dostal: 289 poděkování
Re: Zatčení na Prague Pride (Mgr. Martin Fafejta, Ph.D.)
Wow, hodně zajímavé čtení.
Světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše.
- Vladimir Nabokov, Lolita (přeložil Pavel Dominik)
- Vladimir Nabokov, Lolita (přeložil Pavel Dominik)
-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Muži
- Příspěvky: 31
- Dal: 13 poděkování
- Dostal: 18 poděkování
Re: Zatčení na Prague Pride (Mgr. Martin Fafejta, Ph.D.)
Domníval jsem se, že nebudu třeba, abych se i já vyjadřoval k osobě Romana Jocha. Nakonec zavalen četbou jeho článků, když jsem si o něm chtěl udělat obraz, neodpustím si jeden komentář. Roman Joch si totiž podle mého názoru protiřečí.
Na netu lze narazit na různé citace z pera tohoto autora, někdy poněkud vytržené z kontextu, já sám chci zauvažovat nad článkem Romana Jocha Homosexuální útok proti svobodě slova. Není tak dlouhý, tak si jej přečtěte a pak posuďte, nakolik je má úvaha přesvědčivá.
Velmi problematickým vidím Jochovo vidění přirozenosti a normality. Joch je přesvědčen, že normalita a přirozenost jsou dány mimo sociální instituce a společenství. Jsou tu již předem: „Normální je totiž jen to, jak to má v přirozeném řádu věcí být.“ V Jochově konkrétním příkladě je nenormální homosexualita, neboť „v přirozeném řádu věcí to má být tak, že muži mají být přitahováni k ženám a ženy k mužům“. Zdánlivě nelze než souhlasit, bez vzájemné atraktivity mužů a žen bude málokdo plodit potomky a lidstvo evolučně vyhyne. Zdá se tedy, že evolučně není homosexualita normální. Nechci teď příliš zabíhat do tajů evoluční biologie, protože v ní rozhodně nejsem odborníkem, ale i na tomto poli existují kontrateorie říkající, že homosexualita může být evolučně výhodná, neboť homosexuální příbuzní, sami nemající děti, pak mohou plně věnovat svůj čas a péči ostatním členům rodiny. Z hlediska širší rodiny je tedy přítomnost homosexuála evolučně výhodná.
To píši ale jen tak na okraj, jsem sociolog a dívám se na normalitu ze sociologického hlediska. Sociologicky je normální to, co považuje za normální významná část společnosti. A totéž platí pro deviaci, je-li jednání sociálně považované za deviantní, je jeho nositel deviantem, hledat etalon pro deviaci mimo lidskou společnost je velmi nebezpečné. Jedna skupina se může odvolat na přirozenost, které je nositelem, jiná je odsouzena k životu v deviaci, pokud se nenapraví, nevyléčí atd., bez ohledu na to, škodí-li někomu svým jednáním. Roman Joch píše: „Ještě jednou: pokud je homosexualita pro homosexuály ‚normální‘, proč není taky ‚normální‘ pedofilie […]?“ No nejspíše proto, že ve společnosti převažují názory, že pedofilním jednáním pedofil někomu škodí. Pokud by snad někdy došlo ve společnosti k posunu a pedofilie by byla považována za normální, prostě by normální byla. Aby bylo jasno, pedofilii nijak neobhajuji, já sám bych v takové společnosti žít nechtěl. Roman Joch se patrně domnívá, že posouvání hranic sexuální normality by mohlo vést ke scénáři, kdy by právě i pedofilie začala být považována za normální, nechává se ale unést sexuálními analogiemi, které vidí mezi homosexualitou a pedofilií, a zapomíná, že v tomto případě jde o to, nakolik svým jednáním daní lidé škodí druhým. A homosexuál svou sexualitou může někomu škodit úplně stejně jako heterosexuál, na rozdíl od pedofila.
Roman Joch se tedy dopouští z mého pohledu dvou omylů: volí logicky neadekvátní analogie a normalitu chce posuzovat mimosociálními kritérii. Ten druhý prohřešek je snad ještě horší než ten první. Zdá se, jakoby Joch chtěl promlouvat neměnným a nezpochybnitelným hlasem přírody, respektive rozumu. Píše: „Ten zásadní spor je o to, zda to, co je lidsky normální a přirozené, je dané a neměnné, a zároveň nahlížené rozumem, anebo zda je to svévolně určeno lidskou vůlí. Je to tedy spor rozum versus vůle. V tom prvním případě rozum odhaluje a poznává to, co je správné; v tom druhém případě si to určuje vůle toho kterého člověka. Esencí západní civilizace – ať již přítomnou v jejím kořenu židovském či v antickém kořenu řecko-římském, anebo mohutně zvýrazněnou křesťanskou syntézou kořenů obou – je, že normalitu a správnost odhaluje rozum. Proti této západní civilizaci vypukla ve 20. století totalitní revoluce. Nacisté i komunisté tvrdili, že o tom, co je normální a správné, rozhoduje vůle – ta jejich. Říkali: západní civilizace sice učila, že Žid (nacisté) / kulak (komunisté) je člověk, má plně lidskou přirozenost, a proto nesmí být svévolně zavražděn, ale to je překonané! Normy, ty určuje naše vůle! My sami si je tvoříme! Tu samou mentalitu svévolného ‚tvoření‘ norem sdílí i homosexuální hnutí.“
Pokud bych chtěl být uštěpačný, musel bych říci, že mi ta dikce silně připomíná rétorické figury francouzských osvíceneckých revolucionářů, které Joch jistě nijak nemiluje. I oni promlouvali jménem rozumu, o němž se domnívali, že jsou jeho nositeli. Problémem je, že on se takto blíží i argumentačním floskulím nacistů a komunistů. Právě ti, jak například velmi přesvědčivě ukazuje Hannah Arendt například v knize O totalitarismu, argumentovali jakýmisi neměnnými silami, které reprezentují bez ohledu na konkrétní lidskou vůli. Joch chce brát jednotlivcům právo individuálního posouzení normálního a nenormální, tedy i morálního a nemorálního, utočí tak na jádro lidské svobody volby, na základní pilíř západní civilizace, kterou je pluralita a jedinečnost každého z nás. Normy tvoříme my sami. Je to naše morální zodpovědnost a tím se lišíme od všech totalitářů či „východních despocií“, proti kterým sám Joch pravidelně brojí. Přitom argumentačně se od nich příliš neliší, přestože se neustále prezentuje jako jeden z největších obhájců této civilizace. Smutné na tom je, že si to patrně sám nijak neuvědomuje.
Lidské názory se vyvíjí k lepšímu, a to je pozitivní :-)
Naposledy upravil(a) Marco Freeman dne pondělí 21. 5. 2018, 17:06:58, celkem upraveno 4 x.
Důvod: Odkazy prosím dávejte do URL tagů. Děkuji.
Důvod: Odkazy prosím dávejte do URL tagů. Děkuji.
-
- Administrátor
- Líbí se mi: Dívky a ženy
- ve věku od: 4
- ve věku do: 28
- Kontakt: [email protected]
- Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
- Příspěvky: 6613
- Dal: 1733 poděkování
- Dostal: 3605 poděkování
Re: Zatčení na Prague Pride (Mgr. Martin Fafejta, Ph.D.)
Ano, Helčo, toto je článek pana Fafejty z roku 2010, na který jsem kdysi narazil a napsal panu Fafejtovi reakci. On tehdy odpověděl a nejen to, dokonce před časem vydal na toto téma odborný článek. Zde je výtah části článku, která se týká pedofilie:
Úvod – pedofilie
V jednom publicistickém článku, jenž se částečně týkal kritiky pojímání homosexuality jako deviace, která je podobná pedofilii, jsem mimo jiné napsal, že „homosexuál svou sexualitou může někomu škodit úplně stejně jako heterosexuál, na rozdíl od pedofila.“ (Fafejta 2010) Krátce poté mi přišel e-mail s následujícím textem: „V podstatě bych Vás prosil o jedinou věc - abyste rozlišoval pojmově mezi pedofilií jako sexuální orientaci na děti a pohlavním zneužíváním dětí, které není totožné s pojmem pedofilie.“
Ano, při obhajobě homosexuality jsem se dopustil jedné závažné chyby, sexuální orientaci jsem zaměnil se sexuálním chováním a na základě toho odsoudil pedofilii jako zneužívání dětí. Nevím, jestli by se mi takové krátké spojení přihodilo i v odborném textu. Doufám, že ne, vždyť přeci vím, že mnozí pedofilové děti nezneužívají a naopak mnohé děti (statisticky většina – Weiss 2001) byly zneužity jedinci, kteří klinicky žádnou sexuální deviací netrpí a důvody zneužití byly jiné. Při psaní svého polemického textu jsem se nechal unést hegemonním diskurzem, který automaticky ztotožňuje pedofilii se zneužíváním dětí. Jak se mi to mohlo stát? Obracel jsem se vůči diskurzu, který všechny odlišnosti od heteronormativní sexuality a priori odmítá a snad pro větší srozumitelnost a přesvědčivost svého textu jsem podlehl některým jeho svodům.
Vytváříme diskurz, nebo jsme diskurzem vytvářeni? Jak ukazují již Berger s Luckmannem v Sociální konstrukci reality, platí obojí. V případě mého lapsu je ovšem nutno dodat, že v každém prostředí převažují jiné diskurzy a ač chce mluvčí promlouvat diskurzy odlišnými, hegemonní diskurzy jej mnohdy svedou na svou cestu a on je reprodukuje, aniž si to uvědomuje. A jen naše „marnivost“ nám brání vidět, že tak docela nejsme autory vlastních promluv (Lyotard, č. 183).
Takto je pedofilie již dopředu dána v podobě zneužívání dětí bez ohledu na ty pedofily, kteří nikdy nikomu neublížili, bez ohledu na argumenty sexuologů, kteří se pedofilií zabývají na klinické úrovni. A tomu, kdo se s touto inklinací narodil, nezbývá než mlčet. Prolomit mlčení lze jen velmi těžko, neboť ten, kdo by o sobě prohlásil, že je pedofil a chce bojovat za práva pedofilů proti jejich škatulkování coby „zneuživatelů dětí“, dostal by se do neřešitelné „rozepře“ s majoritním diskurzem, neboť ten by jej viděl jako a priori nebezpečného, který nemá ani právo bít se za svá práva (Lyotard). Pedofilovi tak nezbývá než mlčet a takto pasivně reprodukovat hegemonní diskurz, ač sám je nositele kontradiskurzu vůči tomu hegemonnímu. A i když je moje pozice jednodušší a mohl bych upozornit na nespravedlnosti v převažujícím diskurzu o pedofilii, aniž bych riskoval, že budu označen jakožto potenciální zneuživatel dětí, neučinil jsem tak, neboť i já sám, v momentě kdy jsem to učinit mohl, nevědomky jsem reprodukoval diskurz majoritní.
Toto zjištěním je jedním z úhelných kamenů mé stati. (...)
Úvod – pedofilie
V jednom publicistickém článku, jenž se částečně týkal kritiky pojímání homosexuality jako deviace, která je podobná pedofilii, jsem mimo jiné napsal, že „homosexuál svou sexualitou může někomu škodit úplně stejně jako heterosexuál, na rozdíl od pedofila.“ (Fafejta 2010) Krátce poté mi přišel e-mail s následujícím textem: „V podstatě bych Vás prosil o jedinou věc - abyste rozlišoval pojmově mezi pedofilií jako sexuální orientaci na děti a pohlavním zneužíváním dětí, které není totožné s pojmem pedofilie.“
Ano, při obhajobě homosexuality jsem se dopustil jedné závažné chyby, sexuální orientaci jsem zaměnil se sexuálním chováním a na základě toho odsoudil pedofilii jako zneužívání dětí. Nevím, jestli by se mi takové krátké spojení přihodilo i v odborném textu. Doufám, že ne, vždyť přeci vím, že mnozí pedofilové děti nezneužívají a naopak mnohé děti (statisticky většina – Weiss 2001) byly zneužity jedinci, kteří klinicky žádnou sexuální deviací netrpí a důvody zneužití byly jiné. Při psaní svého polemického textu jsem se nechal unést hegemonním diskurzem, který automaticky ztotožňuje pedofilii se zneužíváním dětí. Jak se mi to mohlo stát? Obracel jsem se vůči diskurzu, který všechny odlišnosti od heteronormativní sexuality a priori odmítá a snad pro větší srozumitelnost a přesvědčivost svého textu jsem podlehl některým jeho svodům.
Vytváříme diskurz, nebo jsme diskurzem vytvářeni? Jak ukazují již Berger s Luckmannem v Sociální konstrukci reality, platí obojí. V případě mého lapsu je ovšem nutno dodat, že v každém prostředí převažují jiné diskurzy a ač chce mluvčí promlouvat diskurzy odlišnými, hegemonní diskurzy jej mnohdy svedou na svou cestu a on je reprodukuje, aniž si to uvědomuje. A jen naše „marnivost“ nám brání vidět, že tak docela nejsme autory vlastních promluv (Lyotard, č. 183).
Takto je pedofilie již dopředu dána v podobě zneužívání dětí bez ohledu na ty pedofily, kteří nikdy nikomu neublížili, bez ohledu na argumenty sexuologů, kteří se pedofilií zabývají na klinické úrovni. A tomu, kdo se s touto inklinací narodil, nezbývá než mlčet. Prolomit mlčení lze jen velmi těžko, neboť ten, kdo by o sobě prohlásil, že je pedofil a chce bojovat za práva pedofilů proti jejich škatulkování coby „zneuživatelů dětí“, dostal by se do neřešitelné „rozepře“ s majoritním diskurzem, neboť ten by jej viděl jako a priori nebezpečného, který nemá ani právo bít se za svá práva (Lyotard). Pedofilovi tak nezbývá než mlčet a takto pasivně reprodukovat hegemonní diskurz, ač sám je nositele kontradiskurzu vůči tomu hegemonnímu. A i když je moje pozice jednodušší a mohl bych upozornit na nespravedlnosti v převažujícím diskurzu o pedofilii, aniž bych riskoval, že budu označen jakožto potenciální zneuživatel dětí, neučinil jsem tak, neboť i já sám, v momentě kdy jsem to učinit mohl, nevědomky jsem reprodukoval diskurz majoritní.
Toto zjištěním je jedním z úhelných kamenů mé stati. (...)
Československá pedofilní komunita – již 13 let s Vámi!