Ako SPRÁVNE pomocť zneužitým deťom

[Mathias8]

Do takejto situacie sa može dostať každy z nás, preto zakladám túto tému, aby sme vedeli my pedofilovia ale aj široká verejnosť, ktorá číta tento web ako správne zareagovať a ako správne konať v prípade keby nastala...

Čo by ste spravili, kebyže sa vám dieťa zverí s tým že ho niekto sexualne zneužíva? Ako by ste zareagovali?
Šli by ste ihneď na políciu? Nutkanie by vás hnalo rýchlo na policiu, aby sa to zneuživanie zastavilo, ale čo ak vás dieťa začne presviedčať, aby ste nešli na policiu, že sa velmi hambí čo povedia kamaráti a rodina??
Viem, že ísť na policiu nie je dobré riešenie, pretože to može ublížiť dietatu viac ako samotné zneužitie a navyše je to beh na dlhé trate z ktorého može poškodený vyjsť ako blázon, ale kde mám isť? komu mám v tomto falošnom a skazenom svete veriť? za kým mám isť?
Ísť za tým čo zneužil a rozdať si to sním stručne zručne tiež nie je dobrý napad, čo ak ma udá z falošného obvinenia?
Isť z dietatom k psychologovi? alebo k sexulogovi? k akému keď dotyčný ktorému sa práve osoba zverila žiadneho nepozná? ako má vedieť že to je dobrý a to nie je dobrý psycholog alebo sexuolog?
A keď samo dieta nebude chcieť ísť nikam?

Priznám sa že ja ako pedofil ktorý sa dokáže vcítiť do kože dieťata by som to sám znašal velmi tažko. Povedal by som mu(tomu dietati) že za nič nemože že za všetko može iba on ten čo ublížil, vinu na seba si nemá davať nemá si ubližovať aj keď možno s tim suhlasila lebo bola zvedavá.... no dobre ale ako dalej?.. rady to moc nepomože. Treba konať aby to nepokračovalo. Čo v takej siuacii robiť aby bolo dieta štastné? aby netrpelo aby nebolo zneuživane dalej?

Myslím, že ludia by s tim mali byť oboznámeni, pretože často keď takáto situacia nastane ľudia nevedia čo robiť a v stave zúfalstva robia veľké chyby, ktorými aj keď si to možno neuvedomujú ubližujú deťom ešte viac. A nakoniec sa to može vyvrbiť do stavu keď osoba, ktorej sa dieťa zverilo to psychicky neunesie a človeka ktorý zneužil zabije....

[efix]

V tomhle se hrozně špatně radí. Každá situace je totiž úplně jiná a vyžaduje jiné řešení - záleží na tom, kdo je pachatel, jak často se to děje, o jakou formu zneužívání jde...

Zachovat chladnou hlavu a určitě neběžet hned na policii, leda by hrozilo akutní nebezpečí. Pokud už mi něco takového dítě řekne, znamená to, že ke mně má velkou důvěru, kterou nesmím zradit! Pravděpodobně se už známe, tak dokážu odhadnout, jestli říká pravdu a jak moc vážná situace je. Asi bych dítěti poradil, jak se může (pokusit) bránit, když by taková situace znovu nastala a následně se snažil zajistit, aby se to již nestalo. Mám navíc zákonnou povinnost překazit zneužívání. Těch způsobů je víc a je třeba zvolit ten nejvhodnější.

Může se třeba stát, že pachatel je člověk, kterého znám - pak by mohlo zafungovat jít si s ním promluvit.
Pokud se znám s rodiči dítěte, pak je možné jít za nimi a řešit to s nimi.
Konzultace s psychologem či jiným odborníkem nemusí být od věci.
Pokud je pachatelem třeba nějaký trenér, učitel apod., je možné jít za jeho nadřízeným.
apod...

Ale jak říkám, je to hrozně individuální. Hlavně nezradit důvěru dítěte a neublížit mu ještě víc, než mu bylo ublíženo.

Co si myslí ostatní?

[Deda]

Přátelé,
první povinností občana je povinnost ohlásit trestný čin, který jsem viděl nebo o kterém jsem se dozvěděl. Věřím, že policie bude konat taktně a s ohledem na věk dítěte. Dnes výslech dítěte probíhá tak, že jej provádí zkušený psycholog a to proto, že ví jak s dítětem pracovat aby se jeho trauma neprohloubilo. Pachatel nemusí zneužívat jen toto konkrétní dítě ale i spoustu dalších. Naší povinností je v první řadě chránit děti proti takovým lidem, kteří je zneužívají. Jak píše Efix, promlouvat s pachatelem nemá smysl. Nakonec se může ještě dítěti mstít za to, že o skutku s někým mluvilo. To bychom mu prokázali medvědí službu. Hovořit s rodiči je v některých případech spíš kontraproduktivní. Někteří to nebudou řešit kvůli ostudě případně z jiných důvodů. Druzí zase ihned způsobí ohromný poprask, což dítěti spíše ublíží. Já jsem pro to oznámit skutek, případně pohovořit s vyšetřovatelem s prosbou aby na dítě bral ohled. Pokud pachatele znám tak se nebát jej udat i kdyby se jednalo o vašeho kamaráda. Takto bych se dnes zachoval já, ale mohou být i jiné názory. Na samozvaného detektiva jsem si hrál kdysi i já a nakonec se vše obrátilo proti mně.

Krásný sluníčkový den přeje Děda

[Kasz]

Sám za sebe říkám, že bych jednal podle situace.

Kdybych zjistil, že někdo zneužívá moje dítě, snažil bych se co nejvíce jednat s ohledem na situaci - pokud někdo mému dítěti pouze jednou sáhl mezi nohy, pravděpodobně bych nechtěl ho vystavit sekundární viktimizaci v podobě výslechů na policii, tahání po soudech, postavení do role oběti, které by mu ublížilo zdaleka víc, než samotný skutek (o citlivém přístupu a sekundární viktimizaci, která může způsobit větší trauma, než samotný skutek, píše MUDr. Brzek ve své publikaci Sexuologie pro právníky, text možná někdy přepíšu). Takto bych však pravděpodobně jednal pouze u pachatele, kterého bych osobně znal. Stejně tak bych jednal, kdybych se dozvěděl, že moje 14tiletá dcera dobrovolně souložila se spolužákem, který už 15 let měl (je to také klasifikováno jako znuežití podle zákona, avšak z morálního hlediska se o zneužití s největší pravděpodobností jednat nebude). Je třeba si uvědomit, že skutečně není oznamovací povinnost na pohlavní zneužití. V těchto případech bych skutečně neběžel hned na policii, a pokud, tak jedině, kdybych situaci důkladně promyslel a byl přesvědčený, že tím svému dítěti neublížím víc, než pachatel.

Kdyby někdo moje dítě znásilnil, tedy jednal s ním tak, že by mělo fyzické poranění, zranění... pak bych určitě věc hlásil. Také bych hlásil i třeba jen nějaké drobné osahávání, kdyby se jednalo o neznámého pachatele z ulice, protože je vysoká pravděpodobnost, že to zkouší i na další (je tedy třeba ochránit i další děti).

Pokud pachatele znám tak se nebát jej udat i kdyby se jednalo o vašeho kamaráda.

Pokud by byl pachatel rodinný kamarád, přítel, někdo, kdo by se s mým dítětem znal, někdo, koho by mělo moje dítě rádo, určitě bych také nejdříve zvážil, zda věc hlásit, jestli nebude stačit dotyčnému říct, že po něm požaduji, aby se mnou navštívil sexuologa (rozhodně však vyjma paní MUDr. Hajnové). Známe skutečně dobré sexuology, kterým je možné říci vše a nebát se toho, že budou to, co se stalo, zveličovat a hned něco hlásit někam na policii. Tuto návštěvu sexuologa bych po něm zkrátka požadoval. I po návštěvě sexuologa bych s dotyčným rodinným přítelem hned nezpřetrhal vazby, ale zdůraznil mu, že bude-li se věc opakovat, tak nebudu mít jinou možnost, než zkrátka to nahlásit. Pokud by zarytě odmítal přijmout zodpovědnost za svůj čin formou "nucené" návštěvy sexuologa, také bych opět vážně přemýšlel o tom, že jej na PČR nahlásím.

Pokud se týká neznámého dítěte, tj. někde na ulici bych viděl, že někdo někoho zneužívá, pravděpodobně bych hlásil, neb moje možnosti jak dotyčného donutit jít k sexuologovi jsou omezené - neznám jeho jméno, nic. Čili v takovém případě bych hlásil i "pouhé" osahávání a svědčil bych, co jsem viděl.

první povinností občana je povinnost ohlásit trestný čin, který jsem viděl nebo o kterém jsem se dozvěděl.

Nesouhlasím s tím. Povinností občana je dělat to, co mi nařizuje zákon. Pokud mi něco zákon nenařizuje, pak je mou svobodnou volbou, zda se k tomu rozhodnu. Trestné činy, na které je zákonem daná oznamovací povinnost, jsou uvedeny v Trestním zákoně § 368. Pohlavní zneužití mezi nimi není. Podle § 367 mám však povinnost trestní čin pohlavního zneužití překazit, pokud vím, že jej někdo páchá.

Například spolužákovi své 14tileté dcery i své 14tileté dceři sdělím, že nevidím důvod, proč by nemohli počkat, až jí bude 15, že když se to někdo dozví, on bude popotahován po soudech, ona bude vyslýchána, sdělím další a další argumenty, podle situace jako rodič dohlédnu na to, aby dcera a spolužák neměli příležitost znovu soulož zopakovat, ale nebudu to hlásit, jelikož na to není oznamovací povinnost.

Oznámit mohu, ale nemusím, v tom je má svobodná volba.

Výše uvedené mluvím za sebe. Někdo jiný může mít třeba méně zkušeností, a tak se bude třeba bát skutek nahlásit z jiných důvodů (nechce mít opletačky s Policií). Někdo zase na druhou stranu nahlásí i třeba křečovitě něco, co byl tak drobný skutek, že újma skutečně dítěti vznikne až samotným vyšetřováním.

Myslím si, že je třeba vždy zvážit konkrétní okolnosti, a podle těchto okolností se nakonec rozhodnout. Určitě nelze dávat univerzální návod "hlásit vše a za každých okolností". Spíš bych řekl, že za každých okolností je třeba mít na paměti dobro daného dítěte, ale také dobro jiných dětí (v případě neznámého pachatele z ulice, který by mohl jednání opakovat se zvyšující se intenzitou i na někom jiném).

Viem, že ísť na policiu nie je dobré riešenie, pretože to može ublížiť dietatu viac ako samotné zneužitie a navyše je to beh na dlhé trate z ktorého može poškodený vyjsť ako blázon,

Nesouhlasím s tím, že jít na policii není dobré řešení. Dobré řešení je takové řešení, ke kterému se po zvážení okolností nakonec sám rozhodnu s ohledem na dobro mého dítěte nebo cizích dětí. Vč. možnosti, že věc nahlásím na policii.

Jinak pak samozřejmě také další věcí je práce s dítětem. Jednak dítě by mělo být od útlého věku poučeno, že mu dospělý nesmí sahat na intimní místa, také by mělo být poučeno, že pokud by mu někdo vyhrožoval, že se někomu s něčím svěří, tak to je právě důvod k tomu, proč se svěřit (ale strach dítěte se svěřit může být velký), a pokud už by se mi dítě svěřilo, určitě bych s ním jednal citlivě, ale zase ne tak, abych v něm ten skutek oživoval, vracel mu vzpomínky. Je možné, že do druhého dne na to, co se stalo, zapomene, zbytečně bych mu tedy nepřipomínal, že strejda Luboš mu včera sahal mezi nohy a že je chudáček, kterému hrozně ublížil a že strejda Luboš, kterého má moje dítě rádo, už k nám na návštěvu nikdy nepřijde. Toto by v dítěti způsobilo zmatek, protože samotný skutek by negativní následky nezpůsobil, ovšem definitivní zákaz kamarádského vztahu s člověkem, kterého má dítě rádo, by tomu dítěti ublížit mohlo.

Tolik moje vyjádření. Jinými slovy - dobře zvážit okolnosti, a podle okolností se nebát jednat, nebát se případně i oznámit věc na policii, na druhou stranu zase neběžet hned na policii s nějakou "banalitou", jejíž vyšetřování moje dítě psychicky poškodí daleko víc, než samotný skutek.

[Deda]

Drahý Kaszi,
měl jsem spíš na mysli člověka z ulice než spolužáka 14ti leté dcery nebo rodinného přítele, tam bych to řešil asi stejným způsobem jako ty. Ale tím, že se ti dítě se zneužíváním svěřilo, vnímá to jako něco špatného a je proto nutné to řešit sice s ohledem na dítě ale razantně.

Krásný sluníčkový den přeje Děda

[Kasz]

Drahý Kaszi,
měl jsem spíš na mysli člověka z ulice než spolužáka 14ti leté dcery nebo rodinného přítele, tam bych to řešil asi stejným způsobem jako ty. Ale tím, že se ti dítě se zneužíváním svěřilo, vnímá to jako něco špatného a je proto nutné to řešit sice s ohledem na dítě ale razantně.

Krásný sluníčkový den přeje Děda

Pokusil jsem se zkonkretizovat pár situací a ukázat, že ne vždy bych hned hlásil, na druhou stranu že jsou situace, kdy naopak bych hned hlásil. Pokud se dítě svěří, tak platí pořád to stejné - nejdřív zvážím situaci a až pak se rozhodnu, jaké kroky podniknu. Ve tvém příspěvku jsem ale hlavně reagoval na situaci "nebát se udat i kamaráda". I přesto, co píšeš, bych u kamaráda, pokud by se jednalo o nějakou "lehčí" formu zneužití mého dítěte, požadoval návštěvu sexuologa, a ne hned trestní stíhání.

[Deda]

V tom s tebou souhlasím.

Krásný sluníčkový den přeje Děda

[K3i4L]

Já jsem třeba o zneužití mé osoby s nikým nemluvil.. ani s mamkou a to především proto, že jsem věděl, že by nereagovala na mé prosby a šla to ohlásit.. což jsem nechtěl. Svého vedoucího jsem měl přes to všechno rád (a pořád mám).. kdyby se to ohlásilo a řešilo by se to s ním, bolelo by mě to víc, než samotné zneužití a hlavně bych se cítil ještě hůř, než jsem se cítil..
Jestli to mamce někdy řeknu, tak až o dooost let později, pokud vůbec.. Nevím proto, jak odpovědět, na jednu stranu se mi krade na jazyk, že pokud to to dítě nechtělo (a nebyl to případ té 14tileté dcery) a nešlo jen o ojedinělé šáhnutí mezi nohy (o což v mém případě vážně nešlo), tak by se to mělo jít okamžitě nahlásit a řešit.. a přece, já sám jsem tehdy nechtěl, aby to tak bylo.. A nešlo o to, že bych se tak moc styděl (samozřejmě trochu ano, ale hlavní důvod to nebyl..).. Tudíž kdyby za deset let za mnou přišel můj syn s tím, že ho jeho dobrý starší kamarád zneužil, nemůžu říct, jak bych reagoval.. Ale pokud by byl můj syn ve věku, kdy bych s ním mohl diskutovat a probírat všechna možná řešení, asi bych se to s ním snažil probrat a nic bych nehlásil, pokud bych viděl, že sám je 100% přesvědčený, že to tak bude lepší. Předtím bych mu ale vyložil na stůl všechny možnosti, které bych viděl.. I když bych za tím jeho kamarádem osobně zašel a vysvětlil mu, že to vím, a jak říká Kasz, asi bych se ho snažil dokopat k sexuologovi.. Těžko říct, co bych v téhle situaci dělal pak, kdyby dotyčný jít k sexuologovi nechtěl.. když bych měl od syna zakázané ho nahlásit.. Ale asi bych se pokusil omezit jejich kontakt, alespoň do té doby, než se skutečně dotyčný odhodlá a k sexuologovi půjde..

[dodo]

Přátelé,
první povinností občana je povinnost ohlásit trestný čin, který jsem viděl nebo o kterém jsem se dozvěděl. Věřím, že policie bude konat taktně a s ohledem na věk dítěte. Dnes výslech dítěte probíhá tak, že jej provádí zkušený psycholog a to proto, že ví jak s dítětem pracovat aby se jeho trauma neprohloubilo. Pachatel nemusí zneužívat jen toto konkrétní dítě ale i spoustu dalších. Naší povinností je v první řadě chránit děti proti takovým lidem, kteří je zneužívají. Jak píše Efix, promlouvat s pachatelem nemá smysl. Nakonec se může ještě dítěti mstít za to, že o skutku s někým mluvilo. To bychom mu prokázali medvědí službu. Hovořit s rodiči je v některých případech spíš kontraproduktivní. Někteří to nebudou řešit kvůli ostudě případně z jiných důvodů. Druzí zase ihned způsobí ohromný poprask, což dítěti spíše ublíží. Já jsem pro to oznámit skutek, případně pohovořit s vyšetřovatelem s prosbou aby na dítě bral ohled. Pokud pachatele znám tak se nebát jej udat i kdyby se jednalo o vašeho kamaráda. Takto bych se dnes zachoval já, ale mohou být i jiné názory. Na samozvaného detektiva jsem si hrál kdysi i já a nakonec se vše obrátilo proti mně.

Krásný sluníčkový den přeje Děda

Milí dědečku je fajn, že jsi tak radikální ale podle našeho platného zákona neplatí oznamovací povinnost u trestného činu pohlavního zneužití. Opravdu záleží případ od případu. Každopádně souhlasím pokud by dotyčná osoba nechtěla přestat tak oznámit. Na druhou stranu když selže pedofil dá se to pochopit všichni víme jak je to někdy těžké a každý si prošel něčím co nebylo úplně košér a mnohdy na hraně a ta linie mezi tím selhat a neselhat je tenká jak nanovlákno z liberce:-). Prostě chci jen napsat, že se to nedá takhle radikálně posuzovat a taky pochybuji o taktnosti policie třeba někde ve spálené lhotě .......

[Mathias8]

Dobre ... može sa stať aj taká situácia keď napr ja som pedofil a cudzie dieta (preferujem holčiny takže kamarátka, velmi dobrá kamarátka alebo moja princezna) by sa mi zverila s tým že ju niekto z rodiny sexualne zneužíva ako v takom prípade konať keď o rodine neviem nič, jej rodinu nepoznám... možno iba z videnia a som kamarát iba snou? Alebo jej rodinu vobec nepoznam ale poznám iba jej sestru alebo brata? (takáto situácia sa može stať napr mladému pedofilovi) Ako má v takom prípade konať?

Alebo čo má robiť pedofil alebo človek ktorý je presne vtakejto situacii že nepozná rodičou ale má podozrenie že sa tam jedná o sexualne zneuživanie?

[Kasz]

Dobre ... može sa stať aj taká situácia keď napr ja som pedofil a cudzie dieta (preferujem holčiny takže kamarátka, velmi dobrá kamarátka alebo moja princezna) by sa mi zverila s tým že ju niekto z rodiny sexualne zneužíva ako v takom prípade konať keď o rodine neviem nič, jej rodinu nepoznám... možno iba z videnia a som kamarát iba snou? Alebo jej rodinu vobec nepoznam ale poznám iba jej sestru alebo brata? (takáto situácia sa može stať napr mladému pedofilovi) Ako má v takom prípade konať?

Alebo čo má robiť pedofil alebo človek ktorý je presne vtakejto situacii že nepozná rodičou ale má podozrenie že sa tam jedná o sexualne zneuživanie?

Vždy musíš vzít v potaz to, co víš, a podle toho se rozhodnout. Tvůj text je příliš obecný, než aby šlo něco konkrétního doporučit.

[Jednorozec]

Snažil bych se jednat tak abych to co nejméně ublížilo tomu dítěti, ať to znamená (podle situace) cokoli...