Klárka (35) poradíte mi?

[Kasz]

Vzhledem k tomu, jaký server spravuji, mám trochu přehled, co by dětem mohlo hrozit, a docela rád si s nimi o těchto hrozbách jednou za čas popovídám.

Jinak, Klárko, nemůžeš se vinit za něco, cos tehdy udělala a dnes hodnotíš jako blbost. Prostě jsi to udělala, ten chlap je viník, nikdo jiný! On neměl právo ti udělat to, co ti udělal. Skočila jsi mu na "lep", ale viník toho, co se pak stalo, je pouze on a nikdo jiný. Nechápu, jak někdo může něco takového udělat. V 15 letech je pro mě většina dívek stále ještě velmi přitažlivých, jsou zkrátka krásné... a někdo dovede znásilnit (pokus o znásilnění má před zákonem stejnou váhu jako samotné znásilnění) a zničit tu krásu. Nechápu.

[Deda]

Drahá Klárko,
jak už ti napsal Kasz ty na tom neneseš žádnou vinu. Bylo by tenkrát lepší ho jít udat za pokus o znásilnění. Je jasné, že by to pro tebe nebyla také procházka růžovým sadem. Vyšetřování, recognice, výpověď u soudu etc. etc... Ani tato anabáze by nemusela nutně vést ke tvému uklidnění (zprvu spíš naopak) ale asi bys měla lepší pocit, že jsi pro nápravu udělala vše. Jinak je mi samozřejmě líto toho co jsi musela prožít. Věřím, že toto trauma odezní a budeš na svět nahlížet jako dřív.

Krásný sluníčkový den přeje Děda

[Klárka]

Od té události se mnohé v mém životě změnilo. Na rozdíl od svých kamarádek, které randily s kluky a měly zkušenost s pohlavním stykem už v patnácti, jsem se já klukům spíše vyhýbala. Vrátila jsem se ke sportu na který jsem v době dospívání skoro zapomněla a uzavřela se do sebe. Už jsem nehledala toho prince s kterým budu celý život šťastná. Poslouchala jsem vyprávění kamarádek, ale sama jsem si to nedovedla představit jaké to je s někým se líbat a plánovat budoucnost. Tak to pokračovalo až do 4. ročníku. V té době mi už bylo 18 let, byla jsem snad poslední ( krom jedné velice nehezké,obtloustlé, protivné spolužačky) která neměla SEX.
Najednou jsem slýchala stále víc dobírání kamarádek, že ještě nemám chlapa a že jsem panna. Ke konci školního roku jsme jeli na školní výlet a já se tam večer na pokoji s holkami opila (pamatuji se, že to byla směs nějaké borovičky a třešňových bowlí v plechovce-FUJ). Na stejném místě byla ubytována i partička kluků z gymplu. Jeden z nich na mne civěl celý den a můžu říct, že mi byl i trochu sympatický...
Ať to zkrátím, mému prvnímu pohlavnímu styku nepředcházelo romantické líbání, chození za ručičky a návštěvy kina (jak jsem si to kdysi představovala), byla to má opilost s kterou jsem společně s dotyčným a dalšími asi 4 kluky (kteří údajně tvrdě spali) skončila na pokoji...
Bylo to rychlé, bylo to bolestivé,bylo to bez jakýchkoliv slibů .... ,, já se ti zlato ozvu".
Když jsem odcházela z pokoje nenáviděla jsem se ještě víc!

[Klárka]

Odpovídám na dotazy z vašich zpráv, spala jsem jen s jedním..ale i tak mi z toho bylo špatně. Píšu zřejmě zdlouhavě, ale mám pocit, že to k tomu patří. Tím jsem ukončila dobu dospívání a jak bude chvilička vrhnu se na mé dva osudové vztahy a konečně se dostanu tam kam potřebuji:) hezký den, pánové

[Klárka]

Po pár letech jsem se zamilovala, vážného vztahu jsem se sice stále bála, ale přesto jsem skončila u oltáře. Zpočátku jak to bývá,bylo všechno fajn, měla jsem fajn chlapa, děti...můj manžel ale stále častěji pobýval v hospodě, hrál automaty a co bylo nejhorší, byl velice žárlivý což jsem zpočátku brala jako velký zájem o mou osobu a byla jsem zato dokonce ráda. Měla jsem pocit, že mne miluje opravdu moc a že to k tomu patří. Vše se ale začalo nebezpečně stupňovat, hádky, psychické ponižování, pár mých zlomenin a hlavně vyhrůžky ve stylu POKUD ODEJDEŠ ublížím dětem....Byl to začarovaný kruh, měla jsem strach o děti i o sebe, nebyla jsem si jistá, jestli by udělal to, čím vyhrožoval. Stal se z něj žárlivý psychopat, který byl schopný stát na římse a řvát, že skočí, jestli od něj odejdu,pak mne mlátil, následujícího dne prosil o odpuštění s tím, že se půjde léčit... Asi si řeknete, hloupá nána. Měla přece odejít! Ale já se opravdu bála o děti ( ty on nikdy nebil), měla jsem strach, že když to nahlásím policii,že ho pustí a on nám ublíží...
Vše jsem se snažila utajit, sousedé věděli co se u nás děje, ale ani oni nijak nereagovali, takže čas plynul a já byla v pasti....Teď když jsem z toho po pár letech venku, vím co jsem měla udělat, ale tehdy to opravdu nešlo, nedokážu ani popsat svůj strach a obavy...
Byla jsem rozhodnuta, že se rozvedu a jednoho dne, kdy se opíjel v hospodě, jsem i s dětmi odešla....nebo spíše utekla.
Od té chvíle na mne pořádal lov,já se skrývala, na rozvodové stání nedocházel, trvalo to dlouho než se vše dořešilo a já se konečně rozvedla a tuhle kapitolu svého života uzavřela...

[Klárka]

Když to tak po sobě čtu, mám pocit, jestli jsem vlastně normální já Jestli nedělám něco špatně, že se ke mne muži takhle chovají. Ale můžu říct, nádherné chvíle ,které vše vyvážily teprve přišly...a to s mým současným mužem

[Myš]

Když to tak po sobě čtu, mám pocit, jestli jsem vlastně normální já Jestli nedělám něco špatně, že se ke mne muži takhle chovají. Ale můžu říct, nádherné chvíle ,které vše vyvážily teprve přišly...a to s mým současným mužem

V žádném případě si to neber za vinu. Sebeobviňování z nás dělá zajatce minulosti místo toho, abychom svoji reálnou či zdánlivou vinu přijali a snažili se jít v současnosti jinou cestou. Sebeobviňování je vzdání se přítomnosti a kontroly svého života kvůli potřebě lítosti ze sebeobviňování pramenící. Takže to vezmi jako lekci, která tě o mílové kroky posunula a své negativní zážitky oceň, protože jenom díky jejich překonáním jsi taková, jaká jsi

[Klárka]

Ahojky, dlouho jsem tu nebyla, ale nebylo to z nedostatku času, spíš jsem přemýšlela o tom, jestli mám ve svém příběhu pokračovat. Se svým současným mužem jsem se seznámila před pár lety. Na první pohled láska jako trám měla jsem pocit, že je to konečně ON...Líbil se mi jako muž a co mne na něm uchvátilo bylo jeho starostlivé chování a neustálá péče o mne. Bylo to skvělé mít vedle sebe muže, který je laskavý a který mne opečovává jako květinku. Zhruba po roce našeho soužití došlo k velkému zvratu, začalo to nenápadně jeho vyptáváním, zda mi v sexu stačí...Řekla jsem že ano i když podvědomě jsem si říkala, že to jediné u nás pokulhává. Budu upřímná v posteli mu to vůbec nejde,nikdy mne neuspokojí, ale protože je v civilním životě super chlap nenapadne mne cokoliv mu vyčítat. Možná to je mnou samotnou, lidé si přece v sexu nemusí pokaždé sednout, ale Radim mne stále ujišťuje, že já jsem úžasná a on je babrák a že bych si měla najít nějakého dobrého milence. Přiznal se mi, že je vlastně submisivní a líbí se mu, když jsem dominantní...
Přemýšlím, jak moc jsem jiná, že jsem se opět dostala do takového extrému!!! Od žárlivého agresivního muže k jemnému, benevolentnímu muži, který mi doporučuje najít si milence...
Předchozím pisatelem jsem byla ujišťována tím, že si to nemám všechno dávat za vinu, ale je tohle všechno normální ??? Sama už nevím , co je a není normální a kde jsou nějaké hranice.
Nevím, jak se vše seběhlo, ale od chvíle, kdy se mi k tomu přiznal, jsem vůči němu zaujala bez jakýchkoliv problémů dominantní postavení a NAŠE hrátky si užívám stejně jako on. Mít někoho pod kontrolou po těch šílených letech je vlastně příjemné. Dostali jsme se do fáze, kdy s ním ,,KLASICKY " vůbec nespím a ani o to nestojím, on tvrdí, že je nejspokojenější chlap na světě a že chce se mnou žít navždy.
Současný stav byl korunován dalším přiznáním - můj muž onanuje nad obrázky polonahých mlaďounkých slečen- spíš holčiček, přiznal se, že ho to vzrušuje už řadu let.
Zpočátku jsem s tím měla problém, už toho bylo na mne opravdu moc, ale náš vztah je o upřímnosti čehož si cením. Mého partnera jsem tudíž obdarovala pásem cudnosti pro muže, a v rámci našich hrátek mu zamykám na pár dní penis jinak by se nad fotkami malých holek uhonil!!!
Pokud si to zaslouží odemknu ho a on mi může ukázat fotku nad kterou by si to rád udělal. Patřičně ho za to potrestám a pak mu to konečně dovolím;)
TOHLE JE CELÝ MŮJ PŘÍBĚH, trochu zvláštní přiznávám...

Všimla jsem si, že si ho přečetlo už spoustu lidí, proto zas naoplátku očekávám Vaše názory
Díky moc Klárka

[Hranicar]

Popravdě až do toho posledního příspěvku jsem měl dojem, že se s preferencemi svého muže nějak nemůžeš vyrovnat, nebo že prostě nevíš, co s tím. No a jak tak koukám, tak jste to vyřešili po svém. Pás cudnosti... Skoro jako vystřižené z webu feministky.cz. Ne, promiň. Vlastně to všechno dává celkem smysl. Sice nevím, jaké věkové kategorii holčiček dává tvůj muž přednost ("holčička" může být čtyřletá, ale i čtrnáctiletá), ale je možné, spíš pravděpodobné, že to je důvod, proč vám to v sexu skřípalo. Taky je otázka, jestli je vážně natolik sexuálně submisivní, nebo jestli je to z jeho strany spíš snaha ti ten normální sex nějak vynahradit a najít jinou alternativu. Ale možná plácám blbosti
Důležité je, že si tě zjevně velmi cení, nechce o tebe přijít a že to je, jak píšeš, dobrý manžel.
Jo a mimochodem, kdybys u něj našla skutečné DP, potrestej ho obzvlášť tvrdě.

[Klárka]

Víš byl to pro mne šok, když jsem na to přišla, ale snažim se to brát takové jaké to je. O pásu cudnosti jsem se dozvěděla na foru kandaulista-tam byla má inspirace a co se týče Dp tak to jsem u něj nikdy nenašla,jen fotky asi 9-15 ti letých krásných holek

[Hranicar]

Víš byl to pro mne šok, když jsem na to přišla, ale snažim se to brát takové jaké to je.

Však já velmi oceňuju, jak ses k tomu postavila. A držím palce.

[Jeremy]

Ahoj,
písala si, že potrebuješ poradiť, ale vlastne neviem v čom konkrétne a žiadne otázky som nepostrehol Ak od niekoho na tomto fóre alebo kdekoľvek inde očakávaš postrčenie typu "však je zlatý, tak s ním zostaň" či naopak "už si ho mala dávno opustiť", tak v tomto ti určite radiť nechcem a neodporúčam ani počúvať rady kohokoľvek iného. To je výhradne na tebe a prebrať si to musíš sama, rovnako ako aj zodpovednosť za svoje rozhodnutia. Takže pridám len svoje postrehy.

Kdesi som čítal, že manželstvá sa sotva kedy uzatvárajú z lásky, ale niektoré z nich sa k nej "dopracujú". Samozrejme ak za lásku vyhlasujeme niečo iné ako zamilovanosť, pričom definíciou lásky vás naozaj nebudem obťažovať a spoľahnem sa na úsudok každého za seba Je určite krásne mať v živote človeka, ktorý už od malička vo mne buduje presvedčenie, že taká "láska" naozaj existuje. Tvoj otec ti do života túto výhodu dal, ale výhodou je len potiaľ, kým si uvedomuješ, že láska nie je synonymom pre ideálny vzťah. Starostlivý rodičia dieťa často odbremeňujú a problémy prenášajú na svoju hlavu, takže ten dojem u dieťaťa tam môže vzniknúť ľahko. Ako ale píšeš, v živote si dostala aj nepeknú príúčku, že ľuďom niekedy (nanešťastie dosť často) nejde o toho druhého, ale skôr iba o seba a vtedy vedia veľmi ublížiť. V čom je tvoja situácia komplikovanejšia, že takúto príučku ti dal človek, ktorý sa dá považovať za pedofila (mohol byť či nemusel) a teraz zisťuješ, že tvojho druhého manžela môžeš titulovať rovnakou nálepkou.

Tvoj prvý manžek je (bol) podľa mňa typ človeka, ktorý myslý viac na seba než na kohokoľvek iného. Vyhrážky v zmysle, že sa zabijem, resp. ublížim našim deťom ak nedostanem, čo chcem ma o tom silne presvedčujú. Čo sa týka súčastného muža, neviem to posúdiť, len ti môžem poradiť, aby si sa na svoj vzťah skúsila pozrieť v nazeraní, aké opisujem. Teda či je to človek, ktorý dokáže myslieť viac na teba než na svoje potreby. Ak si myslíš, že to dokáže a ty to dokážeš voči nemu, je to asi dobrý začiatok pre budovanie niečoho väčšieho. A žiadna nálepka typu pedofil, zoofil, nekrofil či čokoľvek iné v tom nehrá rolu. Aj keď ľuďia často krát vnímajú (a sám tomu rozumiem) zneužitie dieťaťa horšie ako znásilnenie ženy, pohnútka je väčšinou podobná. Človek vyzdvyhne svoje potreby nad dôstojnosť iných a v dannej chvíli sa rozhodol zavrieť oči nad utrpením druhého.

Manželstvá sa však uzatvárajú z rôznych dôvodou a s rôznymi očákávaniami, takže toto je len môj pohľad pre prípad, že od manželstva očakávaš podobnú kvalitu, ako to bolo vo vzťahu s otcom.

Prajem veľa šťastia.

[Klárka]

Mejte se krásne a díky vsem

[Jeremy]

Díky moc za vaše vyjádření, když jsem se přihlašovala, tak jsem uvedla do nadpisu Poradíte mi? Ale máš pravdu, žádná otázka tady zatím nepadla, možná jsem jen měla potřebu svěřit se lidem, kteří to v životě také nemají vždy jednoduché a kteří mne hned neodsoudí. Přiznám, že je docela těžké psát o tom všem, ale mám takový pocit, že se mi tím ulevilo;)

Tak v tom prípade to splnilo svoj účel a možno aj lepšie pochopíš funkciu týchto stránok pre ľudí ako ja. Človek sa často potrebuje iba vyrozprávať niekomu, kto ho hneď nebude súdiť a trochu chápe o čom to je

[Klárka]

Prosím o smazání profilu.Klárka

[dodo]

no ty jo!

[Gabriel Svoboda]

Prosím o smazání profilu.Klárka

Doufám, že ne i s příspěvky!