Klárka (35) poradíte mi?

[Klárka]

Ahoj,tak jen krátce,nejsem muž,který se vydává za ženu,nejsem mladá dívka,ale zralá žena,přesto budu doufat,že mi na těchto stránkách poradíte nebo řeknete svůj názor...Můj muž sní o malých dívenkách.Až najdu odvahu popíšu svůj příběh

[Deda]

Vítej, Klárko,
je celkem běžné, že muž (ale i žena) po několika letech manželství zatouží po změně. No pokud jde o pouhé snění pak je to v pořádku. Může být pedofilem. Většina z nás o svých láskách jen sní. Pokud nějaká děvčátka obtěžuje, je to špatně. Pokud se ti se svými sny svěřil je to dobře, nemá asi v úmyslu nějaké dítě zneužít. Musel bych znát více podrobností, abych mohl odhadnout co se v jeho mysli děje, proto bych rád kdybys napsala něco víc. Pokud nechceš psát na fóru veřejně, klidně mi to napiš soukromou zprávou. Takto fakt těžko radit z jedné holé věty.

Krásný sluníčkový den přeje Děda

[Silesia]

Ahoj, hezké dobré ráno.
Pokud jde jen o snění není na něm nic špatného.
Pravdou je, že nevím, jaké by bylo pro heterosexuálního partnera pedofila sdělení anebo zíjštění, že jeho protějšek v nějaké míře přitahují děti.

V obecné rovině jde o zíjštěn šokujicí, to bezesporu a to pro oba. Budete si muset zvážit zda to spolu zvládnete a zda vám za to minulost a současnost stojí, abyste překonali budoucnost.

Netuším, jak jsi k tomu, že manžel bude pedofil přišla,tak to vemme jako fakt.
V obevné rovině vždy pomůže máme-li komu věřit,pokud si máme s kým promluvit. S někým kdo bude po ruce když příjde deprese. S někým kdo bude mít sílu v těchto chvílích zas a znova slyšet o čem sníme a bude mít sílu zas a znovaopakovat argumenty proč ne, o jejchž existenci sice bezpečně víme, ale za deprese je bagatelizujeme, nebo zcela pomíjíme.

Kláro, přeji mnoho sil, moudrých rozhodnutí a kdyby něco klidně piš

[Kasz]

Milá Klárko,
vítej na našich stránkách. Píšeš, že tvůj muž sní o malých dívenkách. Je to velmi obecné a asi by bylo potřeba, kdybys trochu víc podrobněji rozepsala situaci, jak to vidí on, jak to vidíš ty... jeho pocity, tvoje pocity. Už jsme tady na fóru jednu ženu s podobným "problémem" měli, a právě až na základě toho, co popsala, jsme ji nakonec mohli něco konkrétního říct a vyjádřit se. Zde to je: http://www.pedofilie-info.cz/forum/viewtopic.php?f=64&t=2240

Myslím si, že nás bude víc, co budou netrpělivě čekat na váš (tvůj a manželův) příběh. Určitě pak rádi řekneme svůj názor.

[Klárka]

Můj příběh začal již před 6 lety,tak dlouho jsem se svým mužem,vše co popíšu je pravda,tak pokud by to bylo možné,prosím všechny,aby mne neuraželi pokud se vam to bude zdát smyšlené.Je to delší vyprávění,nevěděla jsem,že vás to bude zajímat,až budu sama určitě napíšu víc.

[Kasz]

Jen drobná typografická rada - správně se píše za každou čárkou a tečkou mezera.

[Gabriel Svoboda]

Klárka píše z mobilu, tak buďme tolerantní.

[Sasuke]

Ahoj Klári, píšu z účtu svého přítele, dovolil mi to, snad tady nebude lidem vadit, že vám v tom dělám bordýlek
Můj přítel je pedofil a tak jsem si řekla, že by ode mě bylo správné, kdybych sem napsala a pokud to bude v mých silách, tak třeba abych ti byla psychickou podporou, jestli ji budeš potřebovat.
Neznám tvůj příběh a až/jestli ho sem vložíš, určitě si ho přečtu. Do té doby bych ti chtěla napsat jen jedno - a to, že pokud se tvému manželovi líbí malá děvčata, není to tragédie. Mému příteli (a předtím hodně dlouho nejlepšímu kamarádovi) se taky líbí. A dokonce i mladší kluci, muži a ženy.
Dříve to pro mě bylo těžší, i když jsem se to dozvěděla ještě v té době, kdy jsme byli jen kamarádi. Nyní to pro mě tak těžké není. A to z toho důvodu, že na tom, že je můj přítel pedofil, nezáleží. Záleží na tom, jak se ke mně chová, jestli si mě dokáže vážit i když nejsem malé děvčátko, jestli se o mě zajímá a jestli vidím, že je se mnou rád. Pokud to tak je, tak mi je jedno, jestli se mu malá děvčátka líbí nebo ne.
Já si zase vážím jeho a toho, že je ke mně v tomto dost upřímný - bavíme se spolu o všem, tak jak by to ve vztahu podle mě mělo být, a tak i na pedofilii dost často přijde řeč. Teď, když jsou prázdniny a můžeme být častěji spolu (každý jinak bydlíme v jiném městě, i když zas tak daleko to od sebe nemáme), ještě častěji, než předtím. Nedávno jsme se u ranní kávy bavili o tom, že podle fotek, když jsem byla na oslavě narozenin jedné o pár let starší kamarádky, je její pětiletá dcera docela dost hezká
Já svého přítele miluji a to včetně té jeho pedofilní části a nikdy bych o něj nechtěla přijít. Beru to tak, že ačkoliv by mohl lítat venku s dětmi nebo začít chodit s nějakým pohledným třeba patnáctiletým gayem vypadajícím na míň nebo s nějakou jinou mladší holkou, zvolil si mě. Takže na sebe můžu být po právu pyšná, že zrovna mně se podařilo ho sbalit, no ne?
Přeji ti hodně štěstí a pevné nervy, protože pevné nervy jsou třeba u každého chlapa, ať je pedofil nebo ne
Zdraví Marta

[Klárka]

Jen drobná typografická rada - správně se píše za každou čárkou a tečkou mezera.

Díky za upozornění, o té gramatické chybě vím, ale bohužel jsem psala ze stařičkého mobilního telefonu a byla ráda, že alespoň zvládne čárky a háčky ...

[Klárka]

PŘÍBĚH PRVNÍ (něco málo o mé osobě)

Nevím, zda to sem patří, pokud ne, budete mne muset přesměrovat jinde;)

Ve 4 letech se rodiče rozvedli a já zůstala ke své radosti v péči svého otce. V době, kdy jsem byla malá holčička, nebývalo ve většině případů možné, aby u soudu vyhrál otec. Bohužel má mamka byla velice nespolehlivá (dál to rozvádět nebudu) a tak to můj otec u soudu vyhrál. Byla jsem za to ráda, můj taťka je úžasný člověk a už v té době jsem tíhla více k němu.
Prošla jsem nádherným dětstvím, byli jsme skvělá dvojka, byl to můj taťka, který mi večer četl pohádky, naučil mne jezdit na kole a plavat, byl to právě on s kým jsem jezdívala na hory a trávila s ním čas u vody. Když jsem upadla, vždycky byl poblíž, když jsem měla horečku staral se o mne a hladil mne po vláscích, k němu jsem se schovávala do náruče,když jsem se bála nebo styděla...Já blonďatá dlouhovlasá copatá holčička s věčným úsměvem na rtech a nádhernýma modrozelenýma očima, můj otec vysoký, ramenatý a velmi pohledný muž.
Můžu to s klidem říct...Ano,už jako malá jsem byla zamilovaná do svého otce. A proč ne? Cítila jsem, že by pro mne dýchal, věděla jsem, že mne nikdy nepodrazí! V 6ti letech jsem odháněla budoucí NOVÉ maminky a že jich bohužel bylo:(
Byla jsem to přece JÁ blonďatý andílek, který měl měl mít svatbu s milovaným člověkem. Probírala jsem s tatínkem své plány...,, Ne tati, raději zůstaneme sami, ta paní se ti určitě nelíbí, myslím, že neumí ani hrát fotbal jako my dva a ani neumí skočit šipku do vody "
Taťka se jen rozesmál a objal mne... ,,Jsi blázínek, mám tě moc rád"
Uplynula nějaká doba, můj otec měl pár známostí, ale stále cítil, že ženy milují spíš jeho než jeho malou holčičku a tak stále hledal tu pravou.
Na základní škole se naše pouto ještě víc semklo, mohla jsem s otcem mluvit úplně o všem. Byla jsem velice hezká, kluci se kolem mne točili a on se mnou vše probíral a radil mi. Holky mi otce záviděly, vždy když přišly na návštěvu, byl můj taťka velmi pozorný a choval se k nim jako k malým dámám. Byla jsem na něho pyšná, byla jsem do něho zamilovaná !!!
Mohla jsem mu říct o první větší puse,prostě cokoliv. Vždy tam pro mne byl...
Asi čekáte, že se NĚCO stalo ze strany mého otce??? Budu vás muset zklamat, nic v tom nehledejte. Jen se zrodilo velice silné pouto dcera- otec, které trvá do dnešního dne.
Chtěla jsem jen nastínit, jak byl můj otec důležitým člověkem v mém životě a jak to pak ovlivnilo mé další vztahy. Každého kluka jsem hned porovnávala s mým otcem Nikdo mu nestačil

Tak tohle bylo něco málo k mému dětství... Pokud budete chtít, budu s vyprávěním pokračovat.
Krásný víkend všem

[Gabriel Svoboda]

Pokud budete chtít, budu s vyprávěním pokračovat.

Pokračuj, nenech se pobízet.

Jinak krásný příběh z dětství ... Tvůj otec klidně mohl být pedofil a klidně nemusel, o tom asi nemá cenu spekulovat.

[Deda]

Drahá Klárko,
moc ti rozumím. Také jsem s dcerou prožil spoustu nádherných dnů. Nakonec můžeš si přečíst, http://www.pedofilie-info.cz/forum/viewtopic.php?f=68&t=3131 . Ty nádherné dny, které si s otcem prožila, jsou k nezaplacení. Neváhej a napiš nám i něco víc, já to také psal na třikrát.

Krásný sluníčkový den přeje Děda

[radoslav]

Ahoj klaro
Tvoj příběh je hezky a pouto s otcem dost silne ja sem to stesti neměl.

Budem rad ak napises aj to co ta trapi snad budem vediet poradit aj ja.
Byť pedofilom neni jednoduché a uz vobec nie ked sa príde na to v manželstve a dozvie sa to partnerka.
Poznam pripady kedy to doslo az k udaniu vlastneho manzela. Preto lebo placol dceru po zadku.
To uz ale mazelka nezniesla ze sa dotkol ich dcéry kazdy nas nás bere inak neda sa to skatulkovat.
Ale evidentne vidím ze si ten rozumnejsi případ ktoreho to zajima a chce sa poradiť.
Lepsie bi bilo ak bi potom možno prisiel sem aj manzel alebo si to tu aspon precital.

Prajem pekny deň

[Klárka]

Děkuji všem za reakci,určitě tady ještě napíšu, jen je složitější psát ze staršího mobilu( ten chytrácký mi byl odcizen) a doma chci být sama

[Klárka]

Tak abych pokročila dál. Já a sexuální stránka...

U téhle kapitolky bych se na chviličku zastavila, protože sex u mne hraje v životě docela velkou roli a otázky sexuality jsou na těchto stránkách probírány. Vrátila bych se tedy do svého dětství.
Nevím, jak to ostatní ženy měly když byly ještě malé, já sama ale přiznávám, že jsem moc hodná holka nebyla . Hrála jsem si a strkala prstíky do zakázaných míst už v 5ti letech. Pamatuji si, že mne u toho nachytal můj otec a já se pak velmi styděla. Stále jsem se na to ,,místo ,, zaměřovala, nerozuměla jsem tomu proč to tak je, ale dělalo mi to velmi dobře. Byla a dodnes jsem velmi vzrušivá, mívám mnohočetný orgasmus a sex si opravdu užívám.
Chodila jsem na konci základní školy s pár kluky, proběhly první pusy a první doteky. Bylo to strašně fajn, ale nikdy jsem nechtěla jít někam DÁL...Strach, že zklamu svého otce byl silnější než mé touhy. Bylo mi 16- náct let, když se mi stala nepříjemná událost.

Musím končit, ale určitě se ještě ozvu. Hezký den

[Klárka]

Abych to upřesnila bylo mi vlastně 15-tnáct let, dojížděla jsem na střední školu, byla jsem ještě stále panna ( což trvalo až do 19- nácti let). Jednoho dne mne spolužačka přemluvila k tomu, ať se ze školy nevracím hned domů, ale jedu k ní, podívat se na nové štěňátko. Samozřejmě se tomu nedalo odolat, takže jsem bez dovolení jela ke kamarádce původně JEN NA CHVÍLI. Bohužel se to naše dovádění protáhlo, začalo se stmívat a autobus mi jel až za hodinku.
Čekala jsem na zastávce asi 15 minut, se strachem jaký bude doma mazec a v tom u zastávky zastavilo auto a řidič se začal ptát, jestli jedu TAM A TAM, že tam jede zrovna taky. Samozřejmě jsem byla poučena, že k cizím lidem nemám do auta nastupovat, ale pán byl koumák a zkusil to na mne ve stylu...že má taky tak starou dceru a že by se o ni bál, kdyby stála takhle pozdě na zastávce a že v té sukýnce přitahuji pobudy a že si nevezme na triko, že mne tam nechá a něco se mi stane...Na okně vzadu měl pověšenou hračku a po slovech honem si nastup, jinak opravdu odjedu jsem BOHUŽEL nastoupila. Celou cestu byl strašně fajn, povídali jsme si o jeho dcerce, kilometry utíkaly a já byla ráda, že budu brzičko doma. Pak najednou odbočil úplně jiným směrem a i když jsem začala vyvádět auto nezastavil.
Další minuty byly hrozné, zastavil na nějaké odbočce, roztrhal mi sukýnku i tričko,osahával mne, fackoval,snažil se mi svléknout kalhotky, říkal mi, že jsem malá kurvička a tloukl mi hlavou do okna až mi začala téct krev. Nevím, kde se ve mne vzala ta síla a ani nevím ,jak se mi podařilo z auta dostat ven. Vím jen, že jsem utíkala z místa a on, zřejmě vystrašen tou krví se do ničeho dalšího nepouštěl jen za mnou volal, že jestli něco řeknu tak mne zabije.
Nikdy jsem doma neřekla co se mi stalo a od té chvíle jsem muže nesnášela a toužila se jim všem pomstít...

[Kasz]

Toto rozhodně není nic příjemného, i když je to scéna velmi dobře známá z poučování dospívajících dcer... "Nikomu nesedejde do auta, udělá vám tohle a tohle..." respektive přesně to, co popisuješ. Jen mi není jasné, jaktože s rodiče nevšimli, že jsi dorazila domů později, než jsi měla, v roztrhaných šatech, s rozbitou hlavou... Zajímalo by mě také, jestli ses s tím někomu svěřila, jestli jsi třeba i navštěvovala nějakého psychologa nebo tak. To ale asi napíšeš až v některém z dalších částí svého příběhu. S napětím budu čekat.

[Klárka]

Na otázku odpovím hned, když jsem šla domů (místo, kde se to stalo bylo pulhodiny od našeho domu) byla jsem rozhodnuta o tom hovořit. Měla jsem být doma ve 14 hodin, měla jsem samozřejmě klíč od bytu, tatka měl odpolední směnu a babička, která na mne dohlížela a pracovala na půl úvazku docházela obvykle po 17 hodině. Já jsem dorazila něco po 19 ale s určitostí to říct nemohu, uběhlo spoustu let od té doby. Kdyż jsem dorazila babička nebyla doma, což mne překvapilo, vlezla jsem do vany a začla jsem ze sebe umývat nejen špínu, ale i nahromaděný stres. Brečela jsem a hlavně se bála, že si mne ten chlap znovu najde. Rána na hlavě už nekrvácela, příkryla jsem si to dlouhými vlasy a oblékla se do tepláků. Babička dorazila za nějakou dobu, už ve dveřích mne čekalo lamentování, hledala mne všude u kamarádek, můj otec skončil v práci dřív, a at to zkrátím dopadlo to zákazem televize a dva týdny jsem nesměla ani na krok. Samozřejmě se mi ta scéna přehrávala ješté několikrát, moc jsem toho nenamluvila, ale otec si myslel, že je to kvuli tomu, že nesmím jít ven.Nevím co by se dělo, kdyby byl někdo doma a viděl roztrhané šaty, ale já jsem opravdu v tu chvíli byla ráda, že nemusím nic vysvětlovat. A že se na to v ten den nepřišlo? Já nevím, oba byli strašně naštvaní, že jsem se zpozdila a zároven rádi, že jsem v pořádku. Po kraválu jsem musela jít do svého pokoje a já za to byla ráda. Psychologa jsem nikdy nenavštívila.

[Kasz]

Jak se říká "po bitvě je každý generál", takže moje myšlenky, které se mi teď honí hlavou, jsou: škoda, že ses nesvěřila, škoda, že nedošlo k vyšetřování, protože ten chlap to stejně tak mohl udělat mnoha dalším... Chápu, že v tom věku tě to asi nenapadlo, nebo možná napadlo, ale silnější byl strach z rodičů, co by řekli na to, že jsi někomu cizímu sedla do auta. Zas je to pro mě podnět, abych ve škole dětem na 1. i 2. stupni zdůraznil nejen, že nemají sedat k nikomu do auta, ať je sebepřesvědčivější, ale že je v takových případech nezbytně nutné to, co se stalo, říct rodičům a jít nahlásit na policii. Víc pro osvětu asi udělat nemůžu. Zdůrazňujeme to všichni, říkáme to pořád, ale znásilnění přichází nečekaně a stejně jako nečekaně přichází, má i nečekané následky na duši dotyčné - před znásilněním by rozhodně řekla, že by to nahlásila, po znásilnění už situace může být docela jiná.

[Klárka]

Určitě máš pravdu, dodnes lituji, že doma v té chvíli nikdo nebyl, lituji, že strach z toho násilníka byl tak velký, že jsem už nemyslela na ostatní dívky(to mi došlo bohužel až později) a samozřejmě se viním za to, jak jsem byla hloupá a za cenu brzkého návratu uvěřila (nebo chtěla věřit?) jeho povídačce o starostlivém otci:( Pokud to jde a ty máš tu možnost ovlivnit bezpečnost dětí tak je to strašně fajn a moc tomu fandím.