VAROVÁNÍ: Následující text obsahuje spoiler na příběh, pokud se jej chystáte číst.
Knihu jsem si úplnou náhodou vypůjčil z knihovny, jelikož mi bylo sděleno, že je to podle skutečné události autorky a tak jsem se po ní bez rozmyšlení natáhl. Tu knihu je v mnohých částech velmi těžké číst. Sám jsem byl nucen ji párkrát na pár hodin odložit, protože jsem v žaludku a srdci cítil nepříjemné pocity. Recenze mi na ni proto přijde příliš krátká, na to, kolik obsahuje bolesti.
Julie je v knize nejdříve holčička, jestli si pamatuji dobře, tak šestiletá. Její rodiče jsou velmi zvláštní lidé. Její matka si právě v jejích šesti letech poprvé všimne "podivných příznaků nemoci". Začne ji tahat po doktorech. A čím je starší, tím je to horší. Nutí ji polykat pilulky, aby měla migrény, nedává jí nic k jídlu. Julie tam sama popisuje, že byla hubená, díky hladovění neměla na nic sílu. Nutili ji pracovat jako dělníka... krmit koně, starat se o zvířata, sekat dřevo... všechno již odmala. Julie musela absolvovat šílená vyšetření - strčení trubičky do močové trubice, rozříznutí stehna kvůli vyšetření srdce, mladí praktikanti jí v jejím pozdějším věku (12 let) sahali na hrudník - neuvědomovali si, jak jí tím ubližují, jak o tom dotýkání negativně smýšlí, stejně když jí holí hrudník (malé dívce!) a pohlaví, kvůli vyšetření. Injekce, pilulky, tři různé druhý prášků denně, ze kterých jí je špatně. Její matka si vymýšlí příznaky, nutí Julii, aby se chovala nemocně, aby mlčela u doktorů, aby podporovala její výmysly.
Situace u nich doma je příšerná a šílená, má vlastního brášku Dannyho, ale potom si jejich rodiče pořídí několik nevlastních dětí, o které nepečují, holčičkám matka nadává do "kurviček", nikdy je nebere za členy rodiny, ale jen za děti, díky kterým dostává peníze. Dále mají na starosti několik starců, kteří sotva chodí. Jeden, o kterém Julie mluví nejčastěji - Back tuším, je doslova využíván. Jeho stařecké konto je na sílu rabováno, peníze se používají na výlety, zatímco on se celý den paří v autě. Skoro se o něj nestarají, on sám jí břečky, když potřebují, tak ho předávkují.
Julie je čím dál starší, ale ani jako skoro dospělá (15, 16 let) vůbec neví, co dělat. Její matka ji naučila, že je nemocná, přímo jí to vnutila. Takže neví, ja se o sebe starat, je vyhublá, má psychické problémy, dokonce ani neví, jak se správně jí, nebo že je třeba vůbec jíst jídlo. V 16ti tuším se konečně začne zajímat sociálka a odejmou nevlastní děti a starce z jejich péče. Do té doby se u nich v rodině rozvine domácí násilí, mlácení hlavou o rohy skříně, což dělá otec, a matka se u toho směje, vyplácení, nějaký náznak, že otec sexuálně obtěžoval Penny (jedna z nevlastních dětí).
Kdykoliv, kdy se o tom dřív Julie snažila mluvit, tak jí lidé nevěřili. Ve škole ji šikanovali, protože se svěřila své nejlepší kamarádce a ta ji označila za lhářku. Všichni se jí smáli, když měla obarvené vlasy nazeleno díky matce, která tvrdila, že hnědé vlasy (což byla jejich přírodní barva) mají jenom šlapky. A když někde něco řekla, otec ji naprosto zmlátil. Její matka je často vydírala sebevraždou, vyprovokovávala k otce k nepříčetnosti.
Když Julie uteče a dostane se nakonec na Vysokou školu, dozví se o Münchhausenovu syndromu v zastoupení, což je:
"...předstírání nebo umělé vyvolávání příznaků tělesné nebo duševní nemoci člověkem, který pečuje o závislou osobu. Ve většině případů je pachatelem matka a obětí její vlastní dítě."
- Citace z: Julie Gregory: Bezbranná. Praha, Euromedia Group: 2006; 3620. publikace.
Následně se vrátí, aby zjistila, že si její matka vzala do péče dívku Tinu, které dělá přesně to samé, co Julii. Neví ale, jestli a jak této dívce pomoct.
Zdá se to prosté, že jsou rodiče ti špatní a dívka obětí. Já si ale myslím, že oběťmi byli i rodiče. Matka byla v dětství brutálně sexuálně zneužívána se svolením své matky ve sklepě jejich tehdejšího domu... prošla si také peklem. Otec byl zřejmě homosexuál, jelikož je v knize popisováno, že matka Julii řekla, že měl kdysi milenecký poměr s mužem. Takže matka otce napadá, že není chlap, že je "buzík", že je "neschopnej teplouš", co nemá u dětí respekt a nutí ho k agresi vůči dětem. Vymýšlí si, aby měl schválně za co děti mlátit.
Omlouvám se za občasné nevhodné výrazy, ale berte to jako citaci, a také za možné chyby - nechci si děj připomínat a číst to po sobě. Jedna z nejsmutnějších knih, které jsem zatím četl. A jen pro otrlé povahy. Každopádně přečtení doporučuji: TOHLE je totiž zneužívání dětí a málokdo ví, že něco takového existuje a SAMI LÉKAŘI JSOU POTOM SPOLUPACHATELI.
Mějte se.
D.
P. S.: Těžké to pro mě bylo možná i proto, že sám jsem psychopatickou matku měl - sice ne takto, ale také to s ní v mnohých časech bylo peklem.
