Matky postižených zrůd by měly jít povinně na potrat

[fenix]

Matky postižených zrůd by měly jít povinně na potrat, šokoval český vědec (novinky.cz)
Pokud je zřejmé, že se matce narodí postižené dítě, zákon by jí měl nařídit potrat, napsal v článku do odborného časopisu člen vědecké rady ministryně práce a ředitel Ústavu sociální práce při Univerzitě v Hradci Králové Miroslav Mitlöhner. Národní rada osob se zdravotním postižením již vyjádřila své pobouření a její předseda Václav Krása vyzval ministryni, aby ho ze své vědecké rady odvolala.

O místo na univerzitě už Mitlöhner kvůli článku přišel. Ve středu Mitlöhner při jednání s rektorem hradecké univerzity Josefem Hynkem nabídl rezignaci a rektor ji přijal, řekl mluvčí školy Ondřej Tikovský.

[Hranicar]

Mě se vůbec nelíbí v téhle souvislosti to slovo "zrůda". A dost podstatné je, o jaké a jak závažné postižení se jedná. Vůbec bych to neposuzoval plošně.
Tohle je hodně kontroverzní téma s řadou argumentů na obou stranách, sám moc nevím, co si o tom myslet.

[Jednorozec]

Zrůda je podle mne spíš ten, co by, bez mrknutí oka, zabíjel jiné lidi..... Nikdy nemůžete dopředu vědět (bez ohledu na postižení) jestli z takového dítěte bude vrah nebo světový skladatel či fyzik....

[Wydra]

Možná je JXD v katerogii zhulenců, ale v tomhle má pravdu.
http://www.reflex.cz/clanek/komentare/57279/jiri-x-dolezal-dovolte-tomu-diteti-umrit.html

[Daniel]

Rozhodl jsem se pár dní počkat, až utichne ten největší mediální humbuk. A pak jsem se pokusil z článků na internetu vyčíst, o co vlastně šlo.

Ve svém životě jsem se postiženými lidmi setkal. A některé případy byly opravu tragické. Vzpomínám na jednu maminku, se kterou jsem se setkal v jedné pražské nemocnici. Měla tři děti, všechny tři postižené, každé jinak, a ani u jednoho se doktorům nepodařilo zjistit žádnou příčinu. Nejhorší bylo, že její manžel to psychicky neunesl a odešel od ní. Zůstala na děti sama. A taky s nimi sama přijela vlakem z jižních Čech. Dovedu si ve své fantazii přestavit, že se lidstvu jednou podaří vymýtit většinu nemocí, že se podaří překonat teorii relativity a létat nadsvětelnou rychlostí ke hvězdám. A v těch nejbujnějších fantaziích si dovedu přestavit i to, že se podaří zjednodušit formuláře daňového přiznání Ale jak mohla maminka přicestovat s třemi postiženými dětmi vlakem do Prahy, to se veškeré mojí představivosti vymyká a považuji to za výkon hodný olympijské medaile.

Vzpomínám na další maminku s půlročními dvojčaty. Oba kluci trpěli epilepsií. Dostávali tlumící léky, jejich vedlejším účinkem ale bylo, že zapomínali na to, co se už naučili. A zapomínali i sát. A i tak jim doktoři nedávali větší šanci na dožijí, jak pět let.

Vím, že se hodně věcí dá v těhotenství zjistit. Ale také vím, že medicína je často bezradná a že ani testy nejsou stoprocentní. Vzpomínám na jedny známé, kteří podle testů čekali dítě s downovým syndromem. Protože byli věřící, odmítli potrat. Narodilo se jim zdravé dítě. A zažil jsem i známé, kterým všechny testy vyšli negativně a narodil se jim downík.

To co teď řeknu, bude znít asi blbě, protože se často jedná o lidské a rodinné tragédie, které si většina lidí neumí představit. Nicméně jestli jsem to pochopil správně, tak ve srovnání s tím, o čem mluvil pan Mitlöhner, se pořád ještě jedná o "normální" (zas to blbé slovo) postižení. Normální v tom smyslu, že tato postižení se v populaci běžně vyskytují, a bohužel se vyskytují s jistou statistickou pravděpodobností. Nicméně hodně takto postižených lidí je schopno za pomoci rodiny a společnosti žít a ze života se těšit.

S "nenormálním" postižením jsem se v okruhu svých známých setkal jen jednou. Vzdáleným známým během těhotenství zjistili, že plot má velmi vážné vady. A že má především příliš velkou hlavu. Dostalo se jim informací, že v takovémto případě normální porod není možný. A že u takto vážných deformací se stává, že dítě je nutné při porodu usmrtit a rozřezat v těle matky, aby ho vůbec bylo možné vyjmout. A že takový zákrok matka nemusí přežít. Byli to věřící lidé a i když to pro ně bylo těžké, tváří v tvář faktům se rozhodli pro potrat. Měli možnost mrtvý plod vidět a říkali, že deformace byly skutečně zjevné a vážné. Další těhotenství dopadlo dobře a dnes se těší ze zdravého dítěte.

Jediný, kdo se z naší rodiny s "nenormálními" postiženými potkal, byla moje matka. V rámci svojí práce byla navštívit jedno zařízení, kde takto postižení vegetují. O tom, co tam viděla, odmítla mluvit.

Necítím se být kompetentní vyjadřovat se k těmto otázkám. A tak budu mluvit za sebe. Ač jsem proti euthanasii, tak odpojení od přístrojů nebo neposkytnutí léků bych (v některých případech) za euthanasii nepovažoval. A občas si také říkám, jestli medicína v některých případech nedělá přesný opak svého poslání. Znovu opakuji, mluvím za sebe, a pokud mám být konkrétnější, tak pokud bych měl poslední půlrok svého života být závislý na přístrojích a velkém množství léků, pak si kladu otázku, jaký má takový půlrok smysl, a jestli by nebylo lepší v takové případě nechat událostem volný průběh. Smrt není to nejhorší, co může člověka v životě potkat.

Co mě nakonec na celém případě znepokojuje nejvíc, je rychlost, s jakou byl pan Mitlöhner odvolán.

[Jednorozec]

Problém je v tom a jak bude rozhodovat o tom co už je a co není zrůda.... Proto je ona povinnost podle mne sama zrůdná. Pokud jedinec vlastně nemá ani vědomí a udržujeme jen vegetující tělo pak taková existence asi skutečně nemá smysl. Ale takový Hawking začal být úspěšný ve fyzice až díky svému postižení...
A například ohledně toho co jsi psal o tom, že pokud by si měl poslední půlrok být jen na přístrojích a tlumících lécích, tak jsem si vzpomněl na jeden film, kde malá chlapec uhoří v domě a než umře zdá se mu celý krásný příběh (mělo to v názvu něco o lvích srdcích). Jak můžeš vědět, že by si ten půlrok ve své mysli třeba neprožíval něco podobného?

[Gabriel Svoboda]

jsem si vzpomněl na jeden film, kde malá chlapec uhoří v domě a než umře zdá se mu celý krásný příběh (mělo to v názvu něco o lvích srdcích)

Asi máš na mysli film Bratři Lví srdce.

[simgiran]

Jednorožče, podle čeho soudíš, že se stal Hawking ve fyzice úspěšným až díky svému postižení? Ono se totiž začalo objevovat už když studoval a dva roky po získání doktorátu skončil na vozíku. V roce 1985 ztratil schopnost mluvit, ale už předtím získal významná ocenění, přinesl významné výsledky a publikoval knihy.

[Jednorozec]

Soudím podle toho co o sobě sám napsal. Bylo to v nějakém článku. Popisoval tam jak dokud byl zdravý, tak byl aktivní sportovec měl spoustu jiných aktivit atd. Po té co onemocněl měl prý najednou spoustu času na přemýšlení ....

[Deda]

Přátelé myslím, že autor takového výroku za 1. nemá vlastní děti, 2. pokud je má měl to štěstí, že se narodili zdravé, 3. měl by přemýšlet jestli náhodou není duševní mrzák čili "zrůda" a jako taková by se měl hodit rybám.
Rodič každého dítěte i sebevíc postiženého jej miluje víc než vlastní život, je to prostě jeho dítě.

Krásný sluníčkový den přeje Děda

[Gabriel Svoboda]

S tím Hawkingem je to zajímavé, ale pořád je to případ člověka, který je schopen dost jasně myslet a komunikovat a případně dát najevo, že si už žít nepřeje. Zrůdy, o kterých byla původně řeč, toho schopné nejsou, takže je dost dobře možné, že je udržováním při životě trápíme, aniž bychom měli šanci se to dozvědět.

[Kasz]

Souhlasím s Gabrielem, stejně jako souhlasím s tím, co píše Jiří X. Doležal, že lékařská věda v některých případech opravdu namísto toho, aby utrpení zmírňovala, tak jej uměle prodlužuje... Avšak obecně jsem proti eutanázii, lidi by toho mohli snadno zneužít, a toho se bojím.

[Jednorozec]

Tohle je ale hrozně relativní.
Pokud to dítě nemá nic jako vědomí (myšleno funkční mozek), těžko může trpět. Pokud ano nemůžeme s jistotou vědět jestli trpí a nebo ne (kdo to rozhodne a vezme si to na svědomí?). A navíc je třeba si uvědomit, že bytosti jako takové těžko může chybět něco o čem ani neví že existuje.
Jediné co mi přijde logické je neudržovat násilím (přístroje) při životě dítě bez mozkových aktivit. Jen tím roky trápí ty rodiče.