Chcel by som sem napísať niečo o tom ako som spoznal svoju prvú lásku. Úplne prvú lásku.
Je to už dávno. Prisťahovali sa sem z Moravy. Bývali u babky. Spoznal som sa snou vďaka bratovi pretože ten chodil s jej sestrou do triedy. Chodila do kostola pravidelne s babkou. ...Vtedy mala 8-9 rokov.
Bola do mna zamilovaná. Hádzala na mna očkami. Obdarúvala ma úsmevom. Vždy keď ma videla... bola strašne rada...rada že ma vidí...Ja som sa do nej zamiloval. Vravelo sa že ju doma bijú. Či je to pravda to neviem. Párkrát som videl na jej tvári niečo ako keby mala modrinu ale nevenoval som tomu až takú pozornosť aj keď ma to trápilo lebo som ju mal veľmi moc rád. Bol som decko asi 12 - 13 ročné bral som to ešte detsky.
Keď ma videla bola štastná. Pamatám si ako šla zo zvesenou hlavou pri babke a keď ma zbadala bola šťastná.
Nikdy som ju neoslovil....hambil som sa. Ona takisto.
Iba sme po sebe pokukovali, usmievali a pri tom sme obidvaja boli šťastný.
Bola miništrantka v kostole. Keď mi zomrel dedko bola na pohrebe(ako miništrantka) Pozerala na mna. Ja som bol smutný ale neplakal som. Keď som sa pozrel na nu, zbadal som jej slzy. Ona plakala a pritom ho nepoznala. Vzalo ju to. Bolo jej to lúto. Mne jej bolo strašne ľúto keď som ju videl ako tam stojí nad hrobom a potláča slzy..... mal som ju veľmi rád.
Pár dni na to mi brat povedal smutnú správu....
Prestahovali sa a nikomu nič nepovedali ani v škole že sa stahuju. Nikomu nič. Ja som si myslel že si robi srandu ale bola to pravda... Veď tu boli iba jeden rok...Od tej doby som ju nikdy v živote nevidel a nikdy v živote nepočul.
Sú chvíle.. keď si na nu spomeniem ako je napr táto a píšem to sem, lebo mi je smutno aj keď mám svoju princeznu, ktorú milujem celým svojím srdcom, celou svojou dušou...chýba mi táto kamarátka, ktorá mi vstúpila do života na malú chvílku.. a ktorá mi dokázala za tú malú chvílku dať tak vela... že nedokážem na nu zabudnúť.... Bola prvá, ktorá mi dala lásku... lásku takú o akej snívam... zanechala v mojom srdci stopu...
Su ludia, ktori vstupuju do našich životov a rychlo zas miznú, niektori však chvilu zostanu a zanechaju v našich srdciach svoje stopy a my už nikdy nebudeme rovnaki.....
Prvá láska
-
Mathias8
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Dívky
- ve věku od: 7
- ve věku do: 12
- Příspěvky: 1081
- Dal: 152 poděkování
- Dostal: 469 poděkování
-
Myš
- Čestný člen skupiny ČEPEK
- Bydliště: Mám
- Líbí se mi: Chlapci
- ve věku od: 8
- ve věku do: 15
- Kontakt: [email protected]
- Výkřik do tmy: Všimli jste si letos, kolik se urodilo jmelí?
- Příspěvky: 910
- Dal: 145 poděkování
- Dostal: 831 poděkování
Re: Prvá láska
Má první láska přišla za mnou. A ani tak neodešla ode mě jako já od ní.
Mohlo mu být tak 11 když poprvé přišel s taťkou se podívat na naší schůzku. V té době jsem se akorát začínal podílet na chodu organizace, objevil se mi svět plánování všech schůzek, výprav a táborů, které jsem předtím prožíval jenom jako účastník.
Udělal na mě dojem. Trochu vyjukaný, stydlivý klučina s hnědými vlásky a milým chováním. Dlouho nebyl v oddíle nikdo hodnější než on, to až potom puberta ho trochu zdivočela, i když stále podstatně méně, než ostatní v podobném věku. Ve sportech nijak nevyčníval, ale jakmile se činnost stočila na něco kreativního nebo vědomostního, vyčníval vždycky.
Jednou na táboře jsem s ním měl hlídku, byl to přece nováček, tak aby věděl co a jak. No, ani jednomu se nechtělo dokola procházet tábor tak jsme radši seděli před kuchyní na bednách s nádobím a pozorovali hvězdy, jenom občas prohodili nějaké slovíčko. Ty dvě hodiny mi byly krátké, mohl bych tam s ním sedět celou noc.
Těžko jsem z něj spouštěl oči, hlavně když jsme se šli koupat. Vždycky jsem přemýšlel, jak se v jeho očích trochu vyzvednout, tak jsem mu čas od času nenápadně věnoval svoji svačinu, že nemám hlad. Při výletech jsem se držel kolem a čekal na vhodný moment se zapojit do konverzace. Evidentně to bylo dostatečně nenápadné, když jsem si o tom otevřeně promluvil s jedním kolegou v organizaci, nic nevypozoroval, asi i proto, že je vztah vedoucího k dítěti něco velmi neobvyklého a neočekávaného, takže známky něčeho takového kolem sebe nikdo nehledá.
Jeho svět mimo organizaci mi ale vždy zůstal zastřen. Bydlel daleko za městem a rodiče ho všude vozili. Protože jsme měli alespoň kousek stejnou cestu, jeho táta mě čas od času svezl taky. Nějak se stále nic nedělo, nepřikládal jsem svým sympatiím váhu a vše pokračovalo ve směru "skrytého obdivu".
Ale jak se říká v jedné písni: "You only know your lover when you let him go". Dalo by se to svést na čas (potencionálně věk) ale stejně jsem to byl já, z koho strany se sympatie postupně oslabily. A až zpětně jsem si uvědomil, co jsem prožíval, uvědomil si tu ztrátu a to, že to byla moje první láska.
Mohlo mu být tak 11 když poprvé přišel s taťkou se podívat na naší schůzku. V té době jsem se akorát začínal podílet na chodu organizace, objevil se mi svět plánování všech schůzek, výprav a táborů, které jsem předtím prožíval jenom jako účastník.
Udělal na mě dojem. Trochu vyjukaný, stydlivý klučina s hnědými vlásky a milým chováním. Dlouho nebyl v oddíle nikdo hodnější než on, to až potom puberta ho trochu zdivočela, i když stále podstatně méně, než ostatní v podobném věku. Ve sportech nijak nevyčníval, ale jakmile se činnost stočila na něco kreativního nebo vědomostního, vyčníval vždycky.
Jednou na táboře jsem s ním měl hlídku, byl to přece nováček, tak aby věděl co a jak. No, ani jednomu se nechtělo dokola procházet tábor tak jsme radši seděli před kuchyní na bednách s nádobím a pozorovali hvězdy, jenom občas prohodili nějaké slovíčko. Ty dvě hodiny mi byly krátké, mohl bych tam s ním sedět celou noc.
Těžko jsem z něj spouštěl oči, hlavně když jsme se šli koupat. Vždycky jsem přemýšlel, jak se v jeho očích trochu vyzvednout, tak jsem mu čas od času nenápadně věnoval svoji svačinu, že nemám hlad. Při výletech jsem se držel kolem a čekal na vhodný moment se zapojit do konverzace. Evidentně to bylo dostatečně nenápadné, když jsem si o tom otevřeně promluvil s jedním kolegou v organizaci, nic nevypozoroval, asi i proto, že je vztah vedoucího k dítěti něco velmi neobvyklého a neočekávaného, takže známky něčeho takového kolem sebe nikdo nehledá.
Jeho svět mimo organizaci mi ale vždy zůstal zastřen. Bydlel daleko za městem a rodiče ho všude vozili. Protože jsme měli alespoň kousek stejnou cestu, jeho táta mě čas od času svezl taky. Nějak se stále nic nedělo, nepřikládal jsem svým sympatiím váhu a vše pokračovalo ve směru "skrytého obdivu".
Ale jak se říká v jedné písni: "You only know your lover when you let him go". Dalo by se to svést na čas (potencionálně věk) ale stejně jsem to byl já, z koho strany se sympatie postupně oslabily. A až zpětně jsem si uvědomil, co jsem prožíval, uvědomil si tu ztrátu a to, že to byla moje první láska.
"Life is a waterfall, we're one in the river and one again after the fall
swimming through the void we hear the word
we lose ourselves but we find it all..."
SOAD
swimming through the void we hear the word
we lose ourselves but we find it all..."
SOAD
-
kredenc
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Dívky
- ve věku od: 3
- ve věku do: 50
- Výkřik do tmy: Malý príbeh o láske:
5 ročné dievčatko príde za svojim veľkym bratom a pýta sa ho: "Čo je to láska?" Ten jej odpovie: "Láska je keď si každe ráno zoberieš z mojej školskej tašky čokoládu a ja si ju aj napriek tomu stále dávam na to isté miesto." - Příspěvky: 118
- Dal: 14 poděkování
- Dostal: 22 poděkování
Re: Prvá láska
Moja prvá "pedofilná láska" je na flašu rumu, dlhú noc a trpezlivosť počúvať moje vylevy 
občas si aj myslím žeby mi niečo také aj prospelo, ale som stryktní abstinent mal som už 2 vážnejšie vzťahy no nijakú som nelubil tak moc ako "moju malú..." A dosť sa obávam že ani nebudem. Stále ona ako 12 ročná je tá najkrajšia bytosť aku som kedy zočil.. Hoci sa už uplne zmenila, občas premyšlam že určite niekde na svete je jej dvojníčka momentálne.. 
Veď ona vo mne prebudila to čo som teraz, bez nej by som tu zrejme tieto riadky nepísal. No už je tomu niejaky ten rok a čím dial tym viac sa to prepadáva do minulosti.
občas si aj myslím žeby mi niečo také aj prospelo, ale som stryktní abstinent mal som už 2 vážnejšie vzťahy no nijakú som nelubil tak moc ako "moju malú..." A dosť sa obávam že ani nebudem. Stále ona ako 12 ročná je tá najkrajšia bytosť aku som kedy zočil.. Hoci sa už uplne zmenila, občas premyšlam že určite niekde na svete je jej dvojníčka momentálne.. Veď ona vo mne prebudila to čo som teraz, bez nej by som tu zrejme tieto riadky nepísal. No už je tomu niejaky ten rok a čím dial tym viac sa to prepadáva do minulosti.