Tak jsem se po delší době rozhodl něco napsat něco co mně trápí hodně dlouho je to otázka která padne až na konci příspěvku.Předem se omlouvám slohomilccům že to budu psát tak jak mi myšlenky poběží.Nejdřív bych chtěl všem tady poděkovat za to že stvořili tento web a tuhle komunitu,je báječná a i když alespoň zatím,odhaduji průměrný věk kolem 25 lety jistě jsou tu i mladší tuším nedávno psal někdo že je mu 13 ale nevím jestli to nebyl vtip,přeci jen chat je anonymní a pak i starší a k těm patřím i já.Bohužel věk nezastavím a i v tomhle směru máte vy mladší velkou výhodu.Jsem samotář a své pocity moc najevo nedávám ale dnes ještě než se pustím do tématu bych chtěl poděkovat Wydrovi za popis jeho včerejších zážitků s kutíky.Dokázal jsem se vžít do jeho pocitů a představoval jsem si sebe na jeho místě.Jenže u člověka co má téměř půlstoletí za sebou by to asi vypadalo hodně zvláštně takhle řádit s kutíky i když bych to taky zažil a hodně rád myslím že mám pořád duši dítěte.Také bych ještě chtěl dodat že jakmile mi to moje fin.situace zas dovolí rád přispěji na provoz fora.Tolik úvod a teď již k tématu pojmu ho jako fiktivní příběh který se nikdy,zatím,nestal.
Dalo by se říct že jsem celkem spokojený člověk,mám práci,byt ale jsem stejně jako vy tady pedofil a také vy jste první komu jsem to řekl nikdo jiný to neví.Mým snem stále je a bude být v blízkosti kutíků,a tak jsem se rozhodl něco s tím zkusit udělat.Po dlouhém pátrání a hledání jsem si podal přihlášku do jednoho centra které se zabývá dobovolnictvím.Princip je takový že se tam přihlásíte a když si vás vyberou dostane po proškolení možnost ještě s jedním dobrovolníkem vést malou skupinu dětí kteří jsou nějakým způsobem vyloučeny z kolektivu ať ze sociálních či jiných důvodů a vy jim máte po určitou dobu vždy pár dnů v týdnu v podstatě nahradit rodiče zkrátka dát jim všechno co ve vás je a to je to co hledám co by mně naplnilo.
Přihlášku jsem tedy podal a světe div se byl jsem vybrán,následovalo setkání s vybraným dobrovolníkem říkejme mu třeba Honza,intenzivní školení spousta papírování a nakonec nastal den D kdy nás měli seznámit s naší skupinou.Vedli nás do místnosti kde už nás mělo čekat šest kutíků.Stojím přede dveřmi a váhám jestli je mám otevřít ale Honza to udělal za mně,vejdu do místnosti a...a říkám si jestli je to boží trest nebo ďáblovo pokušení.Stojí tam totiž tři andílci jak vystřižení z mého avataru,další dva jso hodně podobní CJ Adamsovi a ten poslední no řeklo by se takové malé ošklivé káčátko ale svým zpusobem nesmírně roztomilé stvoření.Stojím tam civím a s hrůzou zjišťuji že jsem vzrušený a snažím se aby si toho nikdo nevšiml sláva podařilo se.Nevnímám co kdo říká jen se opájím tou neskutečnou krásou a nevím co mám dělat zůstat?utéct?.Nakonec jsem se jakž takž sebral a už jen slyší tak a teď se představíme.Říká mi svoje jméno já svoje a podáváme si ruce jenže v tu chvíli jako by mnou projel blesk a já si říkám tolik bych tě chtěl andílku jenže vím že nesmím že bych strašně ublížil jedině kdyby on sám chtěl.Stojím tam jako v tranzu nejsem schopný nic kloudného dělat jen vím že zítra má být první schůzka.Vycházíme ven a já se najednou vracím do reality a je mi jasné že jediným řešením jsou dvě věci,první je ta že se okamžitě odhlásím a zahodím svou jedinou a možná poslední šanci na kterou jsem čekal celý svůj život a nebo druhá že to nevzdám a budu riskovat selhání a možné následky soud,kriminál a opovržení.
Otázka je tedy jasná dokázali by jste odolat pokušení když by se takhle nabízelo nebo by jste dokázali odolat?Není to jednoduché já vím.Sám za sebe si myslím že bych odolal nebo ne...?A nakonec ještě dodám že já už jsem takhle intenzívní vztah zažil bylo mi tehdy 14 i jsem to tady tuším psal a mému andílkovi bylo krásných devět jak jinak bloňdáček.Ano spali jsme spolu ale nebyl to sex on jen toužil potom se k někomu přitulit a cítit jeho blízkost a bezpečí prožil si toho opravdu dost a já nikdy jeho důvěru nezneužil právě proto že jsem ho miloval a to dokážete pochopit vy,milí ČEPEKáci
