Hezký den všem kteří se cítí nejlépe ve společnosti dětí

[šmudlík]

Dobrý den.
Jsem už na tomto světě nějaký ten pátek takže nejsem úplně nejmladší ale ani nejstarší.Můj příběh se odehrál takřka před 30lety kdy mi bylo necelých 14.Bohužel jsem tenkrát patřil mezi ty kteří neměli to štěstí těšit se dobrému zdraví a většinou se to řešilo tak že nás režim zavřel do ústavu a bylo po problému.To potkalo i mne a strávil jsem tam celé dětství.Postupně jsem zjišťoval že se čím dál víc cítím štastnější ve společnosti těch malých bytůstek.Ne těch sobě věkem rovných ale mladších,Byl jsem šťastný že jim můžu pomáhat být jim oporou.Těsně před mými čtrnáctými narozeninami k nám na oddělení a i na pokoj byl přijat ON.Jak jsem ho uviděl okamžitě jsem se do něho zamiloval a věděl jsem že pro něho jsem schopen udělat ještě víc než pro ty ostatní zkrátka pro mne to byl devítiletý andílek.K mé radosti i on mojí náklonost opětoval a já prožil nejkrásnější rok svého života.Proč rok asi si řeknete.Protože v 15 letech můj pobyt v ústavu končil.Neustále jsme byli spolu a pro mne asi nejkrásnější bylo když se ke mně večer přitulil a tak jsme usínali,a já bych si nikdy nedovolil a ani mne to nenapadlo mu ublížit víte jak to myslím.Žili jsme jeden pro druhého měli jsme i hodně společného podobné osudy.Museli jsme však dávat velký pozor na pokoji nás bylo deset a tak jsme museli pokaždé počkat až pokoj usne a pak teprv mohl přijít a usínat u mně a já ho brzy ráno vzbudil aby si mohl hupsnout do své postýlky než se pokoj začne probouzet.Věřte mi že když tohle píšu tak i po těch letech mám husí kůži a vidím to jak včera.Mám rád děti,dal bych jim a udělal pro ně vše,chránil bych je i za cenu vlastního života,protože jsou upřímné a čisté není tam žádná faleš.Vím že dnešní společnost na to kouká jinak a tohle co píšu pochopí jen lidé jako vy.Trápí mne to ale to je asi náš úděl.Tolik toužím po jejich přítomnosti ale uvědomuji si že je to asi nesplnitelný sen tak aspoň žiji ze vzpomínek ty nám nikdo nevezme.

[Myš]

Dojal jsi mě, moc hezký příběh. Je moc hezké číst o opětovaném vztahu s kutíkem. Takovou náklonnost jsem nikdy nepocítil, zbývá mi jenom věřit, že mě můj milovaný kutík bere alespoň jako fajn vedoucího volnočasovky. Sice jsem jako menší měl intimnější kontakt s vrstevníkem, ale to bylo mnohem více o experimentování než o náklonnosti.

Hodně štěstí a ať se ti tu líbí.

[šmudlík]

Tak zatím se mi tu líbí a jsem rád že se ti můj příběh líbí,kdybych to měl psát trochu obšírněji tak by to bylo pomalu na román ale je vidět že i tak jsem někoho zaujal.Nyní bohužel nemám možnost se s dětmi stýkat tak je aspoň pozoruji a těším se z jejich krásy a sním o snech které se zřejmě nikdy neuskuteční.Prožil jsem si v životě hodně zlého a asi i proto tolik tíhnu k dětem protože vím že nikdy vědomě neublíží když k nim máš hezký vztah což se bohužel o dospělých dost často říct nedá možná máš jiný názor ale já mám takovéhle zkušenosti.