Prokletí pedofilie?
Prokletí pedofilie?
Dobrý den,
až ve svých 33 letech jsem si uvědomil, že téma pedofilie je mi blízké, že je mi dokonce víc než blízké… No nakonec až tak blízké, že jsem pochopil, že jsem pedofil.
Co k tomu zjištění vedlo? Vedl k tomu ŠOK, to slovo má být opravdu s O, ne s U, jak by se někdo mohl mylně domnívat. Stalo se to tak, že v rámci jednoho chatu mi dotyčný dost nelibě „řekl“, že jsem nechutný pedofil, a že kdyby mě měl po ruce, tak by to se mnou nedopadlo rozhodně nijak růžově.
To mě opravdu šokovalo, a tak jsem začal více přemýšlet nad svým životem. Co a jak cítím, na co koukám, co preferuji a jaký vlastně ve vztahu k sexualitě skutečně jsem. Rozpomínal jsem se na drobné zážitky ze života, na to, kam se dívám holkám třeba na bazéně, koho při pohledu upřednostním (když mám na výběr dospělou ženu, nebo dívku) atd.
Byly to vzpomínky na sportoviště, sauny a jiná „kulturní“ zařízení. Samozřejmě, někdo by mohl namítnout, že jsem to přeci musel vědět už tehdy, na co a kam koukám. Ano, věděl jsem, ale raději jsem na to nechtěl myslet, omlouval jsem to tím, že je to jen zvědavost, přirozenost každého chlapa apod.
Je šílené, že sebeuvědomění si toho, že jsem pedofil, se posunulo až na tak „pozdní“ věk 33 let. Samozřejmě tato „nová“ věc mnou opravdu hodně otřásla.
Měl jsem výčitky svědomí a skoro jsem se nemohl lidem podívat ani do očí. Cítil jsem se prostě jako vyvrhel, nejhorší z nejhorších, úchyl a lidská zrůda. Vyhledal jsem tedy odbornou pomoc, svěřil se tomu nejbližšímu člověku (mé manželce) a také natrefil na tento web. Prostě pracoval jsem na sobě (a stále pracuji), jak jen to šlo, abych svůj „problém“ pochopil. Teď ve věku 34 let jsem teprve na začátku cesty a tento začátek cesty je na mě bohužel stále znát:
Pořád se snažím (snad marně) překročit svůj vlastní stín, stát se někým jiným. Snažím se i přes důrazné výhrady terapeuta o tom, že to není možné, že není možné změnit orientaci. Zatím je to opravdu „boj s větrnými mlýny“. Udělat ze sebe běžného heterosexuála je opravdu problém nadlidský. Přesto mi přijde, že to možné je, snažím se tomu alespoň věřit. Člověk by ale musel být asi víc, než jen běžným člověkem, musel by transformovat sebe samotného a řekněte, jak je to opravdu reálné. I kdyby to jeden ze stovky zvládl, jak je to potom plošně uplatnitelné? Jak prostě sobě a ostatním s tímto pomoci? A chceme s tím vůbec hnout? Chceme s tím až takto MOC pomoci?
Když by si člověk začal představovat věci jinak a jiné, když by odklonil pozornost úplně jiným směrem, třeba by se změnil. Rozhodně však musím přiznat, že po více jak půl roce od zjištění, že jsem pedofil, se mi to nedaří. Někdy si sám říkám, jestli vůbec chci, takovou změnu na sobě provést. Ono totiž vzdát se něčeho krásného, to nikdo nedělá moc rád a vzdát se něčeho, co je pro mě symbolem lásky, něhy, dokonalosti, ale i erotiky života? No, takových lidí asi moc nebude, co toto vše budou chtít jen tak opustit. Proto zatím vidím svou jedinou „záchranu“ v co nejpozitivnější pohled na moji pedofilní orientaci, snahu o probuzení toho hezkého, co z této orientace mohu vymáčknout. A chce to opravdu pevně zmáčknout a drtit, jako ten citrón… Potom všem u mě zůstane snad jen obdiv ke kráse hlasu, pleti, něžném úsměvu, radosti z pomoci a potřebnosti pro takové slečny.
Přijde mi, že být pedofilem je naprosté prokletí osudu. Je to touha po čistotě, které se chcete dotknout a uchopit ji a přesto nemůžete. Nemáte k tomu právo, jinak by se rozpadla a uvadla a vás samotného by zničila ve všech stránkách života. A nejvíc zvláštní je, že to ani udělat nechcete, přitom jste tak vábeni tím zvláštním puzením nevinného života. Jsou to pro mě víly a představitelky něčeho krásného a ideálního.
Nepřál bych nikomu z tvz. běžných heterosexuálů, aby se narodili jako pedofilové, nepřál bych jim prožívat ten strach z odsouzení, tu nutnost neustále se ovládat v prezentaci svého pohledu na svět. Hlídat si své pohledy, aby nebyly moc „nevhodné“, moc „prozrazující“. Žít ve strachu a pod palbou hloupých připomínek toho, že máte děti nějak moc rád, moc jim rozumíte a moc se jim obdivujete, i když to dotyčný o vás neví. Prostě se bojíte žít s touto „diagnózou“. A protože to o sobě víte, bojíte se dítěte jakkoli dotknout, pohladit ho. Nikdy byste neublížili, ale máte takovou depku z toho, že jste jiný, že se raději vyhýbáte úplně všemu. Pak zase propadáte do deprese, že nemůžete svoji orientaci prezentovat alespoň v té nejčistší formě. Prostě není to opravdu snadné a prosím všechny běžné heterosexuály, aby se nad tím zamysleli aspoň jednou i tímto způsobem.
Abych mé zaměření trochu konkretizoval, tak mě přitahují dívky ve věku 7-13 let. Každá jinak a každá věková hranice také jiným způsobem. U nižších věkových hranic cítím obrovskou potřebu ochrany a pomoci takovým holčičkám. U starších se více vkrádá právě i ten erotický náboj a vzrušení. Na druhou stranu nemohu říct, že když je slečně 8 let, tak bych ji nechtěl vidět nahou. Rád se kouknu, rád se zasním. Nechci si hrát na svatého, nechci být pokrytec. Prostě jsem pedofil a jediné co mohu dělat, snažit se naložit se svou orientací co nejlíp a nejpřínosněji pro sebe a své okolí. To je právě ta komplikovanost pedofilie, ta barevnost, která v sobě snoubí platonický a ochranitelský princip s erotickou láskou.
Snažím si hlídat myšlenky, představy, pohledy, ale člověk tu a tam sklouzne právě tím pohledem na pěkný dekolt, zadeček atd. Snad tuto „zvrhlost“ kompenzuje alespoň ta upřímná snaha o pozvednutí tohoto platonického vztahu na tu nejčistší lásku, která je vůbec možná.
Víte, nikdy, opravdu nikdy jsem žádné takové slečně fyzicky ani psychicky neublížil (a nehodlám na tom nic měnit). Měl jsem k tomu mnohokráte naprosto ideální podmínky (tím myslím opravdu dokonale ideální), přesto mi to přišlo nemyslitelné, nepřípustné a nemorální. Dětem se nemá ubližovat, tak jsem byl vychovaný, tak to cítím, a tak si za tím stojím. Když někoho milujete, tak mu prostě nemůžete ublížit, to nejde. S dětmi přímo pracuji a nevidím to jako ohrožující pro děti, či pro mě. Je v tom naplnění mé touhy pomáhat dětem. Když vidím, že jsou spokojené, tak je mi prostě fajn. Jen k tomuto odstavci ještě krátký dovětek: Nemohu se dívat na filmy, kde děti týrají nebo jim jinak ubližují, dělá se mi z toho špatně. Bránil bych dítě celým svým srdcem, kdyby mu chtěl někdo ublížit. Takový jsem JÁ pedofil.
Tento web mě uklidnil v tom, že tento problém nemám jen já, že snad někdo může vidět pedofilii i částečně pozitivně. Za to vše děkuji. Na druhou stranu přesně nechápu, kam vedou cesty a cíle webu, a to jsem ho z větší části pročetl. To, po čem „toužíme“, naplněno být celistvě nemůže. Myslím, že každý z nás si to uvědomuje. A nemusí tím být myšlený přímo styk. Spíše jsem koukal na vztah, rovnocenný vztah. To prostě není a nebude nikdy možné. Je to smutné, depresivní, ale je to tak… V tom se naprosto zásadně liší pedofil od běžného homosexuála, který může mít rovnocenný vztah a zdaleka není považovaný za takovou „zrůdu“ jako pedofil.
Co se týká Společnosti, tak ta názor dle mého stejně nezmění a určitým způsobem ji JÁ pedofil chápu. My v dítěti chceme vidět „rovnocenného partnera“, a to je pro lidi obecně ohrožující, odpuzující a kdo ví co ještě. Nevím tedy, zda je možné tento „boj“ se společností vybojovat. Představte si, jak ředitel říká mamince: „Tak vážená paní, vaše dcera bude u výborného pedagoga, který se vždy k dětem choval přímo božsky ideálně, ale snad vám, paninko, nebude vadit, taková drobnost, a to, že je pedofilní“. Paní X řekne, že je ráda, a všichni se v dobrém rozejdou. Že by sem vedly snahy webu? Promiňte, administrátoři, tu moji ironii, vážím si vaší práce (i když nevidím přesně její cíl), jen se snažím stát nohama na zemi.
Víte, upřímně si nemyslím, že kdy budu s tímto prokletím šťastný, že se kdy budu moci alespoň na platonické úrovni projevit, svěřit kamarádům apod. Copak mohu říct kamarádovi: „Mrkni, ta osmiletá princezna má v těch plavkách ale hezkou prdelku, co myslíš?“ A to že zároveň dodám: „Běda ale tomu, kdo by na ni chtěl nevhodně sáhnout nebo ji ublížit“. To už mi prostě moc nepomůže. Lidé těžko rozumí této protikladnosti, ironii a hře osudu, prokletí orientace jménem pedofilie.
Moje partnerka to pochopila, pochopila to do té míry, že jí mohu říct, že tamta holka prostě má hezkou prdelku. Bere mě tak a já jsem jí za to nesmírně vděčný. Důvěřuje mi a ví, že bych ji nikdy nezklamal, a tak se možná i proto snaží, mi moji snahu vynahradit tímto společným sdílením. Toto je pro mě po těch letech úžasný pocit a pokrok, moci se takto svěřit.
Nevím jak to moje vylévání srdce uzavřít... Snad bych si jen přál, aby to moje psaníčko pomohlo někomu dalšímu, aby věděl, že v tom prostě není sám, a aby se snažil tu svoji orientaci pozvednout do co nejčistších forem lásky. Jinak si myslím, že se s tím ani žít nedá.
Nakonec upozorňuji na to, že ač píšu často v množném čísle, tak jsou to jen moje myšlenky, můj osobní pohled a nechci nic z toho zobecňovat a vnucovat někomu jinému. Děkuji administraci, že mi tento text uveřejnila. Registrovat přímo si netroufám, přeci jen se bojím společnosti snad víc, než se bojí ona mě.
Hezký den a život vám všem!
Pavel
Text článku je zveřejněn na webu: Prokletí pedofilie? (Pavel)
až ve svých 33 letech jsem si uvědomil, že téma pedofilie je mi blízké, že je mi dokonce víc než blízké… No nakonec až tak blízké, že jsem pochopil, že jsem pedofil.
Co k tomu zjištění vedlo? Vedl k tomu ŠOK, to slovo má být opravdu s O, ne s U, jak by se někdo mohl mylně domnívat. Stalo se to tak, že v rámci jednoho chatu mi dotyčný dost nelibě „řekl“, že jsem nechutný pedofil, a že kdyby mě měl po ruce, tak by to se mnou nedopadlo rozhodně nijak růžově.
To mě opravdu šokovalo, a tak jsem začal více přemýšlet nad svým životem. Co a jak cítím, na co koukám, co preferuji a jaký vlastně ve vztahu k sexualitě skutečně jsem. Rozpomínal jsem se na drobné zážitky ze života, na to, kam se dívám holkám třeba na bazéně, koho při pohledu upřednostním (když mám na výběr dospělou ženu, nebo dívku) atd.
Byly to vzpomínky na sportoviště, sauny a jiná „kulturní“ zařízení. Samozřejmě, někdo by mohl namítnout, že jsem to přeci musel vědět už tehdy, na co a kam koukám. Ano, věděl jsem, ale raději jsem na to nechtěl myslet, omlouval jsem to tím, že je to jen zvědavost, přirozenost každého chlapa apod.
Je šílené, že sebeuvědomění si toho, že jsem pedofil, se posunulo až na tak „pozdní“ věk 33 let. Samozřejmě tato „nová“ věc mnou opravdu hodně otřásla.
Měl jsem výčitky svědomí a skoro jsem se nemohl lidem podívat ani do očí. Cítil jsem se prostě jako vyvrhel, nejhorší z nejhorších, úchyl a lidská zrůda. Vyhledal jsem tedy odbornou pomoc, svěřil se tomu nejbližšímu člověku (mé manželce) a také natrefil na tento web. Prostě pracoval jsem na sobě (a stále pracuji), jak jen to šlo, abych svůj „problém“ pochopil. Teď ve věku 34 let jsem teprve na začátku cesty a tento začátek cesty je na mě bohužel stále znát:
Pořád se snažím (snad marně) překročit svůj vlastní stín, stát se někým jiným. Snažím se i přes důrazné výhrady terapeuta o tom, že to není možné, že není možné změnit orientaci. Zatím je to opravdu „boj s větrnými mlýny“. Udělat ze sebe běžného heterosexuála je opravdu problém nadlidský. Přesto mi přijde, že to možné je, snažím se tomu alespoň věřit. Člověk by ale musel být asi víc, než jen běžným člověkem, musel by transformovat sebe samotného a řekněte, jak je to opravdu reálné. I kdyby to jeden ze stovky zvládl, jak je to potom plošně uplatnitelné? Jak prostě sobě a ostatním s tímto pomoci? A chceme s tím vůbec hnout? Chceme s tím až takto MOC pomoci?
Když by si člověk začal představovat věci jinak a jiné, když by odklonil pozornost úplně jiným směrem, třeba by se změnil. Rozhodně však musím přiznat, že po více jak půl roce od zjištění, že jsem pedofil, se mi to nedaří. Někdy si sám říkám, jestli vůbec chci, takovou změnu na sobě provést. Ono totiž vzdát se něčeho krásného, to nikdo nedělá moc rád a vzdát se něčeho, co je pro mě symbolem lásky, něhy, dokonalosti, ale i erotiky života? No, takových lidí asi moc nebude, co toto vše budou chtít jen tak opustit. Proto zatím vidím svou jedinou „záchranu“ v co nejpozitivnější pohled na moji pedofilní orientaci, snahu o probuzení toho hezkého, co z této orientace mohu vymáčknout. A chce to opravdu pevně zmáčknout a drtit, jako ten citrón… Potom všem u mě zůstane snad jen obdiv ke kráse hlasu, pleti, něžném úsměvu, radosti z pomoci a potřebnosti pro takové slečny.
Přijde mi, že být pedofilem je naprosté prokletí osudu. Je to touha po čistotě, které se chcete dotknout a uchopit ji a přesto nemůžete. Nemáte k tomu právo, jinak by se rozpadla a uvadla a vás samotného by zničila ve všech stránkách života. A nejvíc zvláštní je, že to ani udělat nechcete, přitom jste tak vábeni tím zvláštním puzením nevinného života. Jsou to pro mě víly a představitelky něčeho krásného a ideálního.
Nepřál bych nikomu z tvz. běžných heterosexuálů, aby se narodili jako pedofilové, nepřál bych jim prožívat ten strach z odsouzení, tu nutnost neustále se ovládat v prezentaci svého pohledu na svět. Hlídat si své pohledy, aby nebyly moc „nevhodné“, moc „prozrazující“. Žít ve strachu a pod palbou hloupých připomínek toho, že máte děti nějak moc rád, moc jim rozumíte a moc se jim obdivujete, i když to dotyčný o vás neví. Prostě se bojíte žít s touto „diagnózou“. A protože to o sobě víte, bojíte se dítěte jakkoli dotknout, pohladit ho. Nikdy byste neublížili, ale máte takovou depku z toho, že jste jiný, že se raději vyhýbáte úplně všemu. Pak zase propadáte do deprese, že nemůžete svoji orientaci prezentovat alespoň v té nejčistší formě. Prostě není to opravdu snadné a prosím všechny běžné heterosexuály, aby se nad tím zamysleli aspoň jednou i tímto způsobem.
Abych mé zaměření trochu konkretizoval, tak mě přitahují dívky ve věku 7-13 let. Každá jinak a každá věková hranice také jiným způsobem. U nižších věkových hranic cítím obrovskou potřebu ochrany a pomoci takovým holčičkám. U starších se více vkrádá právě i ten erotický náboj a vzrušení. Na druhou stranu nemohu říct, že když je slečně 8 let, tak bych ji nechtěl vidět nahou. Rád se kouknu, rád se zasním. Nechci si hrát na svatého, nechci být pokrytec. Prostě jsem pedofil a jediné co mohu dělat, snažit se naložit se svou orientací co nejlíp a nejpřínosněji pro sebe a své okolí. To je právě ta komplikovanost pedofilie, ta barevnost, která v sobě snoubí platonický a ochranitelský princip s erotickou láskou.
Snažím si hlídat myšlenky, představy, pohledy, ale člověk tu a tam sklouzne právě tím pohledem na pěkný dekolt, zadeček atd. Snad tuto „zvrhlost“ kompenzuje alespoň ta upřímná snaha o pozvednutí tohoto platonického vztahu na tu nejčistší lásku, která je vůbec možná.
Víte, nikdy, opravdu nikdy jsem žádné takové slečně fyzicky ani psychicky neublížil (a nehodlám na tom nic měnit). Měl jsem k tomu mnohokráte naprosto ideální podmínky (tím myslím opravdu dokonale ideální), přesto mi to přišlo nemyslitelné, nepřípustné a nemorální. Dětem se nemá ubližovat, tak jsem byl vychovaný, tak to cítím, a tak si za tím stojím. Když někoho milujete, tak mu prostě nemůžete ublížit, to nejde. S dětmi přímo pracuji a nevidím to jako ohrožující pro děti, či pro mě. Je v tom naplnění mé touhy pomáhat dětem. Když vidím, že jsou spokojené, tak je mi prostě fajn. Jen k tomuto odstavci ještě krátký dovětek: Nemohu se dívat na filmy, kde děti týrají nebo jim jinak ubližují, dělá se mi z toho špatně. Bránil bych dítě celým svým srdcem, kdyby mu chtěl někdo ublížit. Takový jsem JÁ pedofil.
Tento web mě uklidnil v tom, že tento problém nemám jen já, že snad někdo může vidět pedofilii i částečně pozitivně. Za to vše děkuji. Na druhou stranu přesně nechápu, kam vedou cesty a cíle webu, a to jsem ho z větší části pročetl. To, po čem „toužíme“, naplněno být celistvě nemůže. Myslím, že každý z nás si to uvědomuje. A nemusí tím být myšlený přímo styk. Spíše jsem koukal na vztah, rovnocenný vztah. To prostě není a nebude nikdy možné. Je to smutné, depresivní, ale je to tak… V tom se naprosto zásadně liší pedofil od běžného homosexuála, který může mít rovnocenný vztah a zdaleka není považovaný za takovou „zrůdu“ jako pedofil.
Co se týká Společnosti, tak ta názor dle mého stejně nezmění a určitým způsobem ji JÁ pedofil chápu. My v dítěti chceme vidět „rovnocenného partnera“, a to je pro lidi obecně ohrožující, odpuzující a kdo ví co ještě. Nevím tedy, zda je možné tento „boj“ se společností vybojovat. Představte si, jak ředitel říká mamince: „Tak vážená paní, vaše dcera bude u výborného pedagoga, který se vždy k dětem choval přímo božsky ideálně, ale snad vám, paninko, nebude vadit, taková drobnost, a to, že je pedofilní“. Paní X řekne, že je ráda, a všichni se v dobrém rozejdou. Že by sem vedly snahy webu? Promiňte, administrátoři, tu moji ironii, vážím si vaší práce (i když nevidím přesně její cíl), jen se snažím stát nohama na zemi.
Víte, upřímně si nemyslím, že kdy budu s tímto prokletím šťastný, že se kdy budu moci alespoň na platonické úrovni projevit, svěřit kamarádům apod. Copak mohu říct kamarádovi: „Mrkni, ta osmiletá princezna má v těch plavkách ale hezkou prdelku, co myslíš?“ A to že zároveň dodám: „Běda ale tomu, kdo by na ni chtěl nevhodně sáhnout nebo ji ublížit“. To už mi prostě moc nepomůže. Lidé těžko rozumí této protikladnosti, ironii a hře osudu, prokletí orientace jménem pedofilie.
Moje partnerka to pochopila, pochopila to do té míry, že jí mohu říct, že tamta holka prostě má hezkou prdelku. Bere mě tak a já jsem jí za to nesmírně vděčný. Důvěřuje mi a ví, že bych ji nikdy nezklamal, a tak se možná i proto snaží, mi moji snahu vynahradit tímto společným sdílením. Toto je pro mě po těch letech úžasný pocit a pokrok, moci se takto svěřit.
Nevím jak to moje vylévání srdce uzavřít... Snad bych si jen přál, aby to moje psaníčko pomohlo někomu dalšímu, aby věděl, že v tom prostě není sám, a aby se snažil tu svoji orientaci pozvednout do co nejčistších forem lásky. Jinak si myslím, že se s tím ani žít nedá.
Nakonec upozorňuji na to, že ač píšu často v množném čísle, tak jsou to jen moje myšlenky, můj osobní pohled a nechci nic z toho zobecňovat a vnucovat někomu jinému. Děkuji administraci, že mi tento text uveřejnila. Registrovat přímo si netroufám, přeci jen se bojím společnosti snad víc, než se bojí ona mě.
Hezký den a život vám všem!
Pavel
Text článku je zveřejněn na webu: Prokletí pedofilie? (Pavel)
-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Dívky
- ve věku od: 3
- ve věku do: 11
- Výkřik do tmy: Nejlepší sexuolog, je stejně nejlepší pedofilní kamarád :) A nebo holčička :P
- Příspěvky: 471
- Dal: 156 poděkování
- Dostal: 102 poděkování
Re: Prokletí pedofilie?
Ahoj Pavle,
jestli si to tady čteš, tak ti k tomu něco malo napíšu
vlastně jsem to měl asi trochu podobně jako ty, až na to že sem si to uvědomil trochu dřív, ale také ne zrovna moc brzo, a to až po 20tém roku. Jen teda sem zatím nikdy neměl žádnou ženu a také s tím rozdílem, že u mě došlo spíš k úlevě, když sem si to uvědomil a k většímu štěstí.
Buď rád, že máš ženu, kterou může milovat a co ještě víc, že tě bere takového jaký jsi, to je užasné. To že jsi pedofil nic moc neznamená. Hodně pedofilů miluje své ženy, ale zároveň mají rádi holčičky a není na tom vůbec nic špatného!! Jestli svojí ženu miluješ, tak ti to dá hodně životního naplnění a holčičky můžou být takový krásný miloučký doplňek tvého života, vždyt holčičky jsou tak krásné a užasné a to, že je máš rád trochu (no dobře možná trochu víc rád ) než obyčejný člověk, na tom opravdu není vůbec nic šaptného a to i včetně toho, že si řekneš že ta holčička má pěkný zadeček například, ale holčičky jsou samozřejmě pěkné celé, jak jejich tělíčko, úsměv, tak i duše.
Jediné co trochu vycucnu z tvého textu je
Závěrem ti přeju, aby jsi byl v životě co nejšťastnější a dařilo se ti co nejlépe a to, že jsi pedofil neber negativně
jestli si to tady čteš, tak ti k tomu něco malo napíšu
vlastně jsem to měl asi trochu podobně jako ty, až na to že sem si to uvědomil trochu dřív, ale také ne zrovna moc brzo, a to až po 20tém roku. Jen teda sem zatím nikdy neměl žádnou ženu a také s tím rozdílem, že u mě došlo spíš k úlevě, když sem si to uvědomil a k většímu štěstí.
Buď rád, že máš ženu, kterou může milovat a co ještě víc, že tě bere takového jaký jsi, to je užasné. To že jsi pedofil nic moc neznamená. Hodně pedofilů miluje své ženy, ale zároveň mají rádi holčičky a není na tom vůbec nic špatného!! Jestli svojí ženu miluješ, tak ti to dá hodně životního naplnění a holčičky můžou být takový krásný miloučký doplňek tvého života, vždyt holčičky jsou tak krásné a užasné a to, že je máš rád trochu (no dobře možná trochu víc rád ) než obyčejný člověk, na tom opravdu není vůbec nic šaptného a to i včetně toho, že si řekneš že ta holčička má pěkný zadeček například, ale holčičky jsou samozřejmě pěkné celé, jak jejich tělíčko, úsměv, tak i duše.
Jediné co trochu vycucnu z tvého textu je
Třebá já tohle nikdy takhle nebral, v dětech vidím hlavně děti a ne partnery Je teda fakt, že sem se do žádné holčičky asi extra nezamiloval, možná sem se nezamiloval právě proto, že to takhle neberu, nevím. Ale hodně pedofilů třeba čeká na to, až jejich láska vyroste a mohli s ní mít partnerský vztah (když samozřejmě ona bude chtít).My v dítěti chceme vidět „rovnocenného partnera“
Závěrem ti přeju, aby jsi byl v životě co nejšťastnější a dařilo se ti co nejlépe a to, že jsi pedofil neber negativně
Někoho milovat a nesmět mu polibek dát, je jako u studánky stát a žízní umírat.
-
- Člen skupiny ČEPEK
- Líbí se mi: Dívky a ženy
- ve věku od: 4
- ve věku do: 10
- Kontakt: [email protected]
- Výkřik do tmy: O každé dívence smýšlej, chovej se k ní a jednej s ní tak, jako by to byla tvoje milovaná dcera.
- Příspěvky: 525
- Dal: 565 poděkování
- Dostal: 723 poděkování
Re: Prokletí pedofilie?
Ahoj Pavle,
děkuji za příspěvek. Je mi trochu líto, že jsi se nezaregistroval. Tak doufám, že tento web sleduješ a že odpovědi na svůj článek budeš číst.
Jmenuji se Daniel, je mi 39 let. I když jsem si svoji přitažlivost k malých holčičkám uvědomoval od 17 let, podobně jako ty jsem se bál si svoji sexuální orientaci přiznat a pojmenovat ji. Jenom na rozdíl od tebe jsem se dětem podvědomě vyhýbal.
To, že jsem pedofil, jsem si podobně jako ty přiznal až ve 31 letech. V situaci, kdy jsem byl ženatý, a kdy jsme už věděli, že očekáváme přírůstek do rodiny. A trvalo mi dalších 7 let, než jsem se se svojí sexuální orientací srovnal. A mimo jiné mi v tom pomohl i tento web.
Ale co mi v sebepřijetí pomohlo nejvíc, byla právě moje manželka. Líbí se mi i dospělé ženy, ale opravdu krásných a přitažlivých žen jsem za svůj život potkal hodně málo. A moje manželka je pro mě ta nejkrásnější na světě. Je malé postavy a vypadá o hodně mladší, než je ve skutečnosti. I tohle je ovlivněno moje sexuální orientací, a rozhodně nechci, aby se na mých preferencích něco měnilo. Dlouhá léta mi moje manželka říkala, že jí nesmím umřít, protože druhého tak hodného muže by těžko hledala. A já to s patřičnou hrdostí poslouchal. Teď jí říkám to samé, protože si uvědomuji, že kdyby jí nebylo, druhou tak krásnou ženu bych taky těžko našel.
Pavle, jestli máš ženu, která je pro tebe přitažlivá, které tě miluje a přijímá, važ si toho. Je to úžasný dar. Je to něco, co spousta lidí tady nemá.
A další, kdo mi nevědomky hodně pomohl, je moje dcera. Když dosáhla mého preferovaného věku, začala ve mě vyvolávat silné sexuální vzrušení. Nic jsem si k ní nedovolil a po půl roce to přestalo, i když výjimečně se to objevilo i později. Dnes je jí 7 let. Je krásná. Mám ji moc rád. A je to pro mne jediná holčička na světě, ke které necítím žádnou sexuální touhu a kterou můžu vidět nahou, aniž by to ve mě cokoliv vyvolávalo. Je pro mě úžasným darem a naplněním mého života.
Dokonce jsem nedávno zjistil, že nejsem schopen žádných sexuálních myšlenek vůči jejím kamarádkám a spolužačkám, vůči nikomu, kdo patří do jejího života. Asi mám pocit, že bych těmi myšlenkami pošpinil její svět i ji samotnou.
A od jisté doby se už ani nekážu dívat na fotky nahých holčiček. Když vidím takové malé děvčátko, jak pózuje, říkám si, že je to přeci taky něčí dcera, a kladu si otázky, co teď asi dělají její rodiče a jestli vědí, co se s jejich malou holčičkou děje.
Svojí dceři vděčím za to, že jsem se přestal bát dětí. A toto poznání mě v loňském roce přivedlo až do dětského oddílu, kam dcera chodí, kde jsem začal dělat jednoho z vedoucích. Krásná náplň volného času Jen se cítím provinile, když mi někdo děkuje za to, jak se jeho dítěti věnuji. Vždycky mám přitom pocit, že děkovat bych měl vlastně já.
Pavle, pokud by jsi se někdy registroval na tomto serveru, docela by mě zajímalo, jestli máš taky děti.
Jestli je možné, aby se pedofil stal někým jiným? Tohle jsem jednou v životě zažil. Bylo to po svatbě. Když jsem se oženil a zahájil sexuální život, moje představy malých holčiček postupně vyšuměli do ztracena a já si tenkrát myslel, že jsem se uzdravil. Trvalo to čtyři roky. Byl to krásný čas. Jenže pak se to vrátilo a zastihlo mě to nepřipraveného. Jsou věci, na které člověk nejraději zapomněl.
Dnes bych svoji sexuální orientaci už ani měnit nechtěl. Ale kdybych mohl něco změnit, přál bych si, abych všechny holčičky na světě vnímal podobně, jako svoji dceru. Jestli je to možné? Chci věřit tomu, že ano. Čas ukáže.
Děkuji za příspěvek a ať se ti daří.
Daniel
děkuji za příspěvek. Je mi trochu líto, že jsi se nezaregistroval. Tak doufám, že tento web sleduješ a že odpovědi na svůj článek budeš číst.
Jmenuji se Daniel, je mi 39 let. I když jsem si svoji přitažlivost k malých holčičkám uvědomoval od 17 let, podobně jako ty jsem se bál si svoji sexuální orientaci přiznat a pojmenovat ji. Jenom na rozdíl od tebe jsem se dětem podvědomě vyhýbal.
To, že jsem pedofil, jsem si podobně jako ty přiznal až ve 31 letech. V situaci, kdy jsem byl ženatý, a kdy jsme už věděli, že očekáváme přírůstek do rodiny. A trvalo mi dalších 7 let, než jsem se se svojí sexuální orientací srovnal. A mimo jiné mi v tom pomohl i tento web.
Ale co mi v sebepřijetí pomohlo nejvíc, byla právě moje manželka. Líbí se mi i dospělé ženy, ale opravdu krásných a přitažlivých žen jsem za svůj život potkal hodně málo. A moje manželka je pro mě ta nejkrásnější na světě. Je malé postavy a vypadá o hodně mladší, než je ve skutečnosti. I tohle je ovlivněno moje sexuální orientací, a rozhodně nechci, aby se na mých preferencích něco měnilo. Dlouhá léta mi moje manželka říkala, že jí nesmím umřít, protože druhého tak hodného muže by těžko hledala. A já to s patřičnou hrdostí poslouchal. Teď jí říkám to samé, protože si uvědomuji, že kdyby jí nebylo, druhou tak krásnou ženu bych taky těžko našel.
Pavle, jestli máš ženu, která je pro tebe přitažlivá, které tě miluje a přijímá, važ si toho. Je to úžasný dar. Je to něco, co spousta lidí tady nemá.
A další, kdo mi nevědomky hodně pomohl, je moje dcera. Když dosáhla mého preferovaného věku, začala ve mě vyvolávat silné sexuální vzrušení. Nic jsem si k ní nedovolil a po půl roce to přestalo, i když výjimečně se to objevilo i později. Dnes je jí 7 let. Je krásná. Mám ji moc rád. A je to pro mne jediná holčička na světě, ke které necítím žádnou sexuální touhu a kterou můžu vidět nahou, aniž by to ve mě cokoliv vyvolávalo. Je pro mě úžasným darem a naplněním mého života.
Dokonce jsem nedávno zjistil, že nejsem schopen žádných sexuálních myšlenek vůči jejím kamarádkám a spolužačkám, vůči nikomu, kdo patří do jejího života. Asi mám pocit, že bych těmi myšlenkami pošpinil její svět i ji samotnou.
A od jisté doby se už ani nekážu dívat na fotky nahých holčiček. Když vidím takové malé děvčátko, jak pózuje, říkám si, že je to přeci taky něčí dcera, a kladu si otázky, co teď asi dělají její rodiče a jestli vědí, co se s jejich malou holčičkou děje.
Svojí dceři vděčím za to, že jsem se přestal bát dětí. A toto poznání mě v loňském roce přivedlo až do dětského oddílu, kam dcera chodí, kde jsem začal dělat jednoho z vedoucích. Krásná náplň volného času Jen se cítím provinile, když mi někdo děkuje za to, jak se jeho dítěti věnuji. Vždycky mám přitom pocit, že děkovat bych měl vlastně já.
Pavle, pokud by jsi se někdy registroval na tomto serveru, docela by mě zajímalo, jestli máš taky děti.
Jestli je možné, aby se pedofil stal někým jiným? Tohle jsem jednou v životě zažil. Bylo to po svatbě. Když jsem se oženil a zahájil sexuální život, moje představy malých holčiček postupně vyšuměli do ztracena a já si tenkrát myslel, že jsem se uzdravil. Trvalo to čtyři roky. Byl to krásný čas. Jenže pak se to vrátilo a zastihlo mě to nepřipraveného. Jsou věci, na které člověk nejraději zapomněl.
Dnes bych svoji sexuální orientaci už ani měnit nechtěl. Ale kdybych mohl něco změnit, přál bych si, abych všechny holčičky na světě vnímal podobně, jako svoji dceru. Jestli je to možné? Chci věřit tomu, že ano. Čas ukáže.
Děkuji za příspěvek a ať se ti daří.
Daniel
Všichni dospělí byli nejdříve dětmi. Ale málokdo se na to pamatuje.
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
Re: Prokletí pedofilie?
Ahoj Pavle, podle mě cílem těchto stránek je hlavně docílit toho, aby se lidé s pedofilní orientací nemuseli bát to o sobě říct a tím jim byla spíše otevřená cesta k tomu, aby se někomu svěřili nebo vyhledali nějakou pomoc nebo prostě někoho, aby to nemuseli tajit a celý život žít v přetvářce. Tak to aspoň vidím já...
-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Dívky
- ve věku od: 6
- ve věku do: 11
- Výkřik do tmy: Uti, non abuti (Užít, nikoliv zneužít)
- Příspěvky: 197
- Dal: 227 poděkování
- Dostal: 114 poděkování
Re: Prokletí pedofilie?
Ahoj Pavle,
Já jak zde všichni vědí, jsem asi věkem nejstarší na tomto webu. Na tento web jsem narazil náhodou a jsem tomu rád, že jsem jej potkal. Já jsem si svoji orientaci začal uvědomovat již asi v 15 možná o rok, dva dříve. Líbily se mi podstatně mladší dívky ale v té době (počátek 60. let minulého století) bylo zvykem, že muž byl starší jak žena v průměru tak o 5-6 let. Proto mě to ani moc neudivovalo, že se mi líbí dívky 9, 10 let. Prostě byl to takový běžný rozdíl. Nicméně jak jsem stárnul už mi začalo pomalu vrtat hlavou, že věk těch dívek se neposunuje směrem nahoru.
Asi kolem dvacátého roku jsem si uvědomil, že nepreferuji dívky 15 ale stále těch 9, 10. S hrůzou jsem zjistil, že asi budu pedofil. Tenkrát nebylo možné se někomu svěřit, s někým se poradit, nebylo ani kde se dopátrat nějaké podrobnosti o této orientaci. Neexistoval net, nebyly žádné volně dostupné odborné knihy, časopisy apod. Prostě socialistický člověk to nepotřebuje a úchyly zavřeme do izolace případně vykastrujeme. Nikde se nepsalo o zneužívání dětí. Pokud zneužil dítě člen strany tak se na něj udělalo bubu a pro veřejnost se řeklo že si to dítě vymyslelo. Pokud to byl někdo jiný tak ho zavřeli ale když byla v novinách o tom vůbec zmínka tak někde dole dvě věty malým písmem.
Řešil jsem to tak, že jsem se oženil, po pravdě bez lásky a bez sexuální přitažlivosti. Prostě jsem se nechtěl lišit od ostatních. Po roce a půl se nám narodila dcera, byl jsem nesmírně šťastný ale hned v počátku jsem si nařídil, že na ni nikdy nesáhnu v sexuálním slova smyslu. Toto jsem dodržel po celé její dětství a trvá to dodnes. I když jsem jí koupával a asi do jejích 7 let jí myl i intimní partie ale pouze z hygienických důvodů bez jakéhokoli sexuálního podtextu. Byla to nutnost, jelikož exmanželka pracovala na směny tak pokud nebyla doma musel jsem se postarat sám. V dceřiných 7 jsem jí naučil mýt se sama a já jí chodil omýt pouze záda. Nicméně jsem si s ní vytvořil super vztah od mala se chodila se vším svěřovat mě. Byl jsem jí víc kamarádem, přítelem, rádcem, psychologem, zpovědníkem a vrbou než otcem. Já věděl vždy první o všech jejích průšvihách které jsem zahlazoval, o jejích bolístkách, láskách, o první menstruaci i o prvním sexu na střední. Byl to krásný čas, který vydržel až do její dospělosti a v podstatě až do našeho rozvodu s její matkou. Exmanželka mne opustila kvůli jinému (mladšímu) muži ale podle dcery to byla moje vina, že jsem se jí málo věnoval. Podle mne to byla jen zástupná výmluva. Důvod proč se mnou zpřetrhala všechny svazky byl jinde ale to sem nepatří.
Inu nechme pláče nad rozlitým mlékem, nechme historie, hleďme do budoucna. Snažme se ať nám láska k dětem vydrží a my sami se udržíme v mezích zákona. Pokud by se nám to nepodařilo, a já věřím z celého srdce, že podaří všem bylo by ke škodě naší ale hlavně ke škodě dětí, které jak věřím, jsou pro nás všechny středobodem vesmíru. Přeji tobě a všem ostatním krásný sluníčkový den Děda.
P.S. Pokud bys potřeboval s něčím poradit samozřejmě jsem ti k dispozici a nejen tobě.
Já jak zde všichni vědí, jsem asi věkem nejstarší na tomto webu. Na tento web jsem narazil náhodou a jsem tomu rád, že jsem jej potkal. Já jsem si svoji orientaci začal uvědomovat již asi v 15 možná o rok, dva dříve. Líbily se mi podstatně mladší dívky ale v té době (počátek 60. let minulého století) bylo zvykem, že muž byl starší jak žena v průměru tak o 5-6 let. Proto mě to ani moc neudivovalo, že se mi líbí dívky 9, 10 let. Prostě byl to takový běžný rozdíl. Nicméně jak jsem stárnul už mi začalo pomalu vrtat hlavou, že věk těch dívek se neposunuje směrem nahoru.
Asi kolem dvacátého roku jsem si uvědomil, že nepreferuji dívky 15 ale stále těch 9, 10. S hrůzou jsem zjistil, že asi budu pedofil. Tenkrát nebylo možné se někomu svěřit, s někým se poradit, nebylo ani kde se dopátrat nějaké podrobnosti o této orientaci. Neexistoval net, nebyly žádné volně dostupné odborné knihy, časopisy apod. Prostě socialistický člověk to nepotřebuje a úchyly zavřeme do izolace případně vykastrujeme. Nikde se nepsalo o zneužívání dětí. Pokud zneužil dítě člen strany tak se na něj udělalo bubu a pro veřejnost se řeklo že si to dítě vymyslelo. Pokud to byl někdo jiný tak ho zavřeli ale když byla v novinách o tom vůbec zmínka tak někde dole dvě věty malým písmem.
Řešil jsem to tak, že jsem se oženil, po pravdě bez lásky a bez sexuální přitažlivosti. Prostě jsem se nechtěl lišit od ostatních. Po roce a půl se nám narodila dcera, byl jsem nesmírně šťastný ale hned v počátku jsem si nařídil, že na ni nikdy nesáhnu v sexuálním slova smyslu. Toto jsem dodržel po celé její dětství a trvá to dodnes. I když jsem jí koupával a asi do jejích 7 let jí myl i intimní partie ale pouze z hygienických důvodů bez jakéhokoli sexuálního podtextu. Byla to nutnost, jelikož exmanželka pracovala na směny tak pokud nebyla doma musel jsem se postarat sám. V dceřiných 7 jsem jí naučil mýt se sama a já jí chodil omýt pouze záda. Nicméně jsem si s ní vytvořil super vztah od mala se chodila se vším svěřovat mě. Byl jsem jí víc kamarádem, přítelem, rádcem, psychologem, zpovědníkem a vrbou než otcem. Já věděl vždy první o všech jejích průšvihách které jsem zahlazoval, o jejích bolístkách, láskách, o první menstruaci i o prvním sexu na střední. Byl to krásný čas, který vydržel až do její dospělosti a v podstatě až do našeho rozvodu s její matkou. Exmanželka mne opustila kvůli jinému (mladšímu) muži ale podle dcery to byla moje vina, že jsem se jí málo věnoval. Podle mne to byla jen zástupná výmluva. Důvod proč se mnou zpřetrhala všechny svazky byl jinde ale to sem nepatří.
Inu nechme pláče nad rozlitým mlékem, nechme historie, hleďme do budoucna. Snažme se ať nám láska k dětem vydrží a my sami se udržíme v mezích zákona. Pokud by se nám to nepodařilo, a já věřím z celého srdce, že podaří všem bylo by ke škodě naší ale hlavně ke škodě dětí, které jak věřím, jsou pro nás všechny středobodem vesmíru. Přeji tobě a všem ostatním krásný sluníčkový den Děda.
P.S. Pokud bys potřeboval s něčím poradit samozřejmě jsem ti k dispozici a nejen tobě.
-
- Administrátor
- Líbí se mi: Dívky a ženy
- ve věku od: 4
- ve věku do: 28
- Kontakt: [email protected]
- Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
- Příspěvky: 6605
- Dal: 1724 poděkování
- Dostal: 3602 poděkování
Re: Prokletí pedofilie?
Přišlo mi na email pokračování, které opět zveřejňuji jako článek s názvem Prokletí pedofilie? II. (aneb reakce na jeden komentář)daniel píše:Ahoj Pavle,
děkuji za příspěvek. Je mi trochu líto, že jsi se nezaregistroval. Tak doufám, že tento web sleduješ a že odpovědi na svůj článek budeš číst.
Je to odpověď na Danielův text, proto tuto svou upoutávku uvozuji citací Danielovy reakce na první článek.
Ahoj Danieli,
moc ti děkuji za tvoji odpověď.
Překvapilo mě, jak daleko jsi se v řešení „našeho společného“ problému dostal. Ten neerotický přístup je určitě prima a já jen mohu povzdychnout nad tím, že takto perfektně se přeorientovat (jako ty), se mi při pohledu na hezkou malou slečnu opravdu nedaří. Kdo ví ale, jak se mi to povede třeba časem…
Dětem jsem se opravdu nevyhýbal, na to mi moc „chyběly“. Takže jak pracovně, tak občas i na internetu jsem se díval tu a tam na obrázek atd. Nemusela to být ani tak nahota, o to nešlo, to myslím chápeš. Šlo o připomenutí si ideálu, erotického ideálu. Na druhou stranu, byly třeba týdny, kdy jsem neměl potřebu hledat nějaké „plavkové“ fotky na netu, prostě jsem řešil jiné starosti života a v takových dnech mi jen příležitostně problesklo něco „nevhodného“ hlavou.
Tady je na místě vysvětlit, co myslím tou erotičností. Ono totiž je to hodně široký pojem, pod kterým si někdo představí rozptyl od tvrdého porna, až po platonické snění týkající se pouze duše a citů. Takže si dovolím být trochu konkrétnější:
Moje erotično, které většinou „letmo“ vnímám je třeba ve sledování dokonalosti křivek, proporcí těla, barvy vlasů, stylu oblékání a doplňků. Vyvstane často i u nějaké nezáměrně vytvořené erotické pózy mladé slečny (to je typický případ zvláštního propojení mého erotického pohledu s ideálem krásy). Erotické mi přijde za určitých okolností převlékání a oblékání, strojení se. Přijde mi tak třeba krásný zpěv, taneční pohyb, ale třeba i lízání zmrzliny. Za erotické považuji i to, když je třeba letmo vidět, co má být běžně skryto, třeba kalhotky pod sukní, dekolt ve vhodném úhlu pohledu, prosvítající prsa (taková ta na počátku vývoje) v upnutém tričku, malá tanečnice či baletka, hezká fotografie dítěte atd. Tak TO a mnoho podobného je moje představa erotična. Určitě to má ale každý nastavené jinak, a to je myslím dobře. Na druhou stranu, mě samotnému se představa jakéhokoli sexuálního kontaktu s dítětem na dolní hranici mého zájmu hnusí, na horní hranici jsou ty představy i sexuální, ale samozřejmě nebyly, nejsou a ani nechci, aby byly realizované. Není to, s ohledem na všemožné okolnosti vůbec možné. Nemožnost toho je dána mými vnitřními hranicemi, uvědoměním si toho, že i pro starší dítě je takový zásah poškozující a samozřejmě celospolečensky je taková věc nepřijatelná. Uff, píši asi až moc upřímně a nepíše se mi to vše lehce. Očekávám určité odsouzení, ale takový jsem a takový jsem nakonec i nevědomě byl. Na druhou stranu, ti co odsuzují, ať si uvědomí, že já pedofil jsem mnohdy velmi citlivě přistupoval ke každému dítěti, pomohl mu v získání vlastní sebedůvěry, hledání toho pozitivního v životě. Promlouval k rodičům, kteří se dítěti mnohdy vůbec nevěnovali. Ať si uvědomí takoví lidé, že mé sklony mě nepředurčují k trestné činnosti, ale často se tyto sklony dají povýšit a využít pro dobrou věc a ve prospěch dětí samotných.
Už jen, když si vzpomenu na mou zlobu, když vidím, jak někteří vlastní rodiče své děti slovně ponižují, jak jim nerozumí. Když si vzpomenu na mé romantické představy, jak takovou třeba dvanáctiletou dívku chráním před násilníkem. Chápete tu ironii, ten z pohledu společnosti „vyvrhel“ si představuje, jak chrání takovou slečnu před darebáky. Kdysi, jen tak pro sebe, jsem si představoval, jak bych se zachoval třeba za války, když bych jako německý voják si mohl k takovým zajatým slečnám dovolit beztrestně téměř vše, no a jak jsem dopadl? Naprosto stejně, snažil bych se jim pomoct, ochránit je… Já pedofil bych je chránil před těmi ostatními.
Ale abych se vrátil zpět k tomu, o čem jsem chtěl psát:
Děti nemám, ale dceru bych si přál. Vůbec si ale nejsem jistý, jestli bych se zbavil, ve vztahu k ní, takové té letmé erotické přitažlivosti. Upřímně myslím si, že nezbavil, ale na druhou stranu si myslím, že by to ničemu zvlášť nevadilo. Měl bych ji rád a chránil ji, jako jakýkoli jiný rodič. A co je na této představě hodně zvláštní je to, že bych ti ji dokonce rád ukázal, chtěl bych vědět, jestli se ti líbí, zda tě zaujala apod. Chtěl bych poznat člověka podobného zaměření, kterému bych mohl důvěřovat a říct mu i věci, které by ostatní „běžné“ heterosexuály nejspíš zarazily. V této myšlence nejde vůbec o nějaké zvrhlosti, ale spíš o to, že bych předpokládal, že na určité situace koukáš podobně a nemusel by ses bát, na ně koukat po svém, tak jako já. To sdílení, to že v tom člověk není sám, je myslím hodně silné a hodně uvolňující. Přijde mi škoda, že to tak člověk nemůže prožít. Považuji to za tak výrazně krásné, jako ta situace, kterou jeden z nás popisoval. Kdy mu vězeň, který ho nesnášel, nakonec rád ukázal jeho dvě dcery a ptal se ho, jak se mu holky líbí. Vždyť to je ten největší projev důvěry, který může běžný heterosexuál projevit vůči pedofilovi.
Jsem nohama opravdu na zemi, proto pořád cítím, že přes všechnu snahu o „vznešenost“, se do mého povědomí stále prodírá i erotická symbolika (výše popsaná). Je období kdy více, pak zase období, kdy to ani neřeším a vše jde tak nějak mimo mě. Není to tedy posedlost, je to spíš občasný projev mého mozku, mé touhy po ideálu dětství propojený s erotičnem. Těžko se mi v tom přesně orientuje, těžko se to popisuje. Řekl bych, že dívky vidím, něco na styl erotických princezen, u kterých tě potěší, když je můžeš vidět nahé, oblečené, při cvičení, usměvavé, šťastné apod. Dráždí tě, jak jsou krásně oblíkané, jejich hlas, úsměv apod. Dráždí tě, to ANO, ale takovým tím hezkým způsobem. Je to taková balance mezi nebem a peklem. Kdy pekelníci jsou vlastně zrádci skutečných pedofilů, takoví kteří dětem ublíží. Přestanou je vidět jako erotický symbol dokonalosti, přestanou je chránit a pomáhat jim a prachsprostě je zneužijí. Přesto, že bych jim nikdy nemohl ublížit, přesto, že se snažím o nejlepší přístup k nim, přes všechno je v tom náboj erotiky a vášně spojené se vznešeností. Víš, nevím jak líp to popsat. Stejně tak „eroticky“ bych bohužel (s omluvou k tobě, že to tak píšu) viděl určitě i tvoji dceru, tak snad mi to odpustíš.
Je pro mě jen smutné, že v reálném světě se tyto informace, pohledy a názory nemohou sdělit přímo. Člověk nemůže toto ventilovat, nemůže sdílet. Tak se cítí vcelku sám, se svými myšlenkami a vnitřním světem. Je tu svoboda názoru, moje názory nejsou xenofobní, nejsou rasistické, nikomu neubližují (vždy si tu píšeme jen my dospělí), a přesto mám takový strach se za své myšlenky otevřeně postavit. Je to obrovské plus, ta snaha tohoto webu odtabuizovat toto téma. Bořením mýtů a tabu se stává vše méně strašidelným.
Já obdivuji tvůj posun na „neerotickou“ stranu, pravdou ale je, že já jí schopen nejsem a ani nevím, zda bych v hloubi své osobnosti chtěl takovou změnu. To jsem psal již ale v prvním článku.
Jak jsem již řekl, pedofilové balancují na hraně mezi peklem a rájem. Mezi ctností a ubohostí. Balancují úplně stejně, jako jiní „běžní“ heterosexuálové. Velkým rozdílem je pouze to, že jakýkoli poklesek se tvrdě trestá, a to je samozřejmě dobře. Spíš si člověk uvědomuje, že skutečný pedofil musí být člověk vznešených ideálů, člověk pevné vůle a zásad. Člověk, který prostě na sobě musí makat, aby nepodlehl špatnostem. Proto se nás lidé tak bojí, protože i když něco neuděláme, tak malou částí osobnosti jsme v „temnotách nevhodné vášně“ a na rozdíl od běžného heterosexuála, když se někdo z pedofilů ocitne na dně, může ublížit i těm nejzranitelnějším. Těm, které má ve své podstatě skutečně rád. Tak to vidím, tak to cítím, proto nevidím jiné cesty, než aby se každý pedofil snažil žít co nejlépe, učil se v pozitivním slova smyslu ovládat, projevovat lásku k dětem na té nejlepší možné úrovni. Vědom si toho, že jeho sklony a vášně může využít pro dobro dětí.
Já sám vím, že nejsem svatý muž, mám své slabosti a bolesti. Vím, že za X let své pedagogické praxe, jsem dětem vždy jen pomáhal, pomáhal nad rámec standardní péče a nikdy jim neublížil.
Vím, že mě to občas hodně mrzí, že jsem pedofil, protože na děti prostě občas nemyslím asexuálně, ale spíš eroticky ideálně. Nezbývá mi však zatím nic jiného, než se snažit to vše povznášet, myslet pozitivně a věřit, že i ostatní pedofilové budou mít stejně upřímné snahy.
Vím, že mi chybí kamarád stejného zaměření, před kterým se nemusím bát mluvit narovinu a který mě nikdy nezradí. Vím také, že v tom je velký idealizmus, a že takového nikdy nejspíš nenajdu. V tomto ohledu se tady v ČR cítím plný obav a strachu, jak za hluboké totality. Je to smutné, ale je to tak. Proto jsem velmi rád, že aspoň takto „anonymně“ mohu otevřeně prezentovat svoje názory a myšlenky, protože chci, aby to lidé pochopili tak, jak to skutečně je, tak jak to cítím já pedofil.
Napadá mě tedy, že pedofil, který se snaží být dobrým člověkem, může být pro společnost obrovským přínosem, naopak takový, který je třeba alkoholikem, drogově závislým a jiným způsobem pochybnou existencí může být společensky opravdu nebezpečný. Jenže to vlastně může být v takovém ubohém stavu společensky nebezpečný každý člověk. V čem je tedy pedofil „horší“ než běžní lidé…? No, řekněte sami.
Ještě na jednu věc bych ti chtěl odpovědět. Také mě mrzí, že se „nemohu“ registrovat. Našel bych tu třeba alespoň virtuální kamarády apod. Na druhou stranu, tato anonymita mi dává možnost psát co nejvíc upřímně, co nejvíc narovinu a proto to má určitě vypovídající hodnotu i pro lidi, co si mé texty přečtou. Kdybych se registroval, tak bych se nejspíš snažil dělat ze sebe lepšího než jsem a já se na sebe chci tak moc dívat upřímně, ikdyž to často fakt bolí.
Závěrem, budu rád, když se k mému psaní kdokoli vyjádří, všechno čtu, nad každou odpovědí přemýšlím a jsem za reakce opravdu vděčný. Pokud vás mé psaní bude unavovat, také to napište a já už publikovat nebudu.
Na druhou stranu, kdybyste chtěli, rád bych sepsal (snad i pro podklady nějaké studie), krátký popis toho, jak JÁ pedofil MYŠLENKU OD MYŠLENKY, přemýšlí třeba na bazéně, v sauně nebo v jiném prostředí, kde přijdu do kontaktu s dětmi. Přišlo mi to jako zajímavý nápad „POHLED DO MOZKU PEDOFILA PŘI NÁVŠTĚVĚ BAZÉNU“, který by mohl zajímat i širokou veřejnost. Může to být vtipné, může to být poučné, kontraverzní, smutné, neurotické, ustrašené …kdo ví. Každopádně přínosné by to bylo i pro mě samého, učím se tak v sobě vyznat ještě lépe a více se pochopit. Nadpis je potřeba brát s jistou nadsázkou (určitě ne vždy to pedofilovi v hlavě šrotuje směrem k dětem, někdy má jako člověk úplně jiné starosti a myslí na úplně jiné věci).
Děkuji a hezký den.
Pavel
Československá pedofilní komunita – již 13 let s Vámi!
-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Dívky
- ve věku od: 7
- ve věku do: 12
- Příspěvky: 1081
- Dal: 152 poděkování
- Dostal: 469 poděkování
Re: Prokletí pedofilie?
Ahoj Pavle...
Máš to hodne podobné ako ja.. myslím pocity máme rovnaké. Ja tiež mám podobne ako ty romantické predstavy ako takú napríklad dvanásťročnú princeznu chráním pred násilníkom. Niekedy sú to tak silné predstavy až mi je do plaču. Hlavne z toho pocitu, že silno to chcem zažiť(to čo si predstavujem ako ju chránim) a nemožem. Zatial mi nedal život tú možnosť zažiť to...dokonca ani objatie od princezny, pohladenie ani to slovičko ktoré by som tak strašne chcel počuť- "Mám ťa rada" ...človeku by bolo hneď lepšie na duši.
Ani ja tak ako ty nedokážem pochopiť niektorích rodičov ako sa správaju k svojím detom namiesto toho aby sa ich znažili pochopiť kričia po nich a fackujú a to všetko koli svojím problémom ktoré nedokážu riešiť pozitívne a búria sa na nevinných stvoreniach tak krásnych a čistích (estetických) ako sú deti...
Najkrajší na svete je detský úsmev a smiech. Človek može byť zbitý životom, može byť na kolenách, može sa plaziť...lízať zem...stačí jediný čo i len slabučký detský úsmev, ktorý dodá také veľké množstvo energie, že máš silu vstať a ísť dalej... je to ako droga..
Myslím, že by bol dobrý nápad také niečo napísať. Veľa ludí rovnako zameraných by sa v tích pocitoch našlo a pomohlo by im to viac sa otvoriť. Tím by možno poniektoré mamičky pochopili že nie sme tí za ktorích nas pokladajú. ...myslím že by to bol dobrý nápad...
Ja osobne si také niečo veľmi rád prečítam...
Veľa síl do života a energie ti prajem(aby si ju mohol rozdávať detom)
s pozdravom Mathias...
Máš to hodne podobné ako ja.. myslím pocity máme rovnaké. Ja tiež mám podobne ako ty romantické predstavy ako takú napríklad dvanásťročnú princeznu chráním pred násilníkom. Niekedy sú to tak silné predstavy až mi je do plaču. Hlavne z toho pocitu, že silno to chcem zažiť(to čo si predstavujem ako ju chránim) a nemožem. Zatial mi nedal život tú možnosť zažiť to...dokonca ani objatie od princezny, pohladenie ani to slovičko ktoré by som tak strašne chcel počuť- "Mám ťa rada" ...človeku by bolo hneď lepšie na duši.
Ani ja tak ako ty nedokážem pochopiť niektorích rodičov ako sa správaju k svojím detom namiesto toho aby sa ich znažili pochopiť kričia po nich a fackujú a to všetko koli svojím problémom ktoré nedokážu riešiť pozitívne a búria sa na nevinných stvoreniach tak krásnych a čistích (estetických) ako sú deti...
Najkrajší na svete je detský úsmev a smiech. Človek može byť zbitý životom, može byť na kolenách, može sa plaziť...lízať zem...stačí jediný čo i len slabučký detský úsmev, ktorý dodá také veľké množstvo energie, že máš silu vstať a ísť dalej... je to ako droga..
Myslím, že by bol dobrý nápad také niečo napísať. Veľa ludí rovnako zameraných by sa v tích pocitoch našlo a pomohlo by im to viac sa otvoriť. Tím by možno poniektoré mamičky pochopili že nie sme tí za ktorích nas pokladajú. ...myslím že by to bol dobrý nápad...
Ja osobne si také niečo veľmi rád prečítam...
Veľa síl do života a energie ti prajem(aby si ju mohol rozdávať detom)
s pozdravom Mathias...
Re: Prokletí pedofilie?
Včera večer jsem se koukala na svůj oblíbený film KMOTR a během reklam jsem přepnula na ct2,kde běžel nějaký dokument. Až po asi 3tim přepnutí jsem zjistila,ze je to o mladém klukovi , co je pedofil. Moje prvni reakce byl šok. Šok proto,že když se rekne pedofil ,okamžitě vás napadne zneužívání bezbranných dětí. Později jsem si začala uvědomovat neuskutečnou odvahu toho mladíka,který mi ani né před čtvrt hodinou přišel zavrženíhodný. Dnes jsem se koukala na tento web přečetla si co se dalo
. Nejvíce me zaujalo vaše psaní.
Musím upřímně říci,ze se muj názor ohromně změnil,už pod slovem pedofil nevidím jen člověka zneužívající malé děti. Vidim člověka,který bojuje s životem a take to,ze ten boj je opravdu těžký.
Možná,kdyby se o tomto tématu mluvilo více,třeba by bylo více lidí,kteří by vas pochopili. Nejsem si jistá,jestli je na to společnost připravená,ale věřím,že casem se pohled na tuto otázku změní.
Je určite dobře,že o tom píšete a mluvíte,může to lidem otevřít oči.
Já sama mam dvě dcery a když jsem si četla o vašich pocitech a o tom jak chcete děti chránit,tak jsem si říkala,že bych chtěla,aby moje holky mely tak citlivého a vnimaveno ucitele. Ale ruku na srdce,opravdu nevím,jak bych nesla ,to že je to pedofil. :-) Nevim jestli to vubec dává smysl,po tom co jsem napsala.
Prostě můj názor na pedofilii se hodně změnil,ale zároveň jako matku mě stále děsí.
Ani nevím,proč mám tak nutkavou potřebu sem napsat,snad proto,abych vyjádřila podporu vám všem,kteří takto bojujete a popřát vám,at je váš boj úspěšný.
Deti jsou to nejcennější ,tak je milujte a neublizte :-)
. Nejvíce me zaujalo vaše psaní.
Musím upřímně říci,ze se muj názor ohromně změnil,už pod slovem pedofil nevidím jen člověka zneužívající malé děti. Vidim člověka,který bojuje s životem a take to,ze ten boj je opravdu těžký.
Možná,kdyby se o tomto tématu mluvilo více,třeba by bylo více lidí,kteří by vas pochopili. Nejsem si jistá,jestli je na to společnost připravená,ale věřím,že casem se pohled na tuto otázku změní.
Je určite dobře,že o tom píšete a mluvíte,může to lidem otevřít oči.
Já sama mam dvě dcery a když jsem si četla o vašich pocitech a o tom jak chcete děti chránit,tak jsem si říkala,že bych chtěla,aby moje holky mely tak citlivého a vnimaveno ucitele. Ale ruku na srdce,opravdu nevím,jak bych nesla ,to že je to pedofil. :-) Nevim jestli to vubec dává smysl,po tom co jsem napsala.
Prostě můj názor na pedofilii se hodně změnil,ale zároveň jako matku mě stále děsí.
Ani nevím,proč mám tak nutkavou potřebu sem napsat,snad proto,abych vyjádřila podporu vám všem,kteří takto bojujete a popřát vám,at je váš boj úspěšný.
Deti jsou to nejcennější ,tak je milujte a neublizte :-)
-
- Administrátor
- Líbí se mi: Dívky a ženy
- ve věku od: 4
- ve věku do: 28
- Kontakt: [email protected]
- Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
- Příspěvky: 6605
- Dal: 1724 poděkování
- Dostal: 3602 poděkování
Re: Prokletí pedofilie?
Milá Hanko, děkujeme za reakci, každá taková velice potěší a zároveň dodá sílu žít dál a snažit se žít co nejlépe. Jinak co se týká Vašich dcer, určitě do kontaktu s nějakým pedofilem už přišly, jen to o tom člověku nevíte, na čele to opravdu napsáno nemáme. Já pracuji jako učitel na základní škole, mezi dětmi jsem každý den, práce mě baví. Před 15 lety nebyly skoro žádné informace, tehdy jsem si myslel, že jsem na celém světě sám, komu se líbí malé dívky a nechce jim ubližovat. Dnes je situace lepší. Je dokonce natolik dobrá, že přes tento web a jeho seznamku jsem se seznámil se 14letou dívkou, se kterou mám nyní slibně se vyvíjející vztah, po kterém jsem mnoho let toužil.
Kéž by bylo mnoho takových lidí, jako jste Vy, které zhlédnutí dokumentu nebo přečtení těchto stránek změní. Přeji Vám i Vašim dcerám jen to nejlepší.
S pozdravy
Petr Kasz, administrátor
Kéž by bylo mnoho takových lidí, jako jste Vy, které zhlédnutí dokumentu nebo přečtení těchto stránek změní. Přeji Vám i Vašim dcerám jen to nejlepší.
S pozdravy
Petr Kasz, administrátor
Československá pedofilní komunita – již 13 let s Vámi!
Re: Prokletí pedofilie?
Jsem moc rada,že vás mohu takto podpořit :-)
Jinak co se týká mojich holčiček,tak jedné je 6 a druhé 1rok :-)
Opravdu nevím jestli v okolí máme nějakého pedofila,je to možné. Netuším jaké to procento je pedofilů,ale už jsem klidnější než dříve.
Váš vztah vám přeji,určitě je spousta dívek,které preferují starší muže (sama jsem jedna z nich) Můj první pritel byl o 13 let starší , me bylo 15 a jemu 28. A bylo to krásné období,které jsem s ním prožila ,ráda na to vzpominam:-)
Nevím v jaké fázi je váš vztah nyní,jen bych chtěla říct,že ve 14cti je dívka hodně zranitelná a plná různých pocitů,tak aby jste si navzájem neublizily.
Jinak co se týká mojich holčiček,tak jedné je 6 a druhé 1rok :-)
Opravdu nevím jestli v okolí máme nějakého pedofila,je to možné. Netuším jaké to procento je pedofilů,ale už jsem klidnější než dříve.
Váš vztah vám přeji,určitě je spousta dívek,které preferují starší muže (sama jsem jedna z nich) Můj první pritel byl o 13 let starší , me bylo 15 a jemu 28. A bylo to krásné období,které jsem s ním prožila ,ráda na to vzpominam:-)
Nevím v jaké fázi je váš vztah nyní,jen bych chtěla říct,že ve 14cti je dívka hodně zranitelná a plná různých pocitů,tak aby jste si navzájem neublizily.
-
- Administrátor
- Líbí se mi: Dívky a ženy
- ve věku od: 4
- ve věku do: 28
- Kontakt: [email protected]
- Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
- Příspěvky: 6605
- Dal: 1724 poděkování
- Dostal: 3602 poděkování
Re: Prokletí pedofilie?
Nemohu se příliš rozepisovat, nicméně 14 jí bylo před rokem, jsme od sebe věkově téměř 20 let (bez pár měsíců). Její rodiče mne znají, mohu k nim kdykoliv přijít na návštěvu. Uvidíme, jak to bude dál. Pro mne je ona každopádně splněným snem.Hanna píše:Nevím v jaké fázi je váš vztah nyní,jen bych chtěla říct,že ve 14cti je dívka hodně zranitelná a plná různých pocitů,tak aby jste si navzájem neublizily.
Československá pedofilní komunita – již 13 let s Vámi!
Re: Prokletí pedofilie?
Dobrý den Pavle a ostatní,
myslím, že má smysl společnost informovat. Jak už tady někdo psal i já zjišťuju, jak málo o pedofilii vím. Co tady čtu mě velmi překvapuje. Sice bych při zjištění, že např. vedoucí tábora nebo učitel je pedofil jen tak nemávla rukou, ale už bych ho ani "nehnala na pranýř". Chtěla bych ho poznat, mít nějakou záruku, domluvit se a rozhodnout se.
Lucie
myslím, že má smysl společnost informovat. Jak už tady někdo psal i já zjišťuju, jak málo o pedofilii vím. Co tady čtu mě velmi překvapuje. Sice bych při zjištění, že např. vedoucí tábora nebo učitel je pedofil jen tak nemávla rukou, ale už bych ho ani "nehnala na pranýř". Chtěla bych ho poznat, mít nějakou záruku, domluvit se a rozhodnout se.
Lucie
Re: Prokletí pedofilie?
Přiznávám, že mě tento web zaujal, i když jsem většinově orientovaný heterosexuál, tzv. "normal", avšak nebráním se poznání. V minulosti jsem měl předsudky vůči homosexuálům, ale když jsem s nimi začal na různých webech diskutovat, názor jsem si poopravil. Došlo u mě ke změně postoje, někam mě výměna názorů s homosexuály posunula. A per analogiam je tomu tak nyní s menšinovou komunitou pedofilů. Mám zde nyní jeden konkrétní dotaz k perspektivnosti vztahu čtyřiatřicetiletého muže a čtrnáctileté dívky. Chápu, že vztah s mladičkou dívenkou je určitým naplněním Vašich snů. A přeji Vám to, nějak prostě vím, že Vy pro ni chcete jistě jenom to nejlepší a zřejmě byste jí nedokázal vědomě ublížit. Nakolik je osobnostně vyspělá ta Vaše čtrnáctiletá přítelkyně, aby neublížila třeba ona Vám, jak vyjadřuje obavu Hanna, to ukáže až reálný život. Kam směřuje můj dotaz o perspektivnosti Vašeho vztahu s dvacetiletým věkovým rozdílem? Vaše nyní jen čtrnáctiletá přítelkyně bude neodvratně po všech stránkách dospívat. V období mezi patnáctým a šestnáctým rokem zejména tělesně. Bude se vzhledově měnit z dítěte v ženu. Dospívání psychické, tedy dokončení veškerého osobnostního vývoje končí až v jednadvaceti letech, tedy rychlejším, ba prudším je (a bude) vývoj tělesný. Co až bude Vaší (dnes čtrnáctileté) dívence 24 let? Nebo stačí i 18 nebo 20. Nepozbude pro Vás přitažlivosti? Nepřestane pro Vás být jako zralá žena sexuálně atraktivní? Nedojde k tomu, že Vaše láska, která třeba dojde naplnění v jejích patnácti, šestnácti letech, potom najednou nějak "vyhoří", vytratí se, ztratí lesk, vyčpí, vyšumí? Promiňte, doufám, že mi věříte, že nechci do Vás zbytečně bolestivě "rýpat", ale musím se na to zeptat. Nějak to všechno musíte niterně pociťovat a prožívat. Nebude (a nemusí) to být tak, že Vám se i ve Vašich 44 a 54 letech stále budou líbit čtrnáctileté nedospělé dívenky, a ty Vás budou přitahovat, kdy Vaší nynější čtrnáctileté lásce bude 24 a 34 let? Není snad dobře (nebo lépe) počítat s tím, že údělem pedofilně heterosexuálně zaměřeného muže je (musí být) preference určitého konkrétního věku děvčat? S tím věkem, který však neúprosně roste, jsou spojeny určité vnější atributy, tedy tělesné znaky. Tvářička i tělo čtrnáctileté dívky jsou jiné než zralejší půvab mladé čtyřiadvacetileté ženy, než zralost čtyřiatřicetileté ženy, která už může mít i hodně "maminkovské" rysy v podobě širokých boků a i povislých prsů. A tímto směrem Vás, jak musíte vědět, Vaše preference nevedla, nevede a nepovede. Co potom? Nebylo by pro oba, tedy Vás i ji, lepší od samého počátku vědět, že Váš vztah nebude (nemůže být) navždy, že se bude jednat o časově limitovaný úsek Vašeho života? I tak to může být pro oba velice krásný úsek života. Třeba to nejlepší, co Vás oba v životě potká, a budete na to po celý zbytek života až do nejdelší smrti vzpomínat. Ale právě kvůli čisté lásce a upřímnosti snad přece nemá smyslu si lhát, nalhávat si něco o mnohaletém vztahu a nehynoucí lásce na věčné časy. Oba by Vás to jen ranilo a ponížilo, taková nějaká hra na něco. Není lepší předem vědět, že se jednoho dne Vaše cesty nutně rozejdou, že dál si svým životem a osudem půjde každý sám, že ale můžete i po rozchodu zůstat přáteli, tedy takovými kamarády navždy, kteří se občas sejdou, zajdou spolu na kávu, zavzpomínají si, sem tam se navštíví, pošlou si blahopřání k Vánocům, pohled z dovolené, donesou nebo pošlou dárek k narozeninám?Kasz píše:Nemohu se příliš rozepisovat, nicméně 14 jí bylo před rokem, jsme od sebe věkově téměř 20 let (bez pár měsíců). Její rodiče mne znají, mohu k nim kdykoliv přijít na návštěvu. Uvidíme, jak to bude dál. Pro mne je ona každopádně splněným snem. *heart*Hanna píše:Nevím v jaké fázi je váš vztah nyní,jen bych chtěla říct,že ve 14cti je dívka hodně zranitelná a plná různých pocitů,tak aby jste si navzájem neublizily.
-
- Člen skupiny ČEPEK
- Líbí se mi: Dívky a ženy
- ve věku od: 4
- ve věku do: 10
- Kontakt: [email protected]
- Výkřik do tmy: O každé dívence smýšlej, chovej se k ní a jednej s ní tak, jako by to byla tvoje milovaná dcera.
- Příspěvky: 525
- Dal: 565 poděkování
- Dostal: 723 poděkování
Re: Prokletí pedofilie?
Nemohu samozřejmě odpovídat za Kasze, ale přece jenom bych si k tomu dovolil něco říct. Problém, který popisujete, se netýká pouze pedofilů. A to, že muž žije se ženou, která neodpovídá jeho preferenčnímu věku, není nic neobvyklého, naopak bych to označil za normální stav. Pokud byste totiž vzal průměrného heterosexuálního muže na PPG vyšetření, vyjde mu preferovaný věk u žen mezi necelými dvaceti a necelými třiceti lety. Tato skutečnost má jisté biologické opodstatnění, ženy jsou v tomto věku na vrcholu plodnosti, příroda se nás snaží přimět k tomu, abychom jako živočišný druh nevyhynuli, a tak je vcelku logické, že právě tato věková kategorie je pro většinu mužů nejpřitažlivější. Pokud tedy padesátiletý muž žije s věkově stejně starou manželkou, tak tedy žije se ženou, která již dvacet let jeho preferenčnímu věku neodpovídá. Nicméně znám padesátileté i starší muže, kteří v takovém vztahu žijí, jsou spokojení a nemají potřebu cokoliv měnit.Mission píše:Nebude (a nemusí) to být tak, že Vám se i ve Vašich 44 a 54 letech stále budou líbit čtrnáctileté nedospělé dívenky, a ty Vás budou přitahovat, kdy Vaší nynější čtrnáctileté lásce bude 24 a 34 let? Není snad dobře (nebo lépe) počítat s tím, že údělem pedofilně heterosexuálně zaměřeného muže je (musí být) preference určitého konkrétního věku děvčat?
Co se mne týče, na PPG vyšetření jsem byl, a závěr zněl - jednoznačná preference ve věkové kategorii do deseti let. Dodal bych k tomu, že subjektivně mi dívenky připadají nekrásnější mezi šesti a osmi lety. A počítám s tím, že za deset let se na tom nic nezmění a nezmění se to ani za dvacet, ani za třicet let. Nicméně jsem již patnáct let ženatý, manželka je o tři roky starší, mám ji rád a navzdory mému preferenčnímu věku je pro mě tou nejkrásnější na světě. A věřím, že jí bude i za třicet let.
Všichni dospělí byli nejdříve dětmi. Ale málokdo se na to pamatuje.
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
-
- Administrátor
- Líbí se mi: Dívky a ženy
- ve věku od: 4
- ve věku do: 28
- Kontakt: [email protected]
- Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
- Příspěvky: 6605
- Dal: 1724 poděkování
- Dostal: 3602 poděkování
Re: Prokletí pedofilie?
Alleinka už v podstatě tělesně dospěla a nemyslím si, že by v průběhu dalších let měla nastat nějaká výrazná změna. Ale protože změna je život, určitě přijdou nějaké změny psychického rázu, ale v tomto smyslu se mění pomalu ale jistě každý člověk, tím, jak získává další a další životní zkušenosti, jak si utřibuje v hlavě myšlenky, atd.Mission píše:Vaše nyní jen čtrnáctiletá přítelkyně bude neodvratně po všech stránkách dospívat. V období mezi patnáctým a šestnáctým rokem zejména tělesně. Bude se vzhledově měnit z dítěte v ženu. Dospívání psychické, tedy dokončení veškerého osobnostního vývoje končí až v jednadvaceti letech, tedy rychlejším, ba prudším je (a bude) vývoj tělesný. Co až bude Vaší (dnes čtrnáctileté) dívence 24 let? Nebo stačí i 18 nebo 20. Nepozbude pro Vás přitažlivosti? Nepřestane pro Vás být jako zralá žena sexuálně atraktivní?
A co až mé letos 15leté přítelkyni bude o 10 let víc? Stejnou otázku bychom mohli položit dvacelitému mladíkovi, který má vztah například s 18tiletou dívkou - mladíče, co až ta tvoje osmnáctka bude osmadvacítka? Nepozbude pro tebe přitažlivosti? Nepřestane pro tebe být jako zralá žena atraktivní?
Já se tedy kontra tomu ptám: Jak je možné, že 20letý mladík, kterému se líbí 18leté dívky, se nezamýšlí nad tím, co bude dělat, až tato dívka, se kterou třeba chce strávit zbytek svého života, bude mít o 20, o 30 nebo o 50 let víc? Copak dvacetiletému se líbí čtyřicítky?
Nehrozí to stejné tomu dvaceliletému mladíkovi? Není to spíš o tom, že mnoho lidí tak nějak automaticky předpokládá, že "láska" je nějaký pocit, který cítí a který prostě může vyšumět, a nebo je to kromě pocitu i závazek, o který se musí pečovat, jinak zkrátka a dobře vyšumí? Když nepečuji o květinu tak, jak se o ní má pečovat, zvadne a zahyne. Když nebudu pečovat o lásku, o ten vztah, který s druhým člověkem mám, také zvadne a zahyne. To ale platí pro kohokoliv, ne?Mission píše:Nedojde k tomu, že Vaše láska, která třeba dojde naplnění v jejích patnácti, šestnácti letech, potom najednou nějak "vyhoří", vytratí se, ztratí lesk, vyčpí, vyšumí? Promiňte, doufám, že mi věříte, že nechci do Vás zbytečně bolestivě "rýpat", ale musím se na to zeptat.
Ano, budou se mi líbit, na tom se pravděpodobně nic nezmění. To se nějak vylučuje s tím, že by se mi mohla líbit i 34letá Alleinka?Mission píše:Nebude (a nemusí) to být tak, že Vám se i ve Vašich 44 a 54 letech stále budou líbit čtrnáctileté nedospělé dívenky, a ty Vás budou přitahovat, kdy Vaší nynější čtrnáctileté lásce bude 24 a 34 let?
Mým životním snem byla vždy rodina - manželka a děti. Sice se mi nejvíc líbí dívky kolem 11-12 let věku, ale to snad nevylučuje s tím, že bych mohl mít regulérní partnerský vztah i s dívkou (výrazně) starší. Ono vzhled stejně není to nejdůležitější, mnohem víc důležitější je to, co má daná dívka v hlavě, a také to, o jaký cíl (v našem případě životní cíl) jde. Zda dovedeme být jeden pro druhého oporou v těžkých chvílích, zda se k sobě dokážeme chovat s úctou, zda dokážeme jeden druhému projevit lásku a zda dokážeme být sobě navzájem věrní.Mission píše:Není snad dobře (nebo lépe) počítat s tím, že údělem pedofilně heterosexuálně zaměřeného muže je (musí být) preference určitého konkrétního věku děvčat?
Vzhledem k tomu, že hledám partnerku nikoliv na dva nebo tři roky, ale na celý život, a vzhledem k tomu, že to stejné očekává od partnerského vztahu i Alleinka, pak je jasné, že by jaksi nebyl vůbec důvod zůstávat v nějakém vztahu, který by byl na dva nebo tři roky. Který by byl vlastně o čem? Chceš snad říct, že nyní je náš vztah o "nalhávání si něco o mnohaletém vztahu a lásce na věčné časy"? No, na věčné časy by to asi bylo skutečně nalhávání, protože dřív nebo později oba zemřeme, takže na věčné časy určitě ne. Ale do konce života by se to snad dalo "zvládnout".Mission píše:Nebylo by pro oba, tedy Vás i ji, lepší od samého počátku vědět, že Váš vztah nebude (nemůže být) navždy, že se bude jednat o časově limitovaný úsek Vašeho života? I tak to může být pro oba velice krásný úsek života. Třeba to nejlepší, co Vás oba v životě potká, a budete na to po celý zbytek života až do nejdelší smrti vzpomínat. Ale právě kvůli čisté lásce a upřímnosti snad přece nemá smyslu si lhát, nalhávat si něco o mnohaletém vztahu a nehynoucí lásce na věčné časy. Oba by Vás to jen ranilo a ponížilo, taková nějaká hra na něco. Není lepší předem vědět, že se jednoho dne Vaše cesty nutně rozejdou, že dál si svým životem a osudem půjde každý sám,...
Nevím, Missione, jak to máš v partnerských vztazích ty, ale nezdá se mi, že by bylo časté, aby se v novém vztahu s někým jiným bývalí partneři nějak dál intenzivně scházeli, přáli si k narozeninám, k Vánocům, aby si posílali pohled z dovolené či aby si dávali dárky k narozeninám. Za mě osobně se spíš budu snažit na danou osobu zcela zapomenout a rozhodně se nebudu snažit ji nějak výrazně často kontaktovat - po rozchodu často zůstávají bolavá srdce, bolavé vzpomínky, a do těch bych nechtěl druhé straně "rýpat" a zároveň bych byl rád, kdyby ani druhá strana do těch mých "nerýpala".Mission píše:... že ale můžete i po rozchodu zůstat přáteli, tedy takovými kamarády navždy, kteří se občas sejdou, zajdou spolu na kávu, zavzpomínají si, sem tam se navštíví, pošlou si blahopřání k Vánocům, pohled z dovolené, donesou nebo pošlou dárek k narozeninám?
Nuž, nech nám čas a za 10 let se zeptej, jak to dopadlo. Rádi se s Allein o svou zkušenost podělíme.
Československá pedofilní komunita – již 13 let s Vámi!
Re: Prokletí pedofilie?
Tomu asi rozumím. Nechci, aby to působilo cynicky, bylo by těžké v pár řádcích vypovědět nějak výstižně po citové stránce celý životní příběh. A každá "zkratka" může být zavádějící, ono každé přirovnání trochu kulhá. Ale abych se nevykrucoval, abych přímo odpověděl na otázku mně položenou tím, kdo upřímně odpověděl na moje (asi dost všetečné) otázky: Jak to mám já se vztahy - asi jako statisíce a miliony jiných většinových heterosexuálů. Zapadám do běžných statistik. Byl jsem celkem dvakrát ženatý, ale jsem také dvakrát rozvedený. Ale pozor! Tady nechci, aby to vyznělo cynicky! Jak první manželství, do kterého jsem šel ve velmi mladém věku (22 let) s o 4 roky mladší, tedy sotva plnoletou dívkou (vydrželo jenom rok), tak druhé manželství, které vydrželo přes čtvrt století, pro mě bylo pokaždé něčím, co jsem velmi chtěl, byl jsem silně zamilován a při uzavírání formálního svazku jsem si myslel, že je to navždy. Asi jsem se dopustil nepřesnosti v pojmu „na věčné časy", správnější je asi říci „do smrti - nebo do konce života". Ale i když ty mně ty formální svazky nevydržely, vydržely mně do dnešních dnů určité trvalé city k bývalým manželkám. Ano, po rozchodu a zejména po rozvodu to tak bývá, že je lepší jít si na nějaký čas tzv. „z cesty" a snažit se zapomenout. To je racionální postoj, který uvádíš, já mu rozumím a souhlasím s ním. Proč jitřit nějaké rány? Pokud se někdo „poraní" třeba na ruce, je asi správně ránu ošetřit, tj. vyčistit a obvázat. Nebylo by asi dobře v té ráně bolestivě něčím ostrým rýpat, sypat do té rány sůl a pepř. K ukončení těch manželství nevedlo nějaké moje lehkomyslné selhání, ani přelétavost, ani obvyklé schéma, které bývá příčinou rozpadu vztahů a svazků: Muž se zakouká jinam, do mladší sousedky, do mladší kolegyně a svojí stejně starou partnerku, které se kdysi dvořil a žádal ji o roku, odkopává kvůli nové lásce. Podle statistik se v ČR rozvede cca polovina manželství. Není vzácností, že se rozvedený muž znovu ožení a bere si ženu i o generaci mladší, se kterou má opět malé děti. Nešlo a nejde jen o příběh J. Paroubka, M. Topolánka a lidí ze showbusinessu, kteří se notoricky žení a mají s o 30 a více mladšími ženami malé děti i ve svých sedmdesáti letech. O nich se to píše a přetřásá, protože jsou veřejně známi. O statisících jiných mužů se to nepíše, protože je nikdo nezná, ale oni prožívají stejný životní příběh jako ti Paroubkové, Topolánkové a showbusinessoví umělci. To ale nebyl můj případ. Do těchto statistik já nespadám. Poprvé se u mého mladého a asi nevyzrálého manželství (překotně uzavřeného) jednalo o naprosté pobláznění, závrať, takové to mladické „šílenství". Ale ukázalo se, že si naprosto nerozumíme, nemůžeme si rozumět i když jsme vykonávali stejné povolání. Partnerka byla poznamenaná dlouholetým zneužíváním nevlastním otcem od svých třinácti do osmnácti let a nedokázala udržet partnerské vztahy. Po našem rozvodu se vdala, ale i rozvedla celkem třikrát. Její čtyři rozvody o něčem svědčí. Ne proti mně, ne proti ní samotné. Svědčí o něčem jiném. Život jí zkazil abuzor, který byl v rámci trestního řízení znalecky zkoumán. A nebyl shledán pedofilem. Jeho sexuální preference prý byly v normě. Byl to spíše primitiv a násilník. Moje druhé manželství bylo spokojené, vydrželo dlouho, vychovali jsme (a dobře) dva syny, od staršího syna mám vnuka, který mně dělá radost. Mladší syn se chystá založit rodinu tento rok. I když jsem měl vedle sebe stárnoucí ženu, neopustil jsem jí pro to, že by odkvétal její půvab. I druhá manželka byla o čtyři roky mladší než já. A já jsem si vědom, že přece ani já nemládnu. Ten vztah, který byl kdysi velmi silný, který jsme si „vybojovali" proti všem, který nám vydržel po několik desetiletí, po čtvrt století, jednoho dne prostě skončil. A nebyl v tom někdo třetí z mojí strany, ani ze strany manželky. Bylo v tom pracovní odloučení, někdy tisíce, většinou jen stovky kilometrů vzdálenosti, která mně nějak přestávala stát za to jí zdolávat každý weekend, jelikož i ve volných dnech jsem se věnoval práci. Synové už byli dospělí, byli v té době už oba z domu. Pokud by se vnuk narodil už tehdy, možná by nás to tehdy zase spojilo. Manželka zdědila nějaké nemovitosti, polnosti, měla představu, že se o to já budu s ní starat, ale mě to táhlo jinam. Mě pohlcovala práce v hlavním městě a v zahraničí. Rozvod přišel jako formalita několik let po tom, kdy už jsme spolu řadu let nežili. A proč to všechno píšu? Abych dal nahlédnout do životního příběhu běžného většinového heterosexuála, který zapadá do běžných statistik. Abych byl pochopen v tom, že dnes, s časovým odstupem od obou rozvodů mám v mobilu všechny narozeniny, svátky, výročí, že občas s jednou i druhou ze svých někdejších manželek zajdu na oběd nebo na večeři, zavzpomínat, promluvit o věcech společných zájmů, společně pomluvit toho, o kom si myslíme, že pomlouvá on nás atd. S oběma bývalými manželkami vycházíme dobře, s nějakou maličkostí k narozeninám si na ně vždy vzpomenu, pošlu pohled z různých exotických míst svého pracovního a dovolenkového cestování. Tak to snad na vysvětlenou k tomu, že jsem já k něčemu podobnému nabádal v případě rozpadu vztahu, který nemusí vydržet. Ano, mám tu typickou preferenci žen mezi osmnáctým a třicátým rokem věku, to empiricky vím i bez vyšetření PPG. A nezastírám, že jsem v období „osamění" po rozvodu měl i jako vlk samotář hned celou řadu milenek (postupně i současně), tedy žen v různém věkovém rozpětí od osmnácti do padesáti let. Nejednalo se vždy o trvalý vztah, mnohdy se jednalo o tzv. „rychlé a snadné ženy", někdy i o tzv. „jednorázové" partnerky. Tvojí upřímnost oplácím svou upřímností. A na otázky mých různých blízkých osob typu: „Proč si nenajdeš babu?" - myšleno stálou partnerku - jsem poctivě a upřímně odpovídal, že na vážný vztah nejsem připraven. To byla pravda, mně takové různé „jednorázovky" vyhovovaly, proč to nepřiznat. Ne, ani tohle nechci, aby vyznělo cynicky. Jde o upřímnost. Prostě mi vyhovovalo „experimentovat" s rychle získanými partnerkami různých národností, ras, etnických a věkových skupin. Sám sobě jsem si to zdůvodňoval vědeckým zájmem, jelikož jsem vystudoval psychologii, a mnohé z různých teorií jsem znal z učebnic, lákala mě praxe. Opravdu jsem si myslel, že už asi nejsem vážného vztahu schopen. On nebyl žádný na obzoru, žen bylo hodně, ale žádná mě nezaujala tak, že bych o ní uvažoval jako o trvalé partnerce. Až jednou! Přestěhoval jsem se v Praze z periferie do centra, kousek od Václavského náměstí, doslova pár kroků od Karlova náměstí. A po práci nebo při návratu z cest jsem chodil do takového malého baru, který byl za rohem, kousek od pronajatého bytu. Dotyčná, která pracovala v tom baru za rohem, bydlela ve stejné ulici jako já, dokonce ve vedlejším vchodu. Všiml jsem si jí ještě o mnoho měsíců dříve, než začala dělat barmanku, pracovala v té době na poště. Jenom jsem ji sem tam zahlédl a něco se ve mně jakoby zachvělo. Začal jsem jí říkat „Žena od vedle“ po vzoru jednoho francouzského filmu. Na různě dlouhou dobu jsem odjížděl do zahraničí, ale rád jsem se do pražského pronajatého bytu 1+ kuchyň ve starobylém činžáku z dob 1. světové války vracel. A jednou při mém návratu už ta moje sousedka nepracovala na poště, stala se barmankou v tom šikovném bárku, kam jsem chodil po práci spláchnout prach cest a každodenní stres. Moc jsme toho spolu nenamluvili, jenom to nejnutnější, ale z její profesionální slušnosti a marketingové příjemnosti jsem začal být rozechvělý víc a víc. Bylo mně v té době 52 let, myslel jsem si, že jí je něco kolem dvaceti, že nedávno skončila školu a hledá si své místo v životě tak, jak to u mladých lidí v tomto životním období bývá. Jaké bylo moje překvapení po třech letech takového občasného, náhodného a letmého setkávání se slečnou Michaelou, když v kruhu rodiny a kamarádů v tom baru oslavovala třicáté narozeniny! To bylo v červnu 2009. Co se mně přihodilo? Zamiloval jsem se do ní jako blázen! A nemohl jsem s tím (a proti tomu) nic udělat. A to jsme se téměř neznali, nebo jak se říká - znali jsme se „od vidění", věděli jsme, že jsme sousedy, kdo kde v kterém vchodu bydlí, jak se jmenuje a kolik umí vypít piv a panáků. Pocítil jsem k ní něco těžko definovatelného a jen obtížně popsatelného. Přál jsem si, aby byla mojí dcerou, protože věkově přesně zapadá mezi moje dva syny. To ale byla nějak divně schizofrenní myšlenka, protože jsem na ní stále myslel jako na ženu. Věkový rozdíl jedné generace, věkový rozdíl jednoho čtvrt století by pro běžné statistiky asi nepředstavoval nic neobvyklého. Stal jsem se jejím tajným ctitelem. A vlastně nikdy jsem nenašel odvahu jí na rovinu všechno říct do očí. Mnohokrát jsem si představoval, že jí požádám o ruku. Byl jsem jako realista připraven i na pro mě bolestnou variantu jejího odmítnutí. A jak ten příběh skončil? Nijak, moje láska k ní zůstala jenom v platonické rovině. A já si dodnes myslím, že už mě nic podobného v životě asi nepotká. A rád na ni budu pořád vzpomínat, moc bych si přál, aby byla v životě šťastná. Po devíti letech jsem se z toho malebného pražského zákoutí na Novém Městě odstěhoval zase na periferii, pořád jezdím pracovně i turisticky po zahraničí, narodil se mi v mezičase vnuk. Na slečnu Míšu (které v duchu říkám Michalka) nikdy nezapomenu. Nerozešel jsem se s ní, protože jsme spolu nikdy nechodili, všechno bylo a už asi navždy zůstane jen platonické. Několikrát jsem se s ní sešel, popovídali jsme si o všem možném, pořád na mě působí její úsměv a smích, způsobuje u mě takové rozechvění. Vím něco o zamilování se, přečetl jsem Freuda i moderní autory, mám v šuplíku magisterský diplom v oboru psychologie. A není mně to nic platné. Jsou věci mezi nebem a zemí, které nikdo asi nikdy neobjasní. A co zde chci zdůraznit? To takové rozechvění z blízkosti Michalky mě přepadne pokaždé. I v současné době, kdy jí je 37 let, jde o úplně stejné rozechvění jako v době, kdy jí bylo 27 let, a já jsem si myslel, že jí je tak 19. Ano, tak to někdy v životě je. Asi proto ti rozumím. A proto jsem kladl ty otázky, které jsem kladl. Tvoje odpovědi na moje dotazy byly jasné a přesvědčivé. Myslím si, že jim dobře rozumím a ten příběh mě nechal nahlédnout a vhlédnout zase někam dál, to poznání mě zase někam posunulo. A souhlasím: za 10 let si řekneme v jaké životní etapě a situaci se nacházíme, jaký měly naše příběhy vývoj.Kasz píše: Nevím, Missione, jak to máš v partnerských vztazích ty, ale nezdá se mi, že by bylo časté, aby se v novém vztahu s někým jiným bývalí partneři nějak dál intenzivně scházeli, přáli si k narozeninám, k Vánocům, aby si posílali pohled z dovolené či aby si dávali dárky k narozeninám. Za mě osobně se spíš budu snažit na danou osobu zcela zapomenout a rozhodně se nebudu snažit ji nějak výrazně často kontaktovat - po rozchodu často zůstávají bolavá srdce, bolavé vzpomínky, a do těch bych nechtěl druhé straně "rýpat" a zároveň bych byl rád, kdyby ani druhá strana do těch mých "nerýpala".
Nuž, nech nám čas a za 10 let se zeptej, jak to dopadlo. Rádi se s Allein o svou zkušenost podělíme. :)
Naposledy upravil(a) simgiran dne neděle 31. 7. 2016, 12:16:37, celkem upraveno 1 x.
Důvod: Upravena citace, povolen BBCode.
Důvod: Upravena citace, povolen BBCode.
Re: Prokletí pedofilie?
Lze asi říci, že lidem s dost možná podobnou preferencí dokáže Váš web nějakým způsobem pomoci.
Já mám na paměti to, co jsme si slíbili, tedy že si za 10 let řekneme jak se odvíjely naše životní příběhy, tedy můj jako životem snad protřelého, životními zkušenostmi zralého běžného většinového tzv. „normal" heterosexuála, která má v životě už více za sebou než před sebou a příběh Kaszův.
A jak jsem z různých médií a jejich starších (dnes už asi archivních) zpráv zjistil, i Kasz není ve vztazích úplným nováčkem. Také si už lecčíms prošel. Zajímalo mě pokračování příběhu s Markétkou, na kterou Kasz čekal cca 6 let, a ono to asi nějak nevyšlo. Stručný výčet je výstižně uveden na aktuální Zpovědnici 8.10.2016:
http://www.zpovednice.eu/detail.php?statusik=964620&orderby=ide
A já přeji Kaszovi, aby mu to tentokrát s Alleinkou už konečně vyšlo jako dlouhodobý a trvalý vztah.
Já mám na paměti to, co jsme si slíbili, tedy že si za 10 let řekneme jak se odvíjely naše životní příběhy, tedy můj jako životem snad protřelého, životními zkušenostmi zralého běžného většinového tzv. „normal" heterosexuála, která má v životě už více za sebou než před sebou a příběh Kaszův.
A jak jsem z různých médií a jejich starších (dnes už asi archivních) zpráv zjistil, i Kasz není ve vztazích úplným nováčkem. Také si už lecčíms prošel. Zajímalo mě pokračování příběhu s Markétkou, na kterou Kasz čekal cca 6 let, a ono to asi nějak nevyšlo. Stručný výčet je výstižně uveden na aktuální Zpovědnici 8.10.2016:
http://www.zpovednice.eu/detail.php?statusik=964620&orderby=ide
A já přeji Kaszovi, aby mu to tentokrát s Alleinkou už konečně vyšlo jako dlouhodobý a trvalý vztah.
Naposledy upravil(a) Allein dne neděle 9. 10. 2016, 1:10:41, celkem upraveno 1 x.
Důvod: Odkazy prosím vkládejte do URL tagů.
Důvod: Odkazy prosím vkládejte do URL tagů.
Re: Prokletí pedofilie?
Ahoj Pavle, děkuji ti za tvé sdílení. Píšeš od srdce, to se pozná. Jen bych chtěla zareagovat na tvoji obavu z toho, že kdyby si měl dceru, tak by si k ní mohl cítil nějakou erotickou přitažlivost. Tak obavu mít nemusí pokud by si o ní pečoval od narození až do, tuším, jejích 2 let, tedy musel by si s ní být v blízkém kontaktu. Děti v tomto období ze sebe vydávají hormony, které v člověku, který jim je nablízku (tak že cítí jejich vůni) vyvolávají ochranářský pud- z biologického hlediska. A tak není možné, aby stejný člověk- pedofil je současně dokázal vnímat jako sexuální objekt. Je na to přímo nějaká studie ;-)
Je to jen něco se si pamatuji ze školy, když jsme to brali v psychologii.
Ať se ti daří a ještě jednou děkuji za tvé upřímné sdílení. :-)
Pokud by sis chtěl popovídat, tak na napiš. ;-)
Je to jen něco se si pamatuji ze školy, když jsme to brali v psychologii.
Ať se ti daří a ještě jednou děkuji za tvé upřímné sdílení. :-)
Pokud by sis chtěl popovídat, tak na napiš. ;-)
-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Chlapci a ženy
- ve věku od: 8
- ve věku do: 14
- Příspěvky: 44
- Dal: 1 poděkování
- Dostal: 5 poděkování
Re: Prokletí pedofilie?
Je na to přímo nějaká studie ;-)
Je to jen něco se si pamatuji ze školy, když jsme to brali v psychologii.
Mohu se zeptat v jaké psychologii?
To mě zaujalo. A teď nevím, jestli se mám smát nebo zvracet?
Vyspím se a uvidím.
Je to jen něco se si pamatuji ze školy, když jsme to brali v psychologii.
Mohu se zeptat v jaké psychologii?
To mě zaujalo. A teď nevím, jestli se mám smát nebo zvracet?
Vyspím se a uvidím.