Chemická kastrace a iné...

[Gabriel Svoboda]

(Pozor, spoiler pro ty, kdo neviděli film Lolita.)

Závěrečný titulek tohoto filmu totiž zní "Humbert Humbert zemřel ve vězení na koronární trombózu 16. listopadu 1950." Zajímavá shoda. Že by tam do něj taky rvali prášky?

[Kuba]

Vidíš, tohle jsem si neuvědomil. A je to snad stejně uvedeno i v knize (mrknu na to). Zajímavá shoda. Ale on toho ve vězení určitě nenaběhal tolik, co já tady po parku nebo na fotbalovém hřišti.

[Kasz]

Nesetkal ses někdy v areálu léčebny s nějakými dětmi? Když jsem tam naposledy byl, po areálu se procházely děti, evidentně ze sídliště si tam přišly hrát...

[Kuba]

Dětí tady je hodně. Dopoledne se tu za hezkého počasí prochází v doprovodu učitelek i celé třídy z blízké ZŠ. No a během festivalu Mezi ploty to tu bylo dětmi teprve přeplněno!

[Kasz]

Dětí tady je hodně. Dopoledne se tu za hezkého počasí prochází v doprovodu učitelek i celé třídy z blízké ZŠ. No a během festivalu Mezi ploty to tu bylo dětmi teprve přeplněno!

Co na to terapeuti ze sexuologického oddělení? :-)

[Kuba]

Oni už jsou na mě zvyklý. Když jsme potom na arteterapii dostali za úkol nakreslit "Můj festival", nakreslil jsem procházející se děti mezi stánky a vynadáno jsem nedostal.

[Jednorozec]

Oni už jsou na mě zvyklý. Když jsme potom na arteterapii dostali za úkol nakreslit "Můj festival", nakreslil jsem procházející se děti mezi stánky a vynadáno jsem nedostal.

Když tě tak poslouchám tak mi ta tvá terapie začíná připomínat mateřskou školku :0) Nebýt toho dopování práškama, mohla by tam být i sranda. Tak mě napadá jak je to vlastně s prací, nemocenským, sociálním pojištěním atd? Z čeho člověk na takovým dlouhodobým léčení žije?

[Kuba]

Z rodičů...

Přivydělat si tu můžeš těžko, sociální a zdravotní pojištění platí stát nebo jsi od toho osvobozen, většina spolupacientů pobírá větší či menší invalidní důchod. A samozřejmě tu máš všechno zadarmo.

No a sranda někdy je, bez ní by to nešlo.

[Jednorozec]

Tomu nerozumím, důchod? Oni díky tomu, že mají nějakou úchylku nemůžou pracovat?

[Gabriel Svoboda]

Toto téma se víceméně změnilo na diskusi o léčbě, takže když diskuse k článku Týdenní úkoly ze sexuologické léčby nebyla založena na standardním místě (a sám ji tam založit nemůžu), otevřu ji tady.

Musím přiznat, že mě článek dost zneklidnil. Ne jeho samotný obsah, ten je jako vždy excelentní, Kuba psát prostě umí - ale právě o to jde: jak ten děsivý systém týdenních úkolů zvládají ostatní, kterým to tolik nejde? V léčebně jsou přece lidé ze všech vrstev, jistě také z těch, kde se i čtení považuje za něco strašně obtížného, co normální člověk pro zábavu nedělá; natožpak samostatné psaní.

Ale děsí mě to i z pohledu člověka, který čte a píše rád - nicméně jen to, co sám chce nebo považuje za účelné. To se mezi léčenými nanajde nikdo, kdo by zastával názor, že dospělý člověk - na rozdíl od školáka - už vyrostl z toho, aby psal nesmysly na zadané nesmyslné téma? Nebo dokonce na povel kreslil? A (jak znám náš postsocialistický systém) nikomu nevadí, že o důvěrnosti esejů a výkresů si může jejich autor nechat jen zdát? Nikdo netrvá na odpovědi na otázku, k čemu něco takového to je, a nikdo nevyžaduje konkrétnější odpovědi než obecné fráze? Nikomu nevadí trávit čas hádáním, co vlastně zadavatel názvem tématu myslel? (Téma "Masky, které používám" je vrchol zadavatelovy arogance, holt vzletný jazyk psychologů, na nepsychology kašlem.) Nikdo se nesvíjí strachy, že to uhodl špatně a v okamžiku zveřejnění díla bude veřejně zostuzen?

Nebo je v léčebně taková nuda a jiné prostředky zábavy jsou zakázány, že se každý nakonec bez protestu dokope k tomu, aby něco stvořil?

Anebo jsem to já, kdo je úplně mimo, a nikdo jiný kromě mě tato traumata ze školních let nemá? (A bohničtí psychologové by si na mě po přečtění tohoto příspěvku smlsli? )

[Kuba]

Tomu nerozumím, důchod? Oni díky tomu, že mají nějakou úchylku nemůžou pracovat?

Pokud jsi v ústavní ochranné léčbě, tak vlivem nemoci (z právního hlediska jsou devianti nemocné osoby), kvůli které jsi dlouhodobě hospitalizován (respektive zavřen v blázinci) nemůžeš vydělávat a tím pádem ti může být přiznán invalidní důchod.

[Kuba]

Musím přiznat, že mě článek dost zneklidnil. Ne jeho samotný obsah, ten je jako vždy excelentní, Kuba psát prostě umí - ale právě o to jde: jak ten děsivý systém týdenních úkolů zvládají ostatní, kterým to tolik nejde? V léčebně jsou přece lidé ze všech vrstev, jistě také z těch, kde se i čtení považuje za něco strašně obtížného, co normální člověk pro zábavu nedělá; natožpak samostatné psaní.

Týdenní úkoly stejně jako prakticky vše ostatní jsou tu hodnoceny stylem: udělal úkol = 2 body, úkol sice udělal, ale nepsal vůbec k tématu, případně úkol extrémně moc odflákl = 1 bod, úkol vůbec neodevzdal = 0 bodů (a postih ve formě minusových bodů, což prakticky potom znamená třeba zákaz odpolední vycházky). Samotná kvalita práce tak na bodování prakticky nemá vliv, ale snad ji terapeuti berou v potaz a dělají si i podle toho na každého z nás názor. Nikdo tak znevýhodněn nebude, terapeuti samozřejmě i vědí, kteří pacienti mají například i mentální handicap a přihlížejí k tomu. Ostatně tak dlouhé práce jako já myslím nepíše z pacientů nikdo, většina ostatních odbude týdenním úkol naškrábáním pár odstavečků během dvaceti-třiceti minut.

Ono také každému jde něco, já zase nerad a blbě kreslím.

Taky ten systém bodování je hodně mírný, dosáhnout stanoveného počtu bodů za týden je v podstatě triviální (a jelikož je bodovaná prakticky jen účast, nejsou ani diskriminovány "pomaleji myslící" osoby). Například já jsem minulý týden přesáhl limit o 80 procent. Že by někdo limit nesplnil se stává spíše výjimečně a to především u lidí, kteří vyloženě kašlou na nějaké terapie či snahu se cokoliv o deviacích naučit.

Ale děsí mě to i z pohledu člověka, který čte a píše rád - nicméně jen to, co sám chce nebo považuje za účelné. To se mezi léčenými nanajde nikdo, kdo by zastával názor, že dospělý člověk - na rozdíl od školáka - už vyrostl z toho, aby psal nesmysly na zadané nesmyslné téma? Nebo dokonce na povel kreslil? A (jak znám náš postsocialistický systém) nikomu nevadí, že o důvěrnosti esejů a výkresů si může jejich autor nechat jen zdát? Nikdo netrvá na odpovědi na otázku, k čemu něco takového to je, a nikdo nevyžaduje konkrétnější odpovědi než obecné fráze?

A víš, že mi zrovna tohle přijde určitým způsobem prospěšné. V běžném životě také musíš dělat věci, například v práci, které tě nebaví, nezajímají nebo se jedná o úkoly, o kterých si myslíš, že jsou hloupě zadané a šlo by to dělat lépe, jenže nadřízený rozhodl a ty musíš poslechnout (nebo si hledat jinou práci).

Asi si nedovedeš představit, jací lidé v léčbě z velké části jsou (aspoň já si to rozhodně nebyl schopen představit, dokud jsem se mezi ně nedostal). Hodně lidí tu v životě nepracovalo, nemají pořádné sociální návyky a pokud mají v budoucnu fungovat v normální společnosti, je prostě bezpodmínečně potřeba, aby se naučili, že holt musí občas dělat i věci, které se jim úplně nelíbí, připadají jim nesmyslné apod.

Projevy nesouhlasu proti léčbě jsou docela běžné a terapeuti to berou s klidem. Jednou na téma ve stylu "Jak se cítím?" kdosi napsal velikými písmeny "JAKO IDIOT ZDE" a snad doteď to visí na nástěnce v jídelně. Pokud se nepletu, onen člověk za to dostal 2 body... Určitě bych to tedy tady neviděl jako nějakou tvrdou autoritářskou školu, kde by chudáčci pacienti byli šikanováni přísnými psychology, kteří jedou podle striktních příruček a nenechají pacienty volně ani dýchat. Naopak, terapeuti jsou fajn a to co tu s námi provádějí je v mnoha ohledech přínosné. A to prosím nepíšu jen proto, že jsem terapeutům o těchto stránkách několikrát říkal a je tedy možné, že to tu čtou. Myslím to vážně (a kdo mě zná ví, že dovedu i k sexuologům být velice kritický. Ostatně, nějakých kritických poznámek se ode mě už nejednou dočkali i zdejší terapeuti).

Nikomu nevadí trávit čas hádáním, co vlastně zadavatel názvem tématu myslel? (Téma "Masky, které používám" je vrchol zadavatelovy arogance, holt vzletný jazyk psychologů, na nepsychology kašlem.) Nikdo se nesvíjí strachy, že to uhodl špatně a v okamžiku zveřejnění díla bude veřejně zostuzen?

Podle mě jsou témata záměrně zadávána poměrně neurčitě, aby více záleželo na každém jednotlivci, co si pod tím představí. Tím pádem potom neexistuje ani žádná "správná" odpověď, do které by se pacient musel trefit. Prostě něco napíšeš a máš dva body, celkem lhostejno, nakolik to bude dávat smysl.

Jinak týdenní úkoly čte a hodnotí někdo z terapeutů (výjimečně si jich to přečte víc, to se stalo třeba minimálně u jedné mé práce, která velmi zaujala - časem se asi také objeví tady), teoreticky si potom týdenní úkol může ještě přečíst předseda spolusprávy (volený z řad pacientů), kteří zapisuje body a tak dostane do ruky sešity s obodovanými úkoly, které potom roznese jejich majitelům. Jinak se písemné úkoly nikde nepředčítají (ani třeba v rámci terapeutických skupin), takže podle mě není důvod, proč by kdokoliv měl cítit veřejné zostuzení.

Nebo je v léčebně taková nuda a jiné prostředky zábavy jsou zakázány, že se každý nakonec bez protestu dokope k tomu, aby něco stvořil?

Se zábavou to obecně nebude nic moc. Jsou tu dvě kulturky s TV, většina pacientů má své rádio, lze chodit do posilovny, posedět na zahradě, v jídelně nebo na kuřárně (většina pacientů má k tomu ještě možnost vycházek po areálu a občasných propustek mimo areál - já zrovna teď taky píšu z domova ), ale obecně vzato opravdu žádná sláva. Hodně lidí proto ještě rádo odpoledne chodí dobrovolně ve svém volném čase do pracovních terapií, aby nemuseli tolik být na baráku.

Byť zrovna já jsem se i na tom baráku vždy dovedl zabavit, hodně jsem četl a teď mohu (momentálně jako jediný z pacientů) ve svém volném čase používat i svůj notebook.

Samozřejmě je taky fajn, jestli si s někým z dvaceti ostatních pacientů "sedneš", skamarádíte se a dovedete se bavit mezi sebou. Mám to štěstí, že jsem tu narazil na jednoho peďáka zhruba mého věku, se kterým si dobře rozumíme, jsme spolu na pokoji a každý večer po večerce kecáme a rušíme noční klid. Takhle může být i léčení opravdu zábavné.

Anebo jsem to já, kdo je úplně mimo, a nikdo jiný kromě mě tato traumata ze školních let nemá? (A bohničtí psychologové by si na mě po přečtění tohoto příspěvku smlsli? )

Jestli to tu budou číst, nevím. Spíš bych řekl, že ne. Ale i kdyby ano, nejsou to zlí lidé a nepředpokládám, že by na tebe podávali trestní oznámení za pomluvu či urážku na cti nebo něco takového.

Třeba já taky opravdu nemám traumata ze školních let, na učení jsem sice kašlal, ale škola mi vždy šla sama od sebe a v pohodě jsem učivo zvládal i na výběrových školách, kam jsem jako talentované děcko chodil už od 4. třídy ZŠ. V tom jsem ale zase v rámci současného kolektivu pacientů naprostá výjimka, maturitu zde nemá téměř nikdo (popravdě si nejsem jist, zda s ní nejsem jediný) a hodně kluků nemá ani dokončené základní vzdělání. Ono ale toho učení a la škola je v rámci léčby hodně málo, až to mě osobně spíše vadí (ale chápu, že jinak by to většina pacientů nezvládala), přeci jen jsem čekal, že o deviacích a sexualitě se toho tady bude říkat víc. Pro mě je tu hodně zajímavé sledovat chování a práci terapeutů, případně se seznamovat s osudy ostatních pacientů, nicméně když pominu to, co jsem nastudoval sám z vlastních knížek, o parafiliích atd. jsem se tu za 3,5 měsíce nedozvěděl vůbec nic (zase je pravda, že možná ještě nikdy do léčení nepřišel člověk s mými znalostmi, ostatně i ve znaleckém posudku od soudu mám uvedeno, že mám náhled na deviaci, což jsem ještě u nikoho jiného neviděl).

[Gabriel Svoboda]

Ve škole mi vadily neexaktní kreativní předměty (sloh, výtvarka), kde si učitel mluvil svým vlastním jazykem a já jsem prostě byl hozen do vody a musel jsem plavat a doufat, že správným směrem. Skoro vždy jsem doplaval dobře, škola mi šla, a vzhledem k mimořádně dobrému kolektivu na ni ani nemám špatné vzpomínky. Jen mi tvůj článek připomněl i tu její horší stránku.

Principiálně mi tedy nevadí dělat to, co mě nebaví, vadí mi dělat něco, co nemá jasně daná pravidla (nebo účel, ze kterých se ta pravidla dají dovodit). Jestliže hlavním účelem týdenních úkolů je bodový zisk a žádná velká publicita se nekoná, pak jsem uklidněn. Chápu, že většině pacientů nejde dát úplně volný režim.

Díky za podrobné vysvětlení všeho, užívej si domova a nezdržuj se připomínáním si léčby.

[Kuba]

Díky za podrobné vysvětlení všeho, užívej si domova a nezdržuj se připomínáním si léčby.

To je dobrý, rád vás nechám nakouknout pod pokličku léčby. Určitě to pro nikoho z nás není ztracený čas, zvlášť když jsem takhle na dopoledne a odpoledne neměl nic moc v plánu. Ale za chvíli půjdu za jednou malou holčičkou (její rodiče o mně ví všechno a i terapeuti ode mě ví, že se s ní občas vídám), tak se potom z fóra odmlčím (aspoň teda vidíš, že terapeuti opravdu nejsou příšerní, když mě nechají vídat se s dítětem, byť je to samozřejmě v kontextu toho, že jsem jednak pod práškama a potom taky s onou holčičkou nebývám úplně sám).

[Kasz]

Mé poděkování v předchozím případě patří těm, kteří se hystericky nebojí... A zajímaly by mě samozřejmě podrobnosti o té holčičce a její rodině, atd... Pokud by ses mohl rozepsat, bylo by to fajn. :-)

[MR_Xguard]

Bojím se, že bych se v takové situaci (ústavní léčba) uzavřel do sebe a odmítal se světem spolupracovat.

[Kuba]

Mé poděkování v předchozím případě patří těm, kteří se hystericky nebojí... A zajímaly by mě samozřejmě podrobnosti o té holčičce a její rodině, atd... Pokud by ses mohl rozepsat, bylo by to fajn. :-)

Tohle je bohužel problematické z pohledu ochrany jejího soukromí a soukromí jejích rodičů. Asi by nebylo (nejen) pro ně dost příjemné, kdyby se nějaký bulvární pisálek chytil toho, že ke svému dítěti vědomě pouští pedofila. Ještě popřemýšlím, kolik sem toho mohu napsat. Ale moc toho z výše zmíněného důvodu asi nebude.

[Gabriel Svoboda]

Díky moc za úryvky z deníku, hodně zajímavé čtení.

[Kuba]

Jsem rád, jestli to někoho zaujalo.

Časem přihodím další zápisky.

[Gabriel Svoboda]

Po přečtení dalších zápisků z deníku jsem o léčbě ztratil iluze, je to prostě komunismus odměn a komunismus trestů. Snad alespoň 17. listopadu každý rok se tento systém na jeden den opustí.

Ohledně těch náramků bych napsal ombudsmanovi.