Pro mě samotného byly telefonáty s tebou užitečné v tom, že jsem si uvědomil, že potřebuji uzdravení. Nikoliv ale z pedofilie. Pedofilie není můj největší problém a i kdyby mě Bůh z pedofilie zázračným způsobem uzdravil, můj skutečný problém by to teď jen zhoršilo. Víc nechci psát veřejně, je to příliš osobní.
Nicméně jsou dvě věci, ve kterých s tebou nemohu souhlasit. Tou první věcí je tvůj postoj, že pedofilie je strašná nemoc. Strašná nemoc je leukemie, strašná nemoc je schizofrenie. Na tu první se umírá, ta druhá ovlivňuje myšlení člověka a jeho vnímání reality. A je otázkou, na kolik je schizofrenií postižený člověk zodpovědný za svoje činy.
Na pedofilii se dá nahlížet různými způsoby. Dá se na ni nahlížet i jako na nemoc. A z čistě finančních důvodů jsem rád, že na ni tak nahlíží i naše legislativa a zdravotní pojišťovny. Ale není to nic, na co by se umíralo. I když pravda je, že všichni pedofilové jednou umřou
. A dále pedofil je člověk, který je zcela při smyslech a zodpovědný za svoje chování. Pokud jsem v minulosti něco spáchal, spáchal jsem to já, nespáchala to moje pedofilie. Mám-li to říct jinak, pokud bych měl sám sebe soudit za nějaký "pedofilní přestupek", sám sobě bych si pedofilii neuznal jako polehčující okolnost. Tou druhou věcí je, že souhlasím s tebou v tom, že nám Bůh odpustil naše hříchy a provinění, jsme vykoupeni Kristovou krví a máme v Kristu novou identitu. Ale nesouhlasím s tím, že nová identita v Kristu znamená automatické uzdravení že všech nemocí.
Ano, je pravda, že Bůh dělá zázraky. A že vyslýchá modlitby za uzdravení. Ale pravdou také je, že mnohé modlitby za uzdravení zůstávají bez odpovědi. A v Bibli máme dokonce zaznamenaný případ, kdy Bůh na opakovanou modlitbu apoštola Pavla za uzdravení "ostnu" v těle odpověděl zamítavě. Nevíme, co bylo Pavlovým ostnem, Pavel se nám s tím nesvěřuje, historikové jen vyslovují spekulace. A ono je nakonec nejlepší, že Pavel nepíše, co ho trápilo, protože takže si v tom každý při čtení Bible představí to svoje. Takže pokud se mám připojit ke spekulacím, co když apoštol Pavel by taky pedofil? Nejspíš to je blbost, ale nemožné to není. Sám o sobě psal, že ho Bůh nepovolal k životu v manželství, ale k životu jako svobodný. A také celý svůj života zasvětil cestování, zvěstování evangelia, zakládání a budování nových sborů a psaní dopisů. Ženatý člověk s rodinou by si těžko mohl dovolit takové nasazení. A taky si dovedu představit, že i na takového člověka občas přišla chvíle, kdy si přál všeho nechat, usadit se na jednom místě, mít ženu, rodinu, blízké přátele a v poklidu pracovat a vychovávat děti. Že přišla chvíle, kdy si přál být "normální" a vést "normální" život.
Jak říkám, nejspíš to bude blbost, ale teoreticky to možné je.
A pokud mám něco uvést z vlastního života, sám jsem po svém obrácení jedno uzdravení zažil. Tenkrát jsem hodně koktal a nedokázal ze sebe dostat souvislou větu. Jako malý jsem chodil k logopedovi, ale moc mi to nepomohlo. No a poté, co jsem se stal křesťanem, jsem se za to začal modlit. A jednou se mě Bůh zvláštní způsobem dotkl a já přijal od Boha zaslíbení, že budu mluvit normálně. A pak se několik měsíců vůbec nic nedělo, ale modlil jsem se ve víře dál. A pak ode mne Bůh odejmul nervozitu a strach ze selhání. Předtím když jsem šel po ulici a zdálky zahlédl učitele, jak jde proti mě, dostavila se taková křeč a nervozita, abych se při vyslovení pozdravu nezakoktal, že jsem raději rychle přešel na druhou stranu ulice. A tohle zmizelo. Z ničeho nic. Přes noc. Prostě jedno ráno jsem se vzbudil a bylo to pryč. Když jsem šel po ulici a zdálky uviděl na chodníku učitele, už jsem se mu nevyhýbal. Sice jsem se při pozdravu zakoktal, ale nervozita a strach ze selhání už v tom nebyly. Všechno ostatní pak bylo jen dílem času. Moje řeč od toho dne začala zlepšovat a do dvou let jsem mluvil naprosto plynně. No a dnes můžu mít příležitostně v naší církvi kázání
Měl jsem kamaráda, koktal taky. Taky uvěřil. Taky se modlil. A víš, co se stalo? Nic. Už jsem ho hodně dlouho neviděl, ale když jsme se potkali naposledy, koktal pořád. Co myslíš, modlil se špatně? Nebo málo věřil? Nebo má ve svém životě nějaký skrytý hřích? Nevím. Ale vidím jako nebezpečné podsouvat takovému člověku, že je špatný křesťan, nebo že není dostatečně obrácený a že chyba je v něm. Prostě Bůh je svrchovaný, a proč se jednoho člověka rozhodne uzdravit a druhého ne, je v jeho kompetenci. Můžeme ho za to nenávidět, nebo mu prostě důvěřovat. Můžeme se ptát proč. A můžeme, ale také nemusíme dostat odpověď.
Květáku, jestli se tvém případě opravdu jedná uzdravení z pedofilie, tak buď rád, že si Bůh vybral právě tebe
A buď za to vděčný. A nech čas, ať to prověří. A i když to říkám nerad, nepochybuj o Bohu, ale buď připraven na to, že se to i po letech může vrátit (bohužel mluvím z vlastních zkušeností). Mám-li to přeložit do křesťanského slangu, buď připraven na to, že Ďábel může na tvoji novou identitu v Kristu útočit. Ale moc tě prosím, nesnaž se tady někomu podsouvat, že pokud je někdo pedofil a křesťan zároveň, tak že je s ním něco špatně.
