Najkrajšie slová o deťoch časť 1/6

[DeepInHeart]

úprava textu priebežne

Žádná společnost, až do současnosti, nebyla schopna dát svobodu svým dětem, aby mohly být samy sebou. Zdá se to být riskantní, mohly by
se totiž stát rebely, nemusely by následovat náboženství svých praotců, mohly by si myslet, že velcí politikové nejsou skutečně velcí,
nemusely by věřit ve vaše morální hodnoty a nalezly by své vlastní morální hodnoty, nalezly by svůj vlastní životní styl, nebyly by replikami,
neopakovaly by minulost, byly by to bytosti budoucnosti
Toto vzbudilo strach, že by mohly jít jinou cestou, a tak dřív než by sešly z cesty, se jim každá společnost snaží dát určitý směr, jak žít,
určitou ideologii – co je dobré a co je špatné, určité náboženství, určité posvátné spisy. To jsou způsoby, jak vytvořit osobnost, a osobnost
funguje jako vězení a vy mi říkáte, že chcete zlepšit tuto osobnost – jste svůj vlastní nepřítel?
Ale nejste to pouze vy. Miliony lidí na světě znají pouze svoji osobnost, nevědí, že je zde ještě něco víc než jen osobnost. Zcela zapomněli
sami na sebe a zcela zapomněli dokonce i na způsob, jak se dostat k sobě samým. Všichni se stali herci, pokrytci. Stali se loutkami v rukách
kněží, politiků, rodičů a dělají věci, které nikdy nechtěli dělat, a nedělají věci, které by si přáli dělat.
Za hranice mysli-osho

Kdyby byl člověk ponechán na pokoji, neotrávený, pak by láska byla jednoduchá, velmi jednoduchá. Pak by s ní nebyl žádný problém. Byla by jako plynoucí voda, jako stoupající pára, jako kvetoucí stromy, zpívající ptáci. Byla by tak přirozená a spontánní!
Ale člověk není nechán na pokoji. Jakmile se narodí dítě, utiskovatelé jsou připraveni vrhnout se na něj, rozdrtit jeho energii, narušit ho do takové míry, narušit ho tak hluboce, že ten člověk nikdy nezjistí, že žije falešný život, pseudoživot, že nežije tak, jak měl žít, takový život, pro jaký se narodil; že žije něco umělého, umělohmotného, že toto není jeho pravá duše. Proto jsou na tom miliony lidí tak mizerně – protože někde cítí, že jejich pozornost byla odvedena, že nejsou sami sebou, že něco zásadního není v pořádku…

A nejen to, ve skutečnosti společnost brzdí jakoukoliv snahu milovat. Rodičům se nelíbí, když se jejich děti zamilují. Žádnému otci se to nelíbí, žádné matce se to nelíbí; ať už mají jakékoliv výhrady, žádnému otci, žádné matce se nelíbí, když se jejich děti zamilují. Líbí se jim domluvené manželství.
Proč? Protože jakmile se mladík zamiluje do ženy nebo dívky, odchází od rodiny; vytváří novou rodinu, svou vlastní rodinu. Samozřejmě je proti své staré rodině, vzdoruje, říká: „Teď jdu pryč, založím si svůj vlastní domov.“ A vybere si svou vlastní ženu; otec s tím nemá nic společného, matka s tím nemá nic společného, vypadá to, že byli úplně odříznutí.

Svět přestane s válkami, pouze když se do něj opět dostane láska. Politici nechtějí, abyste milovali, společnost nechce, abyste milovali, rodina vám nedovolí, abyste milovali. Všichni chtějí ovládat vaši energii lásky, protože to je jediná energie, která existuje. Proto existuje strach.
osho-odvaha

I vy to učíte. Když onemocní malé dítě, celá rodina se o něj stará. To je absolutně nevědecké. Když je dítě nemocné, postarejte se o jeho tělo, ale nevěnujte tomu přehnanou pozornost. Je to nebezpečné, protože se vaše starostlivost může začít s nemocí spojovat…, což se musí stát, pokud se to děje znova a znova. Kdykoliv dítě onemocní, stává se středem pozornosti celé rodiny: tatínek přijde a sedne si k posteli a zajímá se o jeho stav a přijde doktor i sousedé začnou přicházet a přátelé se vyptávají a lidé mu nosí dárky… Dítě si na to může příliš zvyknout; může to tolik lichotit jeho egu, že už možná nebude mít zájem o své uzdravení.

osho-odvaha

Nikdo není tím, čím měl být na základě existence. Společnost, kultura, náboženství, vzdělání, to všechno se spiklo proti nevinným dětem. Mají veškerou moc – dítě je bezmocné a závislé, takže z něj dokáží udělat cokoliv, co z něj chtějí mít. Nedovolí žádnému dítěti, aby dorostlo do svého přirozeného osudu. Všechny jejich snahy jsou zaměřeny na to, aby z lidských bytostí udělaly užitečné pomůcky. Kdo ví, zda dítě, které je ponecháno samo sobě, bude užitečné investičním zájmům? Společnost to nechce riskovat. Zmocní se dítěte a začne je tvarovat do něčeho, co potřebuje.
V jistém smyslu zabíjí duši dítěte a dává mu falešnou identitu, aby mu jeho vlastní duše, jeho bytost, nikdy nescházela. Falešná identita je náhražkou. Ale tato náhražka je užitečná jedině v davu, který vám ji dal. Jakmile jste sami, všechno falešné se začne rozpadat a začne se projevovat to opravdové, co bylo potlačeno. Proto tolik strachu ze samoty

Jen se podívejte na malé dítě – podívejte se do jeho očí, na jeho svěžest. To všechno je překryto falešnou osobností...osho-odvaha

Dítě tancuje a poskakuje a pobíhá kolem dokola. Ze-
ptejte se jej: „Kam jdeš?“ Nejde nikam — bude vás po-
važovat za blázna. Děti si pořád myslí, že dospělí jsou
blázni. Co je to za nesmyslnou otázku: „Kam jdeš?“ Co-
pak je třeba někam chodit? Dítě na takovou otázku prostě
odpovědět nemůže, protože ten dotaz nemá smysl. Ono
nikam nejde. Jenom pokrčí rameny. Řekne: „Nikam.“
Pak se mysl, zaměřená na cíl, zeptá: „Tak proč pobíháš?“
— protože podle nás má nějaká aktivita smysl, jenom po-
kud někam směřuje.
osho-tvorivosť

Pokud jste ale přesvědčeni, že nejste tvořiví, pak tvo-
řiví nebudete — protože přesvědčení není zanedbatelné.
Dokáže otevřít, nebo zavřít dveře. Jestliže se držíte špatné-
ho přesvědčení, bude to pro vás jako zavřené dveře. Pokud
jste přesvědčeni, že nejste tvořiví, pak tvořiví nebudete,
protože toto přesvědčení bude neustále popírat a rušit jaké-
koliv možnosti. Nedovolí vaší energii volně proudit, pro-
tože si budete neustále říkat: „Jsem netvořivý.“
Všechny nás to tak učili. Jen velmi málo lidí se po-
kládá za tvořivé — několik výtvarníků, několik básníků,
jeden z milionu. To je ale šílené! Každá lidská bytost se
narodila jako tvůrce. Podívejte se na děti: všechny děti
jsou tvořivé. Jejich tvořivost ale postupně ničíme. Po-
stupně jim vnucujeme nesprávná přesvědčení. Postupně
je rozptylujeme. Postupně je děláme čím dál vypočítavěj-
šími, ambicióznějšími a politickými.
OSHO TVORIVOST
Musíte vzít svůj život do vlastních
rukou. Musíte se zbavit toho, co jste se naučili špatně. Mu-
síte se zbavit nesprávných, hypnotických sugescí, které
jste si osvojili ještě jako děti. Zbavte se jich! Očistěte se
od všeho, čemu vás naučili… a najednou uvidíte, že jste
tvořiví.
OSHO-TVORIVOST
Jen velmi málo lidí se pokládá za tvořivé — několik
výtvarníků, několik básníků, jeden z milionu.
To je ale šílené! Každá lidská bytost se narodila
jako tvůrce. Podívejte se na děti: všechny děti
jsou tvořivé.

1.Staňte se opět dítětem
Staňte se opět dítětem, a budete tvořiví. Všechny děti
jsou tvořivé. Tvořivost potřebuje svobodu — osvobození
od mysli, osvobození od vědomostí, osvobození od před-
sudků. Tvořivý člověk je ten, kdo dokáže vyzkoušet nové.
Tvořivý člověk není robot. Roboti nejsou tvořiví, pouze
opakují.
Proto se opět staňte dítětem — a budete překvapení,
jak jsou všechny děti tvořivé. Všechny děti, ať se narodí
kdekoliv na světě, jsou tvořivé — my jim ale jejich tvoři-
vost nenecháváme. My jejich tvořivost drtíme a zabíjíme,
udupáváme ji; učíme je, jak dělat věci správně.
Pamatujte si, že tvořivý člověk zkouší neustále ne-
správné způsoby. Pokud se vždy snažíte všechno dělat
správně, tvořiví nikdy nebudete, protože „správný způ-
sob“ je způsob, který objevili jiní. A správný způsob
samozřejmě znamená, že něco dokážete, že budete vý-
konní, budete vyrábět, budete řemeslníkem, ale nebudete
tvůrcem.

Znovu si připomeňme, že každé dítě se rodí se schop-
ností být tvůrcem. Všechny děti bez výjimky zkoušejí být
tvůrci, ale my jim to nedovolujeme. Ihned je začneme
učit, jak dělat věci správně — a jakmile se to naučí, sta-
nou se z nich roboti. Pak to správné dělají znovu a znovu
a znovu, a čím víc to dělají, tím jsou výkonnější. A čím
jsou výkonnější, tím jsou váženější.
Ve věku od sedmi do čtrnácti let se s dítětem děje vel-
ká změna. Psychologové tento jev zkoumali… Co se děje
a proč?
Mozek se skládá ze dvou hemisfér, máme dva druhy
mysli. Levá hemisféra je netvořivá — je technicky velmi
zdatná, ale naprosto netvořivá. Dokáže něco udělat jedi-
ně tehdy, když se to nejprve naučí — a dokáže to velmi
efektivně, dokonale, mechanicky. Levá hemisféra je he-
misférou zdůvodňování, logiky, matematiky. Je to hemi-
sféra výpočtů, chytrosti, disciplíny, pořádku.
Pravá hemisféra je pravým opakem. Je hemisférou cha-
osu, ne pořádku; je hemisférou poezie, ne prózy; je hemi-
sférou lásky, ne logiky. Má velký cit pro krásu, dokáže být
velmi originální — ale není výkonná, nemůže být výkonná.
Tvůrce nemůže být výkonný, musí experimentovat.
Tvůrce se nemůže nikde usadit. Tvůrce je pobuda, tu-
lák se spacákem. Jistě, může se zdržet přes noc, ale ráno
už zase mizí — proto říkám, že je to tulák. Není to domácí
pán. Nedokáže se usadit; usadit se by pro něj byla smrt.
Je vždy připraven riskovat. Je do riskování zamilovaný.
Ale to je pravá hemisféra. Když se narodí dítě, pracu je
pravá hemisféra; levá hemisféra nepracuje. Pak začneme
dítě učit — bez znalostí, nevědecky. Celá staletí se učíme,
jak přesměrovat energii z pravé hemisféry do levé hemi-
sféry. Jak zastavit pravou hemisféra a nastartovat levou
o tom je celý školní systém. Od školky až do vysoké
školy spočívá veškeré naše takzvané vzdělávání ve snaze
zničit pravou hemisféra a podporovat levou hemisféra.
Než je dítěti čtrnáct let, tak se nám to podaří — a dítě je
zabito, zničeno.
Pak už není dítě divoké — stane se z něj občan. Naučí
se disciplíně, řeči, logice, próze. Začne ve škole soupeřit,
stane se egoistou, naučí se všem těm neurotickým věcem,
které ve společnosti převládají. Čím dál víc se začíná za-
jímat o moc, o peníze, o to, jak dosáhnout vyššího vzdě-
lání, aby mohlo získat větší moc. Jak vydělat víc peněz,
jak si postavit velký dům a podobně… Mění se. Pravá he-
misféra pracuje čím dál míň — anebo pracuje, jenom když
spíte, ve snu. Anebo když si občas dáte nějakou drogu…
Na Západě jsou drogy tak přitažlivé jen proto, že se
zde podařilo díky povinnému vzdělání naprosto zlikvi-
dovat pravou hemisféru. Západ se stal příliš vzdělaným
znamená to, že šel do extrému, stal se jednostranným.
Teď nemá na výběr… Dokud se však neobjeví něco, co
pomůže opět oživit pravou hemisféru na vysokých ško-
lách a univerzitách, problém s drogami nezmizí. Drogy
se v žádném případě nedají zakázat jenom zákonem.
Nedá se to vynutit, dokud nedojde k obnovení vnitřní
rovnováhy.
Přitažlivost drog spočívá v tom, že okamžitě přesmě-
rují energii z levé do pravé hemisféry. To je všechno, co
droga dokáže. Celá staletí do dělal alkohol, teď jsou ale
k dispozici mnohem lepší drogy — LSD, marihuana, psilo-
cybin, a v budoucnosti přibudou ještě další a lepší.
Zločincem není ten, kdo drogy bere, zločinci jsou po-
litici a vzdělavatelé. To oni jsou na vině. Přinutili lidskou
mysl jít na jednu stranu, do extrému — do takového extré-
mu, který vyprovokoval potřebu odporu. A tato potřeba je
opravdu nesmírná! Z lidských životů zcela vymizela poe-
zie, krása, láska — jedinými bohy jsou peníze, moc a vliv.

Jestliže se děti budou
učit, že jejich mysl má dvě strany, a když se budou učit
obě používat, i to, kdy kterou používat… V některých si-
tuacích potřebujeme jenom levou hemisféru, třeba když
musíme počítat — na trhu, v každodenních záležitostech
• a jindy zase pravou hemisféru.

Pracovní morálka patří minulosti; je třeba sejí zbavit.
A celý vzdělávací systém musí projít velkou revolucí.
Lidé by se neměli nutit, děti by se neměly nutit opakovat
zaběhané vzory. Co je vlastně vaše vzdělání? Zamysleli
jste se někdy nad tím? Vždyť je to jenom trénink paměti.
Nečiní vás to inteligentnějšími, spíš víc a víc neinteligent-
ními. Dělá vás to hloupými! Každé dítě vstoupí do školy
velmi inteligentní, ale málokdy se stává, že člověk vyjde
z univerzity a je ještě pořád inteligentní — stává se to veli-
ce zřídka. Univerzita téměř vždy zvítězí. Ano, dostanete
diplom, ale za jakou cenu: přišli jste o svou inteligenci,
přišli jste o radost, přišli jste o život — protože vám pře-
stala fungovat pravá hemisféra.

Ti nejpitomější lidé
jsou pokládáni za nejinteligentnější. Je to velice polito-
váníhodný stav.

Ti, kdo jsou inteligentní, možná do společnosti neza-
padnou. Víte o tom, že Albert Einstein neudělal maturitu?
Měl tak tvořivou inteligenci — bylo pro něj těžké chovat
se tak stupidně jako všichni kolem něj.

OSHO- TVORIVOST


Za prvé: Druh a způsob výchovy člověka
hraje rozhodující úlohu.
Je-li člověk nešťasten, je zato stále nějak odměňován,
a je-li šťastný, cítí se nějak zkracován.
Probuzené dítě cítí okamžitě rozdíl:
vždycky, je-li nešťastné,
jsou k němu všichni příjemní.
Je odměňováno sympatiemi.
Každý se pokouší, aby byl láskyplný,
jak je jen možné.
Je odměňováno láskou.

A ještě více, je-li dítě nešťastné,
je mu věnováno více pozornosti.
Pozornost je potravou pro pocit já
a působí jako alkoholický stimulátor.
Dává nám energii,
a pociťujeme, že jsme někdo.

Dítě se učí těmto pravidlům velmi brzy.
Chytrostí je, vypadat nešťastně;
pak jsou všichni přátelští a člověka si všímají.
Vyhlížej nemocně a dosáhneš jisté důležitosti.
Nemocné dítě se stane diktátorem
a co dítě řekne, udělá se.
Je-li dítě šťastné, nikdo mu nenaslouchá.
Daří-li se mu dobře, nikdo se o ně nestará.
Od začátku se učíme bídě, smutku,
abychom chránili pesimistické, tmavé stránky života.
To je to jediné.

Od začátku vychováváme své děti k nešťastnému bytí,
proto si později vybírají jen neštěstí.

Každé dítě se narodí extatické.
Každé dítě je při narození božské
a každý člověk umírá jako zpátečník

Pokud se z toho nezotavíte,
a nevrátíte své dětství,
nemůžete se stát bílými mraky,
o nichž jsem hovořil

Toto je veškerá námaha, celá jóga:
Jak se stát znovu dítětem?
Budete-li chtíti znovu své dětství,
budete osvobození od bídy.
Ne, že by dítě nemělo nešťastné momenty,
ty má jistě,
ale nežije v neštěstí.

Tomu je třeba rozumět:
dítě může být nešťastné,
nesmírně nešťastné v jediném okamžiku,
ale je tak dokonale ponořeno ve svém neštěstí,
že je s ním v jednotě,
že neexistuje žádné rozdělení mezi ním a jeho pocitem.
Dítě není neštěstím rozděleno,
nepozoruje neštěstí jako něco odděleného od něho.
Dítě je neštěstí samo -
tak mocně je v něm rozpuštěno.

Jste-li jednotou se svým neštěstím,
není již neštěstí neštěstím.
Je-li člověk plně jednotou,
je uprostřed ní vlastní krása.

Podívejte se na dítě, míním na nezkažené dítě,
které se vzteká.....
Veškerou energií je vztek,
nic není zadržováno,
nic není utajováno.
Dítě se stává čistým vztekem,
nikdo je uvnitř nekontroluje,
ani jím nemanipuluje.
Není zde rozumu.
Dítě se nevzteká -
stává se samo vztekem.
Vizte tu krásu, rozkvět vzteku.
Dítě nevypadá ošklivě,
je ve svém vzteku krásné.
Vypadá jednoduše živěji, vitálněji,
intenzivněji - vulkán připravený k výbuchu.
Tak malé dítě a tolik energie.....

Později je dítě klidné.
Docela mírné a odpojené.
My si myslíme, že je špatné být tak vzteklým,
ale dítě to jako špatné nepociťuje.
Pro něho to byl přínos.
Jste-li s něčím v jednotě,
cítíte se šťastnými.

Cítí-li se člověk od něčeho oddělen,
odloučen, ba, je-li to i radost,
cítí se špatně.

To je tedy klíč.
Býti oddělen, jako ego,
je podstatou veškerého neštěstí.
Osho-mrak

[Gabriel Svoboda]

Tak na tomhle jsi pracoval celou tu dobu, co jsi byl pryč? No, je to na mě moc dlouhé a složité, ale postupně si to přečtu.

[Myš]

Zajímavý text. Osho má mnoho velmi podnětných myšlenek, a ať už člověk s některými souhlasí nebo ne, je dobré si přečíst o trochu jiném pohledu na svět. Každopádně na jakéhokoliv guru je třeba se dívat s nadhledem, a to jak Oshovům ašrám fungoval v letech jeho největší slávy, je toho jasným důkazem.