K tomu jedna historka ze života: Jednou jsem seděl na zastávce a vedle si hrála skupinka školáků, co čekali na autobus. (Nešmíroval jsem, vážně!!
) Autobus přijel, děti odjely a já koukám, že vedle mne na lavičce zůstala růžová školní brašna. Tak jsem si nechal ujet svůj autobus, co mezitím dorazil a čekal...A za pár minut už tu byla - holčička se starším bráchou: "Jé je tady! Hurá..." Nechlubil jsem se, že jsem jí tu tašku strážil, ale přestože je to tak 10 let zpátky, stále si pamatuju, jak je fajn vidět, že má holčička radost! A v duchu se tetelit, že i mojí zásluhou:-))