
V tu chvíli jsem se přestal soustředit na knížku a začal přemýšlet o nastalé situaci. V ideálním světě bych došel za její mamkou, nabídl jí, že se o dceru postarám a zajistím, aby se jí nic nestalo a vystoupila tam, kde má. Sedl bych si k té dívce a cestu bychom si náramně užili. Žel ideální svět není, a tak jsem jen zpovzdálí pozoroval. Holčička stáhla okno a chvilku si povídala s maminkou na peronu. Pak okno zase zavřela, ale když ho chtěla znovu otevřít, tak jí to nešlo. Chvíli jsem ji sledoval, jak bojuje se západkou a když jí to stále nešlo, zvedl jsem se a došel jí pomoci. Za to jsem si vysloužíl milé poděkování od obou, což mne velice potěšilo. Zbytek cesty jsem pak sledoval, jestli se něco neděje. Byl jsem připraven zasáhnout, kdyby ji třeba někdo nějak obtěžoval. Původně jsem si myslel, že pojede třeba jen jednu, dvě zastávky, ale ona v tom vlaku byla přes dvě hodiny! Dokonce jsem vystupoval později než ona, tak jsem na ni ještě potom myslel (a modlil se), aby se ji nic nestalo. Byla už tma a ve vlaku nebylo moc lidí. Sám bych asi takhle malou dceru vlakem nepustil.
Mimochodem průvodčí byl pěkně na nic. Vůbec si jí nevšímal. Prostě naprosto nedostatečně pedofilní. Bejt na jeho pozici, na ostatní cestující kašlu, ať si jedou načerno

Když jsem v průběhu cesty šel na záchod a vracel se pak kolem jejího sedadla, koukal jsem, jak civí do mobilu... Co taky mohla jiného dělat takovou dobu. Mrzelo mne, že společenské nastavení je takové, že kdybych za ní přišel a rozvinul konverzaci, měl bych 70% šanci, že skončím na další zastávce v kolejích se zlomenou čelistí (+10% šanci že mimo zastávku

Co vy? Jak byste si počínali? Pokusili byste se navázat kontakt? (BL kamarádi nechť si na místě holčičky představí osamělého kutíka)
A byla fakt krásná...