To (corniis)

[corniis]

Ahojte.

Dlouho jsem přemýšlelo, co a jak, jestli vůbec, zda ano či ne a prostě... Nakonec mě moje "Bajkalská" psychika donutila k tomu se tady taky objevit. Prvně jsem myslelo, že to zvládnu bez jakékoliv komjunikejšn a jakýchkoli konekšnz, ale už asi ne-e.

Nerad se takhle nějak důležitě, sebemrskačsky/ztrápeně/velkolepě představuju, kor na těchhle internetech, tak se to budu snažit zkrátit.
Jelikož jsem asi poněkud složitější osobnost, co se pohlaví týče, říkám si "to". Občas se na těchhlenctěch internetech projevuju trapně ve středním rodu.

Na to, že jsem poněkud mozkem i sexualitou jinde, než ostatní děti, jsem přišel, když mi bylo asi tak 8 let. Už v opravdu ranném dětství jsem se jakýmsi mě dnes neznámým způsobem zapletl s kamarádem, se kterým jsme "chodili za oponu uklízet hračky" ve školce, ale rozdělila nás základka, kdy on šel do "áčka" a já do "béčka". Taková ta první dětská rána, kdy jsme se pak už prakticky až do osmé třídy neviděli, nekomunikovali a nijak se neprojevovali, protože jeho rodina žila později i na úplně jiné úrovni a on sám si holt našel jiné kamarády právě tam. Už ale v prvních třech ročnících základky jsem se tak nějak silně soustředil na sebe a měl jsem z jistých důvodů - kvůli kterých si tady nebudu vylévat srdíčko - na sebe čas, a tedy jsem byl mentalitou poněkud jinde, než mí vrstevníci, ne-li i děti o několik let starší. Prakticky sám jsem se vychovával a sám jsem se dokopal až do téhle hnusné dospělosti, kdy, byť i přes můj relativně nízký věk, mám vlasů méně než míval můj děda, stal se ze mě cynik, pseudo-senilní, ztrápený, zoufalý blbec, zamrzlý na jednom místě, který nesnáší dnešní stereotyp a není schopen do něj zapadnout, ani kdyby trakaře padaly.

Jsem totiž pořád to dítě a nevím, jak svůj mozek dokázat přesvědčit o tom, že "ono to všecko přece bude dobrý...!". O to horší je to, když tenhle stav musím přede všemi tajit, nemůžu se ve své nynější situaci projevovat jako Já a kvák dále. A pak tady je ta stránka sexuality. Rozepisovat se tady nebudu, ale můj mozek se někdy ve čtrnáctém věku rozhodl mi udělat v hlavě bordel tím, že ve mě probudil hromady a hromady úchylek, deviací, fantasií, které jenom čekají na nakopnutí. Naštěstí jsem z těch, co v sobě všechno dusí (to aby to tam přeci pořádně vřelo a čekalo na svůj moment) a umí se ovládat, i když mi omlátíte hlavu o umyvadlo jako tehdá v první třídě kvůli pastelce, kterou ukradl Adam Bílý a ne já. I když mi ve čtvrté třídě napíšete vzkaz na tabuli ve stylu "Jméno Příjmení - my tě na té oslavě nechceme", nesednu si na prdel a nebudu brečet, protože to je oslava mé tehdy nejlepší kamarádky, která tehdy neřekla ani pšouk a stejně tak i ten nejlepčí učitel pod sluncem nehne ani brvou, když přijde do třídy a vidí to. A když mě pak na konci deváté třídy začnete mít rádi jen proto, že se vám na dementním sraze pojmenovaném "poznejme své spolužáky pořádně" vybliju do tváře o tom, že opravdu nepotřebuju šikanovat i ve škole, jelikož toho mám dostatečně doma, tak se vám jen vysměju do ksichtu.
Jsem pacifista, klidný, nikdy jsem neublížil ani mouše a nehodlám s tím začít ani dnes. Tahle slova mi stačí k tomu, abych sám věděl, že stejně tak to je v mém vztahu k dětem a dospívajícím rošťákům. Jinak to prostě nebude.

Děti miluju nade vše a byť jsem od jejich společnosti odstřižen již nějaký ten rok, jelikož mě jisté okolnosti převyšující mou hlavu donutily osamostatnit se v silně nízkém věku, onen optimistický stav Zoufalý mě asi natolik miluje, že mi mou divnou existenci zvládne omlátit o hlavu přinejmenším jedenkrát denně.

Sám nevím, jak moc otevřený chci být, takže ani nevím, co na sebe chci všechno prásknout, ale vím, že když moc mluvím, nejdu zastavit, takže raději tenhle příspěvek-nepříspěvek ukončím hned teď a tady.
Omlouvám se a všechny vás zdravím.

[Silesia]

Vitej na fóru. Necht se s námi citiš příjemě a bezpečně.

[Myš]

Ahoj, vítej. Jak jsi se již ptal na chatu, i na ČEPEKU se řeší i různé další odchylky a deviace. Potkáš tu široké spektrum lidí, a každá to má trochu jinak a trochu jinak to dává najevo. Stejně tak dětství tu ne každý měl růžové. Sám chodím k psychoterapeutovi kvůli něčemu, co s pedofilii nesouvisí. Až tady jsem si vlastně uvědomil, jak jsou problémy v dětství časté, a nakoplo mě to k čtení nějakých publikací o prevenci, rozeznávání a řešení různých situací, kdyby se něco dělo třeba v organizaci, kde pracuji s dětmi.

Časem navážeš kontakty a zjistíš co a jak. Pokud si myslíš, že ti někdo může být nápomocen, prostě napiš, většina ti ráda odpoví. Dobře že jsi změnil názor na izolaci. Dlouho jsem si namlouval, že bude lepší se tomu vůbec nevěnovat a neřešit to, stejně jako mnoho dalších věcí v mém životě, ale dospěl jsem do fáze, kdy už to úplně nešlo.

Vždycky když píšu něco k tématu různých odchylek, zmiňuji to, že je třeba své myšlenky, sny, představy a fantazie nebrat moc vážně a nebát se jich. Nedefinují to, jaký jsi a jak se chováš. Popírat je, bát se jich a moc se jimi zaobírat vede jen k další deprivaci, která psychické rovnováze vůbec nepomůže. Pak může přijít problém.

Není se za co omlouvat. Přeji, ať ti tohle fórum něco přinese.

[radoslav]

Ahoj.
Vítaj u nás. Dúfam že tu nájdeš bezpečie a odpovede na svoje otázky a že sa tu budeš cítiť dobre.

[corniis]

Děkuji všem za přivítání - některým jsem už poděkoval na četíku, ale tak to tady ještě jednou plácnu.

Go sports! *pšouk do prázdna*