Forst Jan píše:Filip píše:ale zamilovať sa môže človek iba do osoby ktorá ho sexuálne priťahuje a nie inak.
S tím nesouhlasím, podle mě to možné je. Je to těžší, možná ne každý toho je schopen, ale přesto věřím, že se dá najít láska i tam, kde není žádná sexuální přitažlivost.
Nesouhlasím, nesouhlasím, nesouhlasím, nesouhlasím! Honzo, jestli jsi chtěl vyjádřit myšlenku, že sexuální přitažlivost není všechno, tak s tím bych souhlasil, ale mám pocit, že teď už zase zacházíš do druhého extrému. Chlapovi se žena prostě líbit musí a musí ho přitahovat. A stejně tak musí ženu přitahovat muž, jen s tím rozdílem, že ženy při výběru partnera většinou prioritně vnímají jiné atributy, než je fyzický vzhled.
Pokusím se svůj nesouhlas ilustrovat na dvou vztazích svého života.
Během studií na vysoké škole jsem potkal jednu holku. Skamarádili jsme se a po nějaké době jsme zjistili, že si hodně rozumíme. Oba jsme byli věřící, měli jsme podobný smysl pro humor, bavily nás podobné věci, preferovali jsme podobný druh zábavy. Nepřipadala mi nijak zvlášť hezká. Dnes si musím přiznat, že mě sexuálně nepřitahovala. Ale rozuměli jsme si natolik, že jsem si nakonec řekl, že fyzická přitažlivost není všechno, dodal si odvahy, a zeptal se jí, jestli by se mnou chtěla chodit. Odmítla. Nebylo v tom nic osobního, dozvěděl jsem se, že kdysi se rozhodla zůstat sama a ani já pro ni nebyl důvod na tom něco měnit.
Kamarádili jsme se dál, a když už to vypadalo, že se naše cesty rozejdou, znovu nás k sobě přivedly životní okolnosti. Oběma nám umíral blízky člověk z rodiny na nádorové onemocnění, v obou případech se nemocný rozhodl umřít doma, oba jsme se k nemocnému na nějakou dobu nastěhovali a pomáhali starat se o něj. A oba jsme ho viděli zemřít. Byli jsme v té době jeden druhému velkou oporou a sblížilo nás to natolik, že nakonec kvůli mě přehodnotila své životní rozhodnutí a byla připravena říct ano.
A já si najednou uvědomil, že to nejde. I když jsem přesně nedokázal vysvětlit proč. Řekl jsem jí to. Protekly slzy. Zůstala u mě na noc. Nic sexuálního se nedělo, většinu noci jsme strávili otevřeným rozhovorem o svých pocitech. A já si přitom uvědomil jednu závažnou věc: ona ke mně cítila něco, co já k ní ne. Najednou mi došlo, že je to člověk, se kterým si velmi dobře rozumím, ale to je všechno. Slovy Johna Graye (autor knih Mars a Venuše), nebyli jsme spřízněné duše. Slovy jedné staré tetičky, nepřeskočila mezi námi oboustranně jiskra. Nebyla to žena, kvůli které bych byl schopen ztratit hlavu, do které bych se mohl bláznivě zamilovat. Ano, mohli bychom se vzít, a mít funkční vztah, funkční domácnost, funkční děti, funkční domácího zvířátko a funkční rodinný automobil. Ale z mé strany bych k ní cítil jen přátelskou lásku. Ne lásku mileneckou. Vždycky by mě milovala víc, než já ji.
Chyba nebyla ani u mě, ani u ní. Prostě to tak bylo. Když jsem jí to všechno řekl, nakonec sama uznala, že v takovém vztahu by žít nechtěla. Rozešli jsme se v dobrém. A pro mě osobně to byla velmi cenná zkušenost, protože teď už jsem věděl, co ve vztahu hledám a co od něj očekávám.
Svou budoucí manželku jsem potkal krátce na to. Byl to pravý opak. Když jsem ji potkal, měl jsem pocit, že kromě víry toho moc společného nemáme. No, ten pocit mám vlastně pořád
Ale něčím mě zaujala, tak jsem si řekl, že i když se příliš neznáme a i když do ni nejsem zamilovaný, tak to zkusím, že to buď vyjde, nebo ne. Oslovil jsem ji. Začali jsme spolu chodit. A já najednou zjistil, že tahle žena mě přitahuje, že jsem schopen se do ni zamilovat, že jsem schopen ji napsat píseň. A protože už jsem věděl, co hledám, po čtyřech měsících chození jsem měl jasno v tom, že jsem našel, a požádal ji o ruku. Další rok na to jsme měli svatbu.
Naše láska je přátelská i milenecká a je vzájemná. A jako každý vztah i ten náš prochází náročnějšími obdobími i krizemi. Ale tak jiskřička vzájemné přitažlivosti tam pořád je. A pokud je oboustranná snaha, tak se i přes všechno negativní může znovu rozhořet v plamen. Mám svou manželku rád a jsem za ni vděčný.
A že jsem pedofil a že mi prepubertální holčičky připadají neporovnatelně krásnější a přitažlivější? Ano, připadají mi neporovnatelně krásnější a přitažlivější. Nejlepší věc, kterou s tím mohu udělat je: prostě neporovnávat
Čímž se dostávám k tomu, že sexuální přitažlivost není všechno. Ano, není. Ale bez jakékoliv vzájemné přitažlivosti, bez té jiskřičky, která mezi oběma přeskočí, bez ní to prostě nikdy nebude ono.
. Víc k tomu asi nemá smysl dodávat. 
