Vieme, čo je to niekoho milovať?

[Mathias8]

Sme pedofilovia, ktorý majú deti radi. Kolký z Nás už povedali slovko "Milujem"- Ja ju/jeho milujem, obetoval by som aj vlastný život lebo ju/jeho veľmi milujem? Ale...

Jedno dievča ktoré o mne vie všetko mi raz povedalo, že neviem čo je to milovať. Že ju mám iba rád(moju princeznu), že ju ľúbim ale nemilujem. Odovodnila to tím, že aj ona keď nemala nikoho myslela si, že miluje, ale teraz keď má chalana a prežíva s ním skutočnú lásku tak pochopila, čo je to milovať.

Neviem, čo si mám o tom mysleť. Je to jej názor ja jej ho neberiem.
Tak isto ani ona ti moje mi neberie.

Rozmýšľal som nad tim a píšem, čo ma napadlo. Možno budem trepať somariny, ale potrebujem to vedieť pre pokoj svojej duše. Napíšte mi prosím svoj názor potom...

Naozaj vieme, čo je to milovať? Používame to slovičko stále. Dokonca aj na tomto fórume, ale skutočne milujeme? Ja svoju princeznu milujem, ale skutočne ju milujem? ..Po masturbácii moje citi k mojej princezne sú oveľa kludnejsie. Moja mysel si po tom hovorí, že je to iba dieta a mám ju veľmi rád a že čo robím neni správne. Že je to choré. Ale zase na druhej strane, keď ju vidím, počujem moje city sa prebudia a zase používam slovičko milujem...
Neovláda nás sexualita viac ako city? Keď poviem "Milujem ju"- nie je to náhodou prejav sexuality a nie citov?
Do riti fakt neviem čo si mám mysleť. Som z toho na depku.
Chápete ma vlastne?

Zhrniem- Keď poviem "milujem ju" myslím to naozaj citovo? Nie je to prejav sexuality? Myslim tak, že slovo Milujem používame preto lebo túžime po sexe ale nemožeme ho mať a to vedomie že ho nemožeme mať nás núti používať slovo Milujem?...

[Kasz]

Proč se stále snažíme oddělovat sexualitu od citů? Bez sexuality by se do sebe lidé nezamilovávali, bez sexuality by byly city o mnoho ochuzené. Sexualita je počátečním motorem partnerské lásky, a je i jedním z vrcholů partnerské lásky. Není choré si představovat v masturbačních fantaziích někoho, koho miluji. Naopak, je to přirozené.

Co je to "skutečná" láska? Ta, kterou se dva lidi milují, aby se za 5 let ve zlém rozcházeli, protože se zamilují do někoho jiného? Nebo je "skutečnou" láskou Ježíšova smrt na kříži? Nebo je "skutečnou" láskou, když někdo obětuje za někoho život?

Láska má mnoho forem. Pochybuji, že bychom se shodli na tom, že tato nebo tato forma lásky je ta jediná "skutečná" láska, a že tato nebo jiná forma určitě "skutečnou" láskou není.

Skutečná láska pro mě znamená chtít pro druhého dobro. Otázka pak je, co je dobro. I na to se mohou názory lišit.

[Silesia]

Za sebe podotýkám jen následující,
kdybych Bruna nemiloval jen těžko by se mu dařilo to co se ještě nikomu nepodařilo a sice abych za nim po večerech plakal,abych přemýšlel o tom co pro něj můžu udělat aby byl šťastný a naopak také o tom co udělat nesmím i když bych někdy chtěl, abych ho nezranil.

Rozumím tomu že se o mem citu k nrmu nemusí do vědět ani nevim zda by měl a chápu také to,že až jednou bude prozivat tu lásku kde už bude moci sexualnĕ žit těžko ji bude srivnavat s nasimi spolecnymi chvílemi.

[Marketa]

Souhlasím se vším, co jste napsali.
Láska má určitě spoustu forem a těžko ji vztáhnout na něco konkrétního, konkrétní prožitek.
Pro mě je třeba láska i to, že i po x letech vztahu se občas v noci probudím a jen koukám na to, jak přítel klidně spí a je mi tak dobře u srdce.. myslím, že není možné lásku a to, co člověk myslí slovy miluju tě jednoduše shrnout. Někoho milovat asi může být štěstí, že člověk s někým je a dal by pro něj všechno, zároveň může být láska i vědomí, že druhého mít nemůže, tak jak by chtěl a přesto vnitřně cítí, že by to bylo to nejlepší, co by ho v žitově potkalo...
Nevím, možná mluvím z cesty..

Ale jak tak pročítám všechny příběhy a tak (a i přes názory ve vlákně o DP) si myslím, že pokud se zamilujete, je ta láska v něčem asi o mnoho hlubší, má jiný rozměr.. Mnohdy se u klasického vztahu počáteční okouzlení, zamilovanost po čase zredukuje jen na sex.. a vymizí to ostatní, což se u vás asi spíš nestane.. a možná právě v tom je ten prožitek intenzivnější.

Nevím ,jestli jste viděli dokument "navždy svoji"- tuším, že se to tak jmenovalo..bylo to na čt1. bylo to o třech párech, které plánovaly svatbu. A ač nejsem věřící, jen ten pohled dvou mladých křesťanů na lásku, svatbu, společný život mi přišel tak opravdivý a uprímný, že jsem si řekla, že snad jen pro ně má ta svatba ten význam, jaký by být měla (zčásti z toho důvodu nejsem vdaná.. a teď čím jsme spolu déle po tom asi ani netoužím, protože svatba už je dnes mnohem víc určitá konvence, kterou člověku tlačí společnost... je to takový vzorec- najít partnera, žít spolu, vdát se, mít děti... že to člověk asi dělá spíš z povinnosti a to není správné)
Ten vztah mladých křesťanů, věřím, že z části to bylo i o tom, že spolu před svatbou sexuálně nežili, měli šanci se líp poznat, věděli, co od sebe očekávat... mluvili spolu.. tohle podle mě byla láska..a svatba byla jen završením toho všeho.
U ostatních svatba (tedy jakési potvrzení lásky) byla jen nějaký úřední dokument, potřeba vyrovnat se okolí, pochlubit se, že mají na to udělat velkolepou oslavu apod.. s láskou neměla co dělat.

Co tím ale chci říct.. láska je o tom, co člověk vnitřně prožívá, jak si ji sám definuje, protože jen ty víš, co cítíš, co to pro tebe znamená. Tak si nenech namluvit nic jiného. Láska má určitě mnoho podob a každý ji cítí jinak. :-)

[Myš]

Zamýšlím se, proč ti to řekla. Podle mě proto, že má kluka. Mezi nimi je tedy přítomná oboustranná partnerská láska. Takový cit je intenzivnější než třeba kamarádská láska, kterou k tobě pravděpodobně cítí, láska k lidem obecně, láska k nějaké činnosti, nebo třeba k přírodě. Síla jejího prožitku lásky pak může snadno zakrýt jiné prožitky a skutečnosti.

Existuje pro to mnoho příkladů, třeba obtížnost se rozejít s milovanou osobou, která se např. stane alkoholikem, nebo složitost vzpomínek na pozitivní momenty dětství, pokud se stalo nějaké velké trauma.

Ty víš, co k ní cítíš, nejlépe. Určitě jsi schopný city k ní rozeznat. Stačí sledovat své emoce a být sám k sobě otevřený. Takhle jsem si uvědomil, že někoho ne zrovna krátce miluji, jenom jsem se k přiznání si lásky trochu déle dopracovával.

[radoslav]

miluj a bud milován ...
milujeme a sme milovaný? má nás niekto rád? áno ma verým tomu....
ja milujem a je to niečo krásne. toď asi viac nedá sa opísať slovami