Uděleno varování uživateli ksoft

[Mathias8]

Chcel by som nieco Ksoftovi snad mozno si to precita.

MBB11 → K3i4l: mala holka je schopna lasky i sexualnych vztahu a to čistej lasky sex jako takovi detem nevadi problem je jinde

Mala holka je schopna lasky ale ne sexualnych vztahu. Sex jako takovi detom vadi. Deti to vnimaju skor cele romanticky takze je blbost si namyslat ze im to nevadi. Detom vadi ked sa ich dotykas tam kde nemas oni niesu blbe vycitia to ze sa to nema ze to je spatne aj ked ti to nepovedia. A ty si nahovaras ze sa jej to paci asi ked je ticho. Si dospely muz a toto co obhajujes je nemoralne a nepravdive.
Detom absolutne nerozumies myslis iba na svoje potreby. Prepac.

Spolocnost tomu dietatu mozno ublizi este viacej ako mu ublizis ti ale ak mu ublizis na vine budes vzdy len ty a nie spolocnost.

[Gabriel Svoboda]

Ksoftův výrok je vytržený z kontextu, ve skutečnosti o žádnou obhajobu sexuálních kontaktů s dětmi nešlo. Na vytrhávání z kontextu jsem dost vysazený; už jsem se k tomu vyjadřoval, když se o vytržení z kontextu jednou pokusil Silesia:

Závidím ti tvůj jednoduchý život. Je strašně snadné říct "toto se nesmí dít za žádných okolností, bez ohledu na kontext". Právě tato věta totiž bývá základem nejrůznějších falešných obvinění. Připadám si jako ve filmu Ako som prežil: Obvinenie, kde učitel "houkl" na dívky v šatně, aby přestaly hlučet, a následně to bylo interpretováno tak, že se dobýval k dívkám do šatny a křičel na ně, což se přece nesmí dít za žádných okolností, bez ohledu na kontext. Nebo jako ve filmu Nevinné lži: Klukovina, kde učitel svlékal chlapce, aby se mu podíval na zranění, a opět to bylo intepretováno tak, že svlékat cizí dítě je přece absolutně nepřijatelné za všech okolností. I v tvém životě, Silesio, stejně jako ve svém životě či životě kohokoli jiného, bych určitě našel spoustu momentů, které by — vytrženy z kontextu, v ústech hysterických populistů — byly absolutně nepřijatelné.

Ksoft jen vyjadřoval stejný názor na Plyšáčkův případ, jaký vyjadřujeme já a Jednorozec. Je zajímavé, že my dva jsme žádný trest nedostali. Žádám, aby se měřilo všem stejně.

[Marco Freeman]

Je zajímavé, že my dva jsme žádný trest nedostali. Žádám, aby se měřilo všem stejně.

S Gabrielem souhlasím.

Jenže zkrátka když už Plyšáček zneužíval, bývalo bylo by lepší, kdyby se na to nepřišlo, než když se na to přišlo. Výslechy, veřejné zostuzení a ztráta matky poškodí holčičku víc, než ji poškozovalo Plyšáčkovo zneužívání.

Zdroj: http://www.pedofilie-info.cz/forum/viewtopic.php?p=42320#p42320

Je v pořádku spekulovat o tom, co potenciálně mohlo být pro dítě v takové složité situaci lepší, konec konců jsme diskuzní fórum a diskuze jsou na místě. Podobně vyjádřená věta však vyznívá jinak, než že by uživatel spekuloval o tom, že si myslí, že by sekundární viktimizace v tomto případě byla horší, než prvotní. Takto položená věta vyznívá tak, že uživatel by chtěl, aby se na nic nepřišlo, aby dítě bylo zneužíváno po fyzické i psychické stránce nadále, aby setrvávalo v nějakém šíleném "vztahu" s pedofilem, který evidentně na dobro dítěte nemyslí. Tady se nebavíme o jednom sáhnutí mezi nohy, které dítě pořádně ani nemusí zaznamenat. Tady se bavíme o dlouhodobém ruinování dětské psychiky na popel. Gabriel přece nemůže vědět, jak působilo na holčičku Plyšáčkovo zneužívání, jaký dopad to na ni mělo. Pokud neví, jak zneužívání vypadalo, je tento výrok naprostý nonsens. A pokud ví, jak zneužívání vypadalo, jak by mimochodem mohl někdo příspěvek chápat, o to víc je příspěvek nevhodný.

Jednorožcovy příspěvky na mě nepůsobily až tak nepěkně, jako to udělaly tyto Gabrielovy věty. Proto Gabriela tímto dnem upozorňuji na to, že tento jeho výrok byl na hraně našich pravidel, a že by si měl dávat pozor hlavně na své vlastní příspěvky a svůj vlastní kontext.

Tento příspěvek zároveň může být a bude brán jako veřejné udělení varování.

[Livrey]

Takto položená věta vyznívá tak, že uživatel by chtěl, aby se na nic nepřišlo, aby dítě bylo zneužíváno po fyzické i psychické stránce nadále, aby setrvávalo v nějakém šíleném "vztahu" s pedofilem, který evidentně na dobro dítěte nemyslí. [...] Tady se bavíme o dlouhodobém ruinování dětské psychiky na popel. Gabriel přece nemůže vědět, jak působilo na holčičku Plyšáčkovo zneužívání, jaký dopad to na ni mělo. Pokud neví, jak zneužívání vypadalo, je tento výrok naprostý nonsens. A pokud ví, jak zneužívání vypadalo, jak by mimochodem mohl někdo příspěvek chápat, o to víc je příspěvek nevhodný.

Předpokládám, že ani ty, ani Gombík, ani já reálně netušíme, jak se Plyšáček ke Královně choval. Jestliže je tomu tak, pak nechápu, proč, Marco, píšeš o "šíleném vztahu s pedofilem" a o tom jak moc by to mělo ruinovat psychiku dítěte. Vždyť vyčítáš Gombíkovi, že píše, jakoby věděl, jak se věci staly, tak mi přijde pokrytecké dělat to samé, jen z opačného úhlu pohledu. Přijde mi, že obě možnosti, jak to ve skutečnosti bylo, je třeba brát s nadhledem. S největší pravděpodobností se totiž pravdu stejně nedozvíme.

Jestliže tedy Gombík má pocit, že se ke Královně Plyš choval s láskou, tak protože je to jeho subjektivní náhled na věc nemusí to být nutně nonsens. Je to jen silně nepodložené fakty, což je Marcovo tvrzení taky.
Věřím, že všechny děti nejsou stejné, což mi jistě většina z vás potvrdí i z vlastní zkušenosti, že jste v dětství například potřebovali různou míru sociálního kontaktu. Ne moc překvapivě tedy jsou na světě i děti s dřívější potřebou sexuálního chování, které kvůli tomu můžou mít i problémy s vrstevníky, potom úplně nevidím problém v tom, že se na scéně objeví milující pedofil, který dítěti vysvětlí, kde jsou meze v tom, jak se chovat k vrstevníkům. Pro takové dítě může být "šílený vztah s pedofilem" to nejlepší, co ho mohlo potkat. Netvrdím, že je to něco běžného, ale děti jsou různé. Netvrdím ani, že taková je Královna, neznám ji. Ale přijde mi správné říci, ano výjimky existují. Vždy.

Nepřijde mi správné takhle tvrdě někoho odsuzovat, když ani netuším, jak se věci v reálu mají. A už vůbec mi nepřijde k něčemu užitečné psát zvracející smajlíky, to je opravdu pod úroveň se o komkoliv takhle veřejně vyjadřovat (tímto zároveň zdravím Mathiase8).

[Marco Freeman]

Ne.

Každé dítě má sexualitu, u každého se projevuje jinak. U malých dětí jsou projevy spíše podvědomé, takové šestileté dítě (ale i mladší) ví, že je mu příjemné otírat se rozkrokem třeba o židli, ale neví, proč je mu to příjemné, nebo že to má něco společného s nějakým sexuálním pudem. To ale proboha neznamená, že je dané dítě připravené na vztah sexuálního rázu, nebo že je v pořádku pro otírání rozkroku poskytnout prsty dospělého.

Přirozeně se dětská sexualita vyvíjí bez znalosti pojmů, jako jsou masturbace nebo sex. Dítě dělá, co je mu příjemné - a jelikož nechápe co dělá, je naprosto logické, že ani nedokáže určit, že je to nevhodné nebo že je to někdy nevhodné. Pak má nastoupit v ideálním případě rodič či někdo z rodiny (a vůbec není třeba nějakého "milujícího pedofila") který dítěti vysvětlí, že sahat si dolů je ok, ale jen v soukromí. Přesto (nebo i právě proto) jsou děti schopné okukovat spolužáky stejného i opačného pohlaví - což ve většině případů dělají nicméně z motivu zvědavosti, nikoliv kvůli podstatě sexuálního rázu.

"Hry na doktora" mezi dětmi mohou být přirozenou součástí dětství, která však také bývá a i by být měla diskutována mezi rodiči a dětmi. Protože opět dítě nerozumí podstatě toho, jak takové hry mohou být nevhodné, nebo že by vůbec na ně někdo mohl nahlížet nevhodně.

Zvýšený zájem o sex u dětí bývá zpravidla kvůli předčasné sexualizaci dítěte. K té může dojít mnohými způsoby - zhlédnutím porna, které je dnes všude, setkáním s dítětem, které již předčasně sexualizováno je a které má tendenci toto své puzení rozvíjet na kamarádech, popř. také omylným zhlédnutím pohlavního styku rodičů nebo v nejhorším případě v interakci s dospělým, který na rozdíl od dítěte ví moc dobře, co dělá.

Dítě, které bylo předčasně sexualizováno a má tendenci tento předčasně zvýšený sexuální pud rozvíjet u jiných lidí, nepotřebuje žádného pedofila, ale odbornou pomoc psychoterapeuta a otevřený rozhovor s rodiči. Protože v takovém případě bude na své dětství nahlížet slovy "no já jsem byl ale úchylný dítě", ale jinak v něm nebude navozovat jiné myšlenky než tu, že to byla běžná součást dětství. Člověk, kterému "pomůže" v dětství pedofil, o tuto možnost přijde. Jeho vzpomínky na dětskou sexualitu už nikdy nebudou jen vtipnými historkami, kterými pobaví své kamarády u táboráku, "jak jako úchylné děcko koukl Aničce pod kalhotky a učitelka se zhrozila". Už navždy bude jeho původně běžný či lehce nadprůměrný psychosexuální vývoj poznamenán zásahem druhého člověka. Zásahem, který nikdy nebude vtipný a nevinný jako historka s Aničkou.

Děti předčasně sexualizované, a obzvlášť ty, u kterých tento problém není korigován či je korigován směrem špatným, mají v pozdějším věku tendence k promiskutě, vztahové nestálosti, problémům s vlastní orientací či obecně různorodým psychickým problémům, jež se v jeho hlavě díky zásahu v dětství zakoření.

Dítě tak přichází o normální dětství, u něhož mělo potencialitu jej získat, a zároveň míří do života s určitým strupem na duši, který bude mít tendenci daného člověka ovlivňovat nežádoucím směrem.

V této chvíli nezáleží na tom, že motiv klidně byl "láska". Ač nejsem věřící, dovolím si citovat definici lásky právě z oblasti Bible: "Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá." S touto definicí lásky souhlasím. A ať už Plyšáček danou dívku miloval nebo ne, tak se podle toho nechoval. Nebyl trpělivý, vychloubal se, domýšlel si, nechal se vydráždit, hledal i svůj prospěch, radoval se víc z chabého sebezaslepení a toho, co je špatné, než aby hledal pravdu. A jestli jejich "láska" vydrží po tu dobu, co bude Plyšáček sedět ve vazbě, ve vězení, na léčení? Kdo ví. Pokud to měla být láska, pak jistě vydrží. A pokud nevydrží ...

Předčasně sexualizované děti a touha - to mohou být pedofilovy největší životní zkoušky. Láska může být dobrou motivací proto tyto zkoušky překonat. A jen blouznivec vezme lásku právě jako důvod, proč podlehnout. Ale někteří pedofilové mají potřebu hledat si důvody, proč ano, než aby přijali ty, proč ne. Žblepty o dětech, které potřebují milujícího pedofila, který jim pomůže od sexuální frustrace, jsou jednou z nich. Pouhou snahou, jak omluvit a zdůvodnit vlastní selhání.

Tolik k tomu. A na závěr tě, Livrey, upozorňuji, že podobné řeči, jako je 'Pro takové dítě může být "šílený vztah s pedofilem" to nejlepší, co ho mohlo potkat.' příště mohou být oceněny podobně, jako tomu bylo u Gombíka.

[Myš]

Pár myšlenek ke Gabrielovi i Marcovi.

Ke Gabrielovi:

To, že se případ řeší, je správně, z hlediska obecného a možná i z hlediska života té jedné dívky. Kdyby se neřešilo porušení zákona, především v situacích, kdy je někdo jasně poškozený, posiloval by se pocit lidí, že porušení zákona nemusí mít žádný důsledek. Třeba i u vražd. I tam je jistě nepříjemné, když pozůstalý nebo svědek stojí u soudu tváří v tvář vrahovi, nebo je situací nucen podávat svědectví silně diskomfortní situace. Přesto je to důležité. To neřešení by dospělo jen k zvýšení rizika, že lidé tyto zákony překračovat budou. Ne všichni v naší společnosti jsou empatičtí a vnímaví lidé, kteří by se tak nechovali apriori, aby někomu neublížili. Někdo musí mít danou hranici společenskou, když tu hranici nemá v sobě.

Zároveň nelze říci, jestli by pro dívku samotnou bylo lepší, kdyby se případ neřešil. Třeba by v dospělosti bojovala s nejistotou, co se to stalo a jejím pocitům by se tak nikdo nemusel věnovat. Třeba se naopak díky tomu, že ví, co se stalo, a že to nebylo v pořádku, s celou situací po prvotních těžkostech lépe smíří. Třeba jí na základě situace bude poskytnuta kvalitní psychologogická pomoc. To, jak to bude vnímat v budoucnosti, lze jen velmi obtížně odhadnout.

Mimochodem, v terapiích je někdy také potřeba čelit elmi nepříjemným emocím a stavům, před kterými by se člověk radši skrýval a neřešil je. Ale otevřít je a dát jim svou pozornost je pro úspěšnou terapii nezbytné. To, že je něco teď nepříjemné, neznamená, že to člověku zákonitě ublíží...

K Marcovi:

Kdyby bylo zahlédnutí rodičů při sexu traumatem, jehož důsledkem je předčasná sexualizace a nutnost psychoterapie, máš plné kmenové společenství plné traumatizovaných dětí, které potřebují psychoterapeuta. Mít sex před dětmi (respektive to, že se rodiče před nimi při sexu neschovávali, ne že je nutili se dívat) byla svého času, a v mnohých kmenových společnostech stále je, přirozenost. Neznám jediný výzkum, který by tvrdil, že vidět rodiče při sexu je pro dětskou psychiku škodlivé. Jestli takový znáš, sem s ním, rád si ho přečtu. Nicméně v této otázce bych spíš řekl, že je pro dětskou psychiku nežádoucí přílišná tabuizace kolem sexu panující, než to, že je svědkem soulože rodičů a je mu to náležitě vysvětleno.

[Allein]

Já si pamatuju z dětství na tři okamžiky, kdy jsem rodiče viděla či slyšela při sexu. Vím, že mi to bylo nepříjemné. Poprvé v tak 4 letech jsem se po jejich načapání rozbrečela, potom nějak ještě v tom věku jednou jsem je slyšela, poněvadž mezi mým pokojem a jejich ložnicí nebyly dveře, ale jen závěs, a to si taky pamatuju, že jsem z toho byla taková všelijaká ještě den poté, a potřetí někdy v době první třídy, kdy to bylo asi nejhorší, poněvadž já jsem usnula s mamkou u sebe v pokoji, načež za ní teda taťka přišel a z nějakého důvodu nešli k sobě do ložnice, nýbrž taťka k nim do ložnice odnesl mě, spolu s mamkou spali u mě v pokoji. Kdyby se radši přesunuli sami, pravděpodobně jsem o ničem z toho večera dodnes nevěděla. Nicméně oni si ještě pustili v té ložnici, kde jsem spala, k sexu hudbu, a to navíc tak nahlas, aby ji vedle v tom pokoji slyšeli. Dnes si možná říkám, že to byl pokus, jak zajistit, abych je neslyšela. Nicméně pokus dost hrozný - hudba mě vzbudila už úplně, nemohla jsem u ní absolutně usnout, stejně jsem věděla, co se vedle děje, a usínala jsem zas dobrečená s pocitem vzteku.

Trauma si myslím žádné nemám a nemá to dle mě ani žádnou spojitost s mým psychosexuálním vývojem. Nicméně mi to tehdy bylo silně nepříjemné (a i dnes je mi nepříjemné na to vzpomínat, ještě teď si vzpomínám na ty divné pocity na hranici mezi vztekem, smutkem a asi i nějakým nechutenstvím). Myslím, že bych byla mnohem radši, kdybych tehdy mohla žít s představou rodičů asexuálních.

[Mathias8]

Naopak ja som do svojich asi 17 rokov nevedel co je sex. O tom slove som nikdy nepocul. Doma sa o tom nikto nebavil. Nikdy som nepocul vzdychy rodicou ani som ich nikdy pritom nenacapal. Teraz mam problemy najst si dievca. Zo sexu mam strach.
Tym nechcem povedat ze je lepsie vidiet to ako dieta alebo pocut.. ale rozhodne nieje dobre ututlavat to pred dietatom ze to je a co to je. Chceli ma od toho asi uchranit naopak mi to sposobilo bloky.

Bohuzial dnesne deti toho vedia o tom naozaj vela. Uz stvrtaci su o tom riadne oboznameny nevedno odkial cerpaju informacie asi z netu kedze je tam vsetko. Vedia co je penis na co sa pouziva a podobne. Bavia sa o tom uplne prirodzene ako dospeli. Dnesne deti su uz vyspele to ale neznamena ze im sex samotny nemoze ublizit..

[Marco Freeman]

Dnesne deti su uz vyspele to ale neznamena ze im sex samotny nemoze ublizit..

Vyspělost neurčuje to, že dítě ví, k čemu jinému než k vylučování slouží pohlavní orgány - to přece s vyspělostí nemá co dělat. To se týká dnešní informovanosti.

Jinak myslím, že tabuizace sexu před dětmi škodí, to je samozřejmé. Nicméně k jejímu předejití stačí o věcech s dítětem mluvit, vysvětlit. Není podle mě potřeba vizuální či zvukové ukázky. Nicméně Myš má pravdu v tom, že výzkum ohledně vlivu omylného zhlédnutí/vyslechnutí sexu (rodičů) na děti ještě zřejmě vytvořen nebyl a že konkrétní tvrzeni o tom, že i tento aspekt může působit na psychosexuální vývoj dítěte byl jen mým subjektivním názorem.

[podivin]

Dnesne deti su uz vyspele to ale neznamena ze im sex samotny nemoze ublizit..

Vyspělost neurčuje to, že dítě ví, k čemu jinému než k vylučování slouží pohlavní orgány - to přece s vyspělostí nemá co dělat. To se týká dnešní informovanosti.

Ohledně informovanosti dětí jsem byl překvapený, když mi dcera, tehdy ještě 6 let, řekla, že její spolužačka ze školky jí říkala, jak "se dělaji" děti. Tak jsem se zeptal, co jí říkala a dcerka docela v klidu odpověděla, že pánové strkají pinďoury do pulinek. Tak jsem se pak jednou při cestě do školky téhle dívenky (mimochodem, hodně krásná) zeptal, odkud to ví a ona říkala, že dostala knížku, kde to je. (nevím, jestli to tam bylo napsané a rodiče jí to četli, nebo dokonce i vyobrazené).

[Gabriel Svoboda]

Dostal jsem varování za svůj názor, že pohlavní zneužití by se nemělo vždy automaticky oznamovat. Ale v minulosti jsem poslankyni Gabriele Peckové psal dopis, ve které jsem se vyjádřil proti zavedení oznamovací povinnosti na pohlavní zneužití, a tehdy jsi mi za to, Marco, dal poděkování. (Dalo mi ho i mnoho jiných lidí, třeba Kasz nebo Myš.) Chápu to tedy správně tak, že tvoje poděkování směřovalo pouze k ostatním částem dopisu? A že s první částí dopisu, která je proti zavedení oznamovací povinnosti na pohlavní zneužití, naopak zásadně nesouhlasíš? Jen si to chci ujasnit. Je samozřejmě naprosto v pořádku dávat poděkování za příspěvky, se kterými částečně nesouhlasím. Já sám někdy dávám poděkování i příspěvkům, se kterými vůbec nesouhlasím, ale chci autorovi poděkovat za to, že si dal práci s jejich sepsáním a že přinesl nové zajímavé argumenty (přestože jsou podle mě chybné).

Vzpomněl jsem si na to poté, co jsem dnes v rádiu zaslechl (neověřoval jsem si ještě, jestli je to pravda), že katolická církev v ČR chce lobbovat u politiků, aby zavedli oznamovací povinnost na pohlavní zneužívání. (Ode zdi ke zdi - nejdřív delikventní kněze netrestat a teď je naopak potrestat za každou cenu, bez ohledu na dopad na oběti.) Takže mě napadlo, že bych napsal podobný dopis, jaký jsem psal poslankyni Gabriele Peckové. Ale předpokládám, že bych tento dopis tentokrát nemohl podepsat jménem ČEPEKu, protože vedení ČEPEKu s oznamovací povinností na pohlavní zneužití souhlasí.

[Návštěvník]

Já se tedy do toho vůbec nechci plést, ale něco napsat přesto musím. Myslím, že hlavní problém za který ti bylo Gabrieli uděleno varování není v žádném rozporu s tím co zmiňuješ. Ne vždy je totiž vhodné či podstatné něco hlásit (zneužívání dnes již dospělé osoby, která si to nepřeje, nebo situace kdy nějaká matka podrobí domácímu výslechu svou dnes již 10letou dceru která ji sdělí pod nátlakem, že s panem učitelem Petrem Dostálem také jezdila na koníčkovi a byla to velká sranda), podstatný musí být i kontext. Například když napíšeš že by bylo lépe kdyby se na celou věc nikdy nepřišlo a dítě by tak nemuselo být podrobeno policejnímu vyšetřování, je mi rovněž celé situace líto, ale takové vyjádření je prostě neakceptovatelné. Naopak vyjádření, že je silně pravděpodobné, že výše uvedený příklad "šmudlinkování" ("odborný" termín) jistě nebyl ojedinělým činem a je pravděpodobné, že podobných "obětí" je mnohem více a přesto většina z nich nemá tušení, že se jim podle zákonných norem něco stalo a tak je zbytečné nutit několik tisíc holčiček k přiznání něčeho, o čem neví a co je snad nijak neovlivnilo. A právě toto je absolutně nesrovnatelné se situací, kdy někdo bude vést 2 roky sexuální poměr s šestiletou dívkou. A podle mě si dostal varování právě za toto vyjádření.

[Kasz]

Souhlasím s Huskym, k jeho textu nemám co dodat. Jinak, Gabrieli, také nejsem pro to, aby bylo obecně trestné nenahlášení pohlavního zneužívání, protože to zahrnuje celou škálu činů, a to třeba od jednotlivého sáhnutí mezi nohy, nechal bych na zúčastněných osobách, aby zvážily, co je v dané situaci lepší. Pokud by se činy, které zahrnují pohlavní zneužívání, nějak vyspecifikovaly a oddělily (vždyť základní sazba je 1-8 let, to je velmi široké rozpětí), tak pak by se ohlašovací povinnost mohla vztahovat na některé z těch závažnějších forem. Ale na ty "lehčí" bych určitě oznamovací povinnost nechtěl, tam by skutečně mohlo vyšetřování způsobit více škody než užitku.

[Marco Freeman]

K Huskymu a Kaszovi nemám moc, co bych dodal, jejich odpovědi shrnuly můj náhled na věc téměř dokonale. Není zneužití jako zneužití. V případě, kdy je dítě zneužito jedinkrát, a to formou, kterou si buďto nebude vůbec pamatovat nebo kterou pravděpodobně nebude mít zaškatulkovanou v budoucnu jako zneužití (jednotlivé sáhnutí mezi nohy či jak psal Husky, v případě Petra Dostála a jeho hry "na koníčka"), je dle mého názoru kontraproduktivní věc hlásit a nutit tak dítě do výpovědi, čímž si nejen danou chvíli zbytečně připomene, ale hlavně na ni získá jiný náhled, a právě proto se to pro něj může do budoucna stát traumatickým zážitkem. Zde je naopak podstatné pracovat spíše s pachatelem - tedy hlídat a řešit pachatele a jeho chování, obzvláště pokud o tomto chování vím, viděl jsem ho či se domnívám, že k němu dochází, a zároveň znám pachatele třeba jako kamaráda.

Jenže pokud se jedná o akt, kdy je opakovaně, dlouhodobě, v tomto konkrétním případě to bylo po dobu dvou let, dítě zneužíváno, a to ne nějak letmě nebo "nevinně", ale je přiměno k sexuálním praktikám hodných dospělých osob, je vyloučené, že by na tento akt dítě zapomnělo (nebavíme-li se o potlačení vzpomínek, které u traumatu nastat může, ale vůbec není zdravé), tedy prvotní důvod nenahlášení skutečnosti odpadá. Dítě, které je takto delší dobu zneužíváno, má narušený psychosexuální, morální a nevím jaký další vývoj a v jeho případě platí, že čím dřív se mu začne věnovat odborník, tím lépe. A samozřejmě, čím dřív daná věc skončí, tím lépe.

Ano, samozřejmě by bylo lepší, kdyby se chování Petra Dostála k hlavní poškozené dívce nemuselo řešit přes policii a soudy. Konec konců, člověk je hlavně povinný sexuálnímu zneužívání zabránit, než jej hlásit. Nicméně to by někdo musel zasáhnout včas a dřív, než to zašlo do toho extrému, do kterého se to časem dostalo. Jakmile překročil Petr Dostál onu hranici mezi pro děti nenápadným "skotačením na klíně" a přešel k sexuálnímu chování, které si dítě zapamatuje, překročil i hranici mezi tím, kdy ještě není dobré situaci řešit přes PČR, aby nedošlo k traumatu, a kdy je dobré věc řešit přes státní orgány, aby sexuální zneužívání neprokračovalo a naopak jeho následky mohly být léčeny.

Nikdy jsem nikomu nedal varování za názor, že "pohlavní zneužití by se nemělo vždy automaticky oznamovat", protože bych musel dát varování i sám sobě. Já dal varování za vyjádření "jenže zkrátka když už Plyšáček zneužíval, bývalo bylo by lepší, kdyby se na to nepřišlo, než když se na to přišlo. Výslechy, veřejné zostuzení a ztráta matky poškodí holčičku víc, než ji poškozovalo Plyšáčkovo zneužívání", které se netýkalo aktu, který bude v mysli dítěte zapomenut, ale naopak situace, kdy bylo žádoucí, aby se do věci bezpečnostní orgán vložil, poněvadž nikdo jiný zjevně nebyl schopen ani dřív a ani později ve věci zasáhnout a dívku zachránit. Naopak můžeme být rádi, že nějaká číšnice někde si řekla "a dost", protože jinak by zneužívání třeba pokračovalo do dnešních dní a následky by mohly být ještě horší.

Skutečně platí, že ne každé sexuální zneužití by se mělo nahlašovat (viz výše), a to ne z důvodu ochrany pachatele, ale z důvodu ochrany dítěte. Nicméně je třeba mít trochu odhad, kde je hranice mezi tím, kdy je pro dobro dítěte jej vystavit sekundárnímu traumatu, které bude menší než primární a které naopak povede k vyřešení obou traumat, a kdy je kontraproduktivní vystavovat dítě sekundárnímu traumatu, když tam žádné primární není.