Začalo to ráno snad nejhorší hádkou, jakou jsme s manželkou za celou dobu našeho manželství měli. Poprvé se stalo, že během hádky letělo vzduchem nádobí. Nebojte se, neházeli jsme po sobě. Prostě jsem si na okamžik nevěděl rady se svými emocemi, tak jsem třískl o podlahu tím, co jsem zrovna držel v ruce, byl to můj hrnek na čaj. Když jsem pak třesoucíma rukama zametal ze země střepy, tak jsem si v duchu říkal, že to stejně moc nepomohlo, a že jsem se raději měl jít projít ven.
Když jsem se trochu uklidnil, požádal jsem manželku o rozhovor. Odmítla. Následující půl den jsme se sobě vyhýbali a nemluvili na sebe. Nepřišel jsem ani ke společnému obědu. Odpoledne manželka sice učinila pokus se mnou mluvit, ale to už jsem zase neměl zájem já.
Asi bychom na sebe zarytě mlčeli dodnes a asi bych si už peřinu a polštář přestěhoval do pokoje pro hosty, kdyby se večer iniciativy neujala naše sedmiletá dcera (byla přítomna raní hádky). Napřed šla za maminkou a zeptala se, jestli se už omluvila tatínkovi. Pak přišla s podobnou otázkou za mnou. A když dostala negativní odpověď, tak mi řekla, že ale za ten rozbitý hrnek bych se omluvit měl.
Lidi, můžete ignorovat manželku, která vás tak neskutečně vytočila a kterou byste nejraději poslali do háje a do konce života ji neviděli. Ale sedmiletou holčičku, která se na vás tak krásně dívá a říká vám něco s úžasnou dětskou přirozeností a samozřejmostí, tu prostě ignorovat nejde. Alespoň ne pokud jste pedofil. A nejhorší byl její naprosto nevinný výraz v obličeji. Věřím, že si ho dobře umíte představit. Ten nevinný pohled vás během vteřiny dokáže odzbrojit a sebrat vám i ty poslední zbytky falešné hrdosti, které jste měli připraveny na svoji obranu.
Ještě okamžik jsem se díval do jejích krásných modrých očí a pak se jí tiše zeptal, jestli si opravdu myslí, že bych se měl mamince omluvit.
Přikývla.
Šel jsem se omluvit.
Až mě samotného překvapilo, jak to bylo jednoduché.
Nakonec jsme si s manželkou v klidu sedli, rozebrali ranní hádku, a shodli se, že to byla hádka o blbost, a že skutečným problémem je něco, co se kupilo už delší dobu a do čeho se nám nechtělo pouštět. A pokusili se to otevřít a najít nějaké řešení.
Když jsme skončili, šli jsme oba do pokojíčku za dcerou. Našli jsme ji za psacím stolem, jak si kreslí obrázky. Když jsme jí oznámili, že jsme se udobřili, objala nás a oběma nám dala pusu. Pak jsme se společně pomodlili.
No a na závěr modlitby mi dcera připomněla, že jsem zapomněl Ježíše poprosit za odpuštění za ten rozbitý hrnek
Z toho plyne varování, výchova děti může být nebezpečná věc
. Může se totiž snadno stát, že to malé dítě, které ještě ani nemá řidičský průkaz, nezná obvod zeměkoule a nechápe smysl formuláře daňového přiznání, tedy že to vaše dítě prokáže, že má více rozumu, než dva dospělí dohromady. Že vám připomene všechny morální hodnoty, které jste se mu snažili předat. Že vás samotné zahanbí a uštědří vám lekci pokory. Mít děti je prostě super. A i když vás občas dokáží pěkně pozlobit, jsou to ty nejúžasnější bytosti pod sluncem.
