Hrdina (povídka)

VLASTNÍ TVORBA slouží ke sdílení vlastní tvorby uživatelů – povídek, črt, básní, písní, kreseb, případně i fotografií a videoklipů zobrazujících veřejně známé osoby v současnosti starší 18 let (narozené do r. 2003 včetně).
Pravidla fóra
  1. Je povoleno vkládání vlastní tvorby uživatelů.
  2. Je přísně zakázáno vkládání tvorby, která je sexuálně explicitní či provokativní.
  3. V případě, že je v rámci vlákna uvedeno audiovizuální dílo zobrazující reálnou osobu, musí se jednat o osobu, která je veřejně známá či na veřejnosti se prezentující a která je v současnosti starší 18 let (narozena do r. 2003 včetně). Fotografie, obrázky a videa je zároveň možné vkládat jen formou odkazů (za využití URL, IMG či VIDEO tagu), při užití IMG tagu je nutné dodat přímý odkaz a zdroj.
  4. Při porušení těchto pravidel dojde k upravení či odstranění vlákna, případně k penalizaci uživatele. V případě nejasností, jaké odkazy můžete v této sekci sdílet, kontaktujte Macka, moderátora AV sekce. Stížnosti na obsah sekce řeší administrátorský tým odpovědný za chod fóra, viz rubriku Kontakt.
Uživatelský avatar
David Daniel
Nový člen
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 10
ve věku do: 13
Výkřik do tmy: CryingDragon
Příspěvky: 4

Hrdina (povídka)

Nový příspěvek od David Daniel »

Hrdina

David Daniel

Mířidla tvé zbraně se zastavila na pancířem pobitých dveřích. Přistoupil jsi k číselníku kódového zámku a rychle zadal správnou kombinaci – to už ale vzduchem svištěla olověná smrt! Přitisknul jsi se k rámu teď už otevřených dveří a palcem sjel na ovládání režimu střelby.. plně automatický. Na tři.. dva.. JEDNA! Z hlavně útočné karabiny zapřené do ramene šlehal plamen a střelivo s dutou špicí likvidovalo teroristy uvnitř místnosti tak přesně a efektivně, jak to dokážeš jen ty. Pak vše ztichlo.
Mise splněna.

Petr seděl na lavici a znuděně se rozhlížel po třídě. Na půl ucha poslouchal Martina, který několika klukům ukazoval odřený loket, jak včera slítnul na bruslích. „Ty vole, taková šupice, sem to nežral.. bolí jak mrcha, kámo, ale stejně sem pak tu rampu sjel!..“
Ušklíbl se. Martin jezdí jak šílenej, ale jen kdyby to taky tak šíleně dobře uměl. Jednou si něco zlomí. Do začátku hodiny zbývalo pár minut. Petr se zastavil pohledem u poslední lavice v rohu. Ne v řadě u oken, ale u zdi - tam, co je odpadkový koš..
´Jak von se.. jo, Tomáš.´ Petr tomu klukovi nemohl přijít na jméno a asi nebyl sám. Tomáš měl spoustu jiných jmen, než to vlastní: ňouma, trotl, socka, trapák.. bylo jich víc a každý
mu mohl říkat, jak chtěl. Jeho lavice měla taky jméno: „blbovská“. Tomáš v ní seděl sám.
Nosil divný hadry, neuměl hustě mluvit, v těláku byl vždycky poslední a ty jeho idiotský knížky! Furt něco četl, s nosem zabořeným do stránek ani nevnímal, když mu někdo nadával.
A neměl počítač. No, socka.. co jinýho! Petr se odvrátil. Ten kluk se ani neuměl bránit, každej si na něj dovolil, tak co s ním? Když se neumí rvát, tak z těch knížek to nevykouká.
´Co to asi čte?´, napadlo Petra, když se z chodby ozvalo zvonění. ´Ňákou kravinu!´, domyslel si a posadil se. Učitel vešel do třídy..

Fialový blesk rozčísnul prostor mezi tebou a ledovým drakem – pak zasáhl bestii přímo do šupinaté hrudi a ta zařvala bezmocným vztekem! Obouruční meč opustil zádový úchyt a jeho čepel se zaleskla v plamenech šlehajících ze chřtánu druhého dračího netvora po tvé pravici. Rychlý trojkrok a sirgalská ocel se zabořila do jeho sírou páchnoucí mordy.
Level 5, energetický bonus 256, statistika likvidace 90%, kouzla..
„Petře!..“
´No to snad ne, zrovna teď!´ Petr se otráveně otočil.
„Dojdeš do krámu.“

Teď vopatrně! Nikdy nevíš, kde někdo zaútočí. Ulice jsou plný agentů, mafiánů, japonskejch nindžů a hladovejch emzáků, co chtěj ovládnout celej svět! Petr si nasadil tmavé brýle.. sice byly na kolo, ale to je fuk – v tom filmu Matrix nosili týpci přesně takový! Párkrát zaboxoval do vzduchu a strnul v gestu, co dělal lovec upírů Blade ve druhým dílu, když nějakýho dostal. ´Yes!, sem jeho drsnější brácha!´ Petr se zazubil. Pak nasadil vážnou tvář, zvedl ze schodů nákupní tašku a vyšel před panelák.
Než došel na roh bloku, stačil sejmout tři vetřelce, dva predátory, čtyři terminátory T2000 (vylepšená verze) a jednoho Temného elfa.. to všechno díky laserovému pohledu skrze tmavá skla matrixovských brýlí. Obezřetně zahnul za roh a připravil se k palbě!..
„ Chytej, chcípáku!“
Parta kluků si s něčím pohazovala a ten s brýlemi mezi nimi se to zoufale snažil chytit.
Petr viděl, že je to nějaká knížka, pár vyrvaných listů se válelo u obrubníku.
„Skákej blbečku, no tak, makej socánku, máš na to, debílku začtenej!..“
Tomáš slzel a vyrážel ze sebe vzlyky zanikající ve smíchu okolostojících děcek.
„Ne, kluci.. sím, tuhle né, byla.. byla drahá, já ji..“, drmolil a natahoval se po sem a tam poletující knize. „Hajzlové, nechtě mě!“, vykřikl najednou a kopl nejbližšího kluka do kolena.
Byl to Martin.
Všichni naráz ztichli a Tomášova knížka dopadla na zem.

„Šmejde podělanej, tos neměl!..“, ucedil Martin a strčil do Tomáše tak, že dosedl tvrdě na asfalt. Martinova noha se vymrštila a zasáhla Tomášův odkrytý bok – a další kop, třetí, čtvrtý.. kluk se choulil na špinavé zemi a rukama si chránil hlavu. Ostatní mlčeli. Dívali se.
„Čus chlape“, všiml si Petra Vojta, jeden z nich.
„Zdarec. Jak to de?“, odpověděl Petr. V krku ho tlačilo. „Co.. co se děje?“
„Ále.. blbeček zas prudil!“, odplivl si Martin. Přímo na Tomáše. „Čutni si taky, kámo.
Trotlí hlava to přežije!“
Petr polkl. Zachytil Tomášův pohled. Jedno sklo brýlí měl prasklé. Nebyly tmavé.
„Ne, v poho.. má dost, koukám“, řekl rychle a mávl na kluky. „Čus, musim letět“.
Odcházel. Bylo mu divně.
Smutno.

BOJ!.. Samuraj v plné zbroji máchl mečem a číňan s dlouhým copem vyskočil do vzduchu. Ocel proťala jen vzduch, zato noha v sandálu dvakrát udeřila do prsního štítu
prince Myatsukiho. Bojovník Říše středu se rozmáchl drápovitou pěstí a..
Petr klepl do klávesy ´pause´.. šaolinský mnich na monitoru strnul uprostřed pohybu.
Kdybych byl on! Uměl bych bojovat, lítat vzduchem a měl bych ruce a nohy jak ze železa!
Byl bych hustej bijec jak ten herec ze Statečnýho srdce, kterej vedl do války armádu skotů,
co mu jako malýmu zabili tátu a vzal ho k sobě jeho strejda.. byl chytrej, silnej a.. odvážnej.
O d v á ž n e j.. Petrovi se udělalo špatně.
Prasklé brýle. Zničená knížka. Kopance.
Rozbrečel se.

Seděl na lavici a nezúčastněně zíral na nástěnku. Poslední hodinu měl být děják, ale Faraon (jak učiteli říkala celá škola) se někde zasekl. Pár kluků blblo a rvali se.. odstrkovali lavice, vráželi do sebe a přitrouble se tlemili, když zaregistrovali, jak na ně holky obdivně čučí.. Petrovi to bylo volný. Jindy by se přidal. Dnes kašlal na všechno. Na všechny.
PRÁSK!.., všichni leknutím nadskočili a skleněná výplň jedné ze skříněk se vysypala. Martin s prázdným odpadkovým košem v ruce, jehož obsah se válel všude kolem, se tupě zubil a nasadil výraz „jápřecenictoněkdojinej“. Všichni se rozprchli na místa.
Faraon vešel do třídy. Ještě než položil písemkové papíry na kraj svého stolu, uviděl střepy.
„Tak to snad ne! Ale fofr, kdo ten binec vyrobil?“ Faraon šel přímo k věci.
Martinova ruka už byla ve vzduchu. „Nechci bonzovat, ale hlásit se to musí“, ušklíbl se úlisně. „Tady Tomášek se nám chtěl rvát a vzal si na nás odpaďák“.
Martin udělal psí oči a třída vybuchla smíchem. Tomáš zrudnul a mlčel.
„Nešaškuj, Martine“, řekl Faraon. Zkoumavě se podíval na Tomáše. „Co ty na to?“
Odpovědi se nedočkal.
„Tak jedem – nikdo na to nesahejte – Vojto, skoč pro paní uklízečku a ty Tomáši to budeš muset vysvětlit. Slyšel jsi mě?“
Tomáš nic neříkal a začala se mu třást brada.

„Tom to nebyl.“
Petr stál a klidně se díval Faraonovi do očí.
„Aha? A když ne on, kdo teda?“, zeptal se učitel.
Petr koutkem oka sledoval Martina. ´Phasery na maximum, smrtící úder Nefritového draka, Pěst mistra Shang Tsunga,.. udeřit, zničit, ROZDRTIT toho GRÁZLA!! Teď můžu!..´
Petr cítil, jak mu hrdlem stoupá vztek – myslel na to, jak se Martin potí, bojí se a čeká, až..
„Co já vim? NĚKDO to křachnul, ale Tomáš ne – celou dobu seděl tam, co teď.“
Když se Petr posadil, podíval se na Martina. Vyhledal jeho oči.
To, co uviděl, mu stačilo.

„Co to čteš, Péťo?“
„Ale, kámoš mi pučil jednu knížku, mami. O rytířích ze starýho Japonska.

A je to fakt super čtení.“
Naposledy upravil(a) Gabriel Svoboda dne sobota 28. 9. 2013, 12:06:11, celkem upraveno 2 x.