Podpořte povědomí o pedofilech a pedofilii vyplněním dotazníku k diplomové práci studentky Policejní akademie ČR → https://pedofilie-info.cz/forum/viewtopic.php?t=9647

Dan: Jakoby – Pan Úchylák (úryvek z románu)

VLASTNÍ TVORBA slouží ke sdílení vlastní tvorby uživatelů – povídek, črt, básní, písní, kreseb, případně i fotografií a videoklipů zobrazujících veřejně známé osoby v současnosti starší 18 let (narozené do r. 2003 včetně).
Pravidla fóra
  1. Je povoleno vkládání vlastní tvorby uživatelů.
  2. Je přísně zakázáno vkládání tvorby, která je sexuálně explicitní či provokativní.
  3. V případě, že je v rámci vlákna uvedeno audiovizuální dílo zobrazující reálnou osobu, musí se jednat o osobu, která je veřejně známá či na veřejnosti se prezentující a která je v současnosti starší 18 let (narozena do r. 2003 včetně). Fotografie, obrázky a videa je zároveň možné vkládat jen formou odkazů (za využití URL, IMG či VIDEO tagu), při užití IMG tagu je nutné dodat přímý odkaz a zdroj.
  4. Při porušení těchto pravidel dojde k upravení či odstranění vlákna, případně k penalizaci uživatele. V případě nejasností, jaké odkazy můžete v této sekci sdílet, kontaktujte Macka, moderátora AV sekce. Stížnosti na obsah sekce řeší administrátorský tým odpovědný za chod fóra, viz rubriku Kontakt.
Uživatelský avatar
Kuba
Čestný člen skupiny ČEPEK
Bydliště: Doma
Líbí se mi: Dívky a ženy
ve věku od: 13
ve věku do: 26
Příspěvky: 1484
Dal: 360 poděkování
Dostal: 287 poděkování

Dan: Jakoby – Pan Úchylák (úryvek z románu)

Nový příspěvek od Kuba »

Od Daniela Kubece.

Chtěl bych vám představit úryvek ze svého vznikajícího románu Jakoby. Pojednává o dětství a dospívání pedofila a jeho vztahu k o deset let mladšímu bráškovi. V této pasáži je hlavnímu hrdinovi teprve deset let a jeho bráška se před nedávnem narodil…

Zezačátku s malým bráškou opravdu nebylo moc srandy. I když jsem si to nechtěl přiznávat, byl jsem z něj docela zklamaný. Hroznou dobu vůbec trvalo, než začal aspoň mluvit. Nebo spíš něco jako mluvit. Jeho první slovo nebylo kupodivu brácha ani máma, natož pak táta. Bylo to „bebo“. Následovaly obsáhlé spekulace, co zřejmě bebo znamená. Že by babička? Nebo zkomolenina „bebí“, v čemž nebohého brášku stále utvrzovali, že je to naprosto správné vyjádření, když je něco „au“? Zdálo se, že rodiče mimčo přesvědčovali, jak má správné mimčo mluvit, protože to ví ze svých vlastních zkušeností mimina, které si sice nepamatují, ale mají obecně společensky předány. Jako by skutečně už od mimča byl člověk obecnými předpoklady formován, jak se má správně v tom kterém roce chovat.

Ale já věřím, že v té době nebylo pro brášku bebo ničím z těch dospěláckých předpokladů. Naopak, bylo pro něj vším – chrastítkem i vesmírem.

Občas jsem s ním aspoň zkoušel hrát karty. Vždycky mě hodně štvalo prohrávat. Mám někdy pocit, že jsem toho se svým životem předem tolik prohrál, že aspoň to Člověče nezlob se jsem prostě vyhrát musel. Ale brášku jsem v kartách nechal vždycky vyhrát, už proto, aby na mě nebyl naštvaný. Musel jsem ho tedy vždycky trochu pošťouchnout, což nebylo zas tak těžké. Přece jenom ležel v kolíbce, ani ty karty nemohl držet.

V té době jsem pochopil, že k tomu být starším bratrem se vážou povinnosti. Občas prohrávat, nechat si žužlat palec, případně se nechat i počůrat. A taky svého brášku chránit před vším zlým na světě. Všechny ty scénky, kdy ho zachraňuju před násilníky, divou zvěří nebo orky jsem si samozřejmě většinou jen představoval. Ale aspoň jednou jsem dostal šanci svou rytířskost projevit.

Celá rodina jsme jeli po ránu do supermarketu nakoupit a museli jsme vzít i brášku. Já s nimi dovnitř nemohl, což mě trochu naštvalo, měl jsem rád procházení pod obrovskými regály, na které se musí lézt po žebřících a člověk si připadá docela jako v údolí obehnaném obřím pohořím. Ale musel jsem zůstat v autě a hlídat brášku.

Seděli jsme na zadní sedačce, on zabalený v dečkách pochrupával vedle mě. Abychom se tam neudusili, měli jsme otevřené okýnko. Rozhlížel jsem se jím po parkovišti, když jsem ho uviděl. Ten chlápek byl na první pohled jasný. Přesně takový, před kterým mě rodiče a taky ve škole varovali. I když bylo docela horko, byl navlečený do nějakého pláště, nesl v rukou tašku s nákupem, aby si připadal víc nenápadný. Pořád se koukal k našemu autu a pomalu kráčel k tomu svému, které parkovalo právě, čirou náhodou, vedle našeho. Všiml si, že se na něj dívám a prozradil se, jak jen to šlo – usmál se na mě. Hned jsem se na zadní sedačce skrčil a první, co mě napadlo, bylo zachumlat brášku celého do dečky.

Co teď? Měl bych zatáhnout okýnko? Ale táta říkal, že bychom se tam udusili, jako se to někdy stává zavřeným psům v autě, a já jsem nevěděl, za jak dlouho se psi, potažmo děti, v uzavřeném autě udusí. Znovu jsem nenápadně vykouknul okýnkem a ten úchylák tam pořád stál. Právě si zapaloval cigaretu. Šelma číhala na svou chvíli. Začal jsem hledat nějakou zbraň. Bráškovo chrastítko se nezdálo příliš použitelné. Mezi sedačkami jsem prolezl dopředu a snažil se dosáhnout do kaslíku, kde by otec mohl mít nůž. Ještě kousek! Řadicí páka mě bolestně bodala do pupíku, nehty jsem stále jen škrábal po kaslíku.

Co když k nám úchylák naskočí, udělá něco s kabílky pod volantem jako lupiči ve filmech a odveze nás? Odvážil jsem se ještě vykouknout. Pořád vyčkával u auta a cenil na mě hladové tesáky. Zalezl jsem, jsou vůbec zamčené dveře? Co když brášku vytáhne otevřeným okýnkem? Na kapotu auta padl stín, dveře cvakly a – stála v nich mamka. Zhluboka jsem si oddychl a měl jsem slzy na krajíčku.

„Co se stalo?“ vyhrkla „A proč si brášku tak zachumlal, vždyť by se mohl zadusit!“ hned se přese mě naklonila a začala brášku kontrolovat, čímž ho jen vzbudila, a on se rozvřískal.

„To kvůli tomu úchylákovi!“ vyjekl jsem a ukázal na pána u auta. Jak jsem ho odhalil, vykulil oči a nebyl schopný slova, ani dát se na útěk. „Sem brášku radši schoval, protože jestli má někoho ukradnout, tak radši mě!“

Mamka na mě chvíli koukala a pak mě objala. Otec si taky vyslechl, co jsem povídal, a šel dát řeč s panem úchylákem. Čekal jsem, že ho tam ztříská a pak sváže do kozelce, ale ukázalo se, že pan úchylák nebyl zas takový úchylák, ale skutečně jen nakupoval a pak čekal u auta na svoji ženu, než si obstará kosmetiku. Když jsem na něj ukázal a zařval „úchylák!“ byl asi víc vyděšený než já.

Až za pár let jsem si měl sám na sobě potvrdit, že ne každý úchylák se pozná podle pršipláště a cigarety v koutku úst. Ale ten den mi to bylo jedno. Rodiče mě stejně pochválili, že jsem brášku chránil. Byl jsem na sebe pyšný a seděl jsem na zadní sedačce vzpřímeně, jako správný rytíř vracející se na bílém oři z vítězného tažení.
Světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše.
- Vladimir Nabokov, Lolita (přeložil Pavel Dominik)
Uživatelský avatar
Monika
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Muži
Výkřik do tmy: „Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.“

— Romain Rolland
Příspěvky: 76
Dal: 31 poděkování
Dostal: 20 poděkování

Re: Jakoby – Pan Úchylák (úryvek z románu)

Nový příspěvek od Monika »

Moc pěkně píšeš Danieli *book*
Dan
Čestný člen skupiny ČEPEK
Líbí se mi: Chlapci
Příspěvky: 607
Dal: 75 poděkování
Dostal: 218 poděkování

Re: Jakoby – Pan Úchylák (úryvek z románu)

Nový příspěvek od Dan »

Moniko, a já ti moc a moc děkuju za přečtení! Kdybys někdy měla zájem, tu mám i vydanou knížku http://www.pedofilie-info.cz/forum/viewtopic.php?f=25&t=959
Uživatelský avatar
Monika
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Muži
Výkřik do tmy: „Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.“

— Romain Rolland
Příspěvky: 76
Dal: 31 poděkování
Dostal: 20 poděkování

Re: Jakoby – Pan Úchylák (úryvek z románu)

Nový příspěvek od Monika »

DanielKubec píše:Moniko, a já ti moc a moc děkuju za přečtení! Kdybys někdy měla zájem, tu mám i vydanou knížku http://www.pedofilie-info.cz/forum/viewtopic.php?f=25&t=959
ráda si jí přečtu *bye*
Uživatelský avatar
Mato
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 6
ve věku do: 12
Příspěvky: 286
Dal: 68 poděkování
Dostal: 64 poděkování

Re: Jakoby – Pan Úchylák (úryvek z románu)

Nový příspěvek od Mato »

Wau, dobré! :) kutíkovské príhody sú najlepšie :)
Dan
Čestný člen skupiny ČEPEK
Líbí se mi: Chlapci
Příspěvky: 607
Dal: 75 poděkování
Dostal: 218 poděkování

Re: Jakoby – Pan Úchylák (úryvek z románu)

Nový příspěvek od Dan »

Díkec moc za přečtení, Maťo!
Uživatelský avatar
radoslav
Registrovaný uživatel
Bydliště: Slovensko
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 10
ve věku do: 15
Výkřik do tmy: Najviac smutní bývajú tí, ktorí sa zdajú byť najveselší.
Nikto sa ich nepýta, čo ich trápi, pretože rozosmievajú a utierajú slzy iným...
Příspěvky: 179
Dal: 116 poděkování
Dostal: 56 poděkování

Re: Jakoby – Pan Úchylák (úryvek z románu)

Nový příspěvek od radoslav »

Je to krásne
určite si to zoženiem keď to budeš mat hotové :)
Dan
Čestný člen skupiny ČEPEK
Líbí se mi: Chlapci
Příspěvky: 607
Dal: 75 poděkování
Dostal: 218 poděkování

Re: Jakoby – Pan Úchylák (úryvek z románu)

Nový příspěvek od Dan »

pro radoslav814: Díky moc, koncem jara by to mělo bejt k dostání jako e-kniha.
Uživatelský avatar
Host
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 7
ve věku do: 14
Příspěvky: 170
Dal: 21 poděkování
Dostal: 54 poděkování

Re: Jakoby – Pan Úchylák (úryvek z románu)

Nový příspěvek od Host »

DanielKubec píše:pro radoslav814: Díky moc, koncem jara by to mělo bejt k dostání jako e-kniha.
Koncem jara? Taková dálka... kdoví, co bude na jaře... no snad se toho dočkám.
Název je jen hostem skutečnosti. Host v mém domě, takhle časně z rána? Nezván vstoupil do mé pozornosti, na jabloni sedí první vrána.
Dan
Čestný člen skupiny ČEPEK
Líbí se mi: Chlapci
Příspěvky: 607
Dal: 75 poděkování
Dostal: 218 poděkování

Re: Jakoby – Pan Úchylák (úryvek z románu)

Nový příspěvek od Dan »

pro Host: Tak neboj, když o to opravdu budeš stát, tobě svou práci mile rád pošlu dříve s prosbou o názor. Jen ještě chvíli počkám, až si prací budu více jistý, abych pak neměl nutkání vzít rukopis, respektive počítač a všechny zálohy, a vrhnout je do krbu. Což trochu nadsazuju, protože o tvůj názor stojím a věřím, že mi i pomůže.