Květákovo (evangelikální) okénko

[Gabriel Svoboda]

Podle tvých standardů toho o něm očividně nevíme dost. Mnozí muslimové o Bohu vědí jen to, že je to Bůh těch hrdlořezů, kteří v jeho jménu pravidelně napadají jejich země — ti se taky počítají jako ti, kdo o Bohu vědí?

[Gabriel Svoboda]

Takže List Římanům má větší platnost než Matoušovo evangelium?

[Gabriel Svoboda]

Ano, evangelium má být šířeno. O pedofilii taky šíříme informace, ale spousta pedofilů se s pedofilií v pořádku vyrovná i bez informací od nás.

Myšlenka, že drtivá většina kdy učiněných dobrých skutků je prázdná a nevede k životu, je pro mě fakt nepřijatelná. Ježíš jasně vyzdvihuje dobré skutky učiněné kacířským psem (samaritánem).

[Gabriel Svoboda]

Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl.

Přesně tak! Když se v listu Římanům píše o skutcích, jde o skutky židovského zákona (zákaz vepřového, zákaz napravit vykloubenou končetinu v sobotu ...). Nikoli o dobré skutky obecně.

[Gabriel Svoboda]

Ježíš řekl svým učedníkům: 12„Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. 13Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít.

Bingo! Evangelia byla napsána později než listy apoštolů. Takže otázka přednosti je vyřešena.

[Gabriel Svoboda]

Takže když nevěřící samaritán udělá dobrý skutek, je to ve víře v Boha, ale když nevěřící Gabriel udělá dobrý skutek, ve víře v Boha to není?

[Gabriel Svoboda]

http://cs.wikipedia.org/wiki/List_%C5%98%C3%ADman%C5%AFm
List byl napsán řecky, patrně počátkem roku 58 v Korintu nebo v jeho přístavu Kenchrejích.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Evangelium_podle_Jana
Evangelium bylo napsáno řecky pravděpodobně někdy mezi léty 80 a 130[1], nejspíše v Efesu.

To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry; Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl.

Ještě je třetí cesta — ani víra, ani židovský zákon, ale dobré skutky. O té se v Listu Římanům nepíše nic, ale píše se o ní v Matoušově evangeliu.

[Gabriel Svoboda]

Tak to je lež ......

Bible lže?

Nevidím důvod, proč skutky podle židovského zákona a dobré skutky dávat na jednu hromadu. Ježíš je jasně rozlišoval, když mluvil s fariezi, uzdravoval v sobotu, jedl s pohany a celníky atd.

[Tweedledee]

Trochu z České historie:
Pohané v Čechách a na Moravě vedli spory s křesťany ještě dlouho i po smrti Konstantina a Metoděje a je zajímavé, že i kronika Václava Hájka z Libočan o které se pravilo že výlučně nadržuje křesťanům a činí z nich mučedníky a svaté - přeci jen také přiznává, že nejprve to byli křesťané, co se ve své víře zachovali jako zloději a vandalové: když ničili Pohanské chrámy a různé sošky bůžků tehdejších Pohanů zde na Našem území... Nezachovali se tak lépe než-li Muslimové v dnešní době, kteří třeba odstřelili sochy Budhů vytesané do skal v Afghánistánu. Pohané si to samozřejmě nedali líbit a křesťanům se podle kroniky i se svojí královnou Drahomírou uctívající bohy Marse a Belonu - krutě a krvavě mstili. Pokud je to pravda, tak nebyli o moc lepší než křesťané a faktem je, že svůj boj nakonec prohrály... Jediné čemu se mě nechce moc věřit v té kronice od Václava Hájka, že by se královna Drahomíra opravdu chovala jako z Bible pověstná Jezebel... Ale pravdu se hold už asi nikdo jen tak nedozví

[Gabriel Svoboda]

Je důležité vědět, že spasení není odměnou za dobré skutky, ale dobré skutky potvrzují pravost víry.

Čili věřící dělají dobré skutky bez ohledu na to, co označíš za hlavní a co za průvodní jev. A nevěřící budou spaseni na základě dobrých skutků, podle výše citovaného Matoušova evangelia.

Takže pokud to mám zjednodušit do jedné věty pro věřící i nevěřící, nevidím důvod neoznačit dobré skutky za to hlavní.

[Gabriel Svoboda]

Nevěřící spaseni budou, tato slova Ježíšova to ukazují naprosto jasně:

Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici.

Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘

Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

(Už jsem četl i výklady — a to právě od evangelikálů obhajujících spasení pouhou vírou — že slovo "národy" znamená právě pouze pohanské národy a že na věřící se tato pasáž nevztahuje. Tomuto výkladu moc nevěřím, ale je tedy jasné, že na nevěřící se tato pasáž vztahuje zcela určitě.)

[Gabriel Svoboda]

Matouš 7, 21: Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
Matouš 16, 27: Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.
Lukáš 10, 25-28: Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“
Jan 5, 28-29: Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.
Římanům 2, 6-7: On ‚odplatí každému podle jeho skutků‘. Těm, kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný.
Galaťanům 6, 7-9: Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas.
1. Korinťanům 7, 19: Nezáleží na tom, zda je někdo obřezán nebo není, ale na tom, zda zachovává Boží přikázání.
2. Korinťanům 5, 10: Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé.

[Myš]

Ok ze skutků.-)
Víš co mě řekla manželka a ona fakt trefila hřebíček na hlavičku.
Skutky nesmějí mít postraní umysl, pokud děláš dobré skutky aby jsi se dostal do nebe už to děláš jen k vlastnímu prospěchu.Zamysli se?

Co když ty "postranní úmysly" nejsou vždy špatné? Třeba takové pomáhání lidem. Rád pomáhám lidem. Ne proto, že je pro mě nějaké zvláštní štěstí se pro někoho více či méně obětovat nebo něco pro někoho vykonat. Z toho samotného šťastný nejsem. Ale šťastný jsem z toho, že je z mé pomoci někdo rád, že se (já) se z radosti dotyčného cítím dobře a že se já se cítím co k čemu. Co když tedy pomáhám lidem jen kvůli sobě, abych byl šťastný? Pomáhal bych někomu, cítit se z toho mizerně, jakkoliv by to bylo záslužné?

Možná to zní provokativně a sobecky, ale pojďme se na věci občas podívat z jiného úhlu.

[Gabriel Svoboda]

Ok ze skutků.-)
Víš co mě řekla manželka a ona fakt trefila hřebíček na hlavičku.
Skutky nesmějí mít postraní umysl, pokud děláš dobré skutky aby jsi se dostal do nebe už to děláš jen k vlastnímu prospěchu.Zamysli se?

Samozřejmě by byl extrém přemýšlet tak, že za každý dobrý skutek mám čárku v nebi a že za dobré skutky mám automaticky nárok na spasení, což je přírodní zákon a Boží milosrdenství v tom nehraje žádnou roli. Dobré skutky se mají dělat z lásky k bližním. Ale druhý extrém je mít heslo "dobré skutky jsou fuj" jako základní pravdu víry a chlubit se tím, že se můžu chovat jako hulvát, protože já už jsem přece spasen (z víry).

[Teenbl]

To je prostě, po přečtení celého okénka co je tu nesmyslných blábolů od lidí co si říkají křesťani, škoda:-(

[
Můžeme to květáku i otočit, třeba oni jsou ti praví křesťané a jen ty si říkáš, že si křesťan, ale nejsi. Jak víš, že máš pravdu

[Gabriel Svoboda]

Květák je ovoce! To je pravda, ta je jenom jedna a nehodlám o ní polemizovat.

[Kasz]

Nevěřím v řecké pojetí pravdy tudíš je pravda jen jedna a nedá se nad ní polemizovat.

Pravda je relativní, ono totiž kolikrát záleží, k čemu ji vztahujeme. Podobně jako tvrzení, jestli jsi v klidu nebo v pohybu. Záleží vůči čemu ten pohyb vztáhneš. Na první pohled dvě rozporuplné věty (Jsem v klidu. nebo Jsem v pohybu.) mohou být obě dvě pravdivé. Nebo si můžeme dát ještě příklad z Einsteinovy teorie relativity...

[Mystery]

Pokud mohu, sdělím tu svůj názor a doufám, že neurazí

Z mých zkušeností a dlouholetého neustálého bádání vím o Bohu stále velmi málo. Bůh je pro mě tak komplikovaná bytost, že snad nikdo nemůžeme pochopit jeho prozřetelnost. Jsem jen člověk jako každý jiný.

Máme dvě roviny vnímání. V jedné se neustále snažíme hodnotit a předvídat. Sestavujeme si žebříček priorit. Pomáháme nebo ubližujeme. Rozhodujeme. V té druhé zažíváme všeobjímající lásku, klid, mír a pohodu. To jsou dva extrémy. V reálném životě si už od dětství rozvíjíme osobnost a nad tím, že se můžeme dívat na zkušenosti z různých (více než dvou) pohledů, se nepozastavujeme.

Já jsem pedofil, nevím proč a nechci zjišťovat příčinu. Přestože na tomto světě toho není nic, pro co bych obětoval i život a tak s chladnou hlavou jsem mohl začít kriminální život (a dokonce jsem i překročil tu hranici), zastavil jsem se. Není to však Bůh, kdo mi pomáhá, ale naděje. Naděje, že jednou budu mít rodinu a děti. Sice je trochu zvláštní žít pro něco, co ještě není a mít jen naději, ale má to někdo jinak?

Jen pro zamyšlení:

Bůh či vyšší bytost je to, u čeho si již nic většího nelze představit. Bůh existuje v pochopení. A pokud Bůh existuje v pochopení, můžeme si ho představit, že je větší existencí v realitě. Bůh proto musí existovat.

[simgiran]

Jen pro zamyšlení:

Bůh či vyšší bytost je to, u čeho si již nic většího nelze představit. Bůh existuje v pochopení. A pokud Bůh existuje v pochopení, můžeme si ho představit, že je větší existencí v realitě. Bůh proto musí existovat.

Není tam rozpor s

Bůh je pro mě tak komplikovaná bytost, že snad nikdo nemůžeme pochopit jeho prozřetelnost.

?

Mimochodem, když do toho důkazu boží existence dosadíš prakticky cokoli, tak ti to vyjde. Vyjde ti i existence ďábla, který ovšem nebude o nic slabší než bůh, protože ďábel, který dokáže porazit boha, je strašnější než ten, který to nedovede. Ale bůh co nedokáže porazit ďábla, není nejvyšší bytost. Zdá se, že tu máme spor. Tedy pokud přijmeme definici, že ďábel je nejstrašnější bytost, jakou si lze představit.

Problém je, že se tak nenápadně přechází od existence v představě do existence v realitě. My jsme nedokázali existenci boha, my jsme dokázali tak maximálně existenci přestavy boha existujícího v realitě. Já si umím představit Pikachu, stejně to nedělá Pikachu o nic reálnější. Ani když si představím, že je ten Pikachu reálný.

[Mystery]

Jen pro zamyšlení:

Bůh či vyšší bytost je to, u čeho si již nic většího nelze představit. Bůh existuje v pochopení. A pokud Bůh existuje v pochopení, můžeme si ho představit, že je větší existencí v realitě. Bůh proto musí existovat.

Není tam rozpor s

Bůh je pro mě tak komplikovaná bytost, že snad nikdo nemůžeme pochopit jeho prozřetelnost.

?

To první je teologický důkaz Boha.
A to druhé je moje osobní představa či pocit, který ti nevnucuji. V podstatě vnímám Boha jen skrze realitu. Není snad svět kolem nás komplikovaný a složitý? Můžeme chápat všechny důsledky našich činů? A kdybychom je chápali, měl by svět ještě smysl?
A to je asi důvod, proč tam vidíš rozpor.
Za prvé, promiň mi moji hrubost, nejsi filosof, teolog, ale pouze demagog. Stačí mi jeden důkaz:

Mimochodem, když do toho důkazu boží existence dosadíš prakticky cokoli, tak ti to vyjde. Vyjde ti i existence ďábla, který ovšem nebude o nic slabší než bůh, protože ďábel, který dokáže porazit boha, je strašnější než ten, který to nedovede. Ale bůh co nedokáže porazit ďábla, není nejvyšší bytost. Zdá se, že tu máme spor. Tedy pokud přijmeme definici, že ďábel je nejstrašnější bytost, jakou si lze představit.

Problém je, že se tak nenápadně přechází od existence v představě do existence v realitě. My jsme nedokázali existenci boha, my jsme dokázali tak maximálně existenci přestavy boha existujícího v realitě. Já si umím představit Pikachu, stejně to nedělá Pikachu o nic reálnější. Ani když si představím, že je ten Pikachu reálný.

A za druhé, a opět se velmi omlouvám za svoji hrubost, to nemůžeš srovnávat s tím, jak to vnímám já, nikdy si mnou nebyl a nebudeš.

A Mystery je zvláštní ale zrovna o tom čem přemýšlíš a co jsi tu napsal, jsem se dnes bavil s Pánem a on mě odkázal na celou sedmou kapitolu Římanům v bibli.

Ano, to je přesně ono. Dokonce je tam i to, co jsem nenapsal a také si to myslím. Děkuji.