Kasz píše:Jakékoliv "kázání" je lidmi vymyšlenou nadstavbou toho, co bible skutečně popisuje.
Trochu drsné. Předpokládám, že se stejným despektem pohlížíš na katolický katechismus, křesťanské knihy apod...
Kasz píše:"Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen..." Toto je zcela v rozporu s antidiskriminační doložkou 11. verše 2. kapitoly listu Římanům. Stačí věřit a ejchuchu, nebudu souzen! Ale jakmile nevěříš a přitom celý život konáš dobro, tak máš smůlu, již jsi byl odsouzen...
Tam je podstatná jedna věc. Kdo v ježíše skutečně věří, nikdy si neřekne "hurá, můžu si hřešit jak chci, satčí když budu věřit a nebe mám jistý." Takové přemýšlení je totiž známka falešné víry. Na člověku, který skutečně s Ježíšem žije, to prostě má být vidět, že se chová a přemýšlí jinak, že se snaží o dobro a odmítá zlo (což mu nemusí vždycky jít...jsme jen lidé).
Podmínka přijetí Ježíšovy oběti je daná tím, že u Boha nemůže být nic hříšného a protože každý člověk, i ten nejhodnější na světě, někdy v životě zhřešil, tak se tím od Boha oddělil. Pro opětovné spojení s Bohem je třeba přijmout Ježíšovu oběť za hříchy a tím se od hříchu "obmýt". To je
nutná ovšem nikoliv postačující podmínka spasení. Tento první krok nestačí. Kdyby stačil, tak by si pak každý mohl říct to, co jsem napsal výše. Jsou lidé, kteří Ježíše přijmou ale následně odpadnou od víry a nenechávají se nadále vést Bohem a biblickými principy. Takoví spaseni (dosti pravděpodobně) nebudou. Skutečný křesťanský život je založený na každodenním vztahu s Bohem, na vyznávání hříchů a na snaze o dobro. Takoví lidé pak dojdou spasení, protože pro Boha jsou "čistí", "svatí".
Jedinou výjimku mají ti, kteří o Kristu nikdy neslyšeli. Ti budou souzeni podle svého svědomí.
Mimochodem tak mne napadlo, že kdysi jsme se bavili o odčiňování hříchů. Vždyť to by se dalo úplně podobně zneužít a přesmýšlet takto: "Je to v pohodě, že hřeším, protože to potom nějak odčiním." Přitom to v pohodě není...