Pedofilové (Irena Fuchsová, TřetíVěk.cz)

[Kasz]

Pedofilové (TřetíVěk.cz)

Autor článku: Irena Fuchsová
Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Není důležité, jak se všechny ty děti jmenovaly. Důležité a zároveň kruté je, že už nejsou.
„Rito, pamatuješ si, jak jsem ti říkala, že nesmíš nikdy s nikým nikam chodit,“ zeptala jsem se před měsícem své dcery a ta přikývla.
„Byla jsi s tím strašná, ale já ti za to dodatečně dneska děkuju…“ Překvapila mě a tak jsem pokračovala.
„A pamatuješ se, jak jsem ti říkala, kdyby u tebe zastavilo auto a někdo, mužský nebo ženská, ti říkali, pojeď rychle s námi, tvoji maminku porazilo auto, máme tě za ní dovézt, říkala to, tak i kdybys je znala, nevěř jim! Utíkej od nich a křič, tati, tati, mámu porazilo auto! A uvidíš, jak rychle odjedou! Pamatuješ se na to?“ Opět přikývla.
„Jo. Taky od té doby utíkám od každého auta, které vedle mě zastaví…“

Vzpomínám si, jaký strašný strach jsem o ni měla. O syna také, i jemu jsem říkala stejné věci. Představa, že mi moje děti někdo odvede a bude je mít ve své moci a bude si s nimi dělat to, co on bude chtít, mě v noci budila. Proto jsem se je snažila upozornit na nebezpečí, které jim hrozí, když u nich nebudu. Cíleně a každodenně.

Dělejte to, prosím, také! A nejenom o prázdninách. Ptejte se jich, jestli se s nimi nebaví někdo dospělý, jestli jim něco nedává, jestli je někam neláká… Nepodceňujte to! Pedofilové mezi námi byli, jsou a budou. Jsou větší nebezpečí než infikovaná klíšťata! Když je sníh, klíště se do vás nezakousne, ale pedofil vašemu dítěti může ublížit i v zimě…

Moje první setkání s tímto exemplářem bylo ve zdravotnickém zařízení, kam docházel starší učitel. Bylo mi šest let a měla jsem z něho od první chvíle nepříjemný pocit. Otevírala jsem ve svém pokoji, kde jsem tehdy ležela sama, okno i dveře, abych s ním nebyla zavřená a jediné, co mě trochu uklidňovalo, byla skla mezi pokoji, kterými bylo vidět na sestřičky do sesterny.

Sedal si na postel tak, aby se mě dotýkal a měl řeči, které mě znervózňovaly. Jak jsem krásná, jaké mám krásné vlásky a oči, jak jsem opálená. Vzpomínám si, že mi dával do ruky velký klíč. Držela jsem ho a nevěděla jsem, co s ním mám dělat. Oddychla jsem si, když z pokoje odešel.

Druhý exemplář byl hlídač na koupališti. Jednou si vedle mě sedl na lavičku vedle šaten a objal mě tak, že se dotýkal mého desetiletého těla v místech, kde jsou prsa. Zrudla jsem, zvedla jsem se a utekla od něho. Nevzpomínám si, jestli jsem to řekla matce, která byla na koupališti se mnou, ale od té doby jsem se mu vyhýbala a už nikdy jsem mu nedala příležitost, aby se mě dotkl.

Třetí exemplář měl ve zvyku objímat holčičky na tmavém schodišti v domě, kde bydlel. Vím to od svých kamarádek, kterým v té době bylo kolem deseti let. Toho pána potkávám v Kolíně pořád.

A čtvrtý exemplář byl náš hodně vzdálený příbuzný. Přijel k nám na návštěvu ani nevím odkud, když mi bylo asi jedenáct. Byla jsem sama doma, a byla jsem z něho strašně nervózní. Stejně jako tehdy v nemocnici, i teď jsem v kuchyni otevřela dveře na chodbu a okno na pavlač. Chodila jsem od otevřeného okna k otevřeným dveřím a zoufale jsem čekala, kdy uslyším na schodech kroky babičky nebo maminky.
Ten chlap seděl na kanapi a pozoroval mě. Zpětně si uvědomuju, že ho můj strach musel vzrušovat.
„Tak si vyber,“ řekl mi se zvláštním úsměvem. „Vyber si, buď zavři okno, nebo dveře.“ Ale já nemohla zavřít ani dveře ani okno. Nebezpečí bylo příliš velké. Stála jsem mezi dveřmi do chodby, připravená začít ječet, kdyby se pohnul směrem ke mně, a když jsem na schodech zaslechla babičku s maminkou, oddychla jsem si.

Čtyři pedofilní exempláře v životě malé holčičky. To je dost, ne?
Přečtěte si, prosím, začátek této Fuchsoviny, a udělejte všechno pro to, aby vám vaše dítě jednou řeklo to, co mi před měsícem řekla moje pětadvacetiletá dcera.
„Byla jsi s tím strašná, ale já ti za to dodatečně dneska děkuju…“

[Jednorozec]

Chudák dítě....

[fenix]

Možná je to taky jen dost přibarvený, aby autorka kniky zaujmula čtenáře..., přece jen je to jen kniha a na mě to tak působí.
knihy.abz.cz/prodej/kdyz-se-rekne-fuchsoviny
Pojem fejeton je žánrovým označením pro nový literárně publicistický útvar, který vznikl a rozvinul se na místě novinových fejetonů jako méně rozsáhlý článek, či spíše krátký komentář typický silným subjektivním nádechem a lehkou stylistickou formou, zaměřený na aktuální společenské nebo kulturní téma, často o několika volně spojených tématech. Napsán je lehkým zábavným slohem, mnohdy satiricky komentující či ironizující trefně vybrané dobové události. Častá je nadsázka, humorné postřehy nebo hyperbola. Typický humor obsahuje i užívání prostředků komiky, jazykové hry a hry se slovy či užití knižních tvarů. Autor se většinou soustředí na jeden fakt, využívá sarkasmu, fejeton by měl být gradován do pointy a obsahovat nové, nečekané pohledy na věc a vést čtenáře k zamyšlení nad tématem (proto často obsahuje nezodpovězené otázky).
http://cs.wikipedia.org/wiki/Fejeton
V literatuře a rétorice se jako hyperbola, nadsázka či zveličení označuje záměrné přehánění skutečnosti s cílem zdůraznit subjektivní závažnost.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hyperbola_%28literatura%29

[Jednorozec]

Obávám se že valná část lidí to ale vezme doslova, zvlášť podle toho co vidím kolem sebe...