Reflex 19/2005 - 12.05.2005 - Text: Petr Holec
Celý mediální podfuk začal před rokem. Německý reportér natočil romskou prostitutku, jak mu v Chebu na ulici slibuje sex s dětmi. "Ja, ja, no problem," říká žena s hlavou v okénku auta. Nyní máme pokračování. Reportáž Gerda Glasera z televize Pro7 končí v bytě ve Wolkerově ulici, kde mělo později dojít k sexu s dítětem. Na nic nedokazující obsah reportáže ihned skočila německá organizace KARO i česká média. Vtip je v tom, že reportáž končí přesně tam, kde končí i většina Glaserových krajanů, než je rodiče dětí zmlátí a okradou. O sexu si mohou nechat jen zdát.
Poslední dubnové dny měla česká média velkou senzaci. Reportéři ČT, MfD i Lidových novin mířili rychle do Chebu. Po Glaserově reportáži, již ještě tradičně přifoukla Cathrin Schauerová z neziskové organizace KARO, která pomáhá místním prostitutkám a každý rok žádá o grant na svou činnost, všichni věřili, že v Chebu se sex s dětmi prodává za 200 eur v hypermarketu. Glaser nadával na policii, že dětskou prostituci nebere vážně. Romští pasáci a prostitutky lhali ještě víc než jindy. Policie nevěděla, co říct, tak aspoň připustila, že nějaké případy týkající se dětské prostituce šetří. Chebský starosta Jan Svoboda, jenž věděl své, se tvářil politicky zděšen aspoň v televizi.
"Na základě vašeho článku byly zahájeny úkony trestního řízení. Policie získala videonahrávku a podrobuje ji zkoumání," citovala MfD chebského policejního mluvčího Vladislava Hoška.
"Snažil jsem se podat trestní oznámení, ale setkal jsem se s tak nepřátelskou reakcí policistů, že se mi to nepodařilo," stěžoval si Glaser.
Ve Wolkerově ulici se zatím rodiče s dětmi poklidně chystali na další noc v ulicích. Stejný scénář, stejné role, žádný sex. Spousta práce jako obvykle.
VYŠŠÍ PRINCIP
David Rájek, vedoucí chebského oddělení obecné kriminality, pracuje u policie patnáct let. Úzce spolupracuje s lidmi z týmu EGER (německy Cheb), specializovaného na zdejší menšiny a jejich mravnostní delikty, do něhož patří i sociální pracovnice či romské policejní asistentky. Ulice města permanentně brázdí jeho muži. Přímo z terénu bonzují informátoři. Špinavé triky zdejšího podsvětí stejně jako styl práce novinářů proto zná až příliš dobře. Ve čtvrtek 28. dubna, kdy byly noviny plné dětské prostituce v Chebu, přesto seděl naštvaně ve své kanceláři. Cítil zmar z letité práce.
Den předtím přijel do Chebu Švýcar, decentní třicátník. Po německých reportážích věřil, že je v beztrestném ráji pedofilů. Dostal chuť na desetiletého romského chlapce, zašel proto do jedné z vietnamských heren. Pasáci vám tu slíbí cokoli stejně jako skrytým reportérům. Než ho romská dvojice zcela okradla, vyřídila ho jednou ranou do hlavy. Chlapce se nikdy ani nedotkl, skončil přesně tam kde německý reportér. Druhý den už lhal na policii. Stejně prostý princip bezchybně funguje od doby první německé reportáže.
"Můžu si zapálit?" zeptal se mě Rájek. Bylo těžké zakázat mu to v jeho vlastní kanceláři. "Co chcete slyšet?"
"Jak je to s dětskou prostitucí," odpověděl jsem. Po mediální smršti nebylo těžké formulovat otázku. Zvlášť když přede mnou ležely Lidové noviny, v nichž se píše: "Policisté z Chebu přiznali, že loni řešili asi šedesát případů, v nichž děti nabízely za peníze sexuální služby. Chebský kriminalista Jiří Ištvaník potom v ČT prohlásil, že dětská prostituce není v Česku ojedinělým jevem."
"Viděl jste tu reportáž? Byla účelově překroucená," rozčilil se Rájek. "Těch šedesát případů jsou Němci, kteří se snažili koupit k sexu dítě a byli při tom okradeni. Neřešila se dětská prostituce, ale ohrožování mravní výchovy. Ti Romové vycházejí z toho, že když k nim přijede německý pedofil, oni ho zmlátí a okradou, bude se bát říct pravdu na policii, protože mu pohrozí, že řeknou, že chtěl sex s dětmi. Oni své děti neprodávají, pouze je zneužívají jako volavky. Němci zcela pohrdají. KARO třeba platilo romským dětem za to, když jim dají SPZ potenciálních zákazníků. Když jsme je pak ověřovali v Německu, bylo pětaosmdesát procent z nich vymyšlených."
FUNGUJÍCÍ FIRMA
Kvůli prostituci (jako novinář) jsem byl v Chebu několikrát. V noci je to mefistofelské město, kde před časem kvůli banální loupeži rozřezali a zakopali německého starostu, který měl až moc rád Romky. Hnusní pasáci v teplákových soupravách a tuningových BMW či opelech se prohánějí ulicemi plnými prostitutek. Zlato na krku, zlato na prstech. Některé dívky vypadají velmi mladě - okolo patnácti. I u nich je ale obtížné říct, které jsou pouze volavky a které by někdo doopravdy prodal k sexu. K němu totiž už mimo "oficiální" bordely téměř nedochází, trh je dávno rozdělen. Vietnamcům a Romům patří ulice, bílým nevěstince. Místo sexu se venku jen brutálně okrádá.
"Samozřejmě se nedá vyloučit," říká Rájek, "že na ulici stojí nezletilá holka. Často to ale bývají případy útěků z diagnostických ústavů a podobně. Nejsou venku déle než dva tři dny, jako třeba nedávno holka z Prahy. Bylo jí šestnáct."
A co případ z Wolkerovy ulice, na nějž upozornil Gerd Glaser?
"Píčo, čuráku, co mě fotíš?!! Němci zasraný!! Vypadněte vodsuď!"
Hlasy patří méně přátelským Romům z Wolkerovy ulice, jíž právě procházíme. Téměř nikdo tady přes den nepracuje, všichni jsou na dávkách. Případně na pervitinu či toluenu. Celé rodiny začínají pracovat až se západem slunce. Je obdivuhodné, jaké ghetto dokázali udělat z pěti činžáků. Sem tam projede ulicí mercedes s německou SPZ. Nikdo normální, kdo umí udržet chtíč déle než pár minut a má se aspoň trochu rád, tu nemá co dělat.
"Jsou naštvaní po těch reportážích, nedivte se," říká mi jeden ze dvou ochotných průvodců. Jestli lze v podobném lidském pekle mluvit o respektu, mají ho tady oba přímo boží. Mnohé tu znají jménem stejně jako jejich oběti. Patří mezi ně vysoce postavení manažeři, dokonce i němečtí policisté. Ti zbabělejší se nechají zmlátit, odvážnější vyskakují okny. V trenýrkách a bez hodinek se obvykle sejdou na policii, kde lžou.
"Novináři z nich udělali lidi, co prodávají svý děti. Není to pravda. Kradou a loupí, to jo, ale svý děti by nikdy neprodali."
Němci, kteří do Chebu jezdí, celé podsvětí hluboce pohrdá. Jejich jedinou devízou jsou pedofilní sklony a kreditky kryté kontem. Lépe jsou na tom Romové dělající špinavou práci. Mají nápady a odvahu permanentně porušovat zákon. Prodávají své ženy, zneužívají děti a okrádají Němce. Nezašpiněnými králi podsvětí jsou Vietnamci. Zcela legálně vlastní herny, kde se všechna špína domlouvá, případně i děje. Prodávají drogy, které ale na rozdíl od Romů neberou. Z jejich nehybných tváří nevyčtete žádné emoce. Jen chladný klid a záblesk pohrdání nedostatečností našich zákonů. Na infiltraci jsou pro policii nejhorší komunitou.
"Když potřebujeme tlumočit, vždycky je to nějaký Vietnamec. Nikdy nevíme, co doopravdy tlumočí," vysvětluje jeden z průvodců.
NIC MOC CHYTRÝHO
Krátce před půlnocí se Cheb mění v mraveniště fingované neřesti. "Jsou jako mravenci, navzájem se potřebují," popisuje jeden z průvodců noční ruch. Prostitutky, pasáci, zákazníci. Celou noc se hledají po celém městě, přesouvajíce se z herny k bankomatu a od bankomatu zase do herny, případně do bytu. Nikdy to nekončí dobře.
Neón Madony, v níž točil svou reportáž Glaser, dnes nesvítí, to ale vůbec nevadí. Na metr čtvereční je v Chebu víc heren než v Las Vegas. Vesměs vypadají stejně: první místnost s barem, kde najdete vietnamské majitele a personál. Další místnost herna s ruletou pro vietnamské bosse a obchodníky. Zadní místnost se sedačkami, plazmovou televizí, DVD a velkými reprobednami pro Němce a romské prostitutky. Můžete si tu pustit porno.
"Scénáře se opakují," vysvětluje průvodce. "Německý pedofil se na ulici zeptá prostitutky, kde může sehnat dítě. Ta s ním jede do herny, kde čeká pasák. Když nechce dítě vidět, zmlátí ho a okradou už na záchodě v herně. Personál jako nic nevidí. Když chce dítě vidět, odvezou ho do Wolkerovky nebo jinam a udělají totéž tam. Nic moc chytrýho." Možná. Přesto sem pedofilové nepřestávají jezdit. Někteří se dokonce vracejí. Nemohou si pomoct. Na webu mají barevné mapy města s vyznačením všech důležitých míst.
VŠECHNO MÁ SVŮJ ČAS
Telefon v autě mých průvodců není vidět, zato je ale slyšet.
"Rozumím, jedeme," říká do sluchátka podsaditější z obou.
Neuběhlo ani čtyřiadvacet hodin a mají romskou dvojici, jež předchozí noci zmlátila a okradla v herně U zlatého draka švýcarského pedofila. Nic netušíc stojí na parkovišti u hlavní silnice. Že neleští auta, poznáte z jejich obličeje. Zračí se v něm jejich povolání.
"Tohle je Cheb, všichni se známe," odpovídá útlejší z průvodců na mé překvapení, že si pro pachatele jdou jak pro děti do školky. Přesto oba vědí, kam případně sáhnout.
Za chvíli už sedí romská dvojice na zadním sedadle.
"Tak co, jedlas dneska?" ptá se řidič Romky.
"Jo, měla jsem kuřátko, dobrý bylo," usmívá se mladá žena.
"Tak to je dobře, aspoň nebudeš mít hlad."
"Se něco stalo, nebo co?" ptá se Rom.
"Neboj, všechno se dozvíš. Všechno má svůj čas," odpovídá průvodce.
"Tak takhle to tady je s tou dětskou prostitucí," říká mi řidič. Jako každou noc několikrát zase míří na stanici.
LÁSKA JAKO NÁSILÍ
Do Marcely Musilové, útlé matky roční dcery, byste neřekli, že často chodí do Wolkerovy ulice. Jako zakládající členka sdružení Prolomit vlny a externí spolupracovnice chebské sociálky bere tamní romské děti, v noci pracující jako volavky, na nejrůznější výlety a tábory.
"Chceme jim ukázat, že se k sobě lidi mohou chovat i jinak, než jak to znají z domova. Mívají lásku spojenou s násilím," vysvětluje Musilová.
Ani ona nevěří, že tady rodiče prodávají své děti k sexu. "Mlátí je, to jo. Ale současně je mají rádi. Děti pracují buď pro rodiče, nebo starší děti nad patnáct," popisuje prostředí. "Přivedou je před barák, ukážou je zákazníkovi a toho pak zmlátí a okradou. Vždycky mě překvapí, jak si KARO umí tyhle reportáže načasovat. Jestli měli podezření, že je nějaké dítě v ohrožení, měli kontaktovat sociálku. Vždycky když se s dětmi bavíme, říkají nám, že ženy z KARO jsou ty tety, co rozdávají kondomy a peníze, když jim něco řeknou o pedofilii."
Jako jejich rodiče v Madoně německým reportérům.
Zdroj: http://www.reflex.cz/clanek/19054/volavky-a-kachny.html
Volavky a kachny (Reflex 19/2005)
Pravidla fóra
UPOZORNĚNÍ: Fórum Reakce na média vč. svých podsekcí právě prochází rekonstrukcí. Více informací se dozvíte ZDE.
-
- Administrátor
- Líbí se mi: Dívky a ženy
- ve věku od: 4
- ve věku do: 28
- Kontakt: [email protected]
- Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
- Příspěvky: 6696
- Dal: 1781 poděkování
- Dostal: 3687 poděkování
-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Dívky
- ve věku od: 9
- ve věku do: 30
- Výkřik do tmy: Zázraky se dějí, jen zatím bohužel vždy někde daleko...
- Příspěvky: 3201
- Dal: 17 poděkování
- Dostal: 524 poděkování
Re: Volavky a kachny (Reflex 19/2005)
Roztomilé, takže cikáni okrádají němce, které sem nalákala překroucená reportáž o tom jak tu kvete dětská prostituce...