PEDOFIL UMÍ, CO MY NE (Reflex 38/2008)

Reflex 38/2008 - 18.09.2008 - Text: PAVEL TANĚV
Polští politici volají po kastraci pedofilů. Avšak "označit pachatele, jehož případ vzrušuje celé Polsko, za pedofilního, je z odborného hlediska absurdní nesmysl", říká psycholog prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D.

Polák, který sexuálně zneužíval svoji dceru, není pedofil, ale sociálně vadný jedinec

Pane profesore, jak polský případ vnímáte jako sexuolog?

V Polsku vznikla hysterie, která nemá racionální základ. Pokud se tam vyskytl otec, jenž svou dceru nutil k sexuálnímu styku v období od jejích 15 do 21 let, je v první řadě nutno zdůraznit, že to nemá nic společného s pedofilií.

Kdo je tedy pedofil?

Za prvé, pedofil je člověk, jehož eroticky přitahují předpubertální objekty bez znaků dospívání, zhruba do věku kolem jedenácti dvanácti let maximálně, čemuž patnáctiletá dívka neodpovídá. Za druhé, praví pedofilové nesouloží se svými objekty, jen dítě osahají, pohladí ho, eventuálně vyžadují masturbaci, což je maximum. Za třetí, je extrémně výjimečné, že by pedofil zneužíval vlastní dítě. Já sám jsem se tím potkal jednou v životě mezi stovkami případů, které jsem vyšetřoval.

Jak takový jedinec prožívá svět?

Pravý pedofil žije v dětském světě. Proto jsou praví pedofilové nejlepšími autory dětských knih, nejlepšími učiteli, nejlepšími skautskými vedoucími. Dětem rozumí víc než běžní dospělí, a pokud jsou schopni svoji zvláštnost využít společensky přínosným způsobem, zaslouží si naši hlubokou úctu a ocenění.

Jak zjistit, že jsou právě takoví?

To nedokážeme zjistit, to ukáže až život.

Ovšem pozornost se stejně k pedofilům upírá, souvisí to s případy některých skautských vedoucích a šířením a sledováním dětské pornografie na Internetu.

Ano, dětskou pornografii používají pedofilové. Odborný názor na možnost jejího využití pro ně je nejednotný. Výroba pornografie totiž předpokládá zneužití dítěte, což nemůžeme akceptovat. Avšak současně víme, že u pedofilů, kteří ji využívají pro uspokojení svých sexuálních potřeb masturbačně, autoeroticky, je menší pravděpodobnost, že se dopustí zneužití dítěte. Oboje platí. Proto nejsem rád, že přijatý zákon o trestnosti držení dětské pornografie se vztahuje i na vyrobené materiály. Uvítal bych, kdyby mohli používat jakousi virtuální dětskou pornografii, počítačově vytvořenou.

Jaký mají pedofilové podíl na případech zneužívání dětí?

Naprostou většinu sexuálních zneužití dětí nepáchají oni - jejich podíl je asi desetiprocentní -, ale lidé vadní osobnostně a sociálně. Současně je potřeba zdůraznit, že většina pravých pedofilů se zneužití dítěte nikdy nedopustí. Jde o vrozenou a celoživotní zdravotní poruchu, avšak to vůbec neznamená, že se takový deviant dopustí sexuálního deliktu. Většinu sexuálních deliktů páchají jedinci nezdrženliví, agresívní, kteří zneužijí dítě situačně.

Odkud tedy vyvěrá sexuální násilí na dětech?

Neplyne primárně ze sexuálního motivu, je jednou z možných forem bezohledného postoje k okolí, využívání lidí pro uspokojování vlastních potřeb, asociálního chování v nejširším slova smyslu. Muž z polské vesnice se jistě také chtěl sexuálně uspokojit, ale to, že si zvolil mezi jinými objekty - jeho manželka vypovídala, že byla také znásilňována - i vlastní dceru, vypovídá nejvíce o jeho osobnosti, a ne o jeho sexualitě. Incest obecně nesvědčí o patologii sexuální, incest vždy svědčí o patologii osobnostní a patologii rodinných vztahů. Se sexualitou, resp. eventuální sexuální poruchou nemá tento případ nic společného. Proto je nesmyslné říkat, co se teď v Polsku říká. Tyto výroky jsou politické a populistické, nemají s medicínou, se sexuologií a ani s prevencí tohoto typu kriminality vůbec nic společného.

Co nejčastěji vede k takovému chování?

Více faktorů. Pokud se k určitým vrozeným dispozicím v podobě například mozkových dysfunkcí, poškození mozku v prenatálním období nebo během porodu, přidají nepříznivé vnější vlivy, jako agresívní rodičovská výchova, zkušenosti se šikanou, eventuálně setkání s kriminální subkulturou, může vše vyústit v defektní osobnostní vývoj. Terapie u poruch osobnosti je nesmírně obtížná, nejsme vůbec schopni terapeuticky ovlivnit poruchu samotnou. Co jsme schopni ovlivnit, jsou vnější projevy. Naším cílem je maximálně adaptovat jedince na sociální normy, aby se v budoucnu vyhnul konfliktu se sociálně hájenými zájmy. Avšak prognóza je zde velmi nejistá a často spíše nepříznivá.

Kombinují se v léčbě medikamentózní psychiatrické přístupy s psychoterapeutickými?

Ano, oboje je velmi důležité, v odůvodněných případech je velmi užitečné použití určitých sedativních léků, tedy psychofarmak s uklidňujícím a utlumujícím účinkem. Psychoterapie se zde jeví jako základní kauzální léčba, protože může jedince naučit, které situace jsou pro něj rizikové, čemu se má vyhnout, co jsou spouštěče jeho nekonformních projevů.

Nakolik je to, čeho jsme v Polsku svědky, nebezpečné?

V Polsku se děje to, co se odehrálo před dvaceti lety například v USA nebo Británii, tedy populistický hon na čarodějnice, nic jiného. Je naprosto jasné, že např. nové americké zákony, které umožnily ve většině států USA, ne ve všech, uveřejnit seznamy sexuálních delikventů s přesným místem bydliště na Internetu, nevedly ke snížení sexuální delikvence ani o promile, ale vedly k mnoha sebevraždám a velmi výrazným sociálním postihům, diskriminaci, zavržení, napadání, donucení se odstěhovat. Právě jsem se vrátil z Kapského Města, kde proběhla světová konference o léčbě sexuálních delikventů. Vyslechl jsem referát americké autorky na dané téma, kde jednoznačně na statistikách dokazuje naprostou nesmyslnost pronásledování a sociálního vyloučení těchto jedinců.

Zdroj: http://www.reflex.cz/clanek/31652/pedofil-umi-co-my-ne.html