Zločin může přijít náhle (Reflex 14/2011)

Reflex 14/2011 - 07.04.2011 - Text: Jan Jandourek
V případu zavražděné Aničky byl největší záhadou přes pět měsíců hlavní podezřelý Otakar Tomek. Nejasné zůstávají přinejmenším dvě věci. Proč tak snadno navždy unikl a také, proč by najednou vraždil, když tomu v jeho životě dosud nic nenasvědčovalo.
Tomek není záhadou jen od konce října, kdy byl zadržen kvůli tomu, že jeho DNA se shodovala s DNA na batohu Aničky. Tajemství je kolem tohoto člověka plno.

Pocházel ze „spolehlivé“ rodiny. Oba jeho rodiče pracovali za vlády komunistů na federálním ministerstvu vnitra. Když bylo jejich synovi šestnáct, něco se stalo a jeho vztah s rodinou se narušil. Jeho vlastní dva pokusy založit rodinu zkrachovaly. Měl sice údajně nadprůměrné IQ 122 (průměr je 100), ale vychodil jen základku. Byl sice zloděj, ale nikdy se neprojevoval jako sexuální delikvent nebo pedofil. V Praze žil v doupěti, kde místo toalety používal plastové nádoby, ale k výslechům chodil pečlivě oblečen v černém obleku. Podle detektoru lži věděl o zmizení Aničky víc, než říkal, ale k vině se nepřiznal. Jen k tomu, že se v místech vyskytoval a měl v ruce dívčin batoh. Nakonec se 21. března pokusil ve vazební cele oběsit a v nemocnici o dva dny později zemřel. To byla zatím poslední tečka.

Veřejnost měla nejdřív jasno a chtěla chlapa vidět za mřížemi. Jakmile se ve vazbě na druhý pokus ocitl, objevily se hlasy říkající: „Chtějí to na něj hodit.“

Dnes se otázky nabízejí přinejmenším dvě. Číslo jedna, zda si spravedlnost měla nechat navždy uniknout člověka, jenž o případu věděl nejvíc. Druhá, zda se mohl vraždy dopustit někdo, u koho na to dosud nic nenasvědčovalo. Ad jedna: Je to balanc mezi lidskými právy a sázkou na jistotu. Tomek byl stále formálně nevinen a s ohledem na lidská práva není možné každému podezřelému jen tak strčit do cely nad postel kameru. A to i kdyby na něco takového mělo naše přetížené vězeňství prostředky. Jenže zase vidíme, že i když se prý nic nezanedbalo, dopadlo to špatně. Nejcennější hlas umlkl, takže někde se stala chyba. Veřejnost vždycky napadne, když nějak divně dopadne i nejsledovanější případ v zemi, jak asi dopadají ty ostatní.

Ad dva: Kdyby se Tomek aspoň v dopise na rozloučenou přiznal, jenomže on se nepřiznal.

Psycholožka z Policejní akademie Ludmila Čírtková říká: „Předpokládat, že se budoucí zločin na předcházející cestě životem vždy hlásí drobnými varovnými příznaky, bohužel neplatí pro všechny případy.“ Uvádí případ z Německa. „Tam byl pohřešován desetiletý chlapec a nakonec se ukázalo, že jeho vrahem byl asi pětačtyřicetiletý muž. Ten řekl, že mu onen den telefonoval šéf a zkritizoval ho. Jeho to tak frustrovalo, že sedl do auta a bloudil po okolí. K večeru narazil na chlapce na kole. Zastavil auto a poručil chlapci, aby z kola slezl. Dovezl hocha na místo činu a tam se na něm dopouštěl násilných jednání, i sexualizovaných, a nakonec ho zavraždil. Pak se vrátil domů a fungoval pro okolí zcela nenápadně. Dokonce se ptal kriminalisty, který byl jeho soused, jestli už ,chytili tu svini‘.“

Bez důkazů není možné o někom říci, že je pachatel. Jen se ukazuje, že vrahem může být nakonec kdokoli.

Zdroj: http://www.reflex.cz/clanek/41177/zlocin-muze-prijit-nahle.html