Ahoj, no, tak ja počúvam všemožne rôznu hudbu, ale najradšej mám piano songy a spievané kutíkmi
Uznávam, je mrte náročné prejavovať kamarátsku lásku kutíkom, keď ťa to ťahá na niečo... viac, niečo omnoho silnejšie. Napr. ja mávam teraz ten tábor a kutíci sa všemožne túlia ku mne (nevravím, že sa mi to nepáči ) ale už svoj vyvinutý pud ochrany sexuality mi naznačuje, aby som kutíka nedržal príliš nápadne, alebo nedržal za ručičku príliš dlho a tak. Obavy, že si to niekto všimne mám hodne veľké a čo sa týka rodičov, pred nimi hrám totálne živého nadržaného pubertálneho heteráka, trochu dosť falošné odo mňa, ale zdá sa, že to pomáha. Nasilu sa otáčam za dievčatami a upozorňujem na ne rodičov, brata a tak... Je to drina, ale dá sa to vsugerovať...
Rozhodne sa neobmedzuj v tom byť čo najdlhšie s kutíkmi, pokiaľ si si istý, že im z tvojej strany nič nehrozí.
Mato krasne dobre ranko.
Tak ty klames telem jo :-)
No vis je to cesta ale je to cesta na vecne casy? v srdci mas sve kutiky a je to moc prijemny pocit.
...
Omezovat se v kontaktu s nimi nemusis pokud si si jisty že nehrozi nebezoečí ale jak si človek muze byt jisty?
Co když prijde laska?
Co když s tím pocitem nekdo jeste neumí pracovat?
Doporučuji se první naučit chodit s oporou a pak až běhat naopak to obvykle končí pádem.
Tak tak Silesio, každý z nás má vůči dětem v první řadě odpovědnost. Musíme se nejdřív naučit tuto odpovědnost nést a ovládat se ve všech situacích. Pak si můžeme dovolit postupný kontakt a přátelství s dětmi. A přitom musíme neustále zkoumat sami sebe, jak na nás ten kontakt působí, umět racionálně zhodnotit, zda nejsou naše projevy přehnané, nebo zda nepřestupujeme nějakou předem stanovenou hranici. Když se té hranici pedofil blíží, měl by mít dost síly stáhnout se zpátky. Zároveň věřím, že při určité míře sebeuvědomění by toho měl být schopný každý. Odměnou za takovou snahu pak je, že si může pedofil dovolit se dětem nevyhýbat, rozumě s nimi navázat kontakt a snažit se vybudovat vztah tak, aby byl i dítěti prospěšný.
DanielKubec píše:Tak tak Silesio, každý z nás má vůči dětem v první řadě odpovědnost. Musíme se nejdřív naučit tuto odpovědnost nést a ovládat se ve všech situacích. Pak si můžeme dovolit postupný kontakt a přátelství s dětmi. A přitom musíme neustále zkoumat sami sebe, jak na nás ten kontakt působí, umět racionálně zhodnotit, zda nejsou naše projevy přehnané, nebo zda nepřestupujeme nějakou předem stanovenou hranici. Když se té hranici pedofil blíží, měl by mít dost síly stáhnout se zpátky. Zároveň věřím, že při určité míře sebeuvědomění by toho měl být schopný každý. Odměnou za takovou snahu pak je, že si může pedofil dovolit se dětem nevyhýbat, rozumě s nimi navázat kontakt a snažit se vybudovat vztah tak, aby byl i dítěti prospěšný.
Každý toho schopen nebude, ale velká většina pedofilů by toho schopná být měla. Jinak se k vám přidávám, ještě bych dodal, že když chce někdo pracovat s dětmi a to v takové práci, že tomu musí věnovat dlouhý čas (např. učitel na studium), tak by si měl pořádně promyslet, proč vlastně takovou práci chce dělat, jaké pro ni má předpoklady, dobré je, pokud má někoho, komu může věřit, s kým to může probrat. Ono třeba představovat si, jak budu učit, jak to všem půjde, jak všichni všechno pochopí a pak se setkat s tím, že některé děti nezvládnou ani základní věci, to je těžké i pro normála, natož pro pedofila.
pro simgiran: No to máš samozřejmě pravdu, práce s dětmi, to už je zas úplně jiný daleko vyšší level! Odpovědnost maximální, k tomu ještě ta učitelská-vychovatelská. Řekl bych, že někteří pedofilové, co se třeba pro učitelství rozhodli by mohli i potvrdit, že to nakonec není takové, jak si to při svém rozhodování malovali. Zároveň ale například v práci v oddílech, v animátorství si možná pedofil může najít své místo, leč ta maximální odpovědnost k tomu rozhodně patří.
Pre simgiran: Akože nemám problém nadviazať komunikáciu s kutíkom, len mám obrovský strach z okolia, verejnosti a pod. Proste neviem čím to je, ale vždy mám pocit ako by ma niekto sledoval a to nerobím nič zlé.
Pre Mato: tak to je naozaj dobrá pretvárka, že to hráš na heteráka, ja keby som to začal robiť tak by rodičia odomňa očakávali babu, čo ja nechcem. Jediné prečo v budúcnosti chcem ženu je aby mi porodila aspoň päť synov
Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
Didi píše:Jediné prečo v budúcnosti chcem ženu je aby mi porodila aspoň päť synov
Na konci je smajlík, takže to lze brát i jako vtip. Protože kdyby to měla být pravda, tak bych ti to v žádném případě nepřál, s ohledem na tu ženu.
Pokud bych chtěl mít jednou ženu, chtěl bych s ní žít pro ni samotnou. Děti by byly fajn, ale může se něco stát, co by znamenalo, že děti nebudou, zatímco starost o ženu tím neskončí.
Československá pedofilní komunita – již 13 let s Vámi!
Pre Silesia: Jo, klamať telom je najúčinejšie a najdôveryhodnejšie.
Pre Didi: Očakávať babu od teba môžu, ale stačí potom zaútočiť pár jednoduchými slovami: Až sa do nejakej zamilujem, potom s ňou budem mať vzťah. No a keď sa nezamiluješ, čo je jasné, budeš si žiť svoj život a ospravedlnenkou na ústach, že už si jeden vzťah mal a jeho rozchod ťa zničil a znovu to zažiť nechceš. Pozri, ty si strojcom svojho šťastia a nenechaj nikoho, aby ti ho zobral.
Krásné ráno a nebude tedy jednodušší jim to říct pokud chceš?,pravděpodobnost že to dopadne stejně blbě jako u mě je nízká. Tak mě napadá že premyslim o tom jak to vlastně dopadnout mělo
Ahoj Didi, a z čeho usuzuješ, že to rodiče vědí? Nějaké narážky nebo to nějak ovlivňuje váš rodinný vztah? O mně si rodina dlouho myslela - dle mého životního stylu, že jsem prostě gay, matka se mě na to jednou zeptala a já řekl že ne, vlastně jsem nelhal! Pak dyž jsem jim to o sobě popravdě řekl, vzali to vlastně jaksi s povděkem, protože v tom i oni konečně měli jasno. Starší bratr mi dokonce vynadal, že jsem mu to měl říct už dávno, aby mi třeba nějak poradil. Tím chci říct, že pokud rodiče něco tuší, může i pro ně být výhoda si svoje tušení potvrdit, nebo si to ujasnit a může to trochu provětrat rodinou atmosféru. Ovšem tohle si musíš rozhodnout sám, pokud to může vztahy spíš zlepšit, nebo to může něco zhoršit. Je to rozhodnutí, které za tebe nikdo nevykoná a přitom může docela podstatně ovlivnit život.
Ahoj, podozrievajú kvôli tomu, že dosť často chodím na futbalové ihrisko, v čase keď sú tam malé deti a otec dokonca videl ako mi jeden kutík sedel na kolenách. Priznať sa im by bola samovražda. Otec by ma pri najlepšom zabil a mama znenávidela, teda podľa toho ako ich poznám, možno by to nedopadlo až tak zle, ale radšej počkám, kým vyštudujem a osamostatním sa, potom príde tá chvíla.
Pre Mato:
Aký si mal najbližši vzťah s kutíkom?
PS: tiež sa mi páči Chandler
pro Didi: Aha, aha a reagovali nějak na to, že se takhle pohybuješ mezi dětmi? Nějakou narážkou, nebo vycítil si, že se kvůli tomu na tebe nějak mračí, něco podobného? Ono mě nepřijde ve společnosti zas až tak přehnaně nápadné, pokud se o něco starší kluk pohybuje mezi mladšíma dětma, nebo že mu nějaké dítě přátelsky sedne na kolena, to se stává, někdy je to dospělými hodnoceno i kladně a nenapadne je zrovna, že by (zvlášť právě někdo mladší) mohl být pedofil. Ale zas někoho to napadnout může, nikdy není jistota. Každopádně počkat s takovými svěřeními až se osamostatníš, budeš stát na vlastních nohách, je rozumné.
A ještě Didi, docela mě zaujal tvůj takzvaně preferenční věk, jací kutíci se ti líbí. Píšeš už třebas od jednoho roku? Vlastně není zas tolik peďáků, kteří ocení krásu, roztomilost, úžasnost třebas dvouletého nebo tříletého chlapečka, já k nim teda rozhodně patřím, vlastně se dá říct že i existuje něco jako pedofilní frakce - little-boylove. Jak to máš teda ty? Fakt se ti líbí i takhlens menší děti pod pět let?
Tak vieš ako vravíš niekomu to môže býť nápadné a niekomu zase nie, musím byť veľmi opatrný. Ano veľmi sa mi páčia malinkí kutíci, sú to najkrajšie bytosti. Napríklad taký 3 ročný hnedovlasý, modrooký kutík je pre mňa ideál a to maličké telíčko, proste krása. Už čoskoro napíšem môj príbeh z roku 2011
pro Didi: To se moc těším na příběh! S maličkým kutíky to taky vidím podobně, jsou to úžasné bytosti, koncentrované dětství, abych tak řekl. A baví tě i s nimi trávit čas? Od někoho občas slýchám, že si s takovými kutíky nemá co "říct" nebo prostě ho to s nimi nebaví, ale to pro mě tak úplně neplatí.
No keď sa naskytne príležitosť veľmi rád sa snimi zhováram, veď sú to moje milované stvorenia len tých príležitostí je strašne málo čo by som dal za to keby som sa mohol starať o 3 ročného kutíka. Nevieš mi poradiť kde stretnúť malých kutíkov a kamarátiť sa s nimi bez toho aby do toho zasahovali ich rodičia keďže z mojich známych nikto nemá malých kutíkov
Didi, na tohle je rada těžká a věř, že zcela chápu tvoje pocity. Mám to štěstí, že se s jedním takovým můžu občas vídat. I když není to nic lehkého, ještě stále se přede mnou docela stydí a utíká, já úplně nevím, jak na něj. Ale pak, když si na mě zvykne, hrajeme si s autíčkami, krásné jak na takového kutíka pak stačí dělat "brm brm". Ale je to skutečně jen občas na pár hodin a po zbytek té doby se mi po něm jen stýská.. musím říct, a asi to není nic povzbudivého, ale aby ses měl šanci s takhle mladšími dětmi vídat, většinou je asi opravdu třeba mít kontakt i s někým z jejich rodiny. Víš, je to i takové jaksi správné. Malé děti tráví většinu času s rodinou, a má to tak být, a jejich rodiče by měli vždy vědět, kde a s kým dítě je. Ti rodiče, kteří o tom nemají ponětí, nebývají moc dobrými rodiči.
I já tohle tak nějak řeším, jak je to těžké a jak moc málo šancí takhle s dětmi je, vidět se. Utěšuju se jistou představou, plánem. Přece jenom, ty i já( je mi 25) máme eště pořádnej kus života před sebou. Chce to trpělivost a snahu. Říkám si, že moji přátelé a známí budou mít vlastní rodiny. Jestli ve mně budou mít důvěru, kterou si musím budovat, nebudou mít aspoň někteří snad i problém, aby mě nechali svou rodinu - i své děti navštěvovat. V tomhle jaksi věřím a doufám. Asi to neutěší člověka úplně v tom, v čem zrovna žije, co? Ale jsou to aspoň nějaké vyhlídky. Ale zároveň ti přeju, aby se ti třeba v tvém okolí poštěstilo, abys našel třeba nové známé, kteří budou mít mladší sourozence, nebo vlastní děti, s kterými si občas budeš moct hrát. Přeju ti, ať se to daří!
Najbližší vzťah s kutíkom? Hmmm, to bolo asi na tohtoročnom letnom tábore, kde som sa zoznámil s jedným roztomilým kutíkom a trochu sme aj vyvádzali a chytil som ho za nožičky dolu hlavou a potom som ho niesol na koníčka, smiali sme sa, rozprávali o hocičom...
) ale už svoj vyvinutý pud ochrany sexuality mi naznačuje, aby som kutíka nedržal príliš nápadne, alebo nedržal za ručičku príliš dlho a tak. Obavy, že si to niekto všimne mám hodne veľké a čo sa týka rodičov, pred nimi hrám totálne živého nadržaného pubertálneho heteráka, trochu dosť falošné odo mňa, ale zdá sa, že to pomáha. Nasilu sa otáčam za dievčatami a upozorňujem na ne rodičov, brata a tak... Je to drina, ale dá sa to vsugerovať... 
