Nový člen

[Van]

Zdravím Vás.

Jak už vidíte z mého profilu je Vám jasná má preference a porucha.

Trocha minulosti: O své sexuální preferenci jsem tak nějak začal přemýšlet ve věku kolem 15 let, kdy se mi líbily holky v mém věku a holky o trochu mladší, doslova s "andělskou" tváří (dále andělé), což bylo dle mého tehdejšího úsudku naprosto v pořádku. Měl jsem v pubertě pár vztahů s holkami v mém věku, ale bohužel s dalším mým růstem a vývojem se moje preference zúžila na uvedený rozsah a nikam to (další vztahy) nevedlo.
Následně jsem si to přiznal a začal dělat kroky proti tomu, abych na nějakého anděla jen šáhnul. Stal se ze mne samotář, který v současné době po třicítce bydlí sám a který se angažuje pouze ve svém zaměstnání ve kterém ubíjím i volný čas, což uspokojuje mé nadřízené a mou výplatní pásku, ale nikoliv mne. Zvolil jsem zaměstnání, kde v podstatě není možnost anděla potkat, což mne dlouhou dobu drželo nad vodou.
Po přečtení této stránky a všech relevantních informací jsem se pouze ujistil ve své poruše, ale tak nějak nezapadám do rámce klasického milovníka dětí - přítele dětí. O přítomnost andělů stojím pouze v případném negativním projevu naší poruchy, ale né o běžné bezproblémové schůzky či prostou přítomnost. Tento negativní projev projev poruchy jsem nikdy nezrealizoval (ve fantazích ano - asi tak 10 na patnáctou krát y), nikdy jsem na žádnou ani nešáhl a žádnou jsem nekontaktoval. Svět je těchto andělů plný, v Čechách snad více než kdekoli jinde, takže jsem se musel uzavřít do světa svého zaměstnání a samoty, což je nyní hlavní důvod proč jsem zde.... SAMOTA.
Měl a mám spousty přátel, ale nyní tito moji vstevníci a kolegové mají už rodiny, děti a už nemají tolik času na kamarády/a, což je logické a nemohu se na ně zlobit. Rodiče jsou po smrti a sourozence jsem deset let neviděl.
Pokusil jsem několikrát o vztah i se ženou mého věku, kdy to většinou hned na začátku skončilo na tom, že mne tato žena už nepřitahovala. Z prvu to byla i má zvědavost, sebezapření se a tak jsem i docílil klasického koitu, ale stejně jsem musel být minimálně pod vlivem alkoholu a tři dny bez masturbace. Poté jsem byl prohlášen za impotenta nebo homosexuála, což je vtipné a vztahy končily tak rychle jak vznikly. Takže v současné době nejsem schopen vztahu ani koitu se ženou mého věku.

Tímto Vás žádám o informaci jakým způsobem řešíte tu samotu. Začal jsem totiž trochu myslet na sebe a sobecky prohlásit a co Já ? Na mne štestí nečeká ? Každému jsem vždy pomohl, prostě všem kolem sebe. Nikdy jsem nikomu neublížil. Já nemám nárok na štěstí tzn. anděla ?
Omlouvám se za ten poslední výkřik v předchozím odstavci, ale ano, tyto věty mi sobecky nyní běží hlavou, a proto jsem zde, kde se prvně ve svém životě svěřuji.

Díky za každý názor a radu.

Van

[Kasz]

Vítej na našich stránkách. Tvým textem se proplétá slovo "porucha". Jak jsi došel k tomu, že to, co k těm dívkám cítíš, je porucha? Je totiž mnoho z nás, kteří to za poruchu nepovažují, např. v mém případě bych se rozhodně neodvažoval považovat za poruchu něco, co vede k tomu, že někoho z celého srdce miluješ. Markétku miluji od jejích 10 let, letos už má 16. Máme spolu velmi hezký vztah, často se vídáme, navštěvujeme různé kulturní akce, apod. Zatím ještě stále vyčkávám s naznačením, že bych měl zájem o "vážný" vztah. Přece jenom věkový rozdíl mezi námi je dvojnásobkem jejího současného věku...

Pracuji jako učitel na základní škole a musím říct, že i toto je pro mě něco, čeho si nesmírně vážím, že můžu být v každodenním kontaktu s dětmi různých věkových kategorií. Je to nesmírně osvěžující, naplňující, dělá mě to šťastným.

Občas také vnímám samotu a bývá smutno, to ano, ale na druhou stranu mám pár velmi dobrých přátel, se kterými mohu přijít na jiné myšlenky a tu samotu mi pomohou už jen tím, že jsou, zahnat. Ale samozřejmě nejvíc zahání mou samotu Markétka, i když teď přes prázdniny se s ní uvidím mnohem méně než v běžném školním roce.

Na štěstí právní nárok není, nicméně tomu svému štěstí musíš taky trochu vyjít vstříc. Ne se jen trápit tím, že jsi sám. Taky ale záleží, co považuješ za štěstí. Já považuji za štěstí, když se na mne "anděl", jak říkáš dívkám, které se ti líbí, usměje při dozoru na chodbě, nebo s úsměvem pozdraví po příchodu do školu. A pochopitelně, mým největším andělem je Markétka.

Píšeš "nikdy jsem nikomu neublížil". Tomu nevěřím. Leda bys měl nad sebou svatozář a mohli bychom tedy rovnou svatý stolec požádat o tvoje svatořečení. Každý člověk někomu v životě ublížil, mohou to být i jen drobnosti, i třeba nechtěné, a ublížit můžeš i tím, když budeš utíkat před světem a uzavírat se do sebe.

V podstatě každý si musí najít smysl života, svoje vlastní štěstí, co ho dělá šťastným, tak nějak sám. Těžko tě někdo z nás udělá šťastnějším. První věc, na které bych zapracoval, je to, že pedofilii (to, že se ti líbí dívky ve věku 9-14 let) považuješ za poruchu. Pravděpodobně to považuješ za poruchu kvůli tomu, že sám toužíš jen po negativních projevech této sexuální preference. Nedá se s tím něco udělat? Nedá se na tom nějak zapracovat? Máme tady několik z nás, kteří také vnímali jen "sex", a duše a ostatní věci, které s tím souvisí, jim nějak unikaly. Dokážeš těm dívkám ze srdce přát dobro? Aby ony byly šťastné? Chtěl bys nějakou formou přispět k jejich štěstí? Nebo tě zajímá jenom vlastní štěstí? Přemýšlel jsi o tom, že bys mohl nějaké dívce nějak pomoci? Kdo chce, něco takového si vždycky najde, ať už by to byl finanční příspěvek na Fond ohrožených dětí nebo pomoc konkrétnímu (třeba i nějak postiženému) dítěti při nějaké sbírce.

Všiml jsem si, že máš zaregistrovaný i nick samotář. Který z nich budeš používat? Případně bych přebývající přezdívku smazal.

Přeji ti, abys našel smysl života, něco, co tě bude dělat šťastným proto, že jsi udělal šťastným někoho jiného. A nakonec i ten "anděl" se pak najde, ale je třeba nejdřív přistupovat k "andělům" nikoliv s chtíčem (negativní projev, jak jsi o něm psal...), ale s láskou, která dává a v ideálním případě nečeká nic nazpět.

Kdybys mohl podrobněji rozepsat, co tě vede k tomu, že považuješ pedofilii za poruchum, budu rád, a také by mě zajímalo, jestli v tobě není přeci jenom jiskřička nějakého pozitivního projevu. Díky moc za tvůj příspěvek a budu se těšit na další.

[Van]

Rád Ti odpovím.

Rozhodně se zde nechci svým názorem nikoho dotknout, každý máme své potíže. Ale ano považuji svůj stav za poruchu. Vše bych vyměnil za to být normální z pohledu "běžné sexuality".
V okamžiku, když nejsem schopen normálního vztahu se ženou, připadám si porouchaný a svůj problém nazývám poruchou. Omlouvám se, ale je to jen můj subjektivní názor na můj stav. Nechtěl jsem Tě (Vás) tím urazit. To by bylo k té poruše.
Má samota je zapříčiněna tím, že společnost (chápej dívky) chráním přede mnou. Vím, že bych byl schopen vmanipolovat anděla do své "hry", a proto se jim vyhýbám a tak je chráním. To je myslím forma některého z běžných citů, někoho nepřímo chránit, mít ho rád natolik, abych se mu z jeho vlastní bezpečnosti vyhýbal. Použil jsem prostou logiku. Když se z žádnou neuvidím - žádné neublížím. Pochop, že nejsem vlkem, který by na ně skákal někdo v podchodech nebo na ulici, to je všeobecně rozšířený nesmysl, ale mám v sobě to, co nesmím nikdy pustit z řetězu. Chápej NIKDY a tak jsem riziko snížil na minimum.
K tomu ubližování: je jisté, že jsem v životě zlého slova použil, či jsem nějakou nejapností ublížil, ale nebylo to úmyslné. Ale mohu prohlásit, že jsem fyzicky nikomu neublížil (kromě pranice v 5C ZŠ), kdy jsem se pral se spolužákem. Psychicky jsem možná ublížil svou neschopností se vyjádřit či ubližení mlčením. Ano matce jsem ublížil tím, že jsem jí řekl, že nikdy nechci děti. Nedala na sobě nic znát, ale bolest tam byla. Takže máš pravdu - mé sdělení mohlo být liché, ale z pohledu kvantity zanedbatelné tzn. spíše pravdivé.
K tomu štěstí andělů: Já jim přeji vše nejlepší. Myslím na ně, což mi snad potvrdíte všichni, ale nemohu s nimi být. Chápeš, krátkou expozici bych zajisté zvládnul, ale jak jsem psal výše, časem bych selhal a byl by konec. Psal jsi o nějaké tvém světle jménem Markétka. Závidím Ti jí a tvou schopnost se ovládat, ale já jí nejsem schopen.
K tomu smyslu života: Mohl bych prostě prohlásit, že je to prostě mé zaměstnání, ale nyní bych lhal. Před několika lety to ještě tak bylo, ale nyní už to tak není. To je jeden z nepřímých důvodů proč jsem zde. Abych se ponaučil i z Vašich rad a příspěvků.
Chtíč ? - to je má zhouba, netřeba snad vysvětlovat. Ale na individuální léčbu nemám odvahu, prostě k tomu lékaři nedojdu. A tak jsem to vyřešil tak, jak jsem popisoval.

K lásce: nejsem schopen projevit lásku bez sexu. Vím, je to ploché a mrzké prohlášení, ale snažím se zde být upřímný. Mohl bych vám lhát, ale k čemu by to bylo ? Nechci se dělat lepším nebo horším pedofilem (bez urážky, vím, že takové měřítko není), neznám nikoho z Vás, ale projev mé poruchy je (či spíše by byl) opravdu jen spalující žár mé lásky k tak krásnému stvořením, jako "moji"(sobecky) andělé jsou, že by touha vyhrála a tím pádem bych ten můj cit degradoval na to nejhorší co může být - nenávist anděla, což by bylo horší než ta samota - vědět, že mne jeden z Andělů nenávidí.

Promiň, že nemám pozitivní projev (ani jiskřičku), jak se dle svého sdělení snažíš ve mne najít. Byl jsem pouze upřímný a vše na Vás vysypal. Prostě jsem potřeboval to po 20 letech někomu říct, ale nepsal jsem to s tím, že bych chtěl být pozitvní nebo nagativní.

(nick samotář jsem založil a pak jsem se ze záhadných důvodů nemohl na něj zde přihlásit, takže poprosím některého z adminů, aby ho odstranil, byla to určitě mnou zaviněná chyba, ale nemohl jsem se na ten profil přihlásit a tak jsem se pokusil o druhý pokus, což je můj současný profil)

Díky Ti za reakci.

[radoslav]

Ahoj

Vitaj u nás.
Mam pár otázok si zmierení s tím že si pedofil?
Považuješ sa za sexualneho predatora nebezpečneho?
Písal si ze nie si vlk citujem...Pochop, že nejsem vlkem, který by na ně skákal ..... a predsa je za potreby chrániť dievčatá pred tebou?ako to pises.
co už považuješ za nebezpečne? to ze sa s nimi stretneš? že sa budeš iba vyhýbať detom to nieje moc šťastné riešenie vždy nejaké stretneš.co potom?

[Van]

Ahoj.

Co je to smíření ? Vím to o sobě, žiju s tím, ale nesouhlasím se svou poruchou tzn. nechci ji. Nejsem bláhový a tak vím, že se jí nikdy nezbavím.
Je smíření pouhé konstatování: "Jsem pedofil" . Ano či ne ? Já nevím.

Ano. Považuji se nebezpečného člověka pro mnou preferované dívky. Ano psal jsem, že bych na ně neskákal. Jak jsem psal krátké expozice (hodiny) zvládnu jen s upocenými dlaněmi, ale při delším kontaktu (dny ?) nevím, bojím se toho. Jak jsem psal, myslím, že vybraného anděla bych vmanipuloval do své "hry", tzn. krátké střetnutí zvládnu bez odchylky od normálu, ale vím, že bych se jí zprvu začal ptát, byl bych přátelský, hodný, milý atd. a bojím se, že bych začal vše směřovat k dosažení svého cíle, který ale nechci jako člověk-občan, ale chci jako muž s touhou. Nevím jak to vysvětlit. Je to jak matení mysli to mé: chci-nechci, jak jsem psal včera někomu v noci na chatu - vnitřní boj. Prohra je pro mne nepřijatelná, tak proto ta samota.
Co považuji již za nebezpečné: z mého pohladu již objetí, mazlení atd.. Letmý dotek je z mého pohledu normální. V okamžiku náhody, nechtěného dotyku = nic se neděje. Přátelské pohlazení po hlavě (v jihovýchodní asii společensky nepříjetelné, jen tak pro zajímavost) v úmyslu pochválit anděla, je pro mne ještě společensky přijatelné. Nic víc.

Jak jsem spal v prvním příspěvku. Hledám radu, jak s tím bojovat s tou samotou. Rady a doporučení. Snad je to někdo podobný. Rád Vám odpovím na všechny dotazy a poprosím i další názory přispěvatelů. Jak s tím bojujete, na co myslíte atd.
Četbu mi nemusíte doporučovat Knihy jsou má jedinná záchrana, můj únik.

[Gabriel Svoboda]

Sexuolog by ti zřejmě na prvním místě poradil (a já bych s ním celkem i souhlasil), aby sis našel 15letou holku, která by vypadala jako 14letý anděl.

Nebo by ses mohl seznámit s nějakým mladším andělem a počkat, až mu bude 15 ... ale do té doby byste se museli oba ovládat, do 15 let je sex trestný, i když je oboustranně dobrovolný (a sex je definován široce, stačí sahání na prsa).

Dočasně nebo trvale by ti taky mohly pomáhat feminizační prášky ... ale ty mají vedlejší účinky a musel by ti je předepsat sexuolog.

Ale jak jsme ti psali na chatu, možná jsi ve skutečnosti úplně stejný jako my a ta odlišnost je způsobená jen dlouhodobou izolací od dětí. To ti potvrdí spousta peďáků, že nejúchylnější myšlenky mají, když s dětmi nejsou. Když s dětmi jsou, úchylné myšlenky značně ustupují.

No a jestli ti jde o to, že přijdeš domů a jsi tam sám, tak bys mohl zkusit spolubydlení s jiným pedofilem. Samozřejmě by bylo na dlouhou trať si nějakého takového pedopřítele najít, ale i takové dvojice existují.

[Van]

Děkuji za reakci.

- Velmi zajímavé. To by sexuolog opravdu udělal, jsem pozitivně překvapen ? V případě šťastné náhody by případný vztah ona 15 já 3X byl velmi zajímavý. Ale bylo by to řešení. I kdyby to bylo jen chvilku. Byl bych štastný.

- Prášky zavrhuji.

- Takové bydlení mne ani nenapadlo - opravdu zajímavé. Budu o tom přemýšlet. Jen mi tak blesklo hlavou, nejsou dva vlci smečka ?

[Kasz]

Psal jsi o nějaké tvém světle jménem Markétka. Závidím Ti jí a tvou schopnost se ovládat, ale já jí nejsem schopen.

Vůbec nejde o mou schopnost ovládat se. V takových případech jde spíš o schopnost milovat. A já Markétku opravdu z celého svého srdce.

K lásce: nejsem schopen projevit lásku bez sexu.

Neříkej. Máš někoho rád? Je to láska, byť ne partnerská, a bez sexu. A co se týče partnerské... když se seznámíš s "andělem" a měl bys s ním vztah, tak v momentě, kdy ochrne a nebude moci mít s tebou sex, tak toho "anděla" opustíš, protože bez sexu projevit lásku ti nepůjde? Je to pak vůbec láska to, co k tomu "andělovi" celou dobu cítíš?

...tím pádem bych ten můj cit degradoval na to nejhorší co může být - nenávist anděla, což by bylo horší než ta samota - vědět, že mne jeden z Andělů nenávidí.

Jejda, víš kolik "andělů" mě ve škole nenávidí?

Prášky nezavrhuj, může to být prostředek pomoci, prostředek, který ti pomůže překonat to "zlé" v tobě. nic bych nezavrhoval takto předem. Bylo by fajn, kdybys našel mladou holku nad 15, ale tady bych na tebe zase apeloval, abys víc než na ten sex s ní myslel na to, jak ji milovat bez sexu. Viz jak jsem výše již psal. Holce se stane nehoda a ty jí opustíš - to není láska.

Jinak přes tyto stránky jsem se seznámil se dvěma dívkami, v době, kdy mě kontaktovaly, jim bylo 14. Podej si inzerát v naší Seznamce.

[Tony]

Vítej!

Taky bych se přikláněl k názoru, že není ideální snažit se "andílkům" vyhýbat úplně, ale v rozumné míže s nimi přicházet do styku. Po dlouhodobé abstinenci tě setkání s holčičkou může tak rozhodit, že budeš mít problémy se ovládat, ale když si budeš postupně zvykat, začneš tyhle kontakty vnímat samozřejměji a nebudou na tebe působit tak intenzivně.

Vyváznutí z osamělosti a nalezení spokojenosti je běh na dlouhou trať. Mnoha z nás může právě ten kontakt s dětmi pomoci cítit se v pohodě. Co pomůže tobě, musíš zjistit sám. Blbým pocitům může přispívat něco, jako třeba nenaplňující zaměstnání, víc, než se zdá. Určitě by bylo fajn, najít si nějakou činnost, která ti vyplní volný čas, bude tě bavit a přivede tě na jiné myšlenky. Hra na hudební nástroj, sport, sběratelství, cokoliv. Třeba ti to pomůže najít i další přátele, blízké osoby, kterým se třeba po čase budeš moci svěřit i se svou orientací. Zkus změnit prostředí, dělat něco, co jsi nikdy nedělal. Se vztahem s dospělou ženou to asi bude těžké. Dokážeš si představit vztah bez sexu, bez lásky - zamilování, postavený jen na blízkém přátelství a důvěře? Možná bys našel ženu (a ona by to nakonec ani nemusela být žena), které by takový vztah vyhovoval.

[Van]

kasz píše:

Neříkej. Máš někoho rád? Je to láska, byť ne partnerská, a bez sexu. A co se týče partnerské... když se seznámíš s "andělem" a měl bys s ním vztah, tak v momentě, kdy ochrne a nebude moci mít s tebou sex, tak toho "anděla" opustíš, protože bez sexu projevit lásku ti nepůjde? Je to pak vůbec láska to, co k tomu "andělovi" celou dobu cítíš?

- Když ochrne, opustíš anděla ? Ano, opustím. Již není andělem.
- Je to sobecké ? Ano, je.
- Jsem díky tomu špatný člověk z pohledu všeobecné morálky a etiky ? Ano, jsem.
- Je to láska ? Nevím. Cítím to tak, miluji je teď a tady. Anděl dospěje a také bych ho opustil.

- (Kasz) Nenávidí Tě ve škole, protože jsi dobrý vychovatel, nebo protože jsi jim ublížil ?
- To seznámení zvažuji. Otevíráte mi oči.

Tony.
Zaměstnání bez problémů. Veškeré možnosti jsem vyčerpal. Sport - chvilku jsem vypadal jak fitnesák. Knihy - čtu jak blázen (můj únik-fantazie). Koníčky - filatelií i numismatikou jsem prošel, vše jsem prodal :-) Jo a pruty mám ve sklepě.
Vztah bez sexu si dokážu pouze představit, nikoliv realizovat.
Jak jsi napsal. Zbývá ta osamělost a už jí bylo dost. Proto jsem tady a nechávám si poradit.

[Tony]

Tak se zeptám ještě jinak. Myslíš, že bys dokázal spokojeně žít i bez partnerského vztahu? Stačily by ti vztahy s kamarády? Smířit se s osamělostí nemůže být dobré řešení...

[Kasz]

- (Kasz) Nenávidí Tě ve škole, protože jsi dobrý vychovatel, nebo protože jsi jim ublížil ?

Nenávidí mě, protože jsem přísný.

[Van]

Tony napsal: Tak se zeptám ještě jinak. Myslíš, že bys dokázal spokojeně žít i bez partnerského vztahu? Stačily by ti vztahy s kamarády? Smířit se s osamělostí nemůže být dobré řešení...

Kamarády i přátelé mám, ale pouze na ten svět venku. Ta současná osamělost mne přinutila to řešit a tak jsem zde. Možná najdu kamarády i zde, ale ti budou vědět a budu moci s nimi o tom všem mluvit. Hlavní je, že konečně mám někoho s kým to můžu probrat. Takže už jen to, že si s Vámi píšu, mi zvedlo náladu na celý dnešní den.
Zbytek života bez vztahu mne po 20 letech vyděsil, na začátku to bylo v klidu - spousta jiných zájmů a pohody, ale nyní ? Mám strach ze samoty.

Takže bych vztah chtěl. Moc. Ale bojím se toho, tím myslím sebe.
-20 roků jsem se přesvědčoval, že to dám sám, ale nejde to-

[Van]

Kasz

Nenávidí mě, protože jsem přísný.

Dle mého názoru znamená: přísný+spravedlivý = dobrý vychovatel-pedagog.

Měl jsem skvělého učitele, který nám dával super tresty. Podotýkám spravedlivé, jelikož jsme byli spratci. Tlačit auto nebo okopávat školní zahradu. Pohlavky od něj nám taky neuškodili a jeho humor mi fakt dával.

[Tony]

To je těžký, s kamarádama to máme asi podobně - žádný důvěrný vztah, kde bys mohl mluvit o čemkoliv. Najít si kamaráda mezi pedofily je určitě fajn, ale může být těžký nějak to začlenit do "skutečnýho" života, abys nemusel pořád oddělovat ty dva světy. I mezi těmi kamarády "venku" by se ale mohl najít někdo, komu by ses třeba mohl časem svěřit.

Blízký - partnerský - vztah to asi chce, to máš pravdu. Osobně bych ale nedoufal v nějaký "normální", snažil bych se spíš nalézt někoho, kdo taky "normální" vztah z nějakého důvodu nemůže nebo nechce mít.

[Kuba]

Ahoj Vane, vítej na fóru.

Kvůli nedostatku času jsem to tu jel rychle pročetl a koukám, že ostatní ti už napsali dost, já se ve většině přikláním k jejich názorům a tobě děkuji za upřímnost, která je cítit z tvých příspěvků.

Za sebe bych ti navrhl, proč přeci jen nezkusit mít vztah s nějakou cca šestnáctiletou dívkou, která by ti vyhovovala především po charakterové stránce a která by tě milovala? Už by pro tebe asi nebyla tím nejpreferovanějším "objektem", ale byla by jistě pro tebe objektem stále zajímavým či alespoň přijatelným, určitě tedy více, než třicetiletá žena, když takto hnusně použiji terminologii sexuologů. Pokud by se vám povedlo do sebe zamilovat, tak věřím, že poté bys s ní mohl být klidně celý život, protože právě ta láska či třeba i pouhý zvyk a radost z toho, že máš někoho po boku, by vás držela spolu dlouhodobě.

Myslím, že pak by ses cítil lépe, než nyní, takto zcela osamocený...

[fenix]

- Když ochrne, opustíš anděla ? Ano, opustím. Již není andělem.
- Je to sobecké ? Ano, je.
- Jsem díky tomu špatný člověk z pohledu všeobecné morálky a etiky ? Ano, jsem.
- Je to láska ? Nevím. Cítím to tak, miluji je teď a tady. Anděl dospěje a také bych ho opustil.

V tvé situaci celkem chápu, že to tak cítíš. Žádný vztah s holčičkou(holkou), dětem se v podstatě vyhýbáš ...
To není láska. Pokud ji mám rád, neopustím ji, když ochrne. Neopustím ji ani když zestárne. Ano, nepřitahuje mě fyzicky jako dřív, ale láska se nestratí. Aspoň já to tak mám.
Nemyslíš, že by se to změnilo pokud by jsi měl s někým delší dobu vztah a měl ji rád?

[Van]

Kuba napsal: Za sebe bych ti navrhl, proč přeci jen nezkusit mít vztah s nějakou cca šestnáctiletou dívkou, která by ti vyhovovala především po charakterové stránce a která by tě milovala?

Máš asi pravdu, několik z Vás mi tohle možnost navrhlo s tím, že se lišíte pouze v nuancích a nyní o této možnosti intenzivně přemýšlím. Zvažuji pro a proti, zvláště bezpečnost mého chování a snažím se odhadnout možný vývoj. Rozhodně tato rada vede.

Děkuji za názor.

fenix napsal: To není láska. Pokud ji mám rád, neopustím ji, když ochrne. Neopustím ji ani když zestárne. Ano, nepřitahuje mě fyzicky jako dřív, ale láska se nestratí. Aspoň já to tak mám.
Nemyslíš, že by se to změnilo pokud by jsi měl s někým delší dobu vztah a měl ji rád?

Chápu Tě. Lásku jsi poznal, jako mnozí z Vás. Já nikoliv. Já se všem andělům vyhýbám od zjištění mého problému. Proto možná odpovídám sobecky. Závidím Vám tak pěkné vztahy co někteří máte , ale co jsem četl zde na webu, tak někteří i selhali, se svým adělem, tak se mi pak nedivte. Já ještě neselhal, což není vyčítka, jen argument, že jsem to doposud dělal v rámci mých možností dobře.
Ale nejsem zde na webu, který je zaměřen jen na lásku. Evidetně trpím hebefilií se zvýšenými sklony k sexuální stránce. Asi proto se tu jmenuje sexuální preference.

Děkuji za názor.

-------------------------------------------------------------------------------
Jak to napsat....vy fakt v sobě necítíte to, že můžete selhat ? Nemáte ze sebe strach s tím, že selžete a přípanou lásku zničíte pro pár sobeckých minut ? Já prostě strach mám, a proto tak X let žiju.
-Někteří mi v současné době otevírají oči, že si nemyslí, že bych byl takový z*rd a za to jim děkuji-

[Kasz]

Opravdu strach ze sebe nemám, nedokázal bych záměrně ublížit dítěti... Prostě je to něco, co nedokážu, co nejde. To je jako kdybych se měl bát, jestli náhodou někoho nezavraždím, kdy v šuplíku v kuchyni máme tolik velkých kuchyňských nožů, se kterými by to šlo jak po másle...

[Tony]

Jak to napsat....vy fakt v sobě necítíte to, že můžete selhat ? Nemáte ze sebe strach s tím, že selžete a přípanou lásku zničíte pro pár sobeckých minut ? Já prostě strach mám, a proto tak X let žiju.
-Někteří mi v současné době otevírají oči, že si nemyslí, že bych byl takový z*rd a za to jim děkuji-

Za sebe můžu říct, že jsem nikdy ani na chvíli nepocítil strach, že bych mohl nějaké dítě skutečně zneužít. Prostě jsem se zatím nedostal do situace, kdy bych měl problémy se ovládat, a to kontakt s dětmi vyloženě vyhledávám. Pociťuju ale, že u mě ta sexualita asi není tak silná, jako u ostatních.
Asi se do tebe nedokážu úplně vcítit, nevím, jestli se na ty holky díváš jen jako na sexuální objekty a musíš se silou držet, abys něco neprovedl, nebo jsi jen nervózní, nesvůj a zbytečně se bojíš.