Rozhodl jsem se napsat takový fiktivní příběh, zatím nemá pevnou lini tak uvidíme kam dojde. Podobnost se skutečnými postavami a ději je čistě náhodná, příběh se nikdy nestal
Bylo jedno krásné květnové odpoledne, letos to s květnem krásně vyšlo. Státní svátek v pátek :-). Proč toho nevyužít. Navíc kluci byli už nějakou dobu pořádně otravní a pořád že se nic dovídat nechtějí, že je už „intelektuální“ činnosti nebaví, že oni jsou přece kluci a ti musejí zdolávat nástrahy, překážky a tak…
Když to posloucháte dva měsíce v kuse a když i ti nejhodnější začnou zlobit, časem se tomu podlehne.
Tak tedy vymyslíme ryze tři klučíčí dny. „Já jim dám,“říkám si ještě rádi budou přemýšlet hlavou.
Tak teda jo ve čtvrtek v podvečer na nádraží v našem malebném městečku stačilo počkat na jednu z pravidelných rozhrkaných 810, která nás mohla odvést do lesů. Na místo jsme dorazili tak kolem osmé večerní. Pro tuhle výpravu byla lesní chtala uprostřed lesů jako dělaná. Chata nebyla napojená na žádné inženýrské sítě, kromě vodovodního řadu.Byl to trochu takový tajemný hrad v Karpatec h
Kluci se začali ozývat s tím my máme hlad. Hm když hlad, tak hlad. První úkol je, převléct se do tepláků. sehnat dřevo, rozdělat oheň, na ohni uvařit čaj a opéct si párky, kdo nic nedělá, dneska nevečeří!.Aby to nybylo jen rozděl a panuj (tenhle postup jsem nenáviděl sám jako dítě), tak to co kluci dotahaly na podpal jsme nasekali na nějaké použitelné rozměry.Tak jsem si začal říkat kdy těm mojim silákům začne být ouzko. Kromě chaty, dobrá, dřevěného srubu, široko daleko nic. Pardon, lesy. V nich se jistě našla nějaká ta liška, rys, nebo i jiná šelma
A proč kluky trochu nepostrašit že:-)S velkou slávou se jim povedlo rozdělat oheň, nu vida, hlady asi neumřou, a tma taky nebude. Konečně, myslí si, bude klid, vytáhnou své chyttré telefony s tím, že si s nimi pořádně popaří. Říkali nějaký název, kterému jsem ale nerozuměl. Hrůza! Není signál, yvykřikl Ondra. ,,Nekecej“ ten je všude, opravuje ho Florián. No fakt. Kdyby jenom signál myslím si. No není no. Nejbližší BTSka je 5 km na východ. A moc s těmi telefony nešereďte, není tady ani elektřina. Cože?! Kde? Vytřeští oči Matyáš. Na východ zopakuji klidně.
Hm, to je v Pr***i. Ozve se Jirka. Tak je docela pozdě, pokud nechcete nocovat venku pod širákem což jde taky, měli byste rozdělat oheň v krbu, převléct se do pyřámek, zalést do spacáku a protože jste chtěli víkend ryze klučičí, máme tady hlídky, co dvě hodiny se budete střídat, abyste se nebáli. Jak jsem říkal kromě rysů, lišek a srn o nás sice asi nikdo neví ale kdo ví, třba dorazí nějaký přepad :-).
Hlídky probíhali docela v klidu. Udržovali oheň, aby ostatním bylo teplo.
I přes to ráno kluci spali u sebe jeden vedle druhého. Ranní sluníčko je šimralo po tváři ale ze spacáků se jim nechtělo.
7.ranní, ten pravý čas je mírným hlasem probudit. Jedinou vyjímku dostali Ondra a Kuba, poslední hlídkujicí dvojce mohla ještě chvíli v klidu spát.
Tak šup, dřevo na čaj, umýt zoubky, nasnídat se a pak uvidíte co se pro vás připravilo.
Kluci si vyčistili zoubky, ze zásob vytáhli buchty od starostlivých maminek, Něko měl i řízky a chleby se salámem a dali se do hodování. Správná chvíle na to zíjstit jaké mají zážitky z noci. Všichni se shodli že to byla super noc. Aha, takže všichni jsou hrdinové. No dobrá.
Za chvíli byli kluci po snídani a prý co budeme dělat?
No dáme si pořádně do těla, to jste přece chtěli ne?
Máme tady nějaké instrukce. Jste rozděleni do tří družstev po čtyřech, každé máte jednu A4 na poznámky,dvě propisky, krabičku sirek, soutěžní kartičku, 2 svíčky, lano.Tady máte skrytou zprávu jejim rozluštěním dostanete návod k soutěžení. Neviditelné písmo je vždy efektní legrácka a kluci jí znají.
Na opálených papírech se objevil text.
Cesta je značená žlutými fáborky, překážky pak oranžovými, úkoly bílými. Hodně úspěchů. Vyrazte opatrně na cestu!
První překážka překonat rokli po žebříku :-). Druhá projít bludištěm, třetí sjet ze skály na lanech,čtvrtá přebrodit řeku a do toho ještě plnit vědomostní a vytrvalostní úkoly jako dřepy, odpovědět na otázku jestli musí voda vřít vždy jen při 100°C a proč a podobné záludnosti.
Kluci se vrátili spocení, špinaví a zmožení.
Nuže což, takhle vypadat nemůžou. Jsou to kluci a ne racochejlové
Ručník a jde se.
Za chatou asi tak 15 minut pomalé rozespalé chůze byl krásný horský potok, někdo si to tu už upravil tak, že tady byl tůň stíněná ze všech stran. „My ale nemáme plavky“, říkají. Tady nikdo není a vy se znáte. Kluci nelenili a skočili do vody. Měli sebou míč a já s sebou nesl karty, bounty, deku, a chleby k jídlu.
Kluci si vyměňovali zážitky ale byli zničení. Bylo na čase je nechat najíst a trochu prospat. Kotlíkové fazole s masem zmizely snad ještě dřív než se stihly uvařit. Kobylky moje je snědli tak rychle, jak jsem to ještě neviděl. Bez řečí. Májové sluníčko pálilo krásně, bylo na čase klukům připomenout pořádný pitný režim a namazání těl, aby se nespálili, sotva uposlechly lehly a spali tak jak byli.
Přikryl jsme je dalšími dekami
Co se jim tak asi zdá :-), přemýšlí nadtím co je čeká ještě dál?
Ve tři odpoledne se začali pomaloučku budit. Se slovy já bych něco snědl přibehli Ondra s Martinem. Dobrá zbyly nějaké chleby tak tady jsou
Jak jste se vyspali? My nespali. To dělají mrňata. No jo no, to jsem spal asi jen já
Za našeho povídání se vzbudili ostatní Floriánek, Jirka, Kuba,Maty… no prostě všichni.
Odpolední část byla ryze vytrvalostní. Běhání do kopce na čas, dřepy, skok snožmo, výskoky na lavičku, spojování spisových sponek jednou rukou, člunkové běhární, střelba na cíl.
Po ukonční téhle části byli chudáci zlikdvidování ještě víc a tak je čekala tentokrát už civilizovaná teplá sprcha. Pokud ale měla být teplá, museli si vodu nechat na ohni nahřát. A potom s ní nešeredit.
Po clkové očistě do čista je už čekala večeře. Po večeři pak hry spíš kolektivní. Lavina, Maršmelou Chalange, Chalange touch, prkno, ulička odvahy a spousta podobných.
Byl večer a kluci lehli a spali. Chvíli si povídali a já konečně nerušeně sbíral poznatky o tom, jak se jim líbilo. Hlasy jako jsem se tam málem zabil, Já se vykoupal v tom potoce, já vrazil do stromu při bludišti, já vyběhl kopec pod minutu a já pod minutu vylovil píšťalku a zapískal, dávaly indicie o tom, že kluci vzali zápolení vážně.
Vedle mě se schoulil Florián a z druhé strany Kuba a oba řekli jen děkuji. Já jim odpověděl že není zaco, a už spali.
Tak a zítra je sobota. Co pro ně vymyslet?.no uvidíme, A jejda ráno začalo pršet, Ven se jít nedá. Naštěstí dřeva bylo v chatě dost a tak jsme si celou sobotu povídali jak se kdo cítil, co kdo chce hrát, hráli jsme aktivity, a pořádně jsme blbi. Kluci se svěřovali, že je puberta a město trochu zmáhá, že obas neví co by a že se jim víken strašně líbil.
Jejich úsměv to potvrzoval. No při aktivitách jsme se nasmáli až běda. Pak taky kluci vyráběli píšťalku, tady uprostřed lesů ať si pískají jak chtějí.
A byl tady večer. Celodenní mrholení překazilo můj plán na noční přesun a přpad, no ale nevadí snad někdy příště, Kluci spali s blženým úsměvem, Za víkend totiž došli na dno svých fyzických sil, zíjstili, že s pubertou zápolí všichni a že jí všichni přežijou a nikdo jí neuteče. Zní to jako klišé, ale kluci ho potřebovali slyšet. V uspěchané době se totiž nenašel nikdo kdo by jim to řekl. Všichni se totiž spoléhli na dnešní dobu, plmou informací, které jsoudosttupné.
Však si je kluci najdou bude li třeba….
No bylo a nenašli. V každém případě byli kluci spokojení. V neděli jsme po sobě uklidili, rozdaly se diplomy a vydali se zpět na nádraží na rozhrkaný motoráček směrem zpátky k městu.
ale možno s trocha mladšími, nie puberťákmi 
