Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
Je mi 19 a v 16 letech jsem přisel na to, že se mi líbí kluci. Už jsem se s tím vyrovnal, ale trochu mne znepokojuje, že se mi líbí mladší kluci (11-17 let). Většinou se mi však líbí kluci kolem 12-14 let, čím starší, tím se mi líbí méně. Chtěl bych se zeptat, jestli je to normální. Ondra
Odpověď:
Ahoj Ondro,
Stejně tak, jako mnohé zaskočí vlastní homosexuální orientace, někdo může být překvapen, že se mu starší kluci vůbec nelíbí. Dříve pro něj bylo normální, že když mu bylo 15, líbili se mu přibližně stejně staří kluci, ale dnes je mu více než 19, třeba 25, či 35 a chtěl by zase stejně starého. Vynoří se tu náhle tzv. efebofilní preference objektu. Pokud je objekt touhy ještě mladší než před pubertálního věku, mluvíme o pedofilii. Efebofilové se někdy označují termínem boylover a problematiku dospívajících se staršími jako boylove.
Takové poznání může být i šokující.
Stejně tak jako člověk poznává svou případnou homosexuální orientaci může mít problémy i s rozpoznáním toho, že ten kdo jej přitahuje jsou malé děti a chlapci.
Klíčem k sebepoznání jsou často vlastní fantazie. Soustřeď se na poznání obsahu fantazií při masturbaci a obsahu erotických snů. Kdo v nich vystupuje? Jak vypadají erotické scény?
Polož si otázku, do koho jsi schopen se zamilovat? Je to dospělý muž s maskulinními rysy či malý chlapec? Člověk má také často problémy s odlišením erotických a neerotických citů. Mnoho efebofilů či pedofilů své city interpretuje jako mezigenerační přátelství s malým klukem a naopak kamarádské vztahy s dospělými ženami či muži pokládá za lásku. Může se tak stát to, že muž si své zaměření uvědomí až po letech manželství, či pokud se dostane do situace, která mu nabídne pohled či dotek malého dítěte. Nezapomínej proto, že zamilování je stav eroticky nabitý. Nezaměňuj ho tedy s přátelstvím, byť velice blízkým a intenzivním.
Jseš-li si svým zaměřením jistý, můžeš se pokusit vytvořit vztah s někým starším 15 let, aby ses nedostal do konfliktu se zákonem a s tímto hochem chodit co nejdelší možnou dobu. Jak bude vyrůstat, je docela možné, že v něm budeš stále vidět toho mladého klučíka a vztah vydrží. Čím budeš starší, bude šance najít a udržet si vztah s někým postpubertálním velmi těžké. Chlapec ve věku 15-18 let nemá rozhodně myšlenky o tom, že by se odstěhoval od rodičů a začal bydlet s mužem a hlásit do světa, že je gay a jak žije. Není to vyspělý, proto se tvůj vztah musí podobat nezávaznému chození puberťáků, kteří sice mají velké plány, ale nemůžeš je po druhém chtít realizovat. Existenčně bys tak druhého vyděsil a už bys ho víckrát neviděl!
Je však třeba také uvést skutečnost, že pedofilové a boyloveři jsou lidé, kteří potřebují pochopení a možná i soucit, protože ať tomu věříme či ne, právě tito lidé patří k jedněm nejméně šťastným v naší společnosti. Kdykoliv bys udělal něco, co je pro tebe přirozeně přitažlivé, tedy oslovil 12 letého chlapce, dostáváš se do konfliktu se zákonem, v nejhorším případě by tvá fotografie vysela v novinách a lidé by si na tebe začali ukazovat prstem. Jakmile si je boylover vědom své orientace, zjistí, že nikdy nebude smět udělat nic podle toho jak cítí, aby nespáchal trestný čin.
Bylo by záslužné, kdyby společnost těmto lidem vytvořila ve společnosti takové místo, aby se automaticky nemuseli cítit automaticky jako sexuální zločinci. Pokud se vysloví slovo pedofil, většině lidí se vybaví černá kronika a řádky o sadisticky zavražděném a sexuálně zneužitém dítěti. Pedofil a boylover má však obvykle děti velmi rád nikdy by jim neublížil.
Pokud se cítíš znepokojen svým zaměřením, doporučuji se obrátit na MUDr. Procházku, či doc. PhDr. Petra Weisse v Sexuologickém ústavu v Praze na Karlově náměstí – objednávky tel. tel. 22496 6610 a problém probrat osobně.
Fajn odpověď, až na některé drobnosti:
"Jakmile si je boylover vědom své orientace, zjistí, že nikdy nebude smět udělat nic podle toho jak cítí, aby nespáchal trestný čin." "Kdykoliv bys udělal něco, co je pro tebe přirozeně přitažlivé, tedy oslovil 12 letého chlapce, dostáváš se do konfliktu se zákonem, ..."
Pedofil může udělat mnoho věcí podle toho, co cítí, nebo co je pro něj přirozeně přitažlivé, a do konfliktu se zákonem se dostat samozřejmě nemusí.
Československá pedofilní komunita – již 13 let s Vámi!
V roce 2005 asi vložen nebyl, páč diskuse proběhla už v roce 2003:
"Efebofilové se někdy označují termínem boylover a problematiku dospívajících se staršími jako boylove." - Trochu se vám pletou pojmy boylover = pedofil, ne efebofil.
- pedofil • 16.04. 2003 - 20:08
Ahoj Ondro.
Myslím, že rady, které ti Tým Poradny dal, nejsou moc přesné ani praktické.
Samozřejmě je NESMYSL, že oslovením dvanáctiletého chlapce se dostáváš do konfliktu se zákonem. Konflikt se zákonem není ani v tom, když s takovým chlapcem budeš mít vztah. A už vůbec ne v tom, když ho budeš mít rád jako nikoho jiného. Samozřejmě každý člověk již od svého nejranějšího věku potřebuje hluboké citové vztahy.
Pokoušet se přeučovat boylovery (tedy tzv. homosexuální pedofily, řečeno jazykem současné sexuologické ideologie) na gaye nepovažuji za přínosné řešení. Pokud se ztotožníš s gay komunitou, budeš v ní vždycky ještě větší outsider než v rámci celé společnosti. Musel bys své city ještě více skrývat a potlačovat, ještě více se přetvařovat. Ještě více by sis omezil kontakt s těmi, ke kterým něco doopravdy cítíš. Na toho, kdo v gay komunitě vyhledává mladší, dospívající partnery, je tam pohlíženo často s despektem, jako na sobce nebo jako na ubožáky, které je nutno se soucitem a nadřazeností politovat nebo jako na úchyláky, kteří gayům kazí pověst a politické zájmy. Kdyby šlo jen o to, co si o tobě kdo bude myslet, dalo by se to ještě překousnout - jenže kdybyste od vztahu ty a tvůj "partner" čekali to, co je zvykem čekat od klasického modelu gay vztahu, přivodili byste si oba osudové zklamání.
Ptal ses, Ondro, jestli je normální to, co cítíš. Slovo "normální" nech normalizátorům, tobě k ničemu nepomůže, když ti někdo řekne "ano" nebo "ne". Je normální, že někteří lidé cítí lásku k dětem a je normální, že u několika procent lidí je ten sklon tak silný, že je třeba začít přemýšlet, co s tím a jak tomu přizpůsobit život. Je normální, že někteří lidé se v té či oné vlastnosti liší od většiny a je normální, že každý člověk si musí hledat svou vlastní cestu životem.
Narozdíl od Týmu Poradny si nemyslím, že se máš nějak upínat na obsah masturbačních představ a přikládat jim nadměrnou důležitost. A také si nemyslím, že erotika je v první řadě věcí genitálií. Ano, měl by ses vnitřně vyrovnat s tím, že i tyto pocity k tobě patří, a přidělit jim v životě vhodné místo. Víc si všímej toho, kdy jsi šťastný a kdo je kdy šťastný z tvé přítomnosti a blízkosti. Všímej si toho, po čem skutečně toužíš - nenech si nic od nikoho namlouvat a podsouvat - a všímej si toho, po čem touží ti, které máš rád. A hledej cesty, kterými je možné jejich i tvoje štěstí rozmnožovat a uchovat - rozumně uvažuj o přínosech i rizicích všeho, co budeš dělat. Stejně jako kdokoliv jiný v jakémkoliv jiném vztahu musíš počítat s tím, že ten, koho máš rád, není tvým majetkem.
Jak správně naznačil Tým, láska (řecky erós) se může projevovat ve vztazích různého typu - ve vztazích kamarádských, přátelských, rodičovských, pedagogických... Narozdíl od Týmu si nemyslím, že jde o něco zcela jiného. Naopak si myslím, že tyto vnější formy vztahu jsou pro uplatnění citů k dětem vhodnější a perspektivnější, než se pokoušet o nějakou parodii na "chození s někým". Domnívám se, že skutečně hluboká a intimní přátelství a kamarádství, kterých si většina kultur po tisíciletí velmi cenila, v sobě vždycky mají v podstatě erotický náboj. Ten s narůstajícím věkem může zeslábnout a vymizet - přátelství, vzpomínky i užitek se společně strávených chvil mohou zůstávat natrvalo. A i když už člověk je jinde a žije něčím jiným, tak žije z toho, co dostal od lidí, kteří v jeho životě něco znamenali.
Neuzavírej si žádnou životní cestu.
Uvažuj i o tom, jestli si dokážeš představit, že bys založil normální rodinu - uvažuj, jestli by se ti to hnusilo. Jestli by sis představoval, abys se svou ženou mohl mluvit otevřeně o všem, aby ti rozuměla, měla tě ráda takového,jaký jsi a nežárlila na to, že děti vždycky budeš mít raději, ale naopak abys s ní mohl svou radost sdílet. Nebo jestli bys byl radši, kdybyste si navzájem před sebou uchovali svá tajemství. Zvaž, co se stane, když by jí v tvém vztahu k ní začalo časem něco chybět nebo když by ti přestala důvěřovat. Zvaž, jestli máš co nabídnout, když bys sám takový vztah hledal. Zamysli se nad tím, co by pro tebe bylo důležité, když by si tě nějaká (třeba s milým synkem, který by tě strašně chtěl za kamaráda a za tátu :-) sama vyhlédla. Stávají se i takové věci a není to tak úplně náhoda.
Uvažuj o tom, co by pro tebe znamenalo jít životem sám, či spíš být živ z různých přátelských a kamarádských vztahů. Některé z nich přetrvají po celý život a během té doby mění náplň i podobu (tak jako i třeba rodičovský vztah je "natrvalo", a přece v každém období života je "o něčem jiném"). Jiné zůstanou jen v tvé minulosti jako důležitá epizoda. Uvažuj o tom, jak by mohla vypadat tvoje domácnost - jestli bys dokázal žít sám jako poustevník, nebo s kamarádem či s kamarády, kamarádkou, kamarádkami..., nebo se sexuálním partnerem či partnerkou, nebo zda by ses snesl se stárnoucími rodiči a nezraňovalo by to tvé ani jejich sebevědomí...
Počítej s tím, že pokud v tvém životě budou úplně chybět děti, budeš se zřejmě cítit čím dál víc nešťastný, nenaplněný, budeš propadat depresím a beznaději. Buď připraven, aby sis zbytečně nezničil a nepromrhal nějakou životní šanci. Všímej si, jestli bys dětem někde a něčím dokázal být užitečný, jestli v tvém okolí nejsou nějací kluci, kteří by o tvé přátelství stáli... Ale buď připraven i na to, že žádná velká šance nepřijde a včas přemýšlej o důvodech, co tě drží na tomhle světě, pro co má smysl žít a pro co umřít.. aby tě pak nějaká nálada nezastihla nepřipraveného. Rozmysli si, jsi-li ochoten žít smutný a těžký život třeba kvůli tomu, že někdy v životě, v dálce, do které nedohlédneš, se může, ale také nemusí stát, že tvoje vlídné slovo, pozornost nebo i pohlazení či obejmutí někoho na pár okamžiků, pár dnů, pár let potěší nebo dokonce zachrání...
Nedoporučuji Ti vyhledávat naslepo nějaké odborníky v naději, že oni za tebe něco vyřeší. Odborná i lidská úroveň sexuologie je u nás politováníhodná, a mimoto řešení tvého problému se týká sexuologie jen velmi okrajově. Pomohli by ti jen takoví odborníci, kteří by chtěli podpořit tvou vlastní odpovědnost, ne ti, kteří by si na tobě vědomě či nevědomě posloužili svému vlastnímu pocitu důležitosti nebo svým zájmům nebo kteří jsou jen beztvarými nástroji nějakého systému. Pokud by někdo za protektorátu měl psychické potíže z toho, že je Žid, také bych mu neradil, aby se se svými problémy šel svěřit na říšskou polikliniku.
- Host • 22.04. 2003 - 10:36
Ještě dodateček. Zaměření na chlapce nejvíce kolem 12 - 13 let je jednou z nejběžnějších ("nejnormálnějších"?) variant pedofilní orientace. Možná zhruba podobně běžné, jako zaměření na dívky kolem 11 - 12 let (ta rozmezí jsou vždy s jistým rozptylem, obvykle tak plus minus pět).
Ti, kdo se drží různých umělých definic, jsou pak zmateni, protože začátek dospívání je právě na pomezí jejich definic pedofilie a efebofilie (či hebefilie). To je ovšem chyba těch definic. Takhle se dělají definice v matematice, kde pro nás je realitou vždy to, co jsme si vymysleli. V aplikovaných vědách, tedy i v běžném životě, je třeba pojmy a teorie vytvářet podle skutečnosti, nikoliv naopak. Podobného omylu se dopouštějí i ti, kteří z umělé definice vyvozují závěry o tom, že pedofilům jde vždycky jen o sex. Některým ano, většině ne, některým vůbec. Erotické zaměření je neodělitelným rozměrem lidské psychiky, proniká osobnost až do nejhlubšího jádra, i kdyby člověk nikdy v životě na "sex" ani nepomyslel. Je o radosti, o štěstí, o touze a motivaci, o schopnosti a šanci být si s někým blízký.
- Host • 22.04. 2003 - 13:38
Reakce na Host 22.04. 2003 - 13:38
Jak stárnu, také se mi líbí čím dál tím mladší chlapi a chlapci, od 22 let klesám k 16 (ale málokdy to přesně poznám). Ale chci poděkovat za procítěný výklad zn. Host, mnohem lidštější než fráze Poradny.
- Manboy • 14.05. 2003 - 21:51
ahoj.nemohu si najít kluka pro volný čas.je mi 26 let a vzrušují mě kluci kolem 15 let.jsem z toho hotovej a už nevím kde a ajk hledat?
- santaklaus2[zavináč]seznam[tečka]cz • 27.05. 2003 - 14:24
Já s Hostem hluboce nesouhlasím. A přikláním se k názoru poradny..určitě v tom, že hrozí-li konflikt se zákonem, je dobře navštívit odborníka. Nedělejte z našich sexuologů tupé blbce!! Všichni boylovers nejsou Foglar nebo Andersen, aby se s problémem dokázali vyrovnat přijetelnou formou!!
- ec222 • 04.09. 2003 - 14:59
Sam jsem navstivil odbornika s problemem pedofilie. Byl to psychiatr a sexuolog a poradil mi to same, co tym poradny. Zavrhl jakykoliv kontakt s lidmi stejneho razu, internet, o praci s detma ani nemluvim. Dal mi 3 mesicni lhutu na to, abych upravil sve eroticke predstavy na chlapce starsi 15ti let a "venoval" mi brozurku o homosexualite. Za 3 mesice jsme byli domluveni na tom, ze zkusime PPG (sexuologicne vysetreni), zda se mi libi chlapci mladsi 15ti let. Pokud ano, byl pripraven bez reci nasadit hormonalni lecbu. Jiz nikdy jsem takoveho "odbornika" nenavstivil. Doporucuji pani Hanku Fifkovou, ci Mudr Pavkovou v Praze.
- karneus • 08.09. 2003 - 13:25
Doporučovaná návštěva odborného lékaře má ještě jedno úskalí - a tím je v případě stanovení diagnozy pedofiilie > záznam v databázi lékaře a také v databázi zdravotní pojišťovny - a ta je přístupná pro všechny lékařa v celé ČR !!!! Hrozí tedy byť (minimální) nebezpečí prozrazení tvé orientace i v místě tvého bydliště. A na lékařské tajemství bych příliš nesázel - zejména ne v malých městech a obcích. Takže onu doporučovanou návštěvu velmi zvaž. Jde o to co ti mohou nabdnout a v čem pomoci.
- pipin • 10.09. 2003 - 16:05
Reakce na karneus 08.09. 2003 - 13:25
A co Ti poradily ony?
- ec222 • 10.09. 2003 - 16:17
Reakce na ec222 10.09. 2003 - 16:17
Karneus poradit nepotřeboval. Ve chvíli kdy se rodičům svěřil měl o své orientaci jasno. Poradit a uklidnit potřebovali rodiče. A to p.Fifková dokázala.
- pipin • 24.09. 2003 - 09:52
Reakce na ec222 04.09. 2003 - 14:59
Ahoj.Muj problem je uplne stejny. Je mi 25 a jsem efebofil. Jenom ze jsem byl u pana doc.Weisse nekdy pred 5. lety. A co mi rekl? Jste efebofil, tak nashle. Tot vse. Jo pak mi jeste dali prasky proti depresim...(
- zdendazc • 05.10. 2003 - 21:39
ad ec222 04.09. 2003: tvůj nekritický paušální nesouhlas se mnou a nekrtický paušální souhlas s týmem poradny mě vede k domněnce, že tě příliš ani moc nezajímá, o čem je řeč, jako spíš na které straně barikády stojíš. Inu, lidé s takovýmto přístupem ke skutečnosti a k diskusi i jsou i mezi gay a ostatními androfily, i mezi boylovery, i mezi normálními gynekofily.
Nesouhlasí-li někdo tak, že dokáže inteligentně reagovat na argumenty a porovnat svůj názor se zkušenostmi jiných lidí, pak si jeho nesouhlasu vážím. Obávám se, že to zatím není tvůj případ.
- Host • 17.10. 2003 - 18:22
ad ec22210.09. 2003: zajíají-li tě názory a zkušenostii MUDr. Fifkové, doporučuji ke studiu časopis Psychologie dnes, č. 11/2002, článek "Slovo deviace nemám ráda". Ovšem nakolik ji znám z jiných knih, publikací a projevů, obávám se, aby po přílišné publicitě nebyla "přesvědčena" svými kolegy k tomu, aby své názory nenápadně odvolala, přidala se k "jediné správné pravdě" a tu svoji vlastní si v lepším případě schovala do "ilegality". JIž minimálně pětkrát jsem se v odborném světě setkal s odborníky, kteří se bojí projevit veřejně vlastní osobní a odborný názor, aby nebyli ušlapáni a vyvrženi. A pochopitelně vůdčí místa v tomto odborném světě pak zaujímají lidé, kteří s hlediska filosofie a metodologie vědy jsou naprostými nulami, ne-li zápornými čísly, ale v institucionální hierarchii a v mediálním světě jsou hvězdami. A pak jsou ti, kteří lavírují kdesi mezi.
- Host • 17.10. 2003 - 18:28
Ještě jen tak mimochodem, Pávková není MUDr., ale PHDr, sexuologie totiž bývá rozšířením zpravidla buďto psychiatrie, nebo gynekologie, nebo psychologie, přičemž ta psychologická sexuologie je vlastně o dost něco jiného.
Co se týče zkušeností s odborníky - poměrně dobrou zkušenost jsem měl s psychiatrem, který byl předním odborníkem (přičemž odborníkem teď myslím člověka, který skutečně má za sebou nějaké teorietické i pratkické výsledky) na sociální a rodinnou psychiatrii, psychogenní poruchy (např. deprese, postraumatický syndrom, poruchy sociální adaptace atd.) - měl zkušenost např. s péčí o lidi, kteří prošli holocaustem atd. Tato specializace je skutečně pro řešení našich problémů kompetentnější než nějaká sexuologie, která nemá odborné poznatky žádné a dohání to kazatelstvím a konspirací se státní mocí.
Bohužel tento psychiatr již zemřel a před smrtí si - ač znal na odborné scéně skoro každého - nemohl vzpomenout na nikoho, komu by mě s klidným svědomím mohl doporučit (nakonec tedy z nouze uvedl jednoho poměrně známého psychoanalyticka a psychiatra, ale ten mi jen řekl, že mám smůlu, že jsem se narodil ve špatné zemi a špatné době, a navrhl mi jen antidepresiva).
Docela dobře jsem si rozuměl i s řadou dalších odborníků, ale ti byli natolik soudní, že poznali, že nemají čím mic pomoci.
Rozhodně tedy nemohu být podezírán z nějaké apriorní nedůvěře k odborníkům. Jen rozlišuji skutečné odborníky od těch "úředních".
- Host • 17.10. 2003 - 18:40
Díky Hoste.Pomohl jsi mi...
- Já • 08.09. 2004 - 22:22
Reakce na Já 08.09. 2004 - 22:22
Bože chraň!
- Martin • 06.11. 2004 - 18:43
(