Justice má v plánu přitvrdit: Posvítí si na úchyly
Pravidla fóra
PRAVIDLA POUŽÍVÁNÍ IKON:
UPOZORNĚNÍ: Fórum Reakce na média vč. svých podsekcí právě prochází rekonstrukcí. Více informací se dozvíte ZDE.
PRAVIDLA POUŽÍVÁNÍ IKON:
– dobrý článek
– ucházející článek
– špatný článek
– článek z dezinformačního média
-
Cykle02
- Mediální analytik
- Líbí se mi: Chlapci i dívky
- ve věku od: 2
- ve věku do: 12
- Výkřik do tmy: Nevěřím těm co nevěří na Ježíška.
- Příspěvky: 6024
- Dal: 365 poděkování
- Dostal: 2508 poděkování
Re: Justice má v plánu přitvrdit: Posvítí si na úchyly
Pozornosti veřejnosti jistě neunikl nový dokument V síti, jenž otevřel doposud zapovězené téma zneužívání dětí na internetu. Tři dospělé herečky s dětskými rysy se vydaly do světa sociálních sítí, aby v přímém přenosu prožily zkušenosti dvanáctiletých dívek. Během deseti dnů herečky kontaktovalo 2458 potenciálních sexuálních predátorů. Ihned po uvedení filmu do kin se o tyto případy začala zajímat Policie ČR. Většinou došlo k obvinění ze spáchání trestného činu nedovoleného navazování kontaktu s dítětem, šíření pornografie či sexuálního nátlaku. S některými z pachatelů již proběhlo soudní řízení.
Surfaři ze sociálních sítí, kteří zneužívají dětské zvědavosti a důvěřivosti, by měli vědět, že česká právní úprava od roku 2014 postihuje již samotný návrh na setkání, který pachatel učiní dítěti mladšímu patnácti let za účelem dopustit se na něm některého ze sexuálně motivovaných trestných činů[1], přičemž návrh může být učiněn jakýmkoliv způsobem (např. prostřednictvím informační či komunikační technologie, písemně či osobně).
Přečin navazování nedovolených kontaktů s dítětem (dále jen „přečin“) upravuje ustanovení § 193b zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, které stanovuje: „Kdo navrhne setkání dítěti mladšímu patnácti let v úmyslu spáchat trestný čin podle § 187 odst. 1, § 192, 193, § 202 odst. 3 nebo jiný sexuálně motivovaný trestný čin[2], bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“ Přečin byl do českého právního řádu zaveden novelou[3], jež implementovala směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. 12. 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii[4] (dále jen „směrnice“).
Nutno podotknout, že česká právní úprava jde nad rámec stanovený směrnicí, neboť v ČR se postihuje navazování nedovolených kontaktů s dítětem obecně, a nikoliv jen prostřednictvím informačních či komunikačních technologií. Jinými slovy řečeno, v České republice se postihuje grooming[5], nikoliv pouze kybergrooming[6].
Nejvyšší soud ve svém nedávném rozhodnutí ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 8 Tdo 1041/2020, několikrát zdůraznil, že v případě přečinu se jedná o předčasně dokonaný delikt, neboť tento „trestný čin je totiž dokonán nikoliv realizací schůzky, ale i v případě, že z jakýchkoliv důvodů ke schůzce nedojde. Možnost trestního postihu vyvolává samotný fakt, že pachatel učiní návrh na setkání s dítětem mladším patnácti let, a toto setkání je motivováno některým z vyjmenovaných důvodů, který by mohl narušit mravní a tělesný vývoj dítěte mladšího patnácti let. K narušení tohoto mravního a tělesného vývoje nemusí dojít, postačí, mohla-li by taková situace hypoteticky nastat.“
V této věci byl obviněný uznán vinným přečinem, a to protože prostřednictvím sociální sítě Facebook kontaktoval nezletilou dívku, s níž následně elektronicky komunikoval, a ačkoliv si byl vědom, že poškozená je osobou nezletilou (neboť mu již na počátku jejich komunikace sdělila, že jí teprve bude dvanáct let a tuto skutečnost mu následně několikrát zopakovala), zasílal jí zprávy, v nichž jí navrhoval osobní setkání za účelem spáchat sexuálně motivovaný trestný čin.
Nutno podotknout, že není možné podceňovat spáchání trestných činů sexuální povahy prostřednictvím internetu, respektive nelze podceňovat sociální sítě, které vyvolávají jistý pocit virtuálnosti takového jednání, které však může mít velice konkrétní dopady v reálném životě.
Mnoho lidí se v rámci komunikace na sociálních sítích pohybuje tak trochu mimo realitu a vyjadřují se tak, jak by to v osobním kontaktu neučinili. Obviněný na svou obhajobu uváděl, že studuje vysokou školu, má partnerský vztah a komunikaci s nezletilou považoval za jakési blbnutí na internetu bez reálného vědomí toho, kolik je jí let, neboť se domníval, že nezletilá o svém věku pouze žertuje. K tomu Nejvyšší soud uvedl: „Neopodstatněnou je i námitka, že návrhy činěné prostřednictvím sociální sítě Facebook nebyly reálné. Taková argumentace neodpovídá povaze sociální sítě Facebook, již obviněný ke komunikaci s poškozenou použil, ani okolnostem, za kterých se čin udál. Internet obecně je medium umožňující anonymitu osob spolu komunikujících, což umožňuje navazování kontaktů od sebe vzdálených osob a vytváří to prostor pro sjednávání setkání (…). Jde tedy o reálný prostředek, jímž bylo možné nejen navázat kontakt s obětí, ale i současně vytvořit možnost nabídnout osobní setkání. Jednalo se o skutečné chování za využití nástroje způsobilého k realizaci záměru směřujícího k navázání kontaktu a případného setkání s poškozenou za účelem pohlavního ukájení. Nešlo tedy o žádné virtuální (tzn. zdánlivé, domnělé, simulované, neskutečné) konání, protože vše se odvíjelo jak ze skutečných pohnutek, tak i se skutečnou osobou v konkrétním časovém horizontu.“[7]
Internet představuje příležitost a zároveň prostředek páchání sexuální trestné činnosti, pod kterou spadá i grooming, jehož výsledkem může být pohlavní zneužití oběti či jiný sexuálně zaměřený trestný čin. Rozhodné zde je, že předmětný návrh pachatel činí s cílem uvedený trestný čin spáchat. Není však důležité, zda k realizaci jeho cíle dojde či nikoliv. Každý by měl proto k používání internetu, jakož i k navazování jakýchkoliv kontaktů prostřednictvím sociální sítě přistupovat s respektem a vždy domýšlet následky svého jednání.
Mgr. Hana Šarochová
[1] Výčet sexuálně motivovaných trestných činů je zde demonstrativní.
[2] Kupříkladu se může jednat o trestný čin obchodování s lidmi nebo o trestný čin sexuálního nátlaku.
[3] Zákonem č. 141/2014, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění zákona č. 105/2013 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 8. 2014.
[4] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV, je dostupná zde: https://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:335:0001:0014:CS:PDF
[5] Pojmem grooming se označuje pachatelovo jednání spočívající v psychické manipulaci, které má v dítěti vyvolat falešnou důvěru a přimět jej k osobní schůzce. Výsledkem následné schůzky může být pohlavní zneužití oběti, fyzické násilí na ní, zneužití k dětské prostituci atd.
[6] Kybergrooming je jakousi podmnožinou groomingu, neboť se jedná o grooming realizovaný prostřednictvím internetu, mobilních telefonů a jiných informačních či komunikačních technologií.
[7] Rozhodnutí Nejvyššího soudu Č ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 8 Tdo 1041/2020
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
-
Cykle02
- Mediální analytik
- Líbí se mi: Chlapci i dívky
- ve věku od: 2
- ve věku do: 12
- Výkřik do tmy: Nevěřím těm co nevěří na Ježíška.
- Příspěvky: 6024
- Dal: 365 poděkování
- Dostal: 2508 poděkování
Re: Justice má v plánu přitvrdit: Posvítí si na úchyly
Navazování nedovolených kontaktů s dítětem neboli grooming (epravo.cz)
Tento poměrně nový trestný čin byl přijat, aby jako objekt chránil děti mladší patnácti let před navazováním kontaktů za sexuálním účelem. Tedy se dá říci, že jeho účelem je prevence před závažnějšími trestnými činy, jako je pohlavní zneužívání nebo vykořisťování.[1] Objektivní stránka tohoto trestného činu spočívá v návrhu setkání dítěti mladšímu patnácti let s úmyslem spáchat sexuálně motivovaný trestný čin.[2] Jde tedy o ochranu dětí výhradně před mravnostními trestnými činy. Návrh může pachatel dítěti dát ústně, písemně nebo prostřednictvím elektronické komunikace.[3]
Jedná se o tzv. grooming nebo případně kybergrooming, pokud je činnost omezená jen na prostřednictví informačně komunikačních technologií.[4] Pachatelem může být fyzická i právnická osoba.[5] Ohledně subjektivní stránky se vyžaduje úmysl pachatele a to i k věku dítěte, stejně jako je tomu kupříkladu u pohlavního zneužití.[6] Zároveň musí pachatel jednat tak, že svým jednáním směruje ke spáchání sexuálně motivovaného trestného činu na daném dítěti.[7] Tím pádem se jedná o předčasně dokonaný trestný čin, který je materiálně přípravou pro spáchání jiného trestného činu, protože k naplnění znaků skutkové podstaty stačí jen návrh setkání, ke kterému ani pak reálně nemusí dojít.[8] Tímto trestným činem je tak vlastně postihována příprava k dalším trestným činům, u kterých tak jinak trestní zákoník nestanoví.
Trestný čin navazování nedovolených kontaktů s dítětem byl do české legislativy zařazen návrhem zákona, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou ČR dne 14. 5. 2014.[9] Do českého právního řádu byl implementován v souladu se směrnici 2011/93/EU. Tato směrnice zavedla požadavek, aby v rámci zvýšení ochrany dětí v prostředí internetu, implementovaly členské státy do svých právních řádů trestný čin, který bude chránit děti před návrhy dospělých osob prostřednictvím informačních a komunikačních technologií, které budou tyto osoby činit s úmyslem dítě pohlavně zneužít nebo jej zneužít k výrobě dětské pornografie.[10] Jedná se o ochranu před tzv. kybergroomingem. Jak už, ale bylo uvedeno výše, český právní řád, ale požadavek evropské směrnice rozšířil i na grooming jako takový. To znamená, že děti jsou chráněny před jakoukoli formou návrhu pachatele, byť bezpochyby nejčastěji budou pachatelé využívat sociální sítě, které chrání jejich anonymitu.[11] Je bez pochyby zjevné, že směrnice tímto svým požadavkem mířila právě na zvýšené ohrožení dětí s rozvojem internetu. Případy, kdy pachatelé kontaktovali vyhlédnutou oběť přes sociální sítě, totiž přestaly býti ojedinělé. Pachatelé se jednoduše mohou nejen skrývat za zdí internetu, ale hlavně mají možnost předstírat skutečnosti, které si dítě nemůže ověřit. Navíc je dítě v komunikaci prostřednictvím moderních technologií mnohem zranitelnější než za normálních okolností.[12] Trestní právo, tak muselo reagovat na vývoj společnosti a na nové sociopatologické jevy, které se s rozvojem moderních technologií ve společnosti objevily.[13]
Pachatelé kybergroomingu postupují většinou trpělivě a postupně navazují s dítětem užší vztah a získávají si jeho důvěru. Proces obvykle probíhá následovně. Pachatel se s dítětem seznamuje a sbližuje, zároveň jej, ale izoluje od okolí. Dítě má tendenci se mu svěřovat a pachatel, tak z dítěte dostává postupně osobní informace. Následně pachatel v dítěti probouzí pocit, že by mu mělo být vděčné a zavázané, a to prostřednictvím různých dárků a odměn. Tímto se dítě postupně stává na pachateli emočně závislé. Pachatel zná mnohá jeho tajemství a dítě jej vnímá, jako někoho, komu se může se vším svěřit. Následuje osobní setkání s dítětem a jeho sexuální zneužití, ke kterému celé jednání pachatele směřovalo.[14]
Že se nejedná o ojedinělé případy, ale naopak o stále se rozvíjející trestnou činnost, dokazují i policejní a soudní statistiky. Zatímco v prvních letech po zařazení tohoto trestného činu do našeho právního řádu došlo k odsouzení jen pár osob (rok 2015 – 3 osoby, rok 2016 – 6 osob), následně došlo k exponenciálnímu nárůstu poštu odsouzených, ale i počtu nahlášených případů a v roce 2018 už došlo k odsouzení 18 pachatelů. V roce 2021 pak bylo na policii České republiky nahlášeno 48 případů, přičemž z policejních statistik vyplývá, že objasněnost přesahuje 66%, tudíž by se před soud mělo dostat přibližně 31 pachatelů.[15]
Na to reaguje i prevence, která by měla chránit děti před navazováním nežádoucích vztahů. V souvislosti s kybergroomingem lze zmínit nizozemský projekt Sweetie, který se kromě dětské pornografie zaměřuje i na pachatele kybergroomingu, kteří se snaží s dětmi navazovat nevhodné kontakty.[16] V rámci tohoto projektu virtuální obraz desetileté filipínské holčičky Sweetie komunikuje s potenciálními pachateli skrze chatovací místnosti. Jakmile s ní někdo začne komunikovat se sexuálním podtextem, Sweetie reaguje zpátky a sbírá informace o pachatelích. Tyto informace jsou předávány policii.[17] Podobný projekt funguje i ve Velké Británii, kde jej provozují organizace, které si říkají Pedophile hunters. V rámci těchto organizací jsou zakládány falešné dětské účty, prostřednictvím kterých komunikují s potencionálními pachateli. Pokud se pachatel chce s fiktivní obětí sejít, osobní setkání je natáčeno a materiály jsou předávány policie.[18] I u nás fungují různé projekty, které mají děti varovat před riziky, které se skrývají na internetu, a to především na sociálních sítích. Pod záštitou společnosti seznam.cz například opakovaně proběhla kampaň s názvem Seznam se bezpečně. V rámci této kampaně byly děti, ale i jejich rodiče seznamovány s touto problematikou. Ukázalo se, že rodiče mnohdy netuší, co jejich děti na sociálních sítích vlastně dělají a s kým a jak komunikují. Naopak dětem byly předávány rady, jak se nenechat oklamat a na co si dát pozor. Děti by především měly vyžadovat důkaz, že osoba na druhé straně, je skutečně tou, za kterou se vydává. A měly by si pomatovat, že náhodná fotografie nemusí vždy ukazovat realitu. Jako jednoduchý test, zda se skutečně jedná o danou osobu, může posloužit například požadavek dítěte, ať druhá strana zašle specifickou fotografie například s konkrétním textem nebo aktuálním datem.[19] V ideálním případě by se dětem měly předávat takovéto informace v rámci povinné školní docházky, neboť uživateli internetu a sociálních sítí se stávají stále mladší a mladší děti, které si nebezpečnost internetu mnohdy ani samy neuvědomují.
[1] ŠÁMAL P., GŘIVNA T. a kol., Trestní právo hmotné 9. přepracované vydání, Praha: Wolters Kluwer, 2022, 1204 s., ISBN 978 – 80 – 7598 – 764 – 8, s. 722
[2] Zák. č. 40/2009 Sb., §193b
[3] JELÍNEK J., a kol., Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou (8. aktualizované vydání), Praha: Leges, 2011, 1360 s., ISBN 978 – 80 – 7502 – 395 – 7, s. 302
[4] ŠÁMAL P., GŘIVNA T. a kol., Trestní právo hmotné 9. přepracované vydání, Praha: Wolters Kluwer, 2022, 1204 s., ISBN 978 – 80 – 7598 – 764 – 8, s. 723
[5] Zák. č. 418/2011 Sb., §7
[6] JELÍNEK J., a kol., Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou (8. aktualizované vydání), Praha: Leges, 2011, 1360 s., ISBN 978 – 80 – 7502 – 395 – 7, s. 302
[7] ŠÁMAL P., GŘIVNA T. a kol., Trestní právo hmotné 9. přepracované vydání, Praha: Wolters Kluwer, 2022, 1204 s., ISBN 978 – 80 – 7598 – 764 – 8, s. 723
[8] JELÍNEK J., a kol., Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou (8. aktualizované vydání), Praha: Leges, 2011, 1360 s., ISBN 978 – 80 – 7502 – 395 – 7, s. 302
[9] Zák. č. 141/2014 Sb., zákon, kterým se mění zákon č.141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění zákona č. 105/2013 Sb.
[10] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. 12. 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV, úř. věst. L 335/1, 17. 12. 2011, s. 1 – 15, čl. 6 odst. 1
[11] ŠÁMAL P., GŘIVNA T. a kol., Trestní právo hmotné 9. přepracované vydání, Praha: Wolters Kluwer, 2022, 1204 s., ISBN 978 – 80 – 7598 – 764 – 8, s. 723
[12] KOHÚT P., SÝKORA M., Sexuální zneužívání nezletilých, In: Právní prostor [online], 16. 4. 2014 [cit. 4. 5. 2022], Dostupné >>> zde.
[13] HERCZEG J., virtuální dětská pornografie: zločin bez oběti? In: Vanduchová, V., Gřivna, T., Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám, Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, s. 28
[14] KOLOUCH J., CyberCrimes, Praha: CZ.NIC, 2016, 526 s., ISBN 978 – 80 – 88168 – 15 – 7, s. 313
[15] Statistické přehledy kriminality za rok 2021, dostupné >>> zde
[16] terre des hommes, stops child exploitation, Sweetie, our weapon against child webcam sex, [online], 2022 [cit. 15. 4. 2022]. Dostupné z: We fight against child sexual exploitation, online and offline. Join our fight! (terredeshommes.nl)
[17] terre des hommes, stops child exploitation, Sweetie: how to stop Webcam Child Sex Tourism, [online], 2022 [cit. 15. 4. 2022]. Dostupné z: Sweetie: how to stop Webcam Child Sex Tourism | Terre des hommes (tdh.ch)
[18] KOLOUCH J., CyberCrimes, Praha: CZ.NIC, 2016, 526 s., ISBN 978 – 80 – 88168 – 15 – 7, s. 156
[19] Ibid., s. 160
Tento poměrně nový trestný čin byl přijat, aby jako objekt chránil děti mladší patnácti let před navazováním kontaktů za sexuálním účelem. Tedy se dá říci, že jeho účelem je prevence před závažnějšími trestnými činy, jako je pohlavní zneužívání nebo vykořisťování.[1] Objektivní stránka tohoto trestného činu spočívá v návrhu setkání dítěti mladšímu patnácti let s úmyslem spáchat sexuálně motivovaný trestný čin.[2] Jde tedy o ochranu dětí výhradně před mravnostními trestnými činy. Návrh může pachatel dítěti dát ústně, písemně nebo prostřednictvím elektronické komunikace.[3]
Jedná se o tzv. grooming nebo případně kybergrooming, pokud je činnost omezená jen na prostřednictví informačně komunikačních technologií.[4] Pachatelem může být fyzická i právnická osoba.[5] Ohledně subjektivní stránky se vyžaduje úmysl pachatele a to i k věku dítěte, stejně jako je tomu kupříkladu u pohlavního zneužití.[6] Zároveň musí pachatel jednat tak, že svým jednáním směruje ke spáchání sexuálně motivovaného trestného činu na daném dítěti.[7] Tím pádem se jedná o předčasně dokonaný trestný čin, který je materiálně přípravou pro spáchání jiného trestného činu, protože k naplnění znaků skutkové podstaty stačí jen návrh setkání, ke kterému ani pak reálně nemusí dojít.[8] Tímto trestným činem je tak vlastně postihována příprava k dalším trestným činům, u kterých tak jinak trestní zákoník nestanoví.
Trestný čin navazování nedovolených kontaktů s dítětem byl do české legislativy zařazen návrhem zákona, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou ČR dne 14. 5. 2014.[9] Do českého právního řádu byl implementován v souladu se směrnici 2011/93/EU. Tato směrnice zavedla požadavek, aby v rámci zvýšení ochrany dětí v prostředí internetu, implementovaly členské státy do svých právních řádů trestný čin, který bude chránit děti před návrhy dospělých osob prostřednictvím informačních a komunikačních technologií, které budou tyto osoby činit s úmyslem dítě pohlavně zneužít nebo jej zneužít k výrobě dětské pornografie.[10] Jedná se o ochranu před tzv. kybergroomingem. Jak už, ale bylo uvedeno výše, český právní řád, ale požadavek evropské směrnice rozšířil i na grooming jako takový. To znamená, že děti jsou chráněny před jakoukoli formou návrhu pachatele, byť bezpochyby nejčastěji budou pachatelé využívat sociální sítě, které chrání jejich anonymitu.[11] Je bez pochyby zjevné, že směrnice tímto svým požadavkem mířila právě na zvýšené ohrožení dětí s rozvojem internetu. Případy, kdy pachatelé kontaktovali vyhlédnutou oběť přes sociální sítě, totiž přestaly býti ojedinělé. Pachatelé se jednoduše mohou nejen skrývat za zdí internetu, ale hlavně mají možnost předstírat skutečnosti, které si dítě nemůže ověřit. Navíc je dítě v komunikaci prostřednictvím moderních technologií mnohem zranitelnější než za normálních okolností.[12] Trestní právo, tak muselo reagovat na vývoj společnosti a na nové sociopatologické jevy, které se s rozvojem moderních technologií ve společnosti objevily.[13]
Pachatelé kybergroomingu postupují většinou trpělivě a postupně navazují s dítětem užší vztah a získávají si jeho důvěru. Proces obvykle probíhá následovně. Pachatel se s dítětem seznamuje a sbližuje, zároveň jej, ale izoluje od okolí. Dítě má tendenci se mu svěřovat a pachatel, tak z dítěte dostává postupně osobní informace. Následně pachatel v dítěti probouzí pocit, že by mu mělo být vděčné a zavázané, a to prostřednictvím různých dárků a odměn. Tímto se dítě postupně stává na pachateli emočně závislé. Pachatel zná mnohá jeho tajemství a dítě jej vnímá, jako někoho, komu se může se vším svěřit. Následuje osobní setkání s dítětem a jeho sexuální zneužití, ke kterému celé jednání pachatele směřovalo.[14]
Že se nejedná o ojedinělé případy, ale naopak o stále se rozvíjející trestnou činnost, dokazují i policejní a soudní statistiky. Zatímco v prvních letech po zařazení tohoto trestného činu do našeho právního řádu došlo k odsouzení jen pár osob (rok 2015 – 3 osoby, rok 2016 – 6 osob), následně došlo k exponenciálnímu nárůstu poštu odsouzených, ale i počtu nahlášených případů a v roce 2018 už došlo k odsouzení 18 pachatelů. V roce 2021 pak bylo na policii České republiky nahlášeno 48 případů, přičemž z policejních statistik vyplývá, že objasněnost přesahuje 66%, tudíž by se před soud mělo dostat přibližně 31 pachatelů.[15]
Na to reaguje i prevence, která by měla chránit děti před navazováním nežádoucích vztahů. V souvislosti s kybergroomingem lze zmínit nizozemský projekt Sweetie, který se kromě dětské pornografie zaměřuje i na pachatele kybergroomingu, kteří se snaží s dětmi navazovat nevhodné kontakty.[16] V rámci tohoto projektu virtuální obraz desetileté filipínské holčičky Sweetie komunikuje s potenciálními pachateli skrze chatovací místnosti. Jakmile s ní někdo začne komunikovat se sexuálním podtextem, Sweetie reaguje zpátky a sbírá informace o pachatelích. Tyto informace jsou předávány policii.[17] Podobný projekt funguje i ve Velké Británii, kde jej provozují organizace, které si říkají Pedophile hunters. V rámci těchto organizací jsou zakládány falešné dětské účty, prostřednictvím kterých komunikují s potencionálními pachateli. Pokud se pachatel chce s fiktivní obětí sejít, osobní setkání je natáčeno a materiály jsou předávány policie.[18] I u nás fungují různé projekty, které mají děti varovat před riziky, které se skrývají na internetu, a to především na sociálních sítích. Pod záštitou společnosti seznam.cz například opakovaně proběhla kampaň s názvem Seznam se bezpečně. V rámci této kampaně byly děti, ale i jejich rodiče seznamovány s touto problematikou. Ukázalo se, že rodiče mnohdy netuší, co jejich děti na sociálních sítích vlastně dělají a s kým a jak komunikují. Naopak dětem byly předávány rady, jak se nenechat oklamat a na co si dát pozor. Děti by především měly vyžadovat důkaz, že osoba na druhé straně, je skutečně tou, za kterou se vydává. A měly by si pomatovat, že náhodná fotografie nemusí vždy ukazovat realitu. Jako jednoduchý test, zda se skutečně jedná o danou osobu, může posloužit například požadavek dítěte, ať druhá strana zašle specifickou fotografie například s konkrétním textem nebo aktuálním datem.[19] V ideálním případě by se dětem měly předávat takovéto informace v rámci povinné školní docházky, neboť uživateli internetu a sociálních sítí se stávají stále mladší a mladší děti, které si nebezpečnost internetu mnohdy ani samy neuvědomují.
[1] ŠÁMAL P., GŘIVNA T. a kol., Trestní právo hmotné 9. přepracované vydání, Praha: Wolters Kluwer, 2022, 1204 s., ISBN 978 – 80 – 7598 – 764 – 8, s. 722
[2] Zák. č. 40/2009 Sb., §193b
[3] JELÍNEK J., a kol., Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou (8. aktualizované vydání), Praha: Leges, 2011, 1360 s., ISBN 978 – 80 – 7502 – 395 – 7, s. 302
[4] ŠÁMAL P., GŘIVNA T. a kol., Trestní právo hmotné 9. přepracované vydání, Praha: Wolters Kluwer, 2022, 1204 s., ISBN 978 – 80 – 7598 – 764 – 8, s. 723
[5] Zák. č. 418/2011 Sb., §7
[6] JELÍNEK J., a kol., Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou (8. aktualizované vydání), Praha: Leges, 2011, 1360 s., ISBN 978 – 80 – 7502 – 395 – 7, s. 302
[7] ŠÁMAL P., GŘIVNA T. a kol., Trestní právo hmotné 9. přepracované vydání, Praha: Wolters Kluwer, 2022, 1204 s., ISBN 978 – 80 – 7598 – 764 – 8, s. 723
[8] JELÍNEK J., a kol., Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou (8. aktualizované vydání), Praha: Leges, 2011, 1360 s., ISBN 978 – 80 – 7502 – 395 – 7, s. 302
[9] Zák. č. 141/2014 Sb., zákon, kterým se mění zákon č.141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění zákona č. 105/2013 Sb.
[10] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. 12. 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV, úř. věst. L 335/1, 17. 12. 2011, s. 1 – 15, čl. 6 odst. 1
[11] ŠÁMAL P., GŘIVNA T. a kol., Trestní právo hmotné 9. přepracované vydání, Praha: Wolters Kluwer, 2022, 1204 s., ISBN 978 – 80 – 7598 – 764 – 8, s. 723
[12] KOHÚT P., SÝKORA M., Sexuální zneužívání nezletilých, In: Právní prostor [online], 16. 4. 2014 [cit. 4. 5. 2022], Dostupné >>> zde.
[13] HERCZEG J., virtuální dětská pornografie: zločin bez oběti? In: Vanduchová, V., Gřivna, T., Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám, Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, s. 28
[14] KOLOUCH J., CyberCrimes, Praha: CZ.NIC, 2016, 526 s., ISBN 978 – 80 – 88168 – 15 – 7, s. 313
[15] Statistické přehledy kriminality za rok 2021, dostupné >>> zde
[16] terre des hommes, stops child exploitation, Sweetie, our weapon against child webcam sex, [online], 2022 [cit. 15. 4. 2022]. Dostupné z: We fight against child sexual exploitation, online and offline. Join our fight! (terredeshommes.nl)
[17] terre des hommes, stops child exploitation, Sweetie: how to stop Webcam Child Sex Tourism, [online], 2022 [cit. 15. 4. 2022]. Dostupné z: Sweetie: how to stop Webcam Child Sex Tourism | Terre des hommes (tdh.ch)
[18] KOLOUCH J., CyberCrimes, Praha: CZ.NIC, 2016, 526 s., ISBN 978 – 80 – 88168 – 15 – 7, s. 156
[19] Ibid., s. 160