Quenta - Odpustila jsem "svému pedofilovi"

[Smartix]

je mi fakt jedno kto a ako tieto osoby zanalyzuje alebo vyhodnoti. Pedofil je clovek, ktoreho vzrusuju deti. Ak moj otec nebol pedofil a od ranneho detstva sa na mne vzrusoval, tak potom skutocne neviem co bol. Je mi to jedno. Ano, trauma ostava, celkom citelne. Celkova vycerpanost zo vsetkych vztahov, alebo stykov a zazrak, ze to neskoncilo nejakou vaznou pohlavnou chorobou... NIKDY nebudem taketo kreatury chapat. A kto to prezil, tak mi da za pravdu...

[ksoft]

To co ste prožily je zly ale taky nemužte obvinovat stoho všechny pedaky tohle mě jako urazilo.

ja kvuly tomu nenavidim lidi jak na mĚ pořad nadavaji a vubec mě neznaji. Taky bych je rad pozabijel za to jak vy nas...

Bud bude mezi nama valka nebo nam stym pomužete nejak žit. A učit nas na zakladnych školach o prevenciji že ne jen mužem byt zneužity ale sami mužem bejt pedofilove.



No ja js mepedofil a tay to neni sranda stym žit do konca života ... Narodil jsm ejse tak a uvědomil jsi že neco neni pořadku asi 13 letech když jse mi libili male holky. Nik mi neřekl že ja taky mohu bejt pedofil jedino co jsi pamatuji že jsou to monštra co ublyžuji detem ... a ja js edost trapil nevědel jsem proč jse mi liby deti a nepripuštel jseme jsi nejakej čas že jsem pedo když jsem ty deti měl rad a nevědel jsem co by se mohlo stat. Nik mi neřekl o rizikovych situaci atd... Ja jse snažim co to jde žit dle zakonu ale taky chci žit nejakej kvalitativni život abych jse stoho vše nezblazil.

a ješte dodam kdy by se ti nahodou narodil pedofilnej syn taky bys ho vyhodila s bytu kdy by jse ti stym svěřil? Nebo ho nahlasil na pčr...?

[Gabriel Svoboda]

Smartix neobviňuje všechny peďáky, Smatix obviňuje kreatury, které zneužívají. A jestli to třeba úplně ostře nerozlišuje, je to u oběti zneužívání naprosto pochopitelné. Ona není typický pedobijec, který nadává na peďáky proto, že je to moderní a populární.

[Smartix]

...ano, som zly, viem to o sebe, neviem s tym nic robit!! Krici "on", pozri sa na svoje obete a potom do zrkadlo, odpovedalo mu svedomie... Ja nechcem ublizovat, ale musim! Krici on, budiz, stan sa - a stala sa z neho obet.. Potom pochopil a hladal cestu ... Mozno pateticke, vazeni. Zijeme v zlozitej dobe a kazdy krici o svoje prava, zabuda na to , ze existuju povinnosti. Tato doba priniesla aj zachranu v podobe vyspelej medicinskej vedy - medikamenoznej, psychyitrickej... A to je moja odpoved. Radsej ublizim sama sebe, bude to menej sebecke, ako by som pokazila zivot inej bytosti. A verte, ze viem o com pisem. Za sociku boli len velmi obmedzene moznosti, ak sa preukazal incest v rodine, prstom sa ukazovalo na obet. Preto sa "tieto veci" riesili potichu. Prezila som, ako dieta nechapajuc co sa deje, ako adolescent s hanbou na dusi... A ako dospely... ech, skoda reci... Ak chcete pochopit, mozno pochopite druhy breh, ak nechcete, co tu potom riesite...

[MarkM]

je mi fakt jedno kto a ako tieto osoby zanalyzuje alebo vyhodnoti. Pedofil je clovek, ktoreho vzrusuju deti. Ak moj otec nebol pedofil a od ranneho detstva sa na mne vzrusoval, tak potom skutocne neviem co bol. Je mi to jedno. Ano, trauma ostava, celkom citelne. Celkova vycerpanost zo vsetkych vztahov, alebo stykov a zazrak, ze to neskoncilo nejakou vaznou pohlavnou chorobou... NIKDY nebudem taketo kreatury chapat. A kto to prezil, tak mi da za pravdu...

Nevím co byl. A chápu, že ti to je i jedno. Ale člověk se může vzrušovat nad kýmkoliv a čímkoliv. A být někým přitahován a vzrušovat se nad někým je rozdíl, může to psolu souviset, ale také nemusí. Člověka můžou přitahovat ženy, ale často se děje, že se potom "vzrušuje" nad dětma", nebo vězni... jsou taky většinou hetero, ale rozdávají (vzrušují ) si to mezi sebou...

[Kasz]

Ak chcete pochopit, mozno pochopite druhy breh, ak nechcete, co tu potom riesite...

Tady není žádný druhý břeh. Já jsem nikoho nezneužil a ani nikdy zneužít nehodlám. Řešíme tady, za co kdo může, okolnosti, které měly vliv na to či ono, a víme jedno jistě: Pedofilie má s pohlavním zneužíváním společného asi tolik, co gynekofilie se znásilňováním nebo obtěžováním žen. Ak chcete pochopit, možno pochopíte, ak nechcete, netreba sa rozčilovat nad tým, čo tu riešime.

[Kasz]

...měla byste mu odpustit a hledat na něm i to dobré...

Myslím si, že existují věci, které se odpouštějí jen velmi velmi těžko, a dokážu si představit, že jsou i věci, které prostě odpustit nejdou. Odpustit, znamená zapomenout... na některé věci se ale zapomenout nedá. Jsem toho názoru, že těžká traumata, způsobená druhým člověkem, ani není třeba tomu člověku odpouštět. Jsou jako šrám na duši, jizva, kterou už nikdy nenahradí zdravá tkáň, vždy na tom místě bude jen "náhradní vazivo". Jsem jen člověk, nejsem Bůh, abych musel být dokonalý a vždy všem bezezbytku a za všech okolností cokoliv musel odpustit, a to třeba i v případě, aniž by se mi kdy omluvili (přičemž beru v potaz to, že dotyční jsou stále ještě naživu). A i kdyby se mi přišli omluvit, to co se stalo, již nelze vzít zpět, šrám na mé duši zůstane až do smrti. Není mou povinností komukoliv odpustit, a to i v případě, kdy přijde a o odpuštění poprosí. Nemusí to myslet upřímně, může to myslet jen "na oko"... Jsou zkrátka věci, které se odpouštějí jen velmi špatně, a nedivím se, když někdo, koho od dětství zneužíval vlastní otec, tomu otci neodpustí. Dle mého názoru je to tak v pořádku. Také bych nedokázal odpustit člověku, který mi způsobil na duši nesmazatelný "šrám" (a "šrám" je v případě zneužívání vlastním otcem hodně slabé slovo).

[Thomas Hermit]

Odpustit, znamená zapomenout...

Většinou s tím, co jsi napsal, souhlasím, například s tím, že odpustit může být velmi těžké až nemožné, ale s touhle větou nesouhlasím. Odpustit neznamená zapomenout. Odpustit znamená nezatěžovat sám sebe tím, co se stalo. Dovolím si použít dva citáty:

Forgiveness is not to give the other person peace. Forgiveness is for you. Take that opportunity.
Mackenzie Phillips

Můj rychlý překlad: Cílem odpuštění není pomoci někomu jinému. Odpuštění je pro vás. Chopte se příležitosti.

It is not "forgive and forget" as if nothing wrong had ever happened, but "forgive and go forward," building on the mistakes of the past and the energy generated by reconciliation to create a new future.
Alan Paton

Můj překlad: Nejde o to "odpustit a zapomenout" jako by se nic špatného nestalo, ale "odpustit a jít dál," a o to na základě chyb z minulosti a energie z usmíření vytvořit novou budoucnost.

Myslím že to také dobře ilustruje životní příběh, kterým tohle vlákno začalo.

Osobně rozlišuji mezi odpuštěním a prominutím. Odpuštění se týká mého osobního vztahu k tomu, kdo mi ublížil, prominutí se týká záležitostí mimo mě, například trestu nebo peněžního dluhu. Odpouštět je potřeba, pokud to jen trochu jde, je to nutné pro cestu vpřed. Promíjet by se mělo jen velmi opatrně.

[Daniel]

Myslím si, že existují věci, které se odpouštějí jen velmi velmi těžko, a dokážu si představit, že jsou i věci, které prostě odpustit nejdou. Odpustit, znamená zapomenout... na některé věci se ale zapomenout nedá. Jsem toho názoru, že těžká traumata, způsobená druhým člověkem, ani není třeba tomu člověku odpouštět. Jsou jako šrám na duši, jizva, kterou už nikdy nenahradí zdravá tkáň, vždy na tom místě bude jen "náhradní vazivo".

Jednou jsem se modlil, abych se někdy mohl setkat se ženou, která sexuální zneužívání zažila. Abych mohl na chvíli nahlédnout do její duše a vidět, co to v ní zanechalo. Ani jsem nečekal, že mi Bůh tuto moji modlitbu vyslyší. Ale stalo se, a dokonce dvakrát. A v obou případech mi dotyčné ženy řekli i to, že jsem první, komu se s tím svěřují.

Podotýkám, že nejsem kněz, ani kazatel ani psycholog. Myslím, že kdybych byl ateista, by to byl pro mě důkaz Boží existence.

V obou případech jsem si dotyčné ženy vyslechl, shodl se s nimi, že je s tím třeba něco dělat a odkázal je na jinou ženu, o které jsem byl přesvědčen, že by jim mohla pomoci. Nechci o tom psát víc, jen to, že jsem měl možnost z povzdálí sledovat, co se děje. A z toho, co jsem viděl, mi jako nejdůležitější v procesu uzdravení připadali dvě věci, a to rozhodnutí se svěřit a rozhodnutí odpustit.

Myslím si, že odpuštění neznamená tvářit se, jako by se nic nestalo. Neznamená to podat si s dotyčným ruku. Neznamená to stáhnou proti němu žalobu. Neznamená to zapomenout. Znamená to, obrazně řečeno, přestat druhého držet pod krkem.

Odpustit neznamená ani přestat cítit vůči druhému hněv. Vzpomínky se vrací a spolu s nimi se vrací i emoce. A budou se vracet ještě hodně dlouho. A těžko s tím něco uděláme. Odpustit znamená, obrazně řečeno, pustit toho druhého pokaždé, když si uvědomím, že ho už zase držím pod krkem mám chuť ho uškrtit.

Nesouhlasím ani s tím, že není potřeba odpouštět. Je to potřeba, a to především kvůli sobě. Neodpuštění je jako hnis v otevřené ráně, který se šíří do celého těla a otravuje člověku život. Rozhodnutí odpustit je jako rozhodnout se nechat si ránu vyčistit. Je to bolestivý zákrok, nejde jej provádět v narkóze ani ve stavu lokálního umrtvení. A je velmi těžké provádět tento zákrok sám. Je dobré mít k tomu někoho, kdo nám s tím pomůže.

Souhlasím, že jizva zůstane navždy. Navždy to zůstane bolavým místem. Ale i s bolavou jizvou na duši se dá žít. S otevřenou hnisavou ránou jen přežívat.