Vliv sadismu na osobnost

[Teenbl]

Ahoj, tak jsem tu s dalším možná problémkem, možná spíš jen tématem k diskuzi .
No jak začít ? Vím, že mám sklony k sadomasochismu, dokonce jsem je začal řešit dřív, než jsem řešil svou pedo stránku, což jak tak sleduji není příliš obvyklé. Jenže celé to s tou sado orientací je problematické. Vzrušuje mě dětem ubližovat, tím jsem si jistý.
Na druhou stranu, se mi nelíbí, když je dětem ubližováno, nespravedlnost na dětech atd. Ovšem zase by se mi líbilo utěšovat dítě, kterému někdo ublížil a to až do takové míry, že bych takové situace záměrně vytvářel.
Toto je stránka problému, potom mám ovšem další problém který se sm možná do nějaké míry souvisí,
Vždy se mi líbilo lidem škodit, sledovat jak se jim nedaří atd. Byla doba o které bych dnes po pravdě řekl, že jsem udělal skoro cokoliv (Jistá hranice tam samozřejmě byla), aby bylo po mém. Nemám problém o komkoliv cokoliv vykecat, pokud mi to k něčemu bude. Prostě mé chování lidem je dosti sobecké a hlavně se mi líbí i mít moc na lidmi, což opět trochu souvisí se sklony k dominanci potažmo k sm. Na druhou stranu se pak divím, že nemám moc přátel a chci je, nevím, jak to nazvat. Jedna kamarádka mi nedávno řekla, že se vlastně snažím najít kompromis, mezi tím být k lidem hodný správný a tím se chovat jako hajzl, a takový kompromis prostě neexistuje. Upřímně můžu říct, že lidí na kterých mi záleží je naprosté minimum
Na druhou stranu vím, že nesnáším nespravedlnost, takže fakt nevím, co si o sobě myslet.
Moc nevím, co si o tomto všem myslet, nehraničí to trochu s rozdvojenou osobností ?

[Tony]

Ty otázky ohledně sadismu pěkně popsal Dan v článcích na webu. Třeba ti s tím poradí. Můžu ale přidat pár svých zkušeností, co se týče vztahů s lidmi.
Taky jsem se, hlavně v minulosti, choval dost sobecky a hnusně k ostatním. Možná jsem si neuvědomoval, co tím můžu způsobit, ale taky jsem neměl skoro žádné kamarády. Vlastně mi skoro na nikom z lidí, se kterýma jsem se stýkal, nezáleželo.
Začni od sebe. Nemusíš se snažit zalíbit se každému. Spousta lidí ti pořád může být ukradená! Zkus ale víc vyhledávat společnost těch, na kterých ti záleží, nebo by mohlo záležet. Se kterýma máš něco společného. Zkus třeba změnit prostředí, zájmy. Mně hodně pomohl přechod na VŠ, v jiném městě jsem se začal stýkat s úplně jinými lidmi. Ale hlavně jsem si taky začal vybírat - lidi, na kterých mi nezáleží, ale se kterýma se stýkat musím (škola), a lidi, se kterýma se stýkat chci, se kterýma si rozumím, můžu s nima kamarádit, na kterých mi záleží (koníčky).
Žádný div, že té první skupině budeš ukradený! Ostatní ti vždycky budou oplácet stejnou mincí. Když se ti ale podaří najít lidi, se kterýma budeš dobře vycházet, je to naprosto v pořádku. Na druhou stranu to neznamená, že bys k těm ostatním měl být vyloženě hnusný, doporučoval bych spíš chovat se neutrálně. Nevyvolávat konflikty, nepomlouvat, neškodit (nesnášíš přece nespravedlnost), třeba i spolupracovat, bude-li to nutné, ale jinak nezájem...

[Dan]

pro teenbl: Myslím, že docela tlučeš hřebíček po hlavičce. Často zmiňujeme, že máloco se dá zcela zobecnit. Ale stejně jako se snad dají hledat vlastnosti a vzorce chování vázající se k pedofilii, dají se uvažovat i takové vlastnosti pro SM.
Za sebe mohu potvrzovat podobné zkušenosti. Zejména okolo 18, 19 ale i daleko dříve a částečně i později se u mě projevovala určitá snaha o dominanci v kolektivu, Můžu narovinu říct, že jsem byl docela aktivní a schopným v šikanování druhých - bez pocitu svědomí jsem si dokázal vybrat lidi, které jsem považoval za "podřadné" a psychicky jsem je terorizoval. Možná na rozdíl od tebe, já si tím v kolektivu získával i určitou "prestiž" u těch ostatních, s kterými jsem se i dokázal přátelit.
Důležité mi přijde právě zaměřit se na ten rys, kdy máme leckdy potřebu dítě utěšovat, ovšem zbavit se té složky, která je veskrz absurdní, nejdřív bolest způsobit, aby bylo koho utěšovat. Patří něco takového k tvým fantaziím, řekněme, nejen přímo sexuálním? Já o takovém utěšování kutíka sním vcelku každý den, s řadou pedosadistů už jsem se na takové téma bavil.
Kdybych udělal v této úvaze ještě odvážnější krok, lze takové "utěšování" rozšířit na vztah k dalším lidem. Ten nemusí být založen vyloženě na emocích (ty mohou svádět k té potřebě dominance nebo k sobeckému jednání, ale může se to stát určitým principem jednání - snažit se být k druhým tím slušným, hodným - z principu. Víceméně si svoje slušné (ale i tak ne vždy dokonalé) jednání vysvětluju občas jako určité vyvážení myšlenek, které prožívám ve fantaziích.