Pedofilní sadismus

[Dan]

Je to strašák logicky větší než samotná pedofilie. Někdy i slýcháme, že ten kdo znásilní dítě, není vlastně pouze pedofil, ale má ještě sadistickou složku osobnosti. Někdy to tak může být a někdy to může být předsudek na druhou. Protože lze podle jakékoliv vlastnosti člověka dopředu odsuzovat jeho neuskutečněné skutky?

Celý článek

[Kuba]

Protože to teď bude trochu tématem na webu (připraveny jsou další dva články), vytvořil jsem k tématu i novou anketu (naleznete ji na titulní stránce webu v levém sloupci).

[Kasz]

Kubo, nějak mi nejde zobrazit Archiv anket. Je to chyba na mém přijímači? A nebo archiv anket není v provozu?

[Dan]

pro Kubu: Výbornej nápad s tou anketou! Díky za to, budu věru zvědav na výsledek.

[Kuba]

Kubo, nějak mi nejde zobrazit Archiv anket. Je to chyba na mém přijímači? A nebo archiv anket není v provozu?

Chyba není u tebe, tahle část anketního systému je opravdu nefunkční, i když bych ji určitě chtěl zprovoznit (aby byl přístup ke starým anketám). Jenže, teď mi na to moc nezbývá čas. Možnost podívat se na to a zprovoznit to má ale určitě i každý, kdo má administrátorský práva v redakčním systému. A lepší možnosti mají ti, kdo mají navíc i přístup k souborům na webu.

[Jednorozec]

Tak ohledně pedofilního sadizmu, by mě zajímalo, kam se vlastně řadí. Je daný člověk sadistou, s orientací na děti, nebo pedofilem se sadistickým zaměřením? Všimněte si jak je to vlastně to samé ale zní to úplně jinak....
Mimochodem vzrušuje pedofilního sadistu u představa trápení dospělého, nebo vždy jen dítěte? Co přesně si člověk má pod tím "ubližováním" představit?

[Dan]

pro Jednorozec: Jup, to jsou asi ty zásadní otázky, některé z nich mohly zaznít už v textu, pro jiné beru právě lepší formát diskuze. Bylo by ode mě asi hnusný odpovědět, že nevím odpověď?

Pokusím se ale postupně a čistě za sebe. O to jde, myslím, že leckteré specifické rysy u pedofilů taky nejdou zevšeobecnit, myslím, že se sexualita vůbec hodně těžko zevšeobecňuje. Ale můžeme se o to pokoušet, ale nejlépe uvádět jaksi jako příklad sebe. Takže k první otázce, řekl bych, že se můžu považovat za oboje. Mohl bych se v první řadě považovat za pedofila, děti mě přitahují tak jako tak, hlavně emocionálně, dokážu se do nich zamilovat, často i v sexuálním uspokojení tu vyloženě sadistickou složku odstavuju na druhou kolej. Ale zároveň jsem si dřív říkal, jestli nejsem primárně sadista, nejspíš homosexuální, a to, že se v myšlenkám dostávám k dětem je jaksi logické, protože co je vrcholem sadizmu, než ublížení dítěti, které je k bolesti nejcitlivější? Takže bych řekl, že nejen dva způsoby pojímání pedofilního sadizmu jinak zní, ale možná můžou mít jiná východiska, jiná specifika. Nechť je páni sexuologové prostudují, já je mohu studovat jen amatérsky sám na sobě.

Další otázka, mě osobně nikdy trápení dospělého člověka nevzrušovalo, krom výjimek, které bych přirovnal k tomu, když normál pedofila sem tam třebas vzruší dospělá žena nebo muž. Nikdy jsem takto dospělého neměl v sex fantaziích, je možné, že dyž bych viděl třeba ve filmu takovou scénu, slabě by mě to vzrušilo, ale když se ke mně doneslo že na PPG k prozkoumání sadizmu bych měl mít nějaké chlupaté pány v kožených maskách a s bičíky, dopředu mě to zděsilo.
U mě je to tak, že mě v takových fantaziích - pedo-sadistických - nejvíc vzrušuje představa kluka kolem 12-13 let, asi tak, protože ta představ bývá nekonkrétní.

A co si pod tím ublížením představit? Nu nevím, mám dávat jaksi obecný popis takové pedo-sadistické fantazie?

[Silesia]

Ja bych byl i pro protože si to nedovedu ani představit

[Tony]

Jen dej, taky by mě to docela zajímalo.

[leonid jumper]

To je určitě zajímavé téma i pro mne. Sadomasochismus mi není zdaleka cizí. Dovolte mi tedy pár postřehů na téma sadismu.
Není sadismus jako sadismus.
Můžeme zde hovořit o sadismu patologickém, kdy se sadista dopouští skutečného násilí. Toto je vyhrazeno bytostem, které mají sadismus spojený s nějakou duševní slabostí.
„Čistý sadista si uvědomuje limity dané povahou věci a sdílí svou úchylku s osobou masochistickou v konsensuálním vztahu. Konsensuální SM vztah je paradoxně spoután celou řadou pravidel, kde dospějeme k překvapivému zjištění, že pravidla a mantinely vlastně určuje submisiv.
Poslední v řadě je sadismus ve fantazii, kde je dovoleno vše, pokud to ve fantazii zůstane..
Někdo může říci, že sadismus je špatný z principu. Ale to samé můžeme říci o zmiji. Přesto je zmije užitečná z hlediska diverzity prostředí a v neposlední řadě její jed je farmaceutickou surovinou. Nějaký masochista může celý život horoucně toužit po sadistovi. Potká nějakého rozumného - a prožije sexuální ráj.
Sadista, byť má potřebu milované bytosti ubližovat, může tu samou bytost bezmezně milovat a v civilním životě být nesmírně citlivým a protektivním partnerem. Nebo sadistu může vzrušovat strach jeho oběti a přitom se nemusí aktivně podílet na jeho vytvoření.
Pedosadista může být například dětský stomatolog. Nepůsobí malým pacientům záměrnou bolest, ale pociťuje vzrušení z toho, že se ho děti bojí. A navíc to dítě má v jistém smyslu ve své moci. Ale protože je pedofil a děti miluje, provede zákrok co nejpečlivěji a nejbezbolestněji, jak to jde.
Nebo kolik lidí zažilo ve škole přísné a fanatické tělocvikáře? – pro pedofilního sadistu ideální povolání!
Nebo jiný příklad – z vlastní praxe. Čekal jsem jednou na metro. Z vlaku, který přijel, se vyřítila nějaká rodina a asi desetiletá dívenka rovnou na nástupišti shodila kalhoty a začala řešit svůj průjem – pozdě. A tatínek ji tam potom začal svlékat, čistit apod. Koukal jsem na to a měl v sobě děsivý koktejl vzrušení a lítosti. „Pedofilovi“ bylo dívenky nesmírně líto a „sadista“ byl nesmírně vzrušený.
Nakonec si myslím, že když je sadista navíc pedofil, je to vlastně výhoda. Nekontrolující se sadista může snadno ublížit dítěti – zvlášť pokud je srab a netroufne si na dospělého. U pedofilního sadisty, který to má v hlavě v pořádku, bude „pedofil“ „sadistu“ hlídat, aby dítěti neublížil.
Pedofilie se sadismem je si podobná v jedné věci. Sadista ani pedofil, pokud u nich není přítomen nějaký duševní handicap, své bujné fantazie nerealizují. I když, sadista zaměřený na dospělé osoby to má v tomto směru lepší, a něco realizovat může.

[Dan]

Tak dyž se přimlouváte... pouze v hrubých obrysech.

V zásadě je pro mě vzrušujícím faktorem i jakýsi příběh, který si okolo sex fantazie vytvořím. Zintenzivňuje vzrušení, popravdě se podílí i na určité autenticitě. Nadhoďme si třeba tedy jednoduchý příběh - představím si sebe sama ve 12 letech (je to u mě možný rys nejen sado ale i masochizmu), jak jsem sám doma a spím. Do domu se vloupají řekněme dva lupiči. Přepadnou mě. Svážou. Následně provádí různé typy mučení, použití: kolíčky na prádlo, rozžhavená jehla, injekční stříkačka, atd. Přitom mi vyhrožují, ponižují, případně mě u toho natáčejí (bod prohloubeného způsobu ponížení). V příběhovém rámci může být, že to dělají i proto, aby ode mě zjistili například, kde rodiče schovávají peníze. Během toho se různě na mě sexuálně uspokojují, pak případně mučení opakují, případně mě pohrůžkami, násilím nutí provádět nějaké praktiky jim.

Takováto fantazie se dá samozřejmě různě variovat, například vytvářením jiných příběhových rámců, což je pro mě vcelku potřebné, protože vyznávám jistou pravidelnost masturbace, z čistě hygienických důvodů.

A pak je otázka, jak se postavit k takovým fantaziím, jak se vyrovnat s tím, že se člověku sami od sebe derou na mozek, i když třeba nechce, i když se mu to třeba bytostně hnusí. Tím pocitem hnusu jsem se zaobíral řekněme tak deset let. Možnosti zodpovězení této otázky se pokusím podat v následujících dvou článcích.

[Tony]

No nevím, mně to ale připadá čistě jako masochismus, když se stavíš do pozice aktéra, kterému ubližují.

[Dan]

Fíhááá díky moc Leonide, krásně jsi to shrnul! Obzvlášť věta "U pedofilního sadisty, který to má v hlavě v pořádku, bude „pedofil“ „sadistu“ hlídat, aby dítěti neublížil." - je dost důležitá a takhle přesně se mi výhodu toho spojení, ještě nepodařilo formulovat! Díky za inspiraci.

U srovnání vyrovnaného vztahu sadistů a masochistů, případně možností jejich přirozeného uplatnění, mi stále vyskakovalo na mysl: ale pedosadista si holt k sobě nikoho takového nenajde. Inu, tak to ani pedofil, že? Dovolím si ale otevřeně říct, že jsou například situace, kdy si pedosadista ehm "přijde na své" a to může být třeba zcela nevinné a dosti běžné lechtání dítěte. To je taková ta scéna, kdy pedofil i sadista zažívají něco hezkého a dítě křičí, aby to utrpení skončilo, a pak hned dál provokuje, aby to utrpení pokračovalo. Takové pedosadistická scénka v malém dětském světě. A protože v každém upřímném názoru si vždy musíme chránit záda, že, tak samozřejmě musí to být zcela normální lechtání, která občas dospělí na dětech provádějí a děti vyžadují, a moje zásada je se držet vždy o krok zpátky než jiní dospělí.

A pak se leonidovi docela podařilo formulovat jeden bod, okolo kterého stále kroužím a nemůžu na něj přijít. Jako zcela věřím, že i pedofil může mít svoje přirozené uplatnění a jakousi "roli vě světě" (např. vedoucí na táboře) může mít takovou roli i pedosadista? Co navrhuje leonid je velmi k zamyšlení a směřuje to hlavně k té sféře, kde se přitažlivost pojí se soucitem. To jsou totiž taky ty dvě zásadní složky, kde na jedné straně je ona přitažlivost třeba i dětského utrpení, nebo strachu, ale k ní se přirozeně pojí soucit a snaha utěšit.

Samozřejmě už vidím zdvižený ukazovák, pěst, nebo sekeru (v závislosti na míře tolerance), aby i pedosadista vyhledával situace nebo povolání, která mu jsou "nějak moc přitažlivá". Zformuluju to už krátce: pro mě je stejné, pokud pedosadista bude chtít pracovat jako např. dětský zubní lékař, jako když pedofil chce být oním táborovým vedoucím.

[Dan]

pro Tony: To chápu, a ono to není tak jednoduché. Ještě v dalším článku vysvětlím, ale už teď mohu uvést trochu zdůvodnění. Když jsem se pohyboval ve svém preferenčním věku (řekněme 12 let) myslím, že tehdy sexuální fantazie, v kterých jsem se sám vyskytoval, byly pro mě nejvíc vzrušující. Možná je to jen takové to, vzpomínání na dětství, kdy se všechno zdá růžovější, ale myslím si, že v té době jsem docházel daleko většího sexuálního vzrušení než dnes. Onu, taky jsem ho eště neměl tak ošahané.

Pak proběhli období, kdy jsem si představoval v takových situacích jiné děti, kdy jsem i vystupoval ne v roli submisivní, ale té aktivní - sadistické. Abych se později vrátil opět k představě - vzpomínané představě - sebe jako dítěte-objektu sadistického sexuálního aktu. Proč? Když jsem si tam představoval jiné děti, hnusilo se mi to, měl jsem z toho táhlé deprese. Představit si opět v té pozici sebe pro mě bylo východisko z takových stavů, i když si nejsem jistý, pokud pro mě nejsou více vzrušující.

[leonid jumper]

No nevím, mně to ale připadá čistě jako masochismus, když se stavíš do pozice aktéra, kterému ubližují.

Je známá věc, že prakticky neexistují "čistí" sadisté či masochisté. Vždy jsou přítomny obě složky.

[Kuba]

Dá se říct, že právě pedosadizmus sám o sobě budí ještě větší potřebu, aby se s ním jedinec vyrovnal, a to nejen v rovině každodenního života a chování, ale rovněž v rovině svých vlastních představ, které mohou být nositeli daleko nepříjemnějších pocitů než čistě pedofilní sexuální fantazie.

Přidán druhý článek k tématu pedofilního sadismu.

[princess]

Já nechápu, proč by měl mít někdo výčitky svědomí ze svých sexuálních, nebo jakýchkoli představ, s realitou to přece nemá nic společného.
Osobně se mi líbí, když děti (třeba ve filmu) trpí, pláčou, jsou nemocné nebo je na nich pácháno násilí. Pokud si ale něco takového představuju, nejsem já ta, kdo jim ubližuje.

[MarkM]

Já nechápu, proč by měl mít někdo výčitky svědomí ze svých sexuálních, nebo jakýchkoli představ, s realitou to přece nemá nic společného.

Tak při masturbaci mě nevadí žádné představy a mám v tomhle směru hodně široké spektrum včetně SM. Ale co mi už vadí, je například to, když předemnou v busu, nebo kdekoliv jinde, je dítě a já mám s ním jakékoliv sexuální představy. Většinou to trvá pár vteřinek a potom to vyženu, nebo to odezní samo k pěkným představám, ale u určitého typu dětí a při blbé náladě to trvá někdy i déle.

[Silesia]

Já nechápu, proč by měl mít někdo výčitky svědomí ze svých sexuálních, nebo jakýchkoli představ, s realitou to přece nemá nic společného.
Osobně se mi líbí, když děti (třeba ve filmu) trpí, pláčou, jsou nemocné nebo je na nich pácháno násilí. Pokud si ale něco takového představuju, nejsem já ta, kdo jim ubližuje.

Tvé svědomí to může vnímat ale i tak že je například já se obviňoval (uji) za krásné představy s bru***, ikdyz se mu v nich nic nasilného nedělo, jen jsme si spolu hráli a on maturoval a měl erekci...

[Dan]

pro princess: Já zcela tvůj přístup beru a řekl bych, že může bejt i vhodnější, může tě vést k větší vyrovnanosti. Jen já jsem prostě jaksi nastavený jinak, vím že i někteří jiní pedosadisti to tak mají. Bylo to tak hlavn dřív, nebylo to nic racionálního nad čím bych si měl říkat "že to nechápu". Nešlo o pochopení, šlo o pocit, že jsem se prostě u takové fantazie uspokojil a ml jsem z toho blbý pocit. Hnusný.

A můžu to vyhrotit na příkladu, kdy jsem si v takové fantazii představoval kluky, které blíž nebo od vidění znám. Pak to bylo vyhrocenější, plynula z toho pro mě otázka: Můžu se s ním normálně bavit, když jsem si ho představoval v takové fantazii? A třeba když jsem mu v té fantazii dělal opravdu hnusné věci? A nejistota: Jsem mu nablízku jen proto, abych si ho pak zpřítomnil v té fantazii? A tak to přece rozhodně nechci, chci s ním být jen z toho důvodu, abych s ním byl.