Dane, prosímtě a co bys ještě nechtěl? :D aby sexuologové plácali peďáky po ramenách a zvali je na štědrovečerní večeři? to že se s tebou nebudou bavit jako rovný s rovným je prostě i proto že jsou lékaři a nějaký ten odstup musí být. co by to pak bylo za léčení. Když mi opravář přijde opravit myčku, tak taky nejsem rovný s rovným, protože já ho zvu, že si nevím s něčím rady...DanielKubec píše:Tak já doufám, že první pozitivní vlašťovkou bude aspoň ta ochota, aby se sexuologové bavili s pedofily i jinak a jinde, než pouze jako svými pacienty v ordinaci. Třebas i u kávy, jako rovný s rovným.
To je zkrátka vztah lékař - pacient. Tady v té rovině kdy jde o osobní záležitosti se určitě dá navázat bližší vztah, jako že přijdeš do ordinace po pracovní době, dáte si kávu a cigáro a bavíte se o všem. Ale pořád ten sexuolog je ten, kdo nad tebou drží ten dohled - je to třeba proto že je starší, má víc životních zkušeností atd. a hlavně proto, že ty ho za jeho přístup respektuješ, vážíš si ho a ctíš ho. Takže je to zase jiná forma vztahu.
Myslím, že kdyby nějaký pedofil vyžadoval víc "domácí" přístup, tak si může vybrat terapeuta co má sokromou praxi... myslím, že taková terapie by vážně potom fungovala nad šálkem kávy, možná s cigárkem a byl by to opravdu rozhovor o čem bys chtěl. Akorát v této rovině na to nijak nepřispívá pojišťovna a musel by sis takové konzultace hradit. Dejme tomu, kdyby nějaký můj bližší kamarád vystudoval sexuologii a věnoval se deviantům, jistě by mne přijal za pacienta... pak by to byl dejme tomu ten přístup, který zmiňuješ... Ale bylo by to vážně dobře? ty přece potřebuješ od toho sexuologa slyšet právě i ty věci, které se ti neposlouchají moc dobře... ne? Z tohoto titulu si myslím, že může být vhodné, aby mezi pacientem a lékařem nějaký odstup byl.